Luděk Stránský
1. Cíl práce
Cílem práce je především prakticky zúročit nasbírané zkušenosti s tvorbou žurnalistických sdělení v rámci zvolených specializací. Těmi jsou v mém případě rozhlasová a sportovní specializace. Cílem rozhlasového reportážního bloku je vyzkoušet si práci rozhlasového reportéra a přiblížit posluchačům olomoucký hokejový klub HC Olomouc a zdokumentovat jeho boj o extraligu v sezóně 2012/2013.
K dosáhnutí cíle práce budou použity tři základní žánry rozhlasové žurnalistky, kterými jsou reportáž, rozhovor a anketa. Tyto jednotlivé bloky budou spojeny mým komentářem. Cílem reportážního pásma je zachytit atmosféru, která panuje na olomouckém zimním stadionu při vybraném barážovém zápase. Rozhovory budou sloužit k objasnění různých otázek týkajících se klubu, zpovídáni budou majitel klubu, manažer, trenér či vybraný hráč. Pomocí ankety se pokusím zjistit, jestli diváci, kteří se na olomoucký zimní stadion přišli podívat na barážové utkání, chodí na hokej pravidelně a zda si myslí, že se Olomouc může probojovat do nejvyšší soutěže.
Cílem celého projektu je komplexní postihnutí atmosféry a dění v hokejovém klubu HC Olomouc ve finální části sezóny, která rozpoutala v krajském městě hokejovou horečku. Olomouc totiž hrála v nejvyšší české hokejové soutěži před šestnácti lety, od té doby se marně snaží dostat zpět na výsluní.
2. Zdůvodnění volby tématu
Téma muselo být zvoleno jako kombinace technické a tematické specializace, kterou student získal během studia. Já jsem absolvoval úspěšně technické specializace psanou a rozhlasovou žurnalistiku, a také tematické specializace politickou a sportovní. Mým velkým koníčkem je sport a již pár let se věnuji sportovní žurnalistice, kterou chtěl bych dělat i v budoucí novinářské praxi. O tematické specializaci jsem měl tedy již předem rozhodnuto. Přestože preferuji spíše psanou žurnalistiku, rozhodl jsem pro rozhlasovou technickou specializaci, která mě celkem bavila, a chtěl jsem si v ní vyzkoušet opět něco nového.
Nejdříve jsem měl zvolené téma o vzestupu stolního tenisu v Hostinném, neboť jsem chtěl představit „druhořadý“ sport na příkladu mužstva z mého rodného regionu, které má bohatou historii a aktuální úspěchy. V průběhu času jsem však zjistil, že téma není zvukově příliš vhodné, navíc se vyskytly problémy se schůzkami mých vytipovaných osobností klubu na rozhovory. Tudíž jsem si vybral téma nové, a to boj olomouckých hokejistů o extraligu. V průběhu letošní sezóny hrál totiž olomoucký klub na vysoké úrovni, dokonce se dostal do barážové skupiny o postup do extraligy. A jelikož jsem sportovní fanoušek a účastnil jsem se tuto sezónu téměř všech domácích zápasů týmu HC Olomouc, tak pro mě bylo zvolené téma atraktivní. Toto téma bylo v době zpracování velmi aktuální a zajímavé, neboť v Olomouci se česká nejvyšší hokejová soutěž hrála naposledy v sezóně 1996/1997, a tak letošní účast hanáckého celku v baráži vyvolala veliký zájem u fanoušků i olomouckých občanů. Při výběru tématu jsem promýšlel, čím je právě zajímavé a originální. V médiích se povětšinu času informuje pouze o výsledcích jednotlivých utkání, dělají se rozhovory či srovnání jednotlivých týmů. Toto téma je specifické tím, že bylo vybráno, aby shrnulo závěr sezóny, která byla pro olomoucký hokejový klub nadmíru úspěšná a vydařená. Důležitost tématu spočívá v zacílení na druhý nejoblíbenější sport (po fotbale) v České republice a ve faktu, že poprvé v historii soutěže byla v uplynulém ročníku zavedena rozšířená baráž, ve které se potkaly dva nejhorší týmy z extraligy a dva nejlepší prvoligové celky.
Téma jsem si také vybral z důvodu mé náklonnosti k hokeji a z důvodu blízké znalosti prostředí klubu, jelikož již téměř dva roky působím jako redaktor v oficiální redakci klubu HC Olomouc. Do hokejového prostředí jsem se sice dostal náhodou, přesto jsem si k tomuto sportu vytvořil kladný vztah a chtěl jsem zdokumentovat dění v klubu, který v Olomouci není tolik v oblibě jako například fotbal. Při výběru tématu jsem samozřejmě nevěděl, jak se bude průběh práce vyvíjet, neboť jsem chtěl zdokumentovat barážové snažení olomouckých hokejistů až do úplného konce soutěže. Ať však by byl výsledek jakýkoliv, pro olomoucký hokej byl závěr ročníku 2012/2013 nejlepším za poslední léta, a tudíž si zasluhoval patřičnou pozornost jak fanoušků, tak médií.
3. Zdroje/stav problematiky
Jak jsem již zmínil, dvě sezóny již pracuji pro redakci klubu HC Olomouc, a tak většina zdrojů tohoto rozhlasového bloku pramení z mých zkušeností a pohybování se v prostředí blízkém olomoucké kabině. Olomoucký hokej jsem však nesledoval v minulosti, a tak jednou z podmínek pro uskutečnění projektu také bylo prostudování klubové historie. Abych mohl zkontextualizovat aktuální olomoucký hokej v rámci jeho předešlých úspěchů, bylo nutné si prostudovat především dění v devadesátých letech. Velkým mezníkem a jedním z nejvýznamnějších okamžiků v historii klubu HC Olomouc byla sezóna 1993/1994, ve které se hanácký celek stal historicky prvním mistrem samostatné České republiky.[1] Tato znalost poslouží i jako informační podklad pro rozhovor s Jiřím Dopitou, který jako jediný hráč současného kádru Olomouce pamatuje zisk zmiňovaného titulu.[2]
Přestože mým hlavním zdrojem byly vlastní zkušenosti a znalosti, tak jsem rozhlasový blok koncipoval a vytvářel tak, aby byl srozumitelný a atraktivní nejen pro skalního příznivce klubu HC Olomouc, ale také pro posluchače, kteří se ve sportovní problematice příliš neorientují.
Úspěchy v ročníku 2012/2013 samozřejmě přinesly klubu HC Olomouc značnou mediální pozornost, o jejich bojích o extraligu referovala všechna celostátní, veřejnoprávní i soukromá, média ve své sportovní příloze. V celostátních médiích se jednalo se spíše pouze o výsledek daného utkání a stručné statistiky, v olomouckém kraji média logicky poskytovala hokeji větší prostor. Olomoucký boj o extraligu detailněji mapovala například olomoucká redakce MF DNES, Olomoucký deník či Olomoucký večerník.
Důležitou oblastí k nastudování před tvorbou rozhlasového projektu bylo nové rozšíření baráže o extraligu, její principy a pravidla. Výkonný výbor Českého svaz ledního hokeje totiž v minulém roce rozhodl, že nově vznikne barážová skupina o čtyřech týmech, v níž budou dva nejhorší extraligové celky a dva nejlepší z první ligy. Každý z týmů se proti sobě postaví čtyřikrát, celkem se tedy odehraje dvanáct kol. Poprvé v této nové baráži se spolu utkaly mužstva Liberce, Chomutova (oba týmy z extraligy), Mladé Boleslavi a Olomouce (oba prvoligové celky). Tato změna nahradila starý model, ve kterém se střetával nejhorší tým z extraligy s nejlepším prvoligovým mužstvem, hrálo se na čtyři vítězná utkání. V souvislosti s rozšířením baráže se v médiích objevily také ohlasy olomouckého klubu na tuto reformní změnu. Zde uvádím několik odkazů, ze kterých jsem tuto problematiku čerpal:
http://www.cslh.cz/clanek/658-cslh-pripravuje-pro-pristi-sezonu-sirsi-extraligovou-baraz.html
http://aktualne.centrum.cz/sportplus/hokej/domaci/clanek.phtml?id=743311
http://www.rozhlas.cz/zpravy/hokej/_zprava/1178258
http://olomoucky.denik.cz/hokej_region/mora-rozsireni-baraze-vita-pristi-sezonu-chce-hrat-o-extraligu-20120406.html
http://hokej.idnes.cz/hokejiste-olomouce-zacinaji-sezonu-dbd-/hok_1liga.aspx?c=A120911_1827560_hok_1liga_elv
Co se týče předchozích, dříve natočených rozhlasových bloků o olomouckém hokeji, jednalo se spíše o referování z jednotlivých zápasů, komentované vstupy ze stadionu či rozhovory po utkání. Většinou takovéto informace byly součástí sportovního zpravodajství na dané rozhlasové stanici. V Českém rozhlase se také příspěvky o olomouckém hokeji objevovaly ve stálé rubrice Sportžurnál.
Podle dostupných rozhlasových reportáží v sekci Samostatné projekty na webu portal.upmedia.cz se dosud nikdo nezabýval touto problematikou a nezpracovával ji formou rozhlasového projektu.
Tento rozhlasový projekt nemá za cíl navazovat na žádnou předchozí práci, ani rozvíjet nějaké probírané téma. Jak už bylo zmíněno, jedná se o aktuální a originální zdokumentování závěru úspěšného ročníku klubu HC Olomouc. Návaznost se dá maximálně najít ve faktu, že rozhlasový blok rozvíjí a navazuje na základní rozhlasový žánr zprávu či zprávu s rozhovorem, a vytváří ucelený, kompaktní blok.
4. Ideový plán
Jak již bylo zmíněno v první kapitole o cílech práce, tento projekt má za cíl zdokumentovat snažení olomouckého hokejového mužstva o postup do nejvyšší české hokejové soutěže. Jeho cílem je primárně vyzkoušet si práci rozhlasového reportéra a pokusit se vytvořit atraktivní, zvukově zajímavý a hlavně informačně hodnotný zvukový příspěvek. Práce nemá za cíl podrobně zkoumat jednotlivé části týkající se olomouckého hokejového mužstva a barážové soutěže, chce naopak dosáhnout souhrnného celku, který pro posluchače představí klub HC Olomouc a zdokumentuje jeho závěr sezóny.
Práce bude vystavěna na několika základních žánrech rozhlasové žurnalistiky, a to zprávě, rozhovoru, anketě a reportáži. Zprávy budou realizovány prostřednictvím komentovaných vstupů, které budou mít primárně informační funkci a budou tvořit informační základ pro další části rozhlasového bloku. Jsou to například informace o tom, jak byla Olomouc v letošním ročníku úspěšná, jak se jí dařilo v následných vyřazovacích bojích, a poté samozřejmě v samotné baráži o extraligu. Rozhovory budou tvořit nejdůležitější část tohoto projektu, tudíž jsem si před jejich přípravou prostudoval, např. jaké typy otázek se v rozhovoru používají. V tom mi pomohla studie Karla Štorkána.[3] Přestože je typickým hlavním žánrem rozhlasové žurnalistiky reportáž, já jsem jako dominantní žánr určil právě rozhovor. Konkrétně jsem použil rozhovory s hráčem a současně majitelem klubu HC Olomouc Jiřím Dopitou a olomouckých útočníkem Richardem Divišem, kterého jsem zpovídal po posledním barážovém klání. V těchto rozhovorech jsem měl za cíl držet se tematické linie. Mým záměrem bylo vytvořit zpravodajský blok, reportáž už je ovšem žánrově chápána jako útvar publicistiky v užším slova smyslu na pomezí s oblastí syžetu. Reportáž například charakterizoval Jílek. Podle něj má sice značný informační potenciál, objevuje se v ní však subjektivizovaný popis, vypravování i úvahová linie. Důležitým rysem reportáže je také selekce zajímavých a atraktivních skutečností, nejsou zaznamenávána všechna fakta. Reportáž může mít více funkcí, konkrétně informační, estetickou a zábavní.[4] Rozhlasová reportáž je také charakteristická bezprostředním, okamžitým osobním verbálním líčením skutečnosti či události. Důležité je při reportáži zachytit autentické zvuky prostředí.[5] V mém případě nebylo o zajímavé zvuky nouze, jelikož jsem zvuky natáčel v kotli domácích fanoušků při utkání. Aktivizačním prvkem v reportáži je například oslovování zúčastněných osob a vlastní postřehy a komentáře. V tomto rozhlasovém bloku jsem však nedával na rozhlasovou reportáž takový důraz, kterou má ve většině případů. Posledním žánrem je anketa, která má za cíl posluchačům představit názory různých lidí, kteří se vyjádří na stejnou otázku.
5. Postup práce
Před samotným postupem práce jsem si promýšlel osnovu a výslednou podobu, abych si vytvořil určitou dějovou linii, kterou chci v projektu sledovat. Faktem ale je, že před samotným natočením všech částí rozhlasového bloku jsem nevěděl, jak jednotlivé části seřadím za sebou, to poté vyplynulo ze získaného materiálu. Celý postup práce jsem kvůli časové indispozici musel rozložit mezi několik týdnů.
Protože jsem členem redakce oficiálního webu klubu HC Olomouc, tak jsem při domácích zápasech byl téměř vždy plně pracovně zatížen, a tak jsem se k sesbírání autentických zvuků ze stadionu během utkání dostal až při posledním zápase. Plánoval jsem pobývat během utkání v kotli domácích fanoušků, abych nahrál co nejvíce zvuků, pokřiků a zdokumentoval atmosféru na tribunách. Během přestávek jsem také chtěl oslovit několik fanoušků, aby okomentovali dění na ledě i atmosféru na stadionu, ti však pro začínajícího novináře neměli pochopení a nechtěli se bavit. Vzhledem k plánovanému rozsahu celé reportáže i jednotlivých částí jsem však věděl, že vlastní reportáž bude tvořit pouze dvě až tři minuty. Během nich jsem popsal, jak na mě působí atmosféra zimního stadionu a jak se vyvíjelo sledované utkání (které však z důvodu požadované komplexnosti nebylo natolik relevantní). Závěr zápasu, který by však také byl zvukově zajímavý, jelikož fanoušci děkovali týmu za vydařenou sezónu, jsem však již nahrát nemohl, neboť mé redakční povinnosti mě vedly k pozápasovému rozhovoru s domácími hokejisty. Při nich jsem získal i vyjádření útočníka Richarda Diviše, jehož výpovědi jsem při stříhání později zařadil hned za reportáž, kterou jsem tím chtěl podtrhnout.
Před důležitým utkáním Olomouce proti Chomutovu jsem natočil na olomouckém zimním stadionu anketu mezi fanoušky, kterých na daný zápas dorazilo velké množství. Měl jsem připravené čtyři otázky, na které budou všichni respondenti odpovídat. Více času než nahráváním jsem ovšem strávil hledáním osob, které by promluvili do mikrofonu a podělili se o svůj názor. Většinou jsem oslovoval příznivce v olomouckých dresech, u nichž jsem předpokládal, že se o olomouckém hokeji běžně baví, a nebude tak pro ně problém odpovědět na pár otázek. Nakonec se mi to však podařilo pouze u třech fanoušků, po výsledném střihu však anketa měla délku zhruba dvě minuty a patnáct vteřin, což bylo pro mé potřeby dostačující. První fanoušek byl ve svých odpovědích velmi stručný, přestože jsem se ho snažil doplňujícími otázkami rozmluvit, tudíž jeho odpovědi jsou ve výsledné anketě krátké. Naopak druhý respondent byl fanoušek ve věku středoškoláka, který, jak bylo vidno, věděl hodně informací o olomouckém klubu a byl jeho oddaný příznivec. Jeho vyjádření zabírají v anketě největší časový prostor. Třetím zpovídaným byl čirou náhodou člen představenstva oficiálního fanklubu klubu HC Olomouc. Ve chvíli, kdy jsem zjistil tuto skutečnost, mě napadla myšlenka, že bych mohl například s předsedou fanklubu natočit rozhovor. Z rozsahových důvodů rozhlasového bloku a tematické linii (nezaměřoval jsem se primárně na fanoušky) jsem od tohoto nápadu upustil.
Podle mého záměru byl nejdůležitější částí rozhlasového bloku rozhovor s hráčem a majitelem v jedné osobě Jiřím Dopitou. Tento čtyřiačtyřicetiletý „veterán“ se řadí mezi české hokejové legendy, je olympijským vítězem, trojnásobný mistr světa a sedminásobný držitel trofeje pro vítěze české extraligy. Podmínkou tedy bylo se důkladně připravit na rozhovor, abych se držel tematické linie, a abych nebyl překvapen nějakou novou skutečností během samotného rozhovoru. Pana Dopitu bylo obtížné sehnat, jelikož od loňského září, kdy měl konflikt s olomouckou MF DNES, dával rozhovory médiím jen výjimečně, a to včetně redaktorů klubového webu. V mém případě však vůbec neochotný nebyl, jakmile slyšel, že se to týká školního projektu ke státnicím, tak byl vstřícný a otevřený. Náročné bylo pouze jen domluvit termín uskutečnění rozhovoru, neboť byl pan Dopita pracovně vytížen. Po domluvě se sekretářkou klubu jsem nakonec udělal rozhovor s panem Dopitou před druhým domácím utkáním s Libercem, kdy už bylo jasné, že Olomoučtí nemají šanci na postup do extraligy. Rozhovorem jsem chtěl dosáhnout zhodnocení závěru sezóny pohledem majitele klubu, jak po stránce sportovní, tak například v otázkách podpory místních fanoušků. Celý rozhovor trval zhruba jedenáct minut, výslednou verzi jsem poté sestříhal na zhruba čtyři a čtvrt minuty.
Poté, co jsem měl natočené všechny zvuky z hokejového prostředí, jsem se dostal ke druhé části projektu, kterou bylo stříhání a editace. Materiál jsem sice sbíral v průběhu několika týdnů, což objektivně nutno uznat není ideální, ale pracovní vytížení na stadionu mi nedalo na výběr. V hrubé podobě má materiál zhruba sto třicet minut. K natáčení jsem používal svůj vlastní diktafon Olypmus VN-5500PC spolu s mikrofonem značky Philips. S technikou jsem neměl žádný problém, s diktafonem jsem velmi spokojený, neboť čistě zachytává zvuky a během nahrávání se nevyskytuje příliš ruchů. S jejich ovládáním jsem neměl žádný problém, neboť s diktafonem pracuji již více než tři roky a s podobným mikrofonem jsem se setkal při hodinách rozhlasového workshopu na katedře žurnalistiky.
Stříhání jsem prováděl v počítačovém programu Sound Forge 9.0, což je profesionální program pro komplexní zpracování hudby. Umožňuje editaci, střih a mixování hudby, úpravu vícestopých nahrávek, aplikaci různých audio efektů, nahrávání hudby z rozličných zdrojů a mnoho dalšího.[6] Program jsem si nainstaloval do vlastního počítače, a tak jsem nebyl závislý na školních počítačích, a mohl jsem stříhat podle vlastních časových potřeb. S programem jsem se seznámil v hodinách rozhlasového workshopu, a přestože program disponuje mnoha funkcemi, v průběhu kurzu jsme jich poznali jen pár, které ovšem plně dostačují k našim potřebám. Konkrétní funkce, které jsem v programu používal, byly „dynamics – graphic“ (ztlumení zvuku na 6dB), „fade in/out/graphic“ (plynulé rozjetí zvuku a jeho utlumení), nebo případně „volume“ (ovládání hlasitosti).
6. Sebehodnocení
Tento rozhlasový projekt byl pro mě první velkou prací tohoto druhu, takže to pro mě osobně bylo pozitivní hlavně v získání nových zkušeností ohledně rozhlasové tvorby. Po uskutečnění projektu si však více uvědomuji, že rozhlasová žurnalistika je velmi náročná na zpracování, a tak skládám obdiv všem rozhlasovým časosběrným dokumentům. Také jsem však díky projektu zjistil, že skutečně více preferuji psanou žurnalistiku, které bych se chtěl věnovat i v budoucnosti.
Kdybych měl sám objektivně zhodnotit svůj projekt, tak by se v něm možná mohlo objevit více zvukově zajímavějších pasáží, svůj cíl a záměr jsem však podle vlastního mínění splnil. Chtěl jsem natočit rozhlasový blok, který bude informovat o olomouckém hokeji a jeho možném vzestupu, nekladl jsem si za cíl popisovat blíže jednotlivé aspekty či lidské osudy. A řekl bych, že se mi tento cíl povedlo splnit. Zvlášť rád jsem za uskutečnění rozhovoru s Jiřím Dopitou, který se, myslím, povedl.
Během natáčení jsem zažil několik menších problémů. Například jsem dělal rozhovor ještě s trenérem olomouckým hokejistů, abych zachytil i jeho pohled na aktuální situaci. Jenže v jeho kanceláři, kde jsem rozhovor točil, byl zřejmě zapnutý nějaký přístroj, který rušil nahrávání diktafonu. A tak po celou dobu nahrávky zní v rozhovoru rušivý zvuk, který nejde odstranit, ani ztlumit, tudíž byl rozhovor nepoužitelný. Při natáčení anket jsem samozřejmě narazil na typický problém, a to neochotu lidí mluvit na mikrofon. Při stříhání byl velkým úskalím neznámý problém v programu Sound Forge, ve kterém se vždy po uložení daný zvuk zesílil a více šuměl. Několikrát jsem musel celý projekt opravovat a mixovat znovu, než jsem přišel na vyřešení problému.
Při zpracovávání tématu mě napadala spousta dalších souvisejících témat, která by se dala rozpracovat jako jednotlivé bloky. Například by se dala natočit reportáž s věrnými fanoušky klubu, jako vzor by mohl posloužit samostatný projekt Martina Chládka.[7] Také by byl třeba zajímavý pohled do kabiny hokejistů či reportážní blok jako den strávený s vybraným hráčem HC Olomouc.
Jsem si vědom toho, že práce má své nedostatky, její hlavní slabina spočívá zřejmě v potlačené reportážní části. Jak už jsem ale dříve napsal, mým cílem bylo komplexně zdokumentovat závěr sezóny olomouckého klubu a ne pouze jediné utkání. Proto jsem jako hlavní část rozhlasového bloku pojal rozhovory. Výsledný projekt má také své mezery ve střihu, který by místy mohl být plynulejší a zvuk čistější. To vše je o dalších zkušenostech a získání citu, kterým oplývají protřelí reportéři.
Přes problémy a nedostatky, které jsem výše popsal, si však myslím, že se mi podařilo natočit zajímavý rozhlasový blok na sportovní téma, které mohlo být atraktivní i pro posluchače, kteří nejsou z řad hokejových fanoušků.
7. Zdroje
JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika. Olomouc: Středisko distančního vzdělávání FFUP, 2000.
HOLMAN, Miloslav. S mikrofonem za sportem. Kladno: Delta, 1998.
MARŠÍK, Josef. Úvod do teorie rozhlasového programu. Praha: Karolinum, 1995.
OSVALDOVÁ, Barbara. Encyklopedie praktické žurnalistiky a marketingové komunikace. Praha: Libri, 2007.
PACOVSKÝ, Jaroslav. Na vlnách rozhlasu : (1923 – 1993). Praha: Český rozhlas, 1993. 158 s.
ŠTORKÁN, Karel. Publicistické žánry. Praha: Vydavatelství a nakladatelství Novinář, 1980.
Internetové zdroje:
http://aktualne.centrum.cz/
http://www.ceskatelevize.cz
http://cslh.cz
http://www.denik.cz
http://hc-olomouc.cz
http://idnes.cz
http://rozhlas.cz
http://slunecnice.cz
http://cs.wikipedia.org/wiki/Jiří_Dopita
------
[1] HC Olomouc: Klub - Historie klubu. HC Olomouc: oficiální internetové stránky [online]. 2010 [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://hc-olomouc.cz/zobraz.asp?t=historie
[2] Pozn.: Po skončení baráže a celé sezóny 2012/2013 Jiří Dopita oznámil, že končí hráčskou kariéru.
[3] ŠTORKÁN, Karel. Publicistické žánry. Praha: Vydavatelství a nakladatelství Novinář, 1980.
[4] JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika. Olomouc: Středisko distančního vzdělávání FFUP, 2000.
[5] OSVALDOVÁ, Barbara. Encyklopedie praktické žurnalistiky a marketingové komunikace. Praha: Libri, 2007.
[6] Sony Sound Forge. Slunečnice.cz [online]. 1998 [cit. 2013-04-25]. Dostupné z: http://www.slunecnice.cz/sw/sound-forge/
[7] CHLÁDEK, Martin. Fotbaloví fanoušci: chuligáni nebo věrní fanoušci svého klubu?. UPmedia.cz: zpravodajsko-publicistický portál Katedry žurnalistiky FF UP [online]. 2012 [cit. 2013-04-25]. Dostupné z: http://portal.upmedia.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1668:fotbalovi-fanouci-chuligani-nebo-vrni-fanouci-sveho-klubu&catid=76:rozhlasova-urnalistika&Itemid=97
