1. Cíl projektu
Ekologické hospodaření se u nás v posledních letech nebývale rozšířilo, a tak dnes biofarmy najdeme po téměř celé České republice. Farmáři-podnikatelé jsou podporováni z fondů Evropské unie, a tak se nemusí spoléhat jen na výdělek z prodeje svých produktů. Vedle dotovaných farem ale najdeme i takové, které dotace nepobírají. Jejich počet však nenajdeme v žádných statistikách. Své produkty se snaží prodat na trzích i přímo z farmy. Protože se však většinou farmy nacházejí na vesnicích, kde mají místní lidé dostatek vlastních potravin, snaží se farmáři přilákat zákazníky na své farmy pořádáním nejrůznějších akcí.
Ekologičtí zemědělci se od konvenčních zemědělců liší tím, že při pěstování rostlinné produkce nepoužívají chemická hnojiva a přípravky. Co se týká chovu hospodářských zvířat, usilují biozeměldělci především o to, aby se zvířata pohybovala ve svém přirozeném prostředí, tedy v přírodě, a aby nebyla nijak stresována a vyrušována.
Cílem tohoto projektu je zjistit, zda je ekologicky šetrné hospodaření výnosné i bez dotací, nebo zda jej farmáři provozují spíše pro vlastní potěšení. Chtěla bych také poukázat na fakt, že farmaření je velmi náročné, což si mnoho lidí neuvědomuje. Vyžaduje veškerý volný čas a fyzickou i psychickou výdrž.
Výsledkem by mělo být rozhlasové pásmo o délce cca 10 minut, které by mělo zahrnovat rozhovor s některým z vybraných farmářů, reportáž z návštěvy farmy a anketu mezi obyvateli Olomouce. Toto pásmo by mělo posluchačům přiblížit složitý život farmářů, představit jim prostředí farem a přivést je k zamyšlení nad tím, zda je ekologické zemědělství potřebné. Mnoho lidí si myslí, že ekologičtí zemědělci dělají svoji práci hlavně proto, že dostávají velké sumy dotací, a tak bohatnou. V tomto projektu bych chtěla ukázat, že se tito lidé mýlí.
Co se týká technického zpracování projektu, vycházím především z poznatků z Praktika a Workshopu rozhlasové tvorby, a také z praxe, kterou jsem absolvovala v olomouckém studiu Českého rozhlasu, kde jsem působila jako externí redaktorka. V obou případech jsem používala program Sound Forge, který používají jak profesionálové, tak i laici.
2. Zdůvodnění volby tématu
Při výběru tématu jsem měla poměrně široký prostor. Absolvovala jsem jak televizní, tak rozhlasovou tvorbu, a také dvě specializace – politickou a ekonomickou. Politické téma jsem vyloučila hned na začátku, protože mým druhým oborem jsou Aplikovaná ekonomická studia, tudíž je mi ekonomická specializace bližší. Rozhlas jsem si vybrala především proto, že jsem absolvovala výše zmíněnou praxi, a také proto, že k natáčení televizní reportáže bych potřebovala dalšího člověka.
Hledala jsem téma, které by bylo zvukově zajímavé, protože reportáž je vedle slov založena především na zvucích. Po konzultacích s vedoucí projektu jsem se nakonec rozhodla pro téma biofarem, na kterých je možné natočit spousty materiálu. Navíc je to téma dnes hojně diskutované a získává si čím dál víc příznivců. I média často přinášejí informace o tomto tématu, jak se podrobněji zmíním dále.
Ekologické zemědělství je někdy označováno jako kontroverzní téma, má své příznivce i odpůrce. Jedni tvrdí, že vracet se k původnímu hospodaření je dobré a prospěšné, druzí tvrdí, že takové hospodaření je neudržitelné. Mnozí mají námitky i proti výši dotací, které mají ekologičtí zemědělci k dispozici. Žádosti registruje Ministerstvo zemědělství a peníze jdou z Programu rozvoj venkova. Ten má pro roky 2007 - 2013 za cíl podporovat rozvoj ekologického zemědělství, provoz biofarem, zpracování bioproduktů a přispívat ke zvyšování zaměstnanosti ve venkovských oblastech. Výše příspěvků se liší podle obhospodařovaných hektarů, počtu kusů zvířat apod. Informace o přesné výši dotací lze najít například na stránkách www.nazeleno.cz.
Já sama se řadím do skupiny příznivců ekologického zemědělství, a tak bych tímto projektem chtěla poukázat na to, že ne všichni ekologičtí zemědělci dělají svou práci pro peníze. A také na to, že jej v dnešní uspěchané době stále někteří odvážlivci provozují i bez nároku na velkou odměnu.
V neposlední řadě jsem toto téma zvolila také proto, že mne ekologické farmaření zajímá, často sama kupuji bioprodukty a snažím se tímto ekologické farmáře podporovat. Myslím, že je to potřeba nejen kvůli tomu, že jsou jejich produkty zdravější, ale také proto, že v konkurenci s levným dovozem ze zahraničí je nezbytné pomáhat českým producentům. V budoucnu bych chtěla (i když v menším měřítku) sama provozovat ekologické hospodářství.
3. Stav problematiky
O ekologickém zemědělství se média poměrně často zmiňují. Vyhledala jsem si několik reportáží z regionálního zpravodajství České televize, ve kterých se hovoří především o tom, že ekologických zemědělců u nás stále přibývá, a také o legislativních záležitostech a dotacích.
http://www.ct24.cz/regionalni/101440-ekologickych-hospodaru-je-na-vysocine-stale-vice/ (14. 9.2010)
http://www.ct24.cz/regionalni/jizni-cechy/97143-mlynecke-biofarme-se-dari-i-v-650-metrech-nad-morem/ (29. 7.2010)
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10118379000-udalosti-v-regionech-praha/211411000140325-udalosti-v-regionech/obsah/152092-rodinne-farmy-prezivaji/ (25. 3. 2011)
Reportáže o biofarmách najdeme i v pořadu Toulavá kamera, kde je ke shlédnutí i reportáž přímo z kozí farmy Rozinka v Čelechovicích na Hané, kde jsem natáčela já. Na rozdíl od zpravodajských reportáží se jedná o delší příspěvky, které jsou vytvořeny zábavnější formou. Mají diváky nejen informovat a vzdělávat, ale také pozvat k návštěvě popisovaného místa.
http://toulavakamera.ct24.cz/article.asp?article_id=926
http://toulavakamera.ct24.cz/article.asp?article_id=873
Kromě toho Česká televize nabízí od září 2010 pořad s názvem Malá farma. Jde o dokumentární reality show, ve které se dva mladí lidé z města vydávají na Šumavu, kde mají vybudovat prosperující ekologickou farmu. Postupně začnou chovat různé druhy zvířat, budou pěstovat skleníkovou zeleninu a nabízet své produkty na trzích a v restauracích v Českém Krumlově. Kromě emocí, úspěchů a neúspěchů při budování farmy, se diváci dočkají receptů a informací o zdravých potravinách. Pořad Malá farma trvá něco přes 20 minut a vysílá se v pátek odpoledne na ČT1. Lze jej najít v archivu ČT.
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10306517828-mala-farma/
Česká televize odvysílala také 26 dílů pořadu U nás na farmě (My Life on the Farm), který vznikl v roce 2006. Jedná se o francouzský cyklus o dětech žijících na venkově. Tyto děti většinou musí pomáhat svým rodičům na farmách po celém světě. Tento dokumentární cyklus vysílala ČT v letech 2008 – 2010.
Dalším oblíbeným pořadem, který se dotýká této tematiky, je reality show Farmář hledá ženu, který vysílá televize Prima. Jak už vyplývá z názvu, jde především o navazování vztahů, a tak je téma farem spíše na pozadí. Tento pořad vysílá Prima od července 2010, převzala jej od společnosti FremantleMedia.
http://www.iprima.cz/porady/farmar-hleda-zenu
Na serveru iDNES.cz se většina článků, které se týkají ekologického zemědělství, nachází v rubrice Hobby. Píše se zde nejčastěji o bedýnkování, o automatech na mléko a o farmářských trzích, které se dnes pořádají v téměř každém větším městě.
http://hobby.idnes.cz/ekofarmaru-kvapem-pribyva-nove-je-bude-kontrolovat-i-stat-kvuli-dotacim-1op-/hobby-zahrada.asp?c=A100107_233512_hobby-zahrada_mce (8. 1. 2010)
http://hobby.idnes.cz/bedynky-jak-ziskat-pravidelnou-dodavku-cerstve-a-levne-zeleniny-pxq-/hobby-zahrada.asp?c=A090527_104710_hobby-zahrada_bma (28. 5. 2009)
http://hobby.idnes.cz/praha-se-na-jare-chysta-otevrit-farmarska-trziste-fvf-/hobby-domov.asp?c=A100218_115601_hobby-domov_bma (18. 2. 2010)
Články o jednotlivých biofarmách najdeme především v regionálním tisku, povedlo se mi najít například některé články z Deníku, nejčastěji z rubrik Zdraví a Ekonomika:
http://www.denik.cz/zdravi/zdravi_biofarma20090917.html (21. 9. 2009)
http://www.denik.cz/ekonomika/ekologickych-farmaru-rychle-pribyva-20090907.html (8. 9. 2009)
http://olomoucky.denik.cz/regiony/ekofarmy-v-kraji-nabizeji-nevsedni-zazitky20100719.html (19. 7. 2010)
Na serveru Novinky.cz jsem nejvíc článků s touto tematikou našla v rubrikách Žena a Věda a školy:
http://www.novinky.cz/zena/zdravi/208157-kdyz-si-na-biopotraviny-posviti-inspektori.html (11. 8. 2010)
http://www.novinky.cz/zena/deti/192977-bio-potraviny-zacinaji-dobyvat-skolni-jidelny.html (1. 3. 2010)
http://www.novinky.cz/veda-skoly/185506-ceska-technologicka-platforma-ma-pomoci-ekologickemu-zemedelstvi.html (27. 11.2009)
Rozhlasových zpráv o biofarmách a ekologickém zemědělství najdeme mnoho v archivu Českého rozhlasu. V pořadu Dobré jitro Českého rozhlasu 2 – Praha, ve zpravodajství regionálních studií a v pořadu Apetýt, který nabízí i rozhovory s biofarmáři.
http://www.rozhlas.cz/praha/jitro/_zprava/597771 (23. 6. 2009)
http://www.rozhlas.cz/praha/jitro/_zprava/279122 (29. 9. 2006)
http://www.rozhlas.cz/zpravy/domaciekonomika/_zprava/833043 (5. 1. 2011)
http://www.rozhlas.cz/zpravy/spolecnost/_zprava/744387 (9. 6. 2010)
http://www.rozhlas.cz/zpravy/spolecnost/_zprava/742061 (3. 6. 2010)
Mnoho užitečných informací jsem našla na webových stránkách olomouckého hnutí Duha, na stránkách bioinstitut.cz a bio-life.cz.
4. Ideový plán
Jako inspirace mi sloužily výše uvedené rozhlasové zprávy, rozhovory i televizní reportáže. Žánr reportáž má přiblížit posluchačům téma prostřednictvím autentického svědectví reportéra. Ten se má stát „očima posluchače“, tak aby si byl posluchač schopen co nejlépe představit situaci a prostor, ve které se reportáž odehrává. Pomocí zvuků a rozhovorů s účastníky děje se snaží působit na posluchače co nejintenzivněji. Kromě autentičnosti by rozhlasová reportáž neměla postrádat znaky informativnosti, dynamičnosti, dokumentárnosti a dějovosti. Na rozdíl od psané reportáže se snaží o bezprostřední verbální vylíčení události.
Při přípravě a realizaci mého projektu jsem se musela vžít nejen do role reportéra, ale také do role režiséra a dramaturga. To mi na jednu stranu práci usnadnilo, protože jsem se nemusela ohlížet na doporučení a příkazy někoho jiného, na druhou stranu to bylo náročnější, protože jsem si celou koncepci musela vymyslet sama.
U rozhlasové reportáže je nejdůležitější její srozumitelnost pro posluchače, protože nemá možnost si ji pustit znovu (kromě pořadů, které jsou uloženy v archivu). Proto je důležité, aby byla sestavena přehledně a logicky, tak aby si z ní posluchač odnesl co nejvíc. Svůj projekt bych chtěla pojmout jako informativně-edukativní reportážní pásmo.
5. Postup práce
Prvním úkolem bylo zmapování vhodných ekologických farem v blízkém okolí. Výběr byl poměrně široký, snažila jsem se vybrat takové, které by provozovaly jak rostlinnou, tak i živočišnou produkci. Nehledala jsem jen v Olomouckém kraji, ale i v kraji Moravskoslezském a Zlínském. Z velkého množství jsem si nakonec vybrala tři, které jsem navštívila. Nejlepší materiál jsem nakonec natočila na poslední navštívené farmě v Čelechovicích na Hané. Ten jsem proto použila v konečné verzi svého projektu.
Po emailové a telefonické domluvě jsem nejprve na začátku března navštívila biofarmu Na Jurém v okrajové části Zlína Lužkovicích. Tato farma patří rodině Vránových, která proměnila starý rodinný statek v moderní farmu s možností ubytování. Chovají zde ovce a krávy, pěstují pohanku, oves a ovoce. Vránovi jsou podnikatelé, jejich hospodaření je živí a získávají na něj dotace z evropských fondů. Bez těchto dotací by provoz jejich farmy nebyl možný. Kromě toho podléhá rostlinná i živočišná výroba přísné kontrole, protože produkty z farmy na Jurém mají certifikaci a logo ekologického zemědělství.
Druhou farmou, kterou jsem v rámci svého průzkumu navštívila, byla ekologická farma Amalthea ve Hvozdu u Konice. Hospodaří na ní manželé Hrbkovi, kteří chovají kozy a masný skot. Jejich produkty mají stejně jako produkty z biofarmy Juré certifikaci ekologických produktů. V době, kdy jsem farmu navštívila, prodávali pouze mléko, protože paní Hrbková měla zlomenou nohu, a tak nemohla vyrábět sýry ani jogurty. Její dcera nám ochotně ukázala celé hospodářství, dala ochutnat mléko a vyprávěla o životě na farmě. Reportáž s majitelkou farmy však nebylo možno natočit právě z důvodu její zdravotní indispozice.
Na konci března jsem navštívila poslední farmu, tentokrát to byla kozí farma Rozinka v Čelechovicích na Hané. Tato farma je na rozdíl od předchozích dvou příkladem hobby chovu. Její majitelka Jarmila Zelenská je již v důchodu a chová stádo asi 40 koz. Vše financuje ze svého důchodu a z prodeje mléka, jogurtů a sýrů. Sama však přiznává, že o její výrobky lidé z blízkého okolí nemají zájem. Musí proto cestovat do větších měst, kde je o ně naopak obrovský zájem. Jako důchodkyně si o dotace zažádat nemůže, musela by si zřídit živnostenský list a platit sociální a zdravotní pojištění, což je podle ní v jejím věku nemyslitelné. Jedním ze způsobů, kterým si může přivydělat, je chov kůzlat na maso pro zoologickou zahradu. Radost z toho nemá, ale přiznává, že jí finance ze zoo výrazně pomáhají pokrýt provozní náklady. A navíc tím alespoň na pár měsíců prodlouží těmto zvířatům život. Ta je na oplátku sponzorem stáda paní Zelenské.
S paní Zelenskou jsem strávila téměř dvě hodiny, byla velmi ochotná a také zvyklá mluvit do televize i rozhlasu, což mi velmi usnadnilo práci. Dobrý respondent totiž dělá dobrou reportáž. Provedla mě po své farmě, ukázala, co musí každý den udělat, dala ochutnat mléko i jogurt. Natočila jsem s ní jak rozhovor, tak i reportáž, kterou jsem použila v konečné verzi projektu. Její způsob hospodaření mě zaujal ze všech navštívených farem nejvíc, proto jsem si nakonec vybrala právě tento materiál.
Anketu jsem natáčela na začátku dubna na farmářských trzích na Dolním náměstí v Olomouci. Využila jsem toho, že sem chodí převážně lidi, kteří mají k ekologickému zemědělství poměrně blízko. Respondenty jsem si mohla vybírat, protože zde bylo opravdu velké množství lidí. Ptala jsem se jich nejprve, jestli si dovedou představit, že by sami byli farmáři, museli se starat o zvířata, pracovat na farmě, vstávat brzy ráno apod. Z jejich odpovědí vyplynulo, že většina z nich by si to dovedla představit, protože mají ke zvířatům vztah. Jiní by si to však představit nedovedli, a to především kvůli vlastnímu pohodlí a časové náročnosti farmaření. Další otázka se týkala biopotravin, ptala jsem se respondentů, zda je kupují. Na tuto otázku odpovídal každý jinak, nejčastěji že si kupují biovýrobky příležitostně.
Měla jsem štěstí na výborné respondenty, kteří odpovídali k věci a měli dobrý hlasový projev. Velmi dobře se mi pak tedy upravoval natočený materiál, a to jak anketa, tak i rozhovor a reportáž.
Celkem se mi podařilo natočit více než 100 minut materiálu, a tak bylo těžké vybrat, co použít do konečné verze. V poslední verzi programu Sound Forge jsem pak upravila a sestříhala zvuky do výsledné podoby, která trvá necelých 10 minut. Snažila jsem vybrat ty nejzajímavější části, ze kterých jsem vystříhala přeřeknutí, opakující se slova, hluchá místa a šumy. Konečná podoba mého projektu tedy začíná rozhovorem s farmářkou Jarmilou Zelenskou, následuje reportáž z její kozí farmy a na závěr jsem umístila anketu s občany Olomouce. Zvuky jsou prokládány mými komentáři, ve kterých se posluchače snažím uvést do problematiky. Ty se mi také vždy nepodařilo natočit napoprvé, a tak mi práce s nimi zabrala poměrně dost času.
Veškerý materiál jsem točila za pomoci nahrávácí techniky, kterou jsem si půjčila ze školy. Byl to diktafon Olympus WS-650S a mikrofon Dynamic sekaku promicrophone 14 L Dynamic sekaku promicrophone 14 LDynamic sekaku promicrophone 14 L, se kterými se mi povedlo natočit poměrně kvalitní zvukový materiál.
6. „Sebehodnocení“, problémy a úskalí
Podle mého názoru se mi v rámci tohoto projektu povedlo natočit zajímavé téma, které se od ostatních příspěvků v médiích liší tím, že se zaměřuje na ekologickou farmu, která nepobírá dotace. Majitelka kozí farmy Rozinka je výjimečná tím, že za svou činnost nedostává velké finanční prostředky, ale naopak do svého stáda musí ještě investovat. Farmaření je pro ni především koníčkem, kterému se věnuje téměř 24 hodin denně. Navíc se vedle produkce výrobků z kozího mléka snaží i o vzdělávání veřejnosti, pořádá na své farmě dny otevřených dveří, pořádá exkurze a přiváží zvířata i do města na trhy. Měla jsem při výběru velké štěstí, že jsem na její farmu narazila.
Prvním a zásadním problémem bylo to, že natáčení probíhalo během měsíce března, kdy na farmách ještě není sezóna. Nevyrábí se sýr, jogurty, ani se nezpracovává rostlinná produkce. Je to období, kdy už jsou zvířata na pastvě i s mnoha svými mláďaty, ale pravá sezóna zde začíná až v průběhu dubna a května.
Dalším problémem bylo natáčení na první zvolené biofarmě, kde přestože jsem byla s paní Vránovou dopředu domluvená, zapomněla na mne, a tak byla z mé návštěvy nesvá. Kromě toho nebyla schopna mi fundovaně odpovědět na mé otázky, které se týkaly dotací nebo rozdílů mezi konvenčním a ekologickým zemědělstvím. Velká část rozhovoru tak nebyla použitelná. Navíc se na této farmě ani nedala točit reportáž mezi zvířaty, protože jsou volně žijící a potulují se po okolních pastvinách. Proto jsem při výběru další farmy dbala na to, aby se toto neopakovalo.
Na farmě Rozinka jsem se setkala s příjemnou farmářkou, která byla velmi ochotná, věnovala mi téměř dvě hodiny. Jediným úskalím zde bylo to, že když jsem si například chtěla vyzkoušet podojit kozu, nebylo to možné, protože zvířata se dojí kolem šesté hodiny ranní. Proto byla o tuto zkušenost ochuzena i moje reportáž. Zjistila jsem také, že kozy jsou zvířata velmi tichá, a tak se mi na mikrofon téměř vůbec nepodařilo zachytit jejich mečení.
Co se týká technického zpracování, potýkala jsem se nejprve s ovládáním programu Sound Forge. Protože jsem jej od absolvování Workshopu rozhlasové tvorby (tedy téměř rok) nepoužívala, bylo potřeba si zopakovat některé složitější funkce. To naštěstí šlo bez problému, přesto mi ale práce na stříhání a upravování zvuku trvala déle, než jsem předpokládala. Větším problémem byla vypůjčená nahrávací technika. Těsně před natáčením reportáže na farmě v Čelechovicích na Hané jsem zjistila, že mikrofon nefunguje, a protože to bylo v sobotu, neměla jsem možnost půjčit si jiný. Proto jsem musela celé natáčení odvolat a přesunout na jindy.
7. Literatura
MARŠÍK, J., PERKNER, S.: Teorie a praxe rozhlasové tvorby. Praha: Československý rozhlas, 1985.
OSVALDOVÁ, B., HALADA, J. (eds.): Praktická encyklopedie žurnalistiky. Praha: Libri, 2002.
STRAHL, V.: Novinář před mikrofonem. Praha: Univerzita Karlova, 1993.
TUČEK, O. (ed.): Reportáž v tisku a v rozhlase: sborník příspěvků ze semináře Katedry žurnalistiky IKSŽ FSV UK a Sdružení pro rozhlasovou tvorbu. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 1997.
Ekologické zemědělství Olomouckého kraje. Dostupné z: http://www.bioinstitut.cz/publikace/documents/OLK_zemedelstvi_CJ.pdf
Webové stránky
Česká televize: http://www.ceskatelevize.cz
Český rozhlas: http://www.ceskyrozhlas.cz
Televize Prima: http://www.iprima.cz
On-line deník iDNES: http://www.iDNES.cz
On-line deník Novinky: http://www.novinky.cz
Deník: http://www.denik.cz
Olomoucký deník: http://olomoucky.denik.cz
Hnutí DUHA: http://www.hnutiduha.cz/olomouc
http://www.bio-life.cz