Divadlo Konvikt

Cíl projektu „Divadlo Konvikt 2010“
V rámci reportážního pásma „Divadlo Konvikt 2010“ bych chtěla postihnout nejdůležitější momenty letošní divadelní sezóny Divadla Konvikt. Dramaturgie tohoto občanského sdružení zaměřená na alternativní tvorbu láká stále více diváků, a to nejen z řad studentů Univerzity Palackého, ale i z řad široké veřejnosti. Součástí reportáže je představení a přiblížení současného dění v této instituci a poodhalení vnitřního fungování divadla. Výsledkem mé práce je ucelená reportáž, jejímž cílem je informovat poutavým a neotřelým způsobem širokou veřejnost o aktivitách tohoto divadla a o možnostech, které v kulturním ohledu Olomouc nabízí. Tento žánr -  reportáž -  jsem zvolila proto, že jeho základní žánrovou dominantou je autentické svědectví reportéra, který umožňuje posluchači svým průvodním slovem spoluúčast na popisované události. K působivějšímu a výstižnějšímu vyjádření probíhajícího děje využívá reportér rozhovorů s dalšími účastníky a také dokumentární zachycení prostředí události, její zvukový obraz.

Zdůvodnění volby tématu
Občanské sdružení Divadlo Konvikt, které bylo založeno studenty Katedry divadelních, filmových a mediálních studií, aktivně působí na olomoucké kulturní scéně již od roku 2006. Náplní jeho aktivit je pořádání kulturních a vzdělávacích akcí uskutečňovaných převážně v prostorách Uměleckého centra Univerzity Palackého. Již v průběhu prvního roku působení pozvalo Divadlo Konvikt na půdu svého divadelního sálu celou řadu divadelních souborů, přičemž v letošní sezóně (2009/2010) divadlo nabídlo a nabízí skutečné perly z alternativní divadelní scény, oceněné herce a špičkové produkce z oblasti tanečního a fyzického divadla. V posledních měsících Konvikt divákům nabídl například představení maďarské choreografky Klari Pataky, jednoho z předních japonských pedagogů a tanečníků Ryza Fukuharu nebo taneční představení Hany Košíkové inspirované lidovou moravskou baladou Vandrovali hudci. Nejvýznamnější událost sezóny Divadlo Konvikt teprve očekává,  a to v měsíci květnu, kdy proběhne festival Divadelní Flora, jejímž je hlavním pořadatelem, což dokazuje, že za čtyři roky  působení se z malého studentského spolku stala významná kulturní organizace, která má olomouckým divákům co nabídnout.
Díky druhému oboru divadelní věda, který studuji na katedře divadelních, filmových a mediálních studií, mám o divadelní teorii i divadelním současném dění přehled. Údaje a informace jsem tak speciálně pro tento reportážní účel nemusela nijak dohledávat a dostudovávat. Vycházela jsem tedy také z vlastních zkušeností.
Významným rysem alternativní kultury je její umístění na okraji společnosti. V současné době se  vše orientuje na masovou spotřebu, která se promítla i do kultury. Umělecká a kulturní produkce se stává součástí trhu a spolu s tím se mění i parametry nároků na tvůrce, který je nucen podřídit se procesu komodifikace. Alternativní kultura je otevřená změnám a novým úhlům pohledu a není svazována institucionalizovaným vyjádřením. Také role publika je jiná než v masové kultuře. Publikum  je aktivní, už není jen pasivním konzumentem toho,  co umělec předkládá, ale samo se podílí na výsledné podobě uměleckého díla.  I z tohoto důvodu jsem se rozhodla věnovat se alternativní kultuře.
Alternativní divadlo je součástí alternativní  kultury. Je to divadlo, které pracuje s neobvyklými výrazovými prostředky. Může se jednat o divadlo experimentální, amatérské, autorské, improvizované divadlo  a divadlo osobnostního herectví.

Stav problematiky
V regionálních  tištěných denících, týdenících a internetových zpravodajích se můžeme několikrát za  rok o  Divadle Konvikt dočíst. Rozhlasovou reportáž na toto téma se mi však nepodařilo  nikde dohledat, a proto si  myslím, že má práce bude v tomto ohledu první svého druhu.  Z tohoto důvodu tedy nemohu na nikoho navázat.
V letošním roce byly o Divadle Konvikt publikovány například tyto články:

Olomoucký Deník
Jak divadla dělala sametovou revoluci, výstava v Konviktu (27.4.2010)
Tradiční festival Divadelní Flora zahájil předprodej (20.4.2010)
Divadelní Flora: oceněný Vojcek, klystýr i Pitínského klasika (23.3.2010)
Festival Velká inventura přinese syrové divadlo (1.3.2010)
První ples Konviktu ve velkém stylu: swing, Plíhal i Jelení Loje (19.2.2010)
Univerzita bude týden slavit, odstartují to zvony (19.2.2010)
Konvikt hostí svět Petra Lébla, přijede i Olga Sommerová (18.2.2010)
Granty města: nový festival v letňáku i hanácký slovníček (16.2.2010)
Devíti festivalům rozdělil kraj šest milionů (12.2.2010)
Kam v únoru na ples v Olomouci a okolí (5.2.2010)

Mladá Fronta Dnes
Divadelní Flora: 11 dní, 70 produkcí (24.4.2010)
Velká inventura nabídne divadelní experimenty i film (1.3.2010)

Sedmička.cz
Divadlo Konvikt připomíná osobnost Petra Lébla (18.2.2010)

Olomouc-zpravy.nejlepsi-adresa.cz
- V Konviktu vás pohltí svět divadelníka Petra Lébla (17.2.2010)

Ideový plán
Vzhledem k tomu, že posluchač nemá možnost reportáž zastavit a poslechnout si ji znovu, originalita během tvorby mé práce byla podřízena  srozumitelnosti. Nejdůležitější pro mne bylo seřadit jednotlivé složky přehledně tak, aby byly posluchači zprostředkovávány v logickém pořadí. Začínat uprostřed děje a k začátku se dostat až později, jak by  bylo možné udělat v reportáži psané, je v rozhlase bohužel nepřípustné.
Cílem bylo seznámit posluchače s možnostmi  kulturního vyžití, které jim Divadlo Konvikt nabízí. Vzhledem k tomu, že Konvikt není jedinou institucí, která nabízí divadelní tvorbu, zaměřila  jsem se  na  to, čím se odlišuje a čím je na olomoucké kulturní scéně jedinečný.
Pro metodu rozhlasové tvorby reportážní  pásmo jsem se rozhodla proto, že leží na pomezí  rozhlasové publicistiky a umělecké tvorby. Základním  principem pásma je montáž různorodých, relativně samostatných slovesných a  hudebních částí do stylově jednotného, kompozičně uzavřeného, syntetického, dramaticky stavěného celku, který představuje novou  kvalitu. Tématem pásem jsou zpravidla aktuální  společenské jevy, které jsou zobrazeny jak publicistickými, tak také uměleckými postupy, jež jsou ovšem podřízeny primárnímu publicistickému záměru. V dosavadním vývoji pásmové tvorby se vyčlenilo několik typů  pásem, jež lze klasifikovat podle různých třídicích kritérií, například tematiky (pásmo vědecké, technické, cestopisné, portrétní), převažujícího žánru (pásmo reportážní, dokumentární), dominující funkce (pásmo vzdělávací, zábavní, umělecké). Podle mého názoru patří mnou vytvořené reportážní pásmo do  oblasti s dominující funkcí, vytvořila jsem tedy pásmo edukativně-umělecké.

Postup práce
Během tvorby rozhlasového pásma jsem se stala současně autorem, redaktorem, scénáristou, režisérem i dramaturgem. Reportáž je mezi rozhlasovými pracovníky považována za „královskou disciplínu“, a proto jsem se rozhodla, že ji také využiji ve svém samostatném projektu k bakalářské práci. Reportážní pásmo je forma, ve které je původní autenticky natočený materiál doplněn o studiový  komentář či hudební složku, čímž musí tvůrce dokázat, že opravdu disponuje všemi potřebnými znalostmi a dovednostmi.
Prvním krokem bylo vytvoření ucelené detailní koncepce, utřídění nápadů a myšlenek a tvorba časového harmonogramu. Také jsem nahlédla  do odborné literatury, abych si utřídila své znalosti o rozhlasové reportáži. Podle Praktické encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace  je rozhlasová reportáž pojímána ve dvou rovinách, jednak jako svébytný rozhlasový žánr a jednak jako metoda rozhlasové programové tvorby. Základní žánrovou dominantou reportáže je autentické svědectví reportéra, který umožňuje posluchači svým průvodním slovem spoluúčast na popisované události. K působivějšímu a výstižnějšímu vyjádření probíhajícího děje využívá rozhovoru s dalšími účastníky a také dokumentární zachycení prostředí události, jejího  zvukového obrazu. Autentičnost jako  základní určující komponenta reportáže je doplněna dalšími znaky, například informativností, dynamičností, dokumentárností, dějovostí, atd. V konkrétní reportáži se tyto jevy vzájemně prolínají a doplňují.
Rovněž jsem se zabývala tím, jakých technických pomůcek využiji. Při tvorbě jsem používala diktafon Olympus WS-110  a Olympus DS-40 a mikrofon Sony F-420. Naštěstí mám k dispozici svůj  vlastní diktafon a nemusela jsem si proto půjčovat školní přístroje. Díky tomu jsem mohla určovat data natáčení  bez ohledu na výpůjční lhůty a rozhodovat se dosti volně a operativně. A samozřejmě - pokud člověk pracuje delší dobu s tím samým přístrojem, naučí se ho lépe ovládat.
Soustředila jsem se na zachycení  podstatných prvků, které jsem si zvolila za dominantu svého reportážního pásma, a to na rozhovory a na autentickou hudbu. Během měsíce března a dubna 2010 jsem postupně  navštívila a vyzpovídala nejdůležitější osobnosti spjaté s Divadlem Konvikt – dramaturga Bc. Jana Žůrka a Dominiku Šindelkovou z organizačního oddělení Divadla Konvikt. Pro zachování objektivity  jsem chtěla mít ve své reportáži také názor nezávislého divadelního odborníka, a proto jsem požádala o interwiev doc. Jiřího Štefanidese z katedry divadelních, filmových a mediálních studií, který mé prosbě vyhověl. Náročnost práce  nespočívá pouze v závěrečném zpracování, ale i v získávání respondentů a hlavně v plynulém a jazykově korektním rozhovoru s nimi. V tomto ohledu jsem  se vzhledem k nedostatku zkušeností potýkala s používáním nespisovné češtiny, s přeřeknutími a krkolomnými a dlouhými otázkami, což lze později jen obtížně napravit. Řešením  tedy byl studiově natočený komentář.
Vzhledem k tomu, že hudba se hojně v současnosti využívá v reportážních pásmech, kde je vkládána, aby mohl posluchač  snáze udržet pozornost při slovu mluveném, také jsem pořizovala záznamy z jednotlivých představení. S ohledem na omezenou „stopáž“ a na témata, která jsem nakonec do reportáže zahrnula, jsem do střední části vybrala ukázku z představení japonského tanečníka, aby nebyla přerušena celková kontinuita děje. Ukázka z představení Kabaretu Na cucky pak celé pásmo poeticky uzavírá. Materiálu jsem  nasbírala několik hodin, takže bylo náročné vybrat a určit, co nakonec v reportážním pásmu nezazní. Z reportáže je zřejmé, že jsem se snažila mluvené slovo prostřídat s hudbou a udržet tak posluchačovu pozornost (při dlouhých mluvených  pasážích se posluchači  obvykle začínají nudit). Hudbu jsem k propojení mluvených úseků zvolila také proto, že se mi zdála nejpřirozenějším pojítkem mezi jednotlivými mluvenými pasážemi. Hudba měla rovněž dodat reportážnímu pásmu atmosféru.
Během post-produkčních prací jsem vybírala nejzajímavější místa, vystřihovala jsem přeřeknutí, váhání respondentů, opakující se výrazy i hluchá místa. Následně jsem jednotlivé  zvuky řadila podle předem určeného schématu. Rovněž jsem prostříhala místa, v nichž jsem se snažila zachytit zvuky okolního prostředí, příliš dlouhé hudební nahrávky a nezajímavé proslovy.
Stříhání a mixování jsem prováděla ve svém „domácím studiu“ pomocí profesionálního stříhacího programu Sound Forge 9.0. Během této práce jsem  mohla využít své znalosti a zkušenosti, které jsem nabyla  již v průběhu roku 2006 až 2007 ve studiu Českého rozhlasu Ostrava, kde jsem působila jako externí redaktorka. Tyto znalosti jsem si však ještě dále prohloubila během studia katedry žurnalistiky v předmětu rozhlasové praktikum a rozhlasový workshop. Stříhání a mixování mi tedy nečinilo  žádných problémů, ale i tak připouštím, že tato práce je velmi časově náročná. Uvědomuji si však, že výsledná technická kvalita není úplně dokonalá, což je způsobeno ne úplně profesionálními technickými prostředky, které jsem měla k dispozici (diktafony).
Sebehodnocení
Reportážní pásmo bylo velmi náročným žánrem ke zpracování, který s sebou však přinesl obrovskou výhodu. A tou byla možnost se vyjádřit, a to nejen v komentářích, ale i ve skladbě, v doplňování hudby, zvuků. Střih se pro mě stal neobyčejně tvořivou aktivitou, která mi dovolila formulovat mé myšlenky přesně do takové podoby, jakou jsem zamýšlela. Doufám, že reportážní  pásmo „Divadlo Konvikt 2010“ splňuje nároky na autenticitu i dějovost, která pro mne byla, přiznám se, trošku náročnější.
Asi největší obavy jsem měla z toho, že celek bude působit ve své celkové desetiminutové délce roztříštěně, což se, doufám, nestalo. Dosáhnout logické posloupnosti mi napomohly komentáře, které jsem tvořila tak, aby co nejvhodněji doplňovaly materiál. Zároveň jsem dbala na to, aby nepůsobily nadbytečně.
Dle mého názoru se mi vytyčeného cíle podařilo dosáhnout. Myslím si, že se mi podařilo vytvořit ucelené reportážní pásmo, jehož cílem bylo informovat poutavým a neotřelým způsobem širokou veřejnost o aktivitách Divadla Konvikt v roce 2010.

Problémy, úskalí
Během tvorby reportážního pásma jsem nezaznamenala žádné nepřekonatelné problémy. Naopak mne práce velmi zajímala a bavila a byla mi potěšením. Malým úskalím bylo přesvědčit velmi zaneprázdněné respondenty k rozhovoru. Také práce na ulici nebyla vždy příjemná, mnohokrát jsem se setkala s odmítnutím, apod. Při komunikaci s respondenty jsem se soustředila na to, abych kvalitně nahrála vše podstatné (bohužel ne vždy je na techniku spolehnutí, i špatně zasunutý kabel může celou snahu úplně zmařit). Musím přiznat, že při nahrávání jsem pracovala pod tlakem a s vědomím, že ne všechno se mi povede a budu muset dotáčet zvuky doma ve studiu. 
Velké obavy jsem měla také z pořizování audio-záznamů z představení, protože vím, že tato činnost není dovolena. Naštěstí si mých počinů nikdo nevšiml, nemusela jsem řešit žádné takovéto problémy a reportáž tak mohla vzniknout.
Po nasbírání hrubého materiálu jsem se tedy pustila do střihu a mixování. Střih je „mocný čaroděj“, protože může celkovému vyznění velmi pomoci, ale i naopak uškodit. Během stříhání jsem měla obavy, že ne vždy dovedu vycítit správnou míru autentičnosti a odeberu i pasáž ticha nebo zaváhání. Tyto zvuky, ač se tak nezdá, mají také svůj význam.
Složitějším, avšak ne nepřekonatelným problémem, bylo také srovnání hlasitosti jednotlivých mluvených úseků. Rozdíl mezi prostředím ulice, divadla, studia, kavárny, atd. byl velmi patrný, a tak jsem se jej snažila co nejvíce a co nejlépe vyrovnat. Hlasitost jsem musela upravovat rovněž  v rozhovorech, kde jsem ji u svých výpovědí musela ubírat a ve výpovědích respondentů často přidávat.
Jako poučení pro příště vidím možná to, že při tvorbě této reportáže jsem považovala za podstatné takřka vše, a tak jsem se pak ve fázi stříhání musela probrat obrovským množstvím  materiálu. Příště bych zřejmě diktafon zapínala už jen ve chvílích důležitých a ne jen proto, abych měla co nejvíce materiálu. Nevýhodou jakéhokoli zvukového materiálu je totiž nesnadná orientace. Psaný text je mnohem přehlednější a  také v obrazech se člověk může řídit očima a ne pouze sluchem. Získat přehled o všem natočeném materiálu vyžaduje poslechnout si  záznam ne minimálně jednou, ale obvykle pětkrát nebo šestkrát.
Posoudit to, jak se mi nakonec podařilo všechny zmíněné problémy překonat, musí už moji posluchači. Uvědomuji si, že ačkoliv jsem během posledních let nabyla určitou praxi v rozhlasové tvorbě, mám se stále co učit a co zdokonalovat.    
Myslím si, že na mé rozhlasové pásmo „Divadlo Konvikt 2010“ je možné navázat, a to jak v médiích tištěných, rozhlasových, tak i televizních.

Literatura, zdroje, konkurenční projekty
Ješutová, Eva (ed.): Od mikrofonu k posluchačům : z osmi desetiletí českého rozhlasu. Praha: Český rozhlas. 2003.
Köpplová, Barbara – Kryšpínová, Jitka – Bednařík, Petr – Čábelová, Lenka – Moravec, Václav: Dějiny českých médií v datech: rozhlas, televize, mediální právo. Praha: Karolinum, 2003.
Maršík, Josef – Perkner, Stanislav: Teorie a praxe rozhlasové tvorby. Praha: Československý rozhlas, 1985.
Maršík, Josef: Úvod do teorie rozhlasového programu. Praha: Karolinum, 1995
Maršík, Josef: Výběrový slovníček termínů slovesné rozhlasové tvorby. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 1999.
Osvaldová, Barbora – Halada, Jan (eds.): Praktická encyklopedie žurnalistiky. Praha: Libri, 2002.
Pavis, Patrice: Divadelní slovník.  Praha:  Divadelní ústav, 2003.
Pavlovský, Petr a kol.: Základní pojmy divadla. Praha: LIBRI, 2004.
Perkner, Stanislav – Slovák, Leopold.: Teorie a praxe rozhlasové žurnalistiky. Praha: Novinář, 1986.
Tuček, Ondřej (ed.): Reportáž v tisku a v rozhlase: sborník příspěvků ze semináře Katedry žurnalistiky IKSŽ FSV UK a Sdružení pro rozhlasovou tvorbu. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 1997.

Internetové stránky Divadla Konvikt: www.divadlokonvikt.cz

Zvuková příloha