út., 4. květen 2021 22:01

Divadlo Tramtarie v době koronavirové pandemie

Hra Láska za koronu z dílny olomouckého divadla Hra Láska za koronu z dílny olomouckého divadla Zdroj: Oficiální Facebook Divadla Tramtarie
Jak si olomoucké Divadlo Tramtarie poradilo s pandemií koronaviru? Filip Vahala

Cíl práce
Cílem práce bylo ukázat posluchačům vnitřní fungování olomouckého Divadla Tramtarie v době koronavirové pandemie. V této době zavřených kulturních zařízení, která přetrvává už více než rok, totiž nemohou umělci provozovat svá povolání v plném rozsahu. Musejí přicházet s alternativami, přičemž se samotná instituce začíná zabývat i otázkami vlastní existence. Úkolem samostatného projektu tak bylo zmapovat provoz divadla a zjistit, jak se tento provoz liší od toho běžného. Chtěl jsem také zaznamenat i osobní příběhy některých herců a lidí z vedení divadla, abychom se nesoustředili pouze na finanční stránku této problematiky, ale abychom částečně pochopili i vliv celé krize na psychiku zasažených umělců. Pro větší dynamiku celého zvuku je cílem zpracovat i reportáž z divadla, aby měl i posluchač, který nikdy Divadlo Tramtarie nenavštívil, představu o tom, jak prostor vypadá a zároveň se i dozvěděl něco o zákoutích, která běžný návštěvník nevidí.

Zdůvodnění volby tématu
Jak už jsem lehce nastínil v předchozí části, důvodem k výběru tématu bylo, že jsem se chtěl zaměřit i na psychickou a praktickou stránku celé problematiky. V médiích můžeme slýchat o finanční tísni těchto institucí a také o dotacích od státu. Málokdo už se ale zaměřuje přímo na osoby pracující v divadle, které pandemie přímo zasáhla a také to, jak nyní musí řešit pro ně vcelku novou situaci.
Kultura je neodmyslitelnou částí našich životů a není pochyb o tom, že je v této době ohrožena. Sám jsem před pandemií v kulturním odvětví pracoval a kvůli současné situaci jsem o tuto práci přišel, proto mám k tématu i osobní vztah. Umělci jsou postaveni před novou výzvu, kterou je hledání nových způsobů prezentace svých výtvorů. Ovšem tyto nové formy jsou zátěží jak finanční, tak psychickou. Kupříkladu Divadlo Tramtarie začalo umisťovat jednotlivé inscenace na webový portál. Samotné pořízení záznamu je velmi nákladnou záležitostí a zájem o vstupenky není takový, jako když lidé mohli běžně navštěvovat divadla. Herci také velmi rádi přiznávají, že motivací jim spíše než finanční odměna, bývá potlesk a zpětná vazba od diváků. Takové odměny se ale nyní nedočkávají. Všichni lidé kolem Tramtarie tvrdě pracují na tom, aby bylo divadla co nejlepší, bohužel je současná situace dosti limituje. Navíc se setkávám ve svém okolí s lidmi, kteří tvrdí, že lidé pracující v kultuře by si měli najít „pořádnou práci“. Můj projekt by tak mohl všem přiblížit, jak vypadá práce umělců a jak je kultura důležitá.
Už od začátku studia žurnalistiky jsem inklinoval především ke kulturní žurnalistice a jelikož mě audiovizuální práce zajímala vždy více než čistě psaná forma, rozhodoval jsem se mezi rozhlasovou a televizní žurnalistikou. Nakonec volba padla na tu rozhlasovou.

Stav problematiky
Česká televize natočila o Divadle Tramtarie reportáž, ovšem jak už jsem předesílal, se zaměřením na finance. Z toho důvodu také lehce zmínili, že Tramtarie přechází do online prostoru. ČT se obecně Tramtarii věnuje docela hojně, jde ale o příspěvky spíše z doby před pandemií, kdy informovali především o nových hrách apod.
Projekt obdobný tomu mému jsem nenalezl, což bylo částečně i záměrem. Chtěl jsem zpracovat aktuální a originální téma. Samozřejmě mi k tomu nahrává i fakt, že se lidstvo s podobnou situací v novodobé historii nesetkalo.

Ideový plán
Celé téma je velmi komplexní a snažit se dostat veškeré informace do textu by mohlo být pro čtenáře zdlouhavé až nudné. Proto jsem také zvolil cestu audio zpracování. Divadlo samo pracuje se širokou škálu audiovizuálních prvků, které bylo také možno využít pro oživení záznamu. Zároveň bylo na místě příběh divadla zachytit způsobem, který by odpovídal práci v kreativním odvětví. Obecně jsem chtěl vytvořit pásmo, které by obsahovalo reportážní i rozhovorové prvky, přineslo posluchači představu o fungování divadla a nastínilo těžkou situaci, ve které se umělci momentálně nacházejí. Zásadním úkolem bylo vměstnat množství informací do relativně krátkého úseku tak, aby posluchač udržel pozornost a zároveň vše jednoznačně pochopil.
Pro lepší vtažení posluchače do místa dění tak byla realizována reportáž přímo z prohlídky divadla proložená rozhovory s ředitelkou divadla, uměleckým šéfem, hercem Markem Zahradníčkem a herečkou Dominikou Hrazdílkovou.

Postup práce
Díky tomu, že už jsem s ředitelkou Divadla Tramtarie, Petrou Němečkovou, už jednou jednal, věděl jsem, že se z její strany dočkám vstřícného jednání. První emailová komunikace začala už v prosinci loňského roku, v té době byla paní Němečková těhotná a těsně před porodem. Vzhledem k epidemiologické situaci a osobním záležitostem spojeným se starostí o dítě jsme se rozhodli natáčení odložit na neurčito. Mezitím jsem shromažďoval informace z webu a sociálních sítí divadla a také z médií. Zjišťoval jsem i obecnou situaci, se kterou se potýkají kulturní zařízení. Poté jsem za průběžných konzultací s vedoucí práce sepsal podrobným scénář, podle kterého jsem se při natáčení držel. Scénář obsahoval body, které jsem chtěl natočit, množství otázek pro respondenty a různé varianty situací, u kterých jsem předpokládal, že by mohl při natáčení nastat. Samo natáčení trvalo jedno odpoledne, přípravy scénáře přerušovaně několik týdnů.
Jelikož sám nedisponuji žádným profesionálním nahrávacím zařízením, kontaktoval jsem sekretariát katedry s žádostí o půjčení diktafonu. Byl mi poskytnut digitální, kapesní rekordér značky Olympus. Ač je zařízení kompaktní a praktické, při domácích testech jsem zjistil, že je nevyhovující. I přes mnohé změny v nastavení a někdy až téměř experimentální způsoby se nepodařilo odbourat souvislý šum a nežádoucí zvuky zasahující do nahrávky vzniknuvší pouhým pohybem diktafonu. Z toho důvodu jsem usoudil, že bude kvalitnější záznam zvuku na mobilní telefon. Ten sice také znamenal jisté problémy (šum, špatné zaznamenávání na větší vzdálenost apod.), ale v porovnání s diktafonem byl lepší volbou. Diktafon Olympus jsem používal pouze jako záložní. S vedením divadla jsem se dohodnul, že se mohu přijít podívat už na zkoušku, kdy soubor zrovna zkoušel inscenaci Tři sestry. Během zkoušky jsem nahrál několik zvuků, které jsem použil do pozadí a zároveň jsem pozoroval potenciální respondenty a vymýšlel nové otázky do rozhovorů. Po zkoušce jsem poprosil herce, jestli by mi poskytli rozhovor. Z řad herců jsem chtěl mít rozhovor s jednou ženou (Dominika Hrazdílková) a jedním mužem (Marek Zahradníček). Rozhovor jsem zrealizoval i s uměleckým šéfem divadla Vladislavem Kracíkem, a to především o hrách, které nabízejí na internetu. Pro vhled do celé situace fungování divadla jsem vyzpovídal ředitelku Petru Němečkovou. Ptal jsem se jí také na finanční otázky. Petra Němečková mě poté provedla po celém divadle, z čehož jsem získal materiál pro svou reportáž. Nakonec jsem si divadlo prošel ještě jednou sám, abych měl při střihu možnost střídat v reportážní části své slovo a slovo ředitelky Němečkové.
Při střihu jsem se setkal s celkem neobvyklou situací. Měl jsem nahrané asi čtyři hodiny materiálu (včetně pasivní nahrávky zkoušky) a bylo tak obtížné vybrat ty nejpodstatnější informace a poutavě je seřadit za sebe. V této části práce byla velmi důležitá konzultace s Ing. Radoslavou Kvasničkovou, která mi velmi pomohla jak z odborného pohledu, tak z pohledu posluchačky, která záznam slyší jinak než já, jako autor. Vzhledem k distanční komunikaci a jiným povinnostem na obou stranách trval střih přerušovaně také několik týdnů.
V celém pásmu jsou použity zvuky ze zkoušky divadla nahrané mnou, stejně tak jako rozhovory s vedením nebo herci, a ukázky ze hry Láska za koronu, které jsem použil se svolením ředitelky Němečkové. Hru jsem si také zakoupil na jejich oficiálním webu a zkonvertoval do formátu mp3 vhodného pro střih. Pracoval jsem v programu Sound Forge. Jako podkres je v některých částech využita instrumentální klavírní nahrávka z vlastní tvorby, aby nevznikaly komplikace s autorskými právy.

Sebehodnocení
Práci na projektu jsem se věnoval s přestávkami od začátku prosince, až do začátku května. Vše by bylo reálné stihnout dříve, epidemiologická situace ale mnohdy nedovolovala setkávání s respondenty. Takto rozsáhlý celek jsem ještě nikdy nezpracovával a myslím, že na první takový počin je výsledek v celku obstojný. Veškerou přípravu (sběr informací, komunikace s respondenty, scénář apod.) jsem zvládnul velmi dobře, včetně samotného natáčení. S největšími komplikacemi jsem se setkal u střihu. Střih v programu Sound Forge je praktická, téměř až řemeslná činnost, která se stává bez pravidelného cviku velmi obtížnou. Obnovit si tedy praktické znalosti po roce bez jakéhokoli kontaktu s technikou a programem bylo velmi obtížné. Navíc byl projev Petry Němečkové plný vycpávkových slov a hezitačních zvuků, které bylo mnohdy náročné vystříhat, aby její proslov zůstal plynulý. Konečná podoba nahrávky navíc mnohdy vůbec neodpovídala časové posloupnosti samotného nahrávání, což také komplikovalo konečný střih. Jsem si tedy vědom množství nedostatků, které musím do příštích výstupů vylepšit.
Obsahový cíl se ale podařilo naplnit, nahrávka není zbytečně dlouhá a může posluchače bavit. Scénář také obsahoval dvě části, které jsem nakonec vynechal. V jedné z částí jsem chtěl mít nahrané vyjádření od lidí, kteří se starají o technický chod divadla a také od věrného fanouška. Technický tým jsem nakonec ani nenahrál, protože jsem měl materiálu dostatek. Fanouška jsem dokonce kontaktoval, kvůli uzavřeným okresům jsme se ale nemohli sejít a poté už mi nezbýval na nahrávání čas. V další části jsem chtěl konfrontovat zjištění o dotacích od Petry Němečkové s někým z úřední sféry. V plánu byl buď ministr kultury, nebo někdo jemu podřízený. Při hrubém střihu jsem ale rozhodl tuto část vůbec nerealizovat, protože by došlo ke zbytečnému prolnutí s politikou, čímž by povaha celé nahrávky utrpěla.
Troufám si říct, že výsledek je tedy obstojný, ale věřím, že s pravidelnou tvorbou a lepší technikou budu moct dosahovat lepších výsledků.
Navázat na tuto práci by se jistě dalo reportážemi z jiných kulturních zařízení (ať už divadel, kin apod.) nebo také zmapováním návratu kultury do běžného života.

Zdroje
https://ct24.ceskatelevize.cz/kultura/3250382-nahaty-shakespeare-bavi-v-divadle-tramtarie-i-line-ztraty-nezakryje
https://divadlotramtarie.cz/ + sociální sítě divadla
Záznam divadelní hry Láska za koronu. Dostupný z: https://divadlotramtarie.cz/program/
https://www.olomouc.cz/zpravy/clanek/Divadlo-Tramtarie-uvedlo-obnovenou-premieru-inscenace-Madisonske-cesty-Divakum-je-k-dispozici-online-32248

Zobrazeno 65 krát
Naposledy upraveno: út., 4. květen 2021 22:56
Pro psaní komentářů se přihlaste