Silvie Matyskiewiczová CÍLE
Samostatným projektem student prokazuje znalosti a dovednosti, které získal absolvováním předmětů profesní profilace.
Po absolvování praktika rozhlasové tvorby a workshopů sportovní a zdravotně-sociální specializace bylo mým úkolem vytvořit rozhlasové pásmo zaměřeno na oblast sportu, zdraví, případně kombinaci obojího.
Pro samostatný projekt jsem si zvolila téma Hipoterapie.
Cílem tohoto samostatného projektu je představit hipoterapii, rehabilitační metodu, která využívá přirozeného pohybu koně a jeho působení na člověka z pohledu pacienta, kterému pomohla zlepšit jeho zdravotní stav.
V příspěvku zavedu posluchače na speciální tábor zaměřený na hipoterapii, kde se prostřednictvím jednotlivých části reportážního pásma budou moci přesvědčit o pozitivním vlivu hipoterapie na tělesné i duševní zdraví člověka.
ZDŮVODNĚNÍ VOLBY TÉMATU
Vzhledem k tomu, že se jedná už o druhé vypracování samostatného projektu, kladla jsem na volbu tématu mnohem větší důraz. Právě kvůli volbě nevhodného tématu a jeho nepřesnému zpracování bylo nutné původní samostatný projekt kompletně předělat. Protože jsme v průběhu zpracování projektu tvořili pomyslný rozhlasový pořad, bylo potřeba zvolit téma, které se dá uchopit tak, aby bylo pro posluchače atraktivní.
Díky dvěma absolvovaným specializacím se nabízela celá řada témat, kterým bych se mohla v projektu věnovat. Mohla jsem si vybrat, jestli bych si chtěla zvolit téma z prostředí sportu, zdravotnictví nebo z oblasti, která by zahrnovala kombinaci obou oborů.
Jako aktivní sportovkyně mám samozřejmě blíže ke sportu a proto jsem si původně chtěla zvolit téma čistě sportovní. Postupem času mi ale přišlo vhodnější zkombinovat své specializace a zvolit tedy téma, ve kterém by se odrážely obě absolvované profilace.
Vedoucí mé práce, paní Radoslavou Kvasničkovou, mi bylo doporučeno zpracovat pravidelné výlety pořádané olomouckým Klubem pro seniory. Důchodci aktivně tráví svůj volný čas a účastní se výletů po známých horách České Republiky. Ačkoli se jedná o téma, které by se dalo zpracovat velmi zajímavě, nakonec nebylo možné natočit právě tuto reportáž. V průběhu letních prázdnin, kdy bylo nutné samostatný projekt natočit, není totiž Klub seniorů v provozu.
Hipoterapii jsem si konečně zvolila hned z několika důvodů. Prvním z nich je právě prolínání mých profilací. Sportovní- jezdectví je jedním z nejstarších sportovních odvětví známé již od starověku. Navíc, během hipoterapie se může stav pacienta zlepšit tak výrazně, že se nadále věnují disciplíně určené handicapovaným lidem zvané paravoltiž. Zdravotní- hipoterapie je rehabilitační metoda využívající přirozený pohyb koně, kterou může vést pouze fyzioterapeut se speciálním kurzem zaměřeným na hipoterapii.
Téma mě oslovilo zejména také proto, že se na první pohled jeví jednoznačně. Kůň pomáhá člověku. Zdání ale klame. Po té, co jsem se začala o metodu hipoterapie zajímat blíže, začalo se přede mnou otevírat nepřeberné množství úhlů, ze kterých bych mohla téma uchopit a zpracovat. Já jsem se rozhodla pro možnost, která je podle mého názoru nejvíce atraktivní pro případné posluchače. A to přiblížit tuto rehabilitační metodu z pohledu člověka, kterému pomohla zlepšit zdravotní stav.
STAV PROBLEMATIKY
Abych získala konkrétní představu o tom, co hipoterapie je a jakým způsobem probíhá, bylo potřeba nastudovat si materiály, které by mi pomohly dostat se pod povrch této problematice.
Největším počtem zdrojů, které jsem našla, když jsem hledala více informací o této rehabilitační metodě, byly internetové stránky jednotlivých organizací, které hipoterapii poskytují. V České Republice funguje více jak sto zařízení, která se více či méně věnují hipoterapii a hiporehabilitaci jako takové.
Hipoterapie je vděčným tématem pro studenty vysokých škol. V národním registru vysokoškolských kvalifikačních prací Theses bylo při zadání hesla „hipoterapie“ vyhledáno 923 výsledků. Studenti ve svých diplomových pracích zkoumali celkové účinky hipoterapie, účinky mezi jednotlivými druhy handicapu, srovnávali hipoterapii s ostatními rehabilitačními metodami, apod.
Rozhodla jsem se také zjistit, do jaké míry se hipoterapii věnují česká média. Při vyhledávání jednotlivých příspěvků jsem chtěla, aby splňovaly požadavek jisté aktuality a proto jsem se zaměřila na časový úsek mezi lety 2010 a 2012. Z hlediska časové náročnosti vyhledávání jednotlivých zdrojů jsem se rozhodla, že budu pracovat s internetovými portály.
Začala jsem novinovými články jednoho celorepublikového periodika a jednoho regionálního a zjistila jsem, že hipoterapie se řadí mezi okrajová témata. Jen nízké procento článků se věnuje hipoterapii celkově. Nejčastěji se řeší komplexní pohled na působení hipoterapie nebo je představováno konkrétní hiporehabilitační centrum. V ostatních článcích je tato forma rehabilitace pouze zmíněna.
MF DNES [cit. 2012-11-19]
http://ostrava.idnes.cz/hipoterapie-na-opavsku-07s-/ostrava-zpravy.aspx?c=A121114_161654_ostrava-zpravy_kol (18.11.2012)
DENÍK [cit. 2012-11-19]
http://www.denik.cz/psychika/hipoterapie_havlickuvbrod.html (22.8.2012)
http://www.denik.cz/liberecky-kraj/nemocnym-detem-pomahaji-konici-a-lide-20120929-q42k.html (29.9.2012)
http://www.denik.cz/psychika/kdyz-vas-leci-kone20110616.html (16.6.2011)
http://www.denik.cz/psychika/z-vozicku-zpatky-na-vlastni-nohy-diky20110907.html (7.9.2011)
V archivu České Televize jsem nenašla žádný dokument, který by pojednával o hipoterapii. Věnovaly se jí ale některé publicitních pořadů. V květnu loňského roku byl odvysílán díl dětského pořadu Pomáhejme si o hipoterapii. Reportáž o terapii s koňmi uvedly také pořady Sama doma a Barvy života.
ČT [cit. 2012-11-19]
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1096056775-pomahejme-si/21154311511/ (25.5.2011)
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1148499747-sama-doma/211562220600026/souvisejici/5/?popis (15.2.2011)
Nejvíce zvědavá jsem byla na rozhlasové reportáže. Předpokládala jsem, že ty mi budou největší inspirací při přípravě vlastního projektu. Rozhlasové příspěvky pojednávají o hipoterapii komplexně. V srpnu 2011 ČRo Ostrava informoval o špatné finanční situaci hiporehabilitačních center, která se nemohou spoléhat na podporu zdravotních pojišťoven. V pořadu Mazlíčci z května 2010 představuje Jarmila Levko libereckou fyzioterapeutku, která zavedla tento druh terapie v Saudské Arábii.
ČRo [cit. 2012-11-19]
http://www.rozhlas.cz/ostrava/aktualne/_zprava/933065 (10.8.2011)
http://www.rozhlas.cz/liberec/mazlicci/_zprava/744715 (10.6.2010)
http://www.rozhlas.cz/liberec/mazlicci/_zprava/735502 (20.5.2010)
http://www.rozhlas.cz/pardubice/jakdnesziji/_zprava/1007682 (24.1.2012)
http://www.rozhlas.cz/strednicechy/aktualne/_zprava/1078157 (25.6.2012)
IDEOVÝ PLÁN
Jak již bylo zmíněno výše, cílem samostatného projektu je vytvořit souvislé rozhlasové pásmo. V průběhu natáčení tak vzniknou tři hlavní části pásma. Reportáž bude výsledkem natáčení dne, který strávím den s Ondrou Maňákem. Mladým mužem, který od dětství trpí dětskou mozkovou obrnou. S Ondrou se podívám na přípravu a průběh hipoterapie samotné. Přiblíží nám tak, jak terapie funguje a jaký vliv má na jeho tělo. Druhou částí bude rozhovor s předsedkyní České hiporehapilitační společnosti o účincích terapie a poslední částí bude anketa s respondenty o jejich zkušenostech s hipoterapií.
Protože jsem projekt tvořila dva roky po absolvování praktika rozhlasové tvorby, musela jsem si ze všeho nejdřív ujasnit vlastnosti jednotlivých částí rozhlasového pásma. Za tímto účelem jsem využila Praktickou encyklopedii žurnalistiky[1] a skripta Lexikologie a stylistika[2]. Musela jsem myslet na to, že v rozhlasové reportáži jde o bezprostřední, okamžité osobní verbální líčení události doplněné autentickou zvukovostí prostředí. Reportér umožňuje posluchači svým průvodním slovem spoluúčast na popisované události. (Osvaldová, s.156)
POSTUP PRÁCE
Ještě před tím, než jsem začala s natáčením reportáže a vymýšlením její struktury, jsem se musela rozhodnout, jak téma hipoterapie uchopím. Jedná se o téma poměrně široké a proto nebylo jednoduché rozhodnout se. Chci představit hipoterapii všeobecně jako součást hiporehabilitace? Nebo příběh zdravého člověka, který se jí věnuje? Nakonec jsem se rozhodla pro, dle mého, možnost která je pro posluchače nejvíce atraktivní. Natočit průběh terapie z pohledu člověka s handicapem, kterému pomáhá zlepšit zdravotní stav a přiblížit tak její účinky.
Když jsem si jasně stanovila téma, mohla jsem se začít připravovat na průběh natáčení. Protože mé znalosti o hipoterapii byly zpočátku jen povrchní, musela jsem si nejdříve nastudovat materiály týkající se této rehabilitační metody.
Hlavním zdrojem informací pro mě byly záznamy rozhlasových pořadů, které uvádím výše a kniha s názvem Hiporehabilitace[3]. Jakmile jsem si znalosti o hipoterapii prohloubila dostatečným způsobem, sestavila jsem si schéma, jak by měl projekt vznikat krok po kroku. Jako první jsem se rozhodla pro natočení rozhovoru, dále reportáže a nakonec ankety.
K natočení projektu jsem použila zařízení, která jsme měli možnost si vypůjčit na katedře žurnalistiky. Jednalo se o diktafon Olympus WS-110 s mikrofonem Sekaku ProMicrophone. Výsledný zvuk jsem upravovala v programu Sound Forge 9.0, se kterým jsme se učili pracovat v hodinách rozhlasového praktika. I když od posledního praktika, ve kterém jsem měla možnost s programem pracovat, uplynula značně dlouhá doba, manipulace s ním nebyla složitá a při stříhání zvuků do výsledné podoby jsem se nesetkala s většími problémy.
Rozhovor
Rozhovor je první částí, kterou jsem se rozhodla pro svůj projekt natočit. Mým záměrem bylo připravit si rozhovor ve formě rozpravy, kde mají autor s respondentem rovnocenné postavení a jsou kladeny rozsáhlejší otázky. Připravila jsem si otázky, na které mě zajímaly odpovědi. Základních otázek jsem měla připravených asi 15, ale počítala jsem s tím, že v průběhu rozhovoru mě budou napadat ještě otázky doplňující.
Byla jsem velmi mile překvapena přístupem paní Vandy Caskové, se kterou jsem rozhovor natáčela. Po té, co jsem ji oslovila, ochotně souhlasila s natočením rozhovoru a hned jsme se dohodly na termínu. Na otázky odpovídala přirozeně a povídání s ní bylo tak příjemné, že se rozhovor protáhl na více jak 30 minut. Protože nebylo možné použít celý rozhovor, ač byl velmi zajímavý, musela jsem jej upravit na výsledný čas 3:20.
Paní Casková mě dokonce pozvala na Tábor v koňském sedle, který pořádala v Radíkově u Olomouce organizace, kterou provozuje v Hostěnicích u Brna. Pozvání jsem ráda přijala a rozhodla se právě v Radíkově natočit reportáž a anketu.
V hrubé verzi jsou rozhovory natočeny dva. Kromě již zmíněného rozhovoru s paní Caskovou také druhý s maminkou Ondry, se kterým jsem točila reportáž. Protože se ale úplně nehodil do dějové linky, ve které jsem chtěla celé reportážní pásmo vést, z rozhovoru jsem použila pouze jednu větu v úvodu projektu.
Reportáž
Reportáž jsem se vydala natáčet do Radíkova, kde probíhal v druhém srpnovém týdnu tábor určený pro rodiny s dětmi, které využívají hipoterapii. Protože jsem ještě nikdy před začátkem tvorby projektu nebyla přítomna u terapie, neuměla jsem si představit, i přes nastudování literatury a poslech rozhlasových příspěvků, jak přesně probíhá průběh samotné terapie. Abych si udělala určitou představu a mohla vytvořit schéma, kterého bych se mohla během natáčení držet, rozhodla jsem se využít internetu. Na video kanálu www.youtube.com jsem našla videa, která zachycovala průběh terapie a dojmy účastníků. Videa velmi pomohla. Díky nim jsem věděla, co můžu od hipoterapie očekávat a na co se nejlépe připravit.
Hipoterapie, u které jsem byla přítomna, se příliš nelišila od videí, která jsem shlédla během přípravy.
Pro reportáž jsem se rozhodla natočit samotný průběh terapie s dvacetiletým Ondrou, který od dětství trpí dětskou mozkovou obrnou.
Velice jsem ocenila přistup MUDr. Jánské, která vedla Ondrovu terapii. Během natáčení mi ukazovala a popisovala, jak přesně koňský hřbet působí na Ondrovo tělo. Díky podrobnému popisu si posluchač, který nebyl přítomen terapii, dokáže při poslechu nahrávky účinky hipoterapie představit.
V reportáži není zachycena jen samotná terapie, zazní také část rozhovoru během cesty na terapii a příprava k nasednutí na koně. Nejsilněji může na posluchače působit závěrečná část, kdy Ondra přemýšlí nad tím, jak je v podstatě rád, že ho postihla dětská mozková obrna.
Reportáž je hlavní a nejdelší částí celého projektu. Během natáčení jsem musela myslet na to, abych zachytila co nejautentičtější odraz skutečnosti. V průběhu natáčení reportáže jsem se také snažila natočit co nejvíce zvuků, díky kterým posluchač získá konkrétní představu o místě, na kterém se projekt realizoval.
Natočit zvuky nebylo složité. Protože jsem se pohybovala v prostředí, kde se stále něco dělo. Tábor byl plný pobíhajících dětí, rodičů, kteří je okřikovali a samozřejmě koní, zvuk jejichž kopit se neustále nesl radíkovským táborem.
Hrubý materiál je v délce 150 minut.
Anketa
Původním plánem bylo natočit anketu s obyvateli města Olomouc a zjistit jejich povědomí o této rehabilitační metodě. V Radíkově jsem ale svůj plán změnila. Když jsem se dostala do prostředí milých a vstřícných lidí, rozhodla jsem se natočit anketu právě s nimi.
Z přítomných lidí jsem si vybrala 4 respondenty, kterých jsem se zeptala, z jakého důvodu se rozhodli hipoterapii využít a jaké s ní mají zkušenosti.
Byla jsem mile překvapena, že se rodiče žádným způsobem neostýchali a i když jsme si spolu povídali o tématu nepříliš příjemném, byli otevření, ochotní a neměli nejmenší problém s odpověďmi na mé otázky.
SEBEHODNOCENÍ
Jak už jsem uvedla v úvodu, jedná se o druhé vypracování samostatného projektu. Proto jsem musela klást mnohem větší důraz na správnou volbu tématu a jeho zpracování. Protože jsem měla strach z opětovného neúspěchu, bála jsem se, jestli dokážu projekt zpracovat tak, aby splňoval všechny požadavky.
Největším problémem, se kterým jsem se před začátkem natáčení potýkala bylo sehnat místo, na kterém by se dala natočit reportáž z průběhu terapie. Protože jsem projekt zpracovávala během letních prázdnin, většina rehabilitačních středisek fungovala s omezeným provozem a hipoterapii neposkytovala vůbec. Naštěstí se mi ale s kontaktem na respondetku pro rozhovor podařilo získat i pozvání na dětský tábor s koňmi, který pořádala nedaleko Olomouce.
Před začátkem natáčení projektu jsem měla největší obavy z jeho rozsahu. Přišlo mi nepředstavitelné natočit hrubý materiál se stopáží 100 minut. Během natáčení se ale mé obavy rozplynuly a po jeho dokončení jsem musela řešit problém zcela opačný. Materiálu ke stříhání bylo tolik, že bylo velmi složité vybrat jen ty nejzajímavější příspěvky.
Nezbyl tak prostor pro část rozhovoru s Vandou Caskovou, ve které klade důraz na správný výběr koně pro hipoterapii. Místo také nezbylo pro rozhovor s maminkou Ondry, hlavního aktéra reportáže, která přináší pohled pečující osoby o handicapované dítě. S tímto materiálem by se dalo na můj projekt navázat a pokračovat tak v představování hipoterapie z dalších úhlů, ze kterých se dá toto téma uchopit.
Kromě výběru materiálu jsem se při střihu pásma musela vypořádat s jedním ze svých největších nedostatků- intonací. Už během rozhlasového praktika jsem měla během natáčení jednotlivých úkolů problém s melodií řeči. I když jsem si toho při natáčení projektu byla vědoma a dávala si pozor, občas jsem se neubránila tomu, abych v otázce použila špatnou intonaci. Některé zajímavé postřehy z reportáže se tak vůbec nedaly použít.
I přes všechny obavy a drobná úskalí, se kterými jsem se během natáčení a zpracování setkala, si troufám říci, že se mi podařilo vytvořit reportážní pásmo vyprávějící o zajímavém tématu zpracovaného z nového pohledu. Z pohledu pacienta, kterému hipoterapie pomáhá zlepšit jeho zdravotní stav.
POUŽITÉ ZDROJE
JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika. Olomouc: Středisko distančního vzdělávání FF UP, 2000.
JISKROVÁ, Iva. Hiporehabilitace. Brno: Mendelova Univerzita v Brně, 2010.
MARŠÍK, Josef. Výběrový slovníček termínů slovesné rozhlasové tvorby. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 1999.
OSVALDOVÁ, Barbara. Encyklopedie praktické žurnalistiky a marketingové komunikace. Praha: Libri, 2007.
http://hiporehabilitace.unas.cz
http://cs.wikipedia.org/wiki/Hipoterapie
