Richard Müller 
Cíl práce
Cílem mého samostatného projektu je natočit rozhlasový příspěvek v délce okolo deseti minut, v němž se budou objevovat prvky reportáže a rozhovoru a zvukové doprovodné podkresy. Přesněji se tedy můžeme žánrově bavit o rozhlasové montáží. S tímto hlavním cílem se zaměřím na to, abych vybral posluchačsky zajímavé a atraktivní téma s širokým názorovým spektrem, které bude adekvátně odpovídat i časovému limitu.
V rámci celého postupu bych si chtěl pevně a řádně osvojit systém tvorby, který začíná zmíněnou volbou tématu a pokračuje časovým rozvrhem celé tvorby, po němž následuje práce s respondenty a natáčení v terénu, přičemž v závěru je tento proces zakončen technickým zpracováním materiálu do výsledné podoby. Téma samostatného projektu jsem se rozhodl nazvat Malý hokejový klub v srdci Valašska.
Jako výsledný produkt plánuji představit precizně zpracované zvolené téma formou rozhlasové montáže v kvalitě, která bude odpovídat dovednostem, které jsem měl možnost získat během svého studia. Práce se bude reflektovat mé zaměření a specializaci, kterým jsem se během studia věnoval, respektive rozhlasovou a sportovní žurnalistiku.
Zdůvodnění volby tématu
Na počátku rozhodování, tedy v listopadu 2020, jsem měl představu o tom, že natočím reportáž o hokejovém klubu HC Bobři Valašské Meziříčí. V práci jsem se chtěl zaměřit na osoby, které jsou spjaté s valašskomeziříčským hokejem a představit fungování klubu, který hraje poloprofesionální 2. hokejovou ligu skupiny Východ, která je v rámci Česko republiky třetí nejvyšší hokejovou soutěží. V plánu jsem měl natočit rozhovory s lidmi, kteří se starají bez nároku na jakoukoliv odměnu o chod klubu a chtěl jsem také navštívit jedno vybrané utkání, z něhož bych pořídil reportáž, která by byla vrcholem celé připravované montáže.
Nicméně vzhledem k okolnostem, které nás zužují už od března 2020 je velmi těžké v současnosti něco plánovat. Zvláště pak pokud se jedná o projekt, který závisí na uskutečnění hromadné akce a kontaktu s větším množstvím lidí. S blížícími se Vánoci a pak také se začátkem roku 2021 to nevypadalo příliš nadějně. Z rozhodnutí vlády byly hokejové soutěže ukončeny, zakázán vstup na zimní stadion a omezeny počty při setkávání osob.
V tuto chvíli mi bylo jasné, že původně plánovaný záměr nevyjde, přesto jsem se zvoleného tématu názvu nechtěl vzdát. Hledal jsem tedy řešení, jak postupovat dále a napadlo mě změnit původní scénář, a přitom zůstat u stejného hokejového klub.
S vládními omezením v souvislosti s koronavirovou epidemií bylo zakázáno sportování i všem dětem, tedy i celému mládežnickému oddílu HC Bobři Valašské Meziříčí. Spojil jsem se s lidmi z klubu a dozvěděl jsem se od nich, že s dětmi trénují stále, nicméně na dálku on-line. Toto téma mě zaujalo a chtěl jsem vědět více. Zjistil jsem, že on-line trénování mládeže je nyní provizorním řešením, jak udržovat mládež v kondici a rozhodl jsem se na tomto tématu postavit nový scénář mé rozhlasové montáže.
Téma osobně řadím do sportovní žurnalistiky, ale vzhledem k tomu, že v jehož rámci reflektuji dopady politických a zdravotnických rozhodnutí, jsem dospěl k názoru, že se nejedná o typickou sportovní žurnalistiku tak, jak je všeobecně vnímána. Budu se z velké části zaměřovat i na sociálně-psychologickou problematiku toho, že děti, které byly zvyklé na pohyb a skupinový kontakt najednou o všechno přišly.
Konkrétně v tomto případě doufám, že se mi podařilo vybrat tématiku, jenž nastavuje zrcadlo současnému obrovskému problému, po jehož řešení volá velká část odborné i široké veřejnosti. Poukázáním na konkrétní příklad toho, jaké mají koronavirové restrikce dopady, je i do jisté míry apelem směrem k autoritám, které by se měly tímto problémem zabývat. Na druhou stranu přinese téma vhled do reality i veřejnosti, která si nedovedla omezení v praxi představit.
Vážnost tématu ale nebude tím, na čem bych chtěl práci stavět. Chci hlavně poznat lidi, kteří dokážou svojí obrovskou snahou reagovat a udržují své okolí stále aktivní. Na prvním místě chci dostat do práce pozitivní náhled na skutečnosti, poukázat na řešitelnost situace tím, že z první ruky nabídnu příklad, jakým se řeší.
Zdroje a stav problematiky
Vzhledem k tomu, že koronavirová situace je teprve před rokem vzniklá problematika, tak pro mediální scénu je poměrně nová a nečekaná, o to víc s přihlédnutím k faktu, že opatření, která se vztahují k tomuto tématu se velice často liší. Těmito opatření mám na mysli omezení setkávání osob, povinnost nošení roušek při sportu, a tím směřuji i k přísným restrikcím v podobě zákazu vstupu na zimní stadion.
Přestože koronavirová opatření nejsou na světě v historickém měřítku příliš dlouho, dostávají aktuálně na mediální scéně největší prostor a logicky s tím vzniklo mnoho mediálních příspěvků na téma koronavirus a sport, včetně všech dopadů a vzájemných souvislostí.
Dá se tedy konstatovat, že tento projekt tematicky navazuje na dosavadní široké spektrum výstupů. Jejich struktura je většinou velice podobná, tedy postavena na příkladu jednotlivých osob a spolků, kterých se epidemiologická opatření týkají. Nejprve příspěvek seznamuje příjemce s tím, jaké jsou vyhlášena omezení se vztahem k tématu. Poté následuje náhled do toho, jak se subjekty nebo osoby dokázaly přizpůsobit těmto omezením a mohou nebo nemohou svou činnost vykonávat. Kromě ukázek, jak například děti cvičí v menších skupinách nebo nosí roušky, obsahují tyto výstupy i rozhovory s jednotlivými aktéry.
Ve médiích se pak problematika reflektuje i názory odborníků a protistran. Tedy pozorujeme situaci, kdy hygienik nebo epidemiolog je v rozporu s trenérem nebo sportující osobou. Obě protistrany vidí situaci odlišně, tedy epidemiolog mluví o tom, jak je nutné zabránit přenosu nákazy, ovšem sportovní trenér upřednostňuje negativní dopady, které omezení sportování obnáší.
Z důvodu obrovského zásahu, které omezení mají a s konstatováním, že jen velmi obtížně by se hledala osoba, které by se omezení netýkalo, předpokládám, že na tuto problematiku lze nahlížet z různých úhlů a příležitostí ke zpracování odlišných témat v odlišném prostředí je mnoho. Právě z jednoho segmentu zásahu, kterým je hokejová mládež v České republice, tento projekt vychází.
Ideový plán
Mým cílem je dosáhnout desetiminutové ucelené montáže, která se bude skládat z rozhlasových prvků reportáže a rozhovoru. Montáž bude reflektovat aktuální situaci, se kterou se musí vypořádat trenéři mládeže a děti z hokejového klubu HC Bobři Valašské Meziříčí.
Práce bude obsahovat seznámení s jedním z trenérů hokejového klubu Janem Kramářem, který od října roku 2020 nemůže trénovat hokejisty obvyklým způsobem na ledě a nemůže se s nimi potkávat ani nikde jinde. On a ostatní trenéři tak museli vymyslet jiný způsob, jak udržet děti v kondici. V rámci první reportáže zavítám na prázdný zimní stadion ve Valašském Meziříčí, kde trenéři natáčejí pro děti on-line tréninkové lekce, vysílané přes internet.
Druhou reportáží bude návštěva rodiny, otce a syna, kteří byli zasaženi omezeními. Jedná se o jednoho z mladých hokejistů z Valašského Meziříčí, který je odkázán právě na on-line tréninky a na jeden takový domácí trénink k němu domů zavítám. V rámci reportáže přiblížím, jak složité je se s takovou změnou popasovat z pohledu dítěte a také rodiče.
Následně mám připravený rozhovor s odborníkem a kondičním trenérem, který bude hovořit o problémech spojený s tréninkovou pauzou a výpadkem pravidelného pohybu u dětí. Na stejné otázky se budu ptát i rodiče malého hokejisty a trenéra hokejového klubu.
V poslední části montáže se chci zaměřit na osobu trenéra Jana Kramáře, který trénuje hokejovou mládež už 8 let a přiblížit jeho motivaci k trénování a také vztah ke sportu, který k němu má, a který se mu komplikuje právě v tomto období.
Vzhledem k tomu, že jsem zvolil rozhlasový žánr, jsem prošel dosavadní tvorbu na podobné téma a hledal inspiraci.
Hlavní návodnou inspirací ve volbě tématu byl rozhovor Tomáše Pancíře v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu s členem lékařské komise olympijského výboru Jiřím Beranem, který ve více než dvaceti minutách mluvil na téma sport mládeže v období epidemiologických opatření.
Rozhlasový reportér Jan Beneš nahrál pro Český rozhlas Sever minutu a půl dlouhou reportáž o tom, jak přišli děti na severu Čech o možnost sportovat. Nejprve se baví s předsedou plaveckého oddílu v Litvínově a posléze i atletickým trenérem z Mostu a florbalovým trenérem z Chomutova, kteří se shodují, že dětem sport chybí a poukazují hlavně na riziko, že návrat zpátky ke sportu bude obtížný a dětem se bude těžko vracet do původního nastaveného režimu.
Dále jsem se inspiroval i v reportáži z jedné domácnosti od Lucie Korcové, která navštívila přímo děti a rodinu, která je zasažená omezením sportování. V rámci své tříminutové reportáže si povídala jak s dětmi, tak i s maminkou a zajímala se o jejich pohled na současná opatření a také to, jak řeší absenci tohoto pohybu. Reportáž byla doplněna o názor odborníka v oblasti psychologie, který přiblížil možné dopady omezení.
Výše uvedené tři příspěvky se shodují s myšlenkovým cílem mé práce, nicméně vzhledem k časové ucelenosti a struktuře jsem musel hledat mimo tematickou oblast koronaviru a sportování. V tomto případě jsem se více zaměřil na čtrnáctiminutovou montáž z hokejového prostředí reportéra Radiožurnálu Františka Kuny, který zavítal na hokejové utkání do Vsetína. Jeho záměrem ale nebylo informovat o průběhu utkání a výsledku, ale o vyhlášené atmosféře a vztahu k hokeji místních obyvatel a specifickém prostředí vsetínského zimního stadionu, který je spojen s bohatou a dlouholetou hokejovou historií. Tato reportáž mi byla velkou inspirací ve stavbě a struktuře mého vlastního projektu z hlediska poutavosti a skladby jednotlivých pasáží, včetně technického provedení.
Postup práce
Po problémech s koronavirovými opatřeními, které mi zkomplikovaly původní zadání jsem musel změnit téma. Stalo se tak v průběhu ledna, kdy bylo nejdříve nutné navrhnout nový scénář montáže. V textovém rozhraní Microsoft Word jsem si sestavil přehled o tématech, které chci do práce zahrnout. Těmito tématy byly absence skupinového sportování z pohledu hokejového trenéra, hokejisty, rodiče a odborníka. Dále jsem rozvrhl systém, jakým budu materiál nabírat a jakou formou.
Věděl jsem, že hlavní postavou montáže bude hokejový trenér, a proto jsem se spojil telefonicky s trenérem 4. a 3. třídy hokejového klubu HC Bobři Valašské Meziříčí Janem Kramářem, jehož kontakt je uveden na webových stránkách klubu. Jan Kramář mi při prvním telefonátu prozradil, jakým způsobem trénují s dětmi v tomto období, tedy formou on-line tréninků. Celá tato myšlenka a forma provedení mě zaujala a rozhodl jsem se, že se stane hlavním motivem celé montáže.
S trenérem Janem Kramářem jsem se následně domluvil na možnosti setkat se přímo během natáčení takového on-line tréninku. Po vzájemné domluvě jsme se v průběhu února setkali a já jsem celé setkání včetně samotného tréninku zaznamenával na mobilní telefon přes aplikaci Diktafon+. V rámci tohoto setkání vzniklo přes třicet minut materiálu, který se stal základem pro první část montáže.
Trenéra Kramáře jsem požádal o kontakt a propojení s některým z jeho hokejových svěřenců. Povedlo se mi spojit a domluvit se s panem Miroslavem a jeho synem Maxem, který se účastní jak on-line tréninků, tak i sportovních výzev, které Jan Kramář zmiňoval při našem předchozím nahrávání. Další reportáž s rozhovory vznikla přímo během plnění jedné z části on-line tréninku, kdy otec se synem společně natáčeli pro trenéra výzvu a já jsem mohl být u této příležitosti přítomen. Po splnění výzvy jsem se obou doptával na jejich pocity a názory na omezené tréninkové podmínky.
Dalším úkolem bylo najít odborný názor. Udělal jsem si průzkum v mém okolí a dozvěděl jsem se o Alexandru Rigovi, který několik let studoval obory spojené s kondiční přípravou, stravováním a pracuje jako kondiční specialista. S Alexandrem Rigem jsem se taktéž spojil nejprve telefonicky a následně si s ním domluvil osobní rozhovor, během kterého jsem měl připravené otázky související se sportováním dětí, výpadkem sportu a problematikou návratu zpátky do fyzického vytížení.
Ve chvíli, kdy jsem měl už připravené hrubé materiály, které zahrnovaly reportáž s trenérem, reportáž s otcem a dítětem, včetně rozhovoru a rozhovor s odborníkem, jsem zjistil, že bych potřeboval více informací k samotnému trenéru Janu Kramářovi, se kterým jsem si tak ještě domluvil další setkání, během kterého mi zodpověděl sérii připravených otázek.
Ve výsledku jsem měl nahráno více než 100 minut hrubého materiálu, ze kterého jsem odstranil pasáže, které byly zaplněny žádným nebo nekvalitním obsahem. K dispozici a úpravě v programu Sound Forge jsem tak nakonec měl zhruba 60 minut materiálu.
Po poslechnutí všech materiálů, jsem si rozdělil montáž na 5 kapitol. Nejprve úvod, po němž následoval on-line trénink z pohledu trenéra Jana Kramáře, poté reportáž a rozhovory z plnění sportovní výzvy z pohledu rodiče a dítěte, následně odborný pohled Alexandra Riga a závěr, který byl zaměřen na hlubší problematiku situace, samotného trenéra a jeho přístup a vyústění v podobě návratu dětí zpátky ke sportu.
Podle této strukturu jsem hrubě sestříhal všechny zvuky do pořadí, ve kterém se výsledně i objeví. To znamenalo vybrat odhadem třetinu nejlepších zvuků ze všech materiálů. V programu Sound Forge jsem následně za pomocí označení jednotlivých zvukových úseků oddělil požadované pasáže, mezi něž bylo důležité nahrát vlastní slovo, které celou montáží provádí. Nejprve jsem si tedy napsal veškerý vlastní text a poté jej na diktafon nahrál.
Vlastní spojovací promluvy jsem pak vložil do požadovaných mezer a odstranil ze stop redundantní informace aktérů, které jsem už zmínil já ve spojovacích promluvách. Takto jsem se dostal na stopáž okolo deseti minut.
Posledním editačním úkolem bylo řešení předělů jednotlivých kapitol. Pro tyto účely jsem volil hudební podkres, nezpívanou melodii, která se objevovala v pasážích předělující části montáže. Takovýto podkres vždy na začátku kapitoly postupně ustupuje do ztracena a na konci kapitoly zase postupně zesiluje až do chvíle, kdy kapitola končí a hudební podkres ji předěluje.
Sebehodnocení
V projektu se mi podařilo dosáhnout původního vytyčeného cíle a zpracoval jsem téma sportovních tréninků malých hokejistů v době koronavirové pandemie. Povedlo se mi navázat kontakty jak s trenérem mládeže, tak i s rodičem jednoho z hokejistů a také se samotným mládežnickým hokejistou, se kterým jsem mohl nahrávat reportáž. Dodatečně jsem také získal možnost rozhovoru s odborníkem na kondici a pohyb u dětí.
Jedním z nejtěžších úkolů bylo z velkého množství materiálu dokázat vytáhnout opravdu jen ty nejzajímavější pasáže a vměstnat je do stopáže okolo deseti minut. Pro mě osobně byla náročná i samotná editace, tedy střih v rámci technické stránky projektu. Jednalo se o moji první podobnou činnost po dvou semestrech zaměřených na rozhlasovou tvorbu.
Do budoucna vidím jako možnost navázat na toto téma ve chvíli, kdy se koronavirová opatření uvolní a bude umožněno dětem trénovat. Pokračování by se tak zaměřilo na jeden z hlavních myšlenkových pilířů této práce, a to problematiku návratu dětí zpátky do sportu a toho, jak to reálně dokázaly zvládnout.
Myslím si, že jsem se díky tomuto projektu velice zlepšil v praxi ve všech ohledech. Od schopnosti organizace a plánování rozhovorů s respondenty, až po dějovou a myšlenkovou stavbu práce. Díky předem daným postupům, které jsem si sám volil, jsem se naučil pracovat dle konkrétního zadání a podřizovat tomu související činnost. Nejvíce mě osobně naplňovala v celém průběhu tvorby práce v terénu s lidmi, kdy se z velké části jednalo i o improvizaci a na pořízení materiálů jsem měl takřka jeden pokus.
Poněkud náročnější pro mě pak bylo vše technicky zpracovat, ale metodou postupného střihu obsahu jsem se dopracoval až k výsledným deseti minutám, které považuji za úspěšně zvládnuté po všech stránkách, vzhledem k tomu, kolik znalostí a praxe jsem do této chvíle měl.
Literatura a zdroje
BENEŠ, Jan. Pandemie koronaviru letos zasáhla i dětské sportovní kroužky. Trenéři se obávají úbytku svěřenců [online]. 29. 12. 2020 [cit. 2021-4-26]. Dostupné z: https://sever.rozhlas.cz/pandemie-koronaviru-letos-zasahla-i-detske-sportovni-krouzky-treneri-se-obavaji-8393249
CUDLÍN, Karel, OSVALDOVÁ, Barbora, Radim KOPÁČ a Alice NĚMCOVÁ TEJKALOVÁ, ed. O reportáži, o reportérech. Praha: Karolinum, 2010. ISBN isbn978-80-246-1781-7.
KORCOVÁ, Lucie. Sezení u počítače, absence kroužků a sportu. Dětem kvůli opatřením hrozí nadváha i problémy se zády. IRozhlas [online]. 14. 4. 2021 [cit. 2021-4-26]. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/zdravi/sport-deti-koronavirus-v-cesku_2104142132_pj
KUNA, František. Lapačem se line vůně slivovice. Stadion nabízí prvoligový hokej s extraligovou atmosférou. Radiožurnál[online]. 26. 9. 2017 [cit. 2021-4-26]. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/sport/hokej/po-lapaci-se-rozleha-vune-slivovice-stadion-nabizi-prvoligovy-hokej-s_1709261123_sob
PANCÍŘ, Tomáš. Děti tloustnou, tělocvik by se měl vrátit do škol, doporučuje Beran z olympijského výboru. IRozhlas.cz[online]. 24. 11. 2020 [cit. 2021-4-26]. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/zdravi/koronavirus-v-cesku-skolstvi-telocvik-telesna-vychova-jiri-beran_2011242340_ako
PERKNER, Stanislav a Leopold SLOVÁK. Čtrnáct kapitol o rozhlase. 2. Praha: Literární akademie, 2006. ISBN 80-86877-04-3.
