Adéla Kelnarová
1. Cíl práce
Nejdůležitějším cílem rozhlasové reportáže o sportovním turnaji v Rybí bylo seznámit posluchače se volejbalem a celkově sportem na regionální úrovni a přiblížit tak odlišné pohnutky a atmosféru panující u hráčů i návštěvníků akce, než jaká obvykle bývá ve vyšších a profesionálních úrovních. Reportáž bude sledovat celý průběh turnaje a bude se zaměřovat hlavně na volejbalisty a rozhodčí, nikoliv na diváctvo a pořadatelské záležitosti, přestože se jich samozřejmě také dotkne pro vytvoření kompletního obrazu akce. Dále se lehce zmíní o problematické situaci týkající se místního a pražského Sokola.
Studentka se během natáčení a později samotného sestříhávání rozhlasové reportáže snažila její výslednou podobu přiblížit posluchačům, kteří sportovní či volejbalové zpravodajství nepokládají za příliš poutavé, popřípadě se o něj nezajímají vůbec, a snažila se vyzdvihnout aspekty, které jsou povědomé nebo také důvěrně známé celé posluchačské obci. Jednou z nejdůležitějších bylo poukázat na to, že sportovcem může být každý a že sportovně laděné komunikáty do médií nemusí být točeny pouze s profesionálními a obecně úspěšnými sportovci a nebo s celebritami. Hlavními elementy výsledného sdělení jsou tedy regionálnost, určitá podobnost se sportovními či jinými sociálními a kulturními událostmi v ostatních obcích, ale také nadšení ze hry jako takové, nikoliv pouze z vítězství a udělených cen.
Vedlejším cílem, který vyvstal až během samotného natáčení na turnaji, bylo zhodnotit a následně se tak pomocí reportáže nevýrazně přiklonit k jedné ze stran, konkrétně na stranu lokální odnože Sokola, v případě problematického vlastnictví tělocvičny Sokolem pražským. Vzhledem k tomu, že jednání stále pokračují, je tento rozměr reportáže nepříliš rozvinut, aby se prozatímní příměří jakýmkoliv způsobem neohrozilo. Tímto vedlejším cílem tedy bylo pouze poukázat na tyto problémy.
2. Zdůvodnění volby tématu
Téma bylo vybráno vzhledem k tematickým specializacím, jenž reportérka absolvovala na KŽU FF UPOL. Jednalo se o tematickou specializaci sportovní a sociálně-zdravotní. Výsledné mediální sdělení je z tohoto důvodu jistým skombinováním obou těchto zaměření, i když druhá ze zmíněných specializací je patrná spíše okrajově, tedy vybrání hráčky se zraněním pro hlavní interview a sociální element lze vysledovat během natáčení jednotlivých anket, jelikož se studentka nepřímo dotkla toho, co pro volejbalisty Kloboukový turnaj znamená.
Dalším faktorem, který ovlivnil výběr tématu je reportérčina znalost místního prostředí i výrazného počtu lidí, kteří se Rybského volejbalového turnaje účastnili. Právě tato příslušnost k prostředí pomohla rozvíjet tón celé reportáže, a také byla užitečná v získávání respondentů i jednotlivých interview. Nicméně právě Kloboukový turnaj je na Novojičínsku poměrně známý a sjíždí se na něj mnoho lidí z okolí, například Kopřivnice, Štramberka, Příbora, Brušperka a Nového Jičína. Proto je reportáž důležitá v rámci celého regionu, nikoliv pouze jako událost zasahující konkrétní vesnici.
Jedním z nejdůležitějších aspektů při vybírání vhodného tématu byl druh sportu, který by posluchače zaujal. Možnou variantou byl druh neobvyklého sportu, který není tolik rozšířen, posluchači o něm nemuseli ještě slyšet, popřípadě sport, který se pojí s nějakou zvláštní událostí či osobností. Druhou variantou bylo vybrat si sport, který je naopak velmi rozšířen, většina publika s ním má určité zkušenosti a proto by je mohl zaujmout. Klasické zpravodajství, které vídáme v televizních či rozhlasových novinách je ovšem programem, který je velmi jednotvárný. Bylo tedy žádoucí poupravit téma tak, aby se lišilo od sportovního zpravodajství podávaného každý den v médiích. K tomuto účelu bylo použito zmíněné regionálnosti a velmi výrazné subjektivity respondentů.
Kromě těchto aspektů bezprostředně ovlivňujících výsledné mediální sdělení je také důležité zmínit, že se reportérka sama volejbalu věnovala. Z tohoto důvodu mohla fungovat jako kvalitní zpravodaj referující o problematice, kterou zná a které rozumí, nikoliv jako laik bez vhledu. Tato skutečnost zaručovala sportovní zpravodajství bez vzniku nesmyslných, protichůdných, či nepřesných formulací a proto by nepůsobila rušivě na posluchače, kteří se v tomto sportu orientují.
Studentka si vybrala formu komunikátu reportáž, jelikož ta se skládá z autentického svědectví a následného komentáře reportéra, jenž funguje tedy jako zprostředkovatel pro publikum. Jeho popis a postřehy z tématu, jemuž se reportáž věnuje, pomáhají jednotlivcům v posluchačstvu pomoci si utvořit vlastní názor a popřípadě si předmět reportáže představit. K poutavějšímu a zajímavějšímu zpracování reportáže jsou často použity například rozhovory, ankety či zvukové vjemy. K plynulejším přechodům mezi jednotlivými částmi komunikátu může být použita například také hudba. Studentka všechny tyto možnosti plně využila. Vlastní komentáře doplňuje jak interview se zraněnou hráčkou, tak anketou s účastníky. Pro ozvláštnění a zpříjemnění studentka použila úvodní znělku z dětského večerníčku Bob a Bobek, který je i logem celého turnaje. Pro pocit sportovní atmosféry použila zvuky natočené během jednotlivých zápasů, kde je slyšet jak fandění publika, tak hvizdy rozhodčího a také povely hráčů a výkřiky hráčů.
3. Zdroje / stav problematiky
Sportovní reportáže jsou součástí téměř každého zpravodajství. Volejbal ovšem mezi nejčastěji pokryté sporty nepatří. Ve zpravodajství komerčních stanic jasně vedou sporty jako hokej, fotbal, tenis, basketbal a atletika. Volejbal se do vysílání zahrnuje obvykle během konání velkého šampionátu popřípadě při účasti a dobrého umístění českého týmu. Na veřejnoprávní stanici je jeho zahrnutí do zpráv častější a to zvláště díky regionálním vysílacím blokům.
Studentka prozkoumala archiv sportovního zpravodajství Českého Rozhlasu 1 – Radiožurnálu. Radiožurnál je jednoznačná volba, jelikož výsledná reportáž, kterou studentka sestříhala a natočila by nebyla vhodná pro rádia hudební a komerční. Je tak z důvodu regionálního tónu reportáže a také toho, že Kloboukový turnaj v Rybí je akcí nedůležitou v porovnání s ostatními volejbalovými šampionáty. Také není nijak zvlášť odlišná svým pojetím, jelikož hráčem turnaje může být každý. Studentka se také chtěla vyhnout regionálním rádiím, jelikož ty jsou k vysílání podobných komunikátů velmi otevřené.
Celkem bylo na Radiožurnálu 15 sportovních reportáží zaměřených na volejbal a jediná o plážovém volejbalu. Množství je počítáno za uplynulý měsíc, tedy od 25. 3. 2011 do 25. 4. 2011. Výsledky ovšem nejsou směrodatné pro hodnocení dalších měsíců, jelikož je nyní poměrně silně komentována problematika pořádání světového šampionátu ve volejbalu v České republice. Dá se tedy usuzovat, že během jiných měsíců bude frekvence výskytu volejbalových komunikátů nižší. Studentka srovnala frekvence výskytu reportáží z ledního hokeje, který je považován za český národní sport, a volejbalu pro představu míry jeho oblíbenosti ve sportovním rozhlasovém zpravodajství. Srovnávala výskyt na stejné rozhlasové stanici, tedy Radiožurnál, a stejnou časovou osu. Lední hokej byl zastoupen celkem 188 sportovními reportážemi a ještě dalšími, které se jej dotýkaly pouze nepřímo. Z těchto výsledků je patrné, že hokej je více než dvanáctkrát častějším.
Studentka nebyla přímo ovlivněna žádnou reportáží, žádnou si nevybrala jako inspiraci. Svůj materiál točila podle prostředí a podle toho, jak se rozhovory s členy publika i jednotlivými volejbalisty vyvíjely. Pouze si předem ujasnila kam má výsledek dojít. Po prozkoumání podobných rozhlasových reportáží ze zmíněného Českého Rozhlasu 1 identifikovala několik shod s reportáží Aleše Procházky o volejbalovém klání v obci Dřevěnice přístupné z níže uvedeného webového odkazu. Obec Dřevěnice je podobně jako obec Rybí nevýznamnou, ale na rozdíl od ní je její turnaj slavný nejenom okolí, ale po celé České republice. Rozdíl mezi těmito reportážemi je hlavně v délce komunikátů, studentčina reportáž je zhruba pětkrát delší. Další rozdíl je také v množství mixování a podbarvení komentářů. Studentka využila zvuků zápasů, aby její vlastní komentář točený na odlišném místě a tedy za nestejných zvukových podmínek nepůsobil rušivě. Moderátor z rádia využil výpovědi pouze jednoho respondenta, která připomíná telefonní hovor. Studentka se naopak pokoušela vyzpovídat co nejvíce účastníků, aby byla výsledná reportáž co nejvíce barevná a zabírala úhly pohledů širokého spektra lidí a točila přímo na místě.
Shodné body obou reportáží je krátké uvedení do prostředí, tedy seznámení s místem konání. Konkrétně přiblížení velikostí obcí, jejich zeměpisné zakotvení a také oblíbenost a proslavenost turnajů v okolí i konkrétní vesnici, to vše včetně určitého vymezení časového. Dále vysvětlení určité jedinečnosti každého z turnajů, okrajové popsání tělocvičny a kurtů apod.. Shodné je také vyznění obou reportáží v příjemný informativní celek s lehkým regionálním podtónem.
4. Ideový plán
Při poslechu rozhlasové reportáže se klade důraz hlavně na srozumitelnost. Posluchač rozhlasové stanice nemá možnost reportáž vyslechnout znovu, pokud čemukoliv nerozumí. Proto jsou v reportáži zastoupena témata obecná, která pochopí sportovní amatér a člověk, který se ve volejbale absolutně nevyzná. Sportovní duch reportáže byl tedy odsunut do pozadí, aby dal vyniknout atmosféře na a po turnaji, což bylo výše označeno jako hlavní cíl samostatného projektu.
Studentka musela začít mírným uvedením do tématu a dát tak posluchačům možnost, aby si mohli představit, jak bude zhruba tato rozhlasová reportáž probíhat, co bude jejím jádrem a jaké osoby si během jejího vysílání vyslechne. Začínat tedy tento komunikát čímkoliv jiným by působilo rušivě a posluchač by mohl být zmatený její roztříštěností. Po krátkém zeměpisném ukotvení je nasnadě rybský volejbalový turnaj vymezit i časově a představit jej tedy i z diachronní stránky. Tento krok by měl pomoci posluchači představit si hodnotu volejbalu, pro místní lidi a částečně se s nimi tímto i identifikovat a vcítit se. Na toto historické vymezení navazuje dvouminutová anketa s volejbalisty. Přechod by měl být plynulý, jelikož první otázkou v této anketě je počet jejich účastí na Kloboukovém turnaji, tedy další určení týkající se času. Následující otázkou je vyjmenování pozitivních nebo naopak negativních rysů tohoto turnaje, což vzhledem k tomu, že žádný ze zpovídaných volejbalistů není na turnaji nováčkem naznačuje, že jejich vidění situace bude tímto do jisté míry relevantní. Jelikož se jedná o anketu, silně subjektivní žurnalistický útvar, bude samostatný projekt obsahovat také rozdílné a částečně si také odporující informace, poněvadž se části výpovědí respondentů lišily. Poslední otázkou na dotazované byla historie a úspěchy rybského ženského volejbalu, která má plnit funkci aktuálního obrazu tématu a stejně jako historické zakotvení dotvářet celistvost obrazu volejbalu na Novojičínsku. Po těchto dokreslujících úsecích následovaly bloky, jež měly charakter reportáže přiblížit právě sportovnímu zaměření. Jedná se o krátké interview smečařky o právě prohraném zápase ve skupině tzn. před postupem do vyšších bojů o medailová umístění, a následně interview s kapitánem právě vyhraného zápasu, taktéž zápasů ve skupině. Vzhledem k tomu, že v tomto bodě reportáž překlenula svou polovinu, studentka se rozhodla, že vloží natočené konečné vyhlašování, vybrala pouze první 3 celky, a hned za tento úsek vložila interview s kapitánem týmu Bílých, kteří vyhráli celý turnaj. V tomto rozhovoru se Petr Polášek zmiňuje o „největší události“ letošního turnaje, o zranění jedné z hráček jeho družstva, ale také o tom, co podle něj vedlo k výhře apod.. Po rozhovoru s panem Poláškem studentka vložila hlavní interview se zraněnou smečařkou. Podle výše zmíněných posloupností je vidno, že prvotním cílem studentky během tvoření reportáže bylo vytvořit celek tak, aby na sebe logicky navazoval a aby se v něm případný posluchač neztrácel a bylo mu umožněno vytvořit si vlastní obrázek o Kloboukovém turnaji díky množství rozhovorů, které studentka natočila.
Je bezesporu, že rybský volejbalový turnaj není jediný svého druhu a z toho také studentka čerpala. Jejím plánem bylo vytvořit reportáž o akci, která není tolik vzácná, naopak s podobnými událostmi má určité zkušenosti snad každý z posluchačů a právě to mělo být důvodem, proč by jej tato reportáž mohla zaujmout a případně také přesvědčit, aby se sám podobné akce zúčastnil, nebo jej navnadit tak, aby si na své vlastní zkušenosti vzpomněl, jelikož nostalgie je velmi silným tahounem v mediální produkci.
Pro splnění kritérií samostatného projektu rozhlasové specializace bylo podmiňující, aby byly ve výsledném komunikátu zahrnuty tři formy: anketa, interview a reportáž. Studentka se rozhodla využít všech těchto druhů rozhlasových útvarů a s jejich pomocí vytvořit delší reportáž, která měla spojovat všechny tyto útvary spolu s hudebním a sportovním podbarvením. Pokud by se výsledný komunikát měl zahrnout do některé z již ustálených kategorií reportáží, jednalo by se o tématicky sportovně-kulturní reportáž, s dominující funkcí zábavní popřípadě také informující.
5. Postup práce, zdůvodnění způsobu zpracování
Studentka započala svou práci přípravou na natáčení, zjistila si rámcově historii volejbalového turnaje, historii Rybského volejbalu i problémy spjaté se sokolovnou v Rybí. Od hlavní organizátorky soutěže si vyžádala podklady hovořící o změně pravidel na této soutěži, systému rozlosování, způsobu výběru rozhodčích apod.. Dále si zajistila respondenty jak mezi volejbalisty, tak mezi dalšími organizátory. Respondenty z publika naopak přenechala náhodě a vybírala až na místě, což bylo ztíženo ostýchavostí některých z nich. Vzhledem k tomu, že turnaj je jednorázovou událostí plánování bylo poměrně jednoduché, všechny rozhovory i zvuky natočila v jeden den, jen hlavní interview se zraněnou hráčkou až o 2 týdny později.
Je vhodné zdůraznit, že studentka vytvořila celou výslednou reportáž sama bez jakékoliv pomoci ostatních lidí. Mezi úkony, které během vytváření samostatného projektu musela vykonat, bylo výše zmíněné prostudování materiálů pojednávajících o vánočním Kloboukovém turnaji v Rybí, současná volejbalová pravidla a také úpravu pravidel pro tento konkrétní turnaj. Dále si sama zajistila respondenty, interview s hlavní organizátorkou soutěže a následně také se zraněnou hráčkou. Všechny natočené materiály sama nastříhala a zpracovala pomocí programu Sound Forge 9.0a, stejně jako si zajistila hudbu pro podmixování. Použité komentáře si studentka také napsala bez pomoci jiných lidí.
Původní záměr bylo natočit příjemnou rozhlasovou sportovní reportáž s regionálním podtónem, tuto vizi ovšem narušilo zranění jedné z hráček a které se tak stalo ozvláštněním celé reportáže. Studentka z tohoto důvodu změnila hlavního respondenta, kapitána vítězného družstva, na tuto zraněnou smečařku, která by byla zvláštní právě zraněním a částečně by reprezentovala řadového účastníka soutěže a tudíž díky pojetí celého turnaje také i řadového posluchače. Rozhovor s touto hráčkou nebyl realizován přímo na místě konání, protože po příjezdu z nemocnice nebyla ochotna o všem hovořit, nicméně svolila k natáčení v domluveném termínu, proto není toto interview rušeno zvuky ze hry, jako zbytek stop.
Celá reportáž by se dala natočit mnoha způsoby. Jako strohá sportovní reportáž zaměřená na výsledky jednotlivých zápasů, postupy ve skupině, hodnocení výkonů sportovců, nicméně tento typ by nebyl příliš vhodný do komerčního rádia. Působil by strojeně a nudně. Další možností, jak se s vyrovnat s komunikátem bylo vytvořit publicistickou reportáž komentující problémy místního Sokola s celou obcí a pražského Sokola, které se táhnou už přes 20 let. Poslední možností, kterou si studentka vybrala, bylo vytvořit přátelskou reportáž o sportu, regionálním klubu a místních účastnících. O problémech a sportu spíše okrajově.
Právě proto, že byly všechny požadované žurnalistické celky točeny na volejbalovém hřišti, tedy v přímém kontaktu s hráči, rozhodčími, je jedním z nejdůležitějších elementů přiblížení a seznámení příjemců sdělení s lidmi podílejícími se na celém turnaji nejenom hráčsky, ale okrajově také organizačně, přičemž obě role jsou ve většině případů provázány. Komentáře tabulek s uhranými body, průběh volejbalového klání a nakonec konečné skóre, jsou v celku obsaženy, ale všechny rozhovory s účastníky zahrnují subjektivní zabarvení, které by mohlo publikum nejenom upoutat během poslouchání rozhlasu, ale také se jich určitým způsobem dotknout, právě proto, že prostředí, v němž se reportáž natáčela, není nikomu tolik vzdáleno. Nejedná se totiž o vysokou ligu či uznávaný volejbalový pohár, ale o druh turnaje, který není ojedinělý, koná se téměř všude a zvláště pak není hráčsky tolik nesmlouvavý a zúžený.
Mezi informace, na které byl při dotazování kladen největší důraz, patřily sportovní minulost a kariéra účastníků, jejich vnímání kloboukového turnaje, srovnání s jinými volejbalovými kláními, kterých se účastnili, také srovnání minulých ročníků a toho letošního, u žen komentování úspěšné kariéry rybského ženského volejbalového družstva, následně vyjmenování pozitiv či negativ, které na zdejším volejbale celkově, ale právě i na Kloboukovém turnaji, pociťují. Nicméně se bude jednat o reportáž sportovní, tak v ní budou obsaženy, byť jen okrajově, i informace o výsledku, průběhu, zraněních, komentáře výkonů, jednotlivých zápasů a také vyjádření pořadatelů.
Natočený materiál byl zpracováván v programu Sound Forge 9.0a, protože s ním má studentka určité zkušenosti z výuky a v jeho ovládání se tedy vyzná. Pro natáčení zvukových materiálů byly použity mikrofon a diktafon, zapůjčené FF UPOL a následně domácí mikrofon zapojený do notebooku pro natočení vlastních komentářů studentky.
Při stříhání vyvstaly první potíže. Je možné, že zapůjčený mikrofon měl pravděpodobně skrytou závadu, pokud nebyl nekvalitně k diktafonu připojen, protože některé natočené stopy obsahovaly „hluchá“ místa, byly přerušovány. Některé z nich, byly bez zvuku celé. Ty ovšem studentka ihned po natočení a následné kontrole poslechem vymazala. Při práci se s touto obtíží vypořádala tak, že poškozená místa a výpovědi je obsahující do výsledné reportáže nepoužila.
Dalším úskalím bylo použití dvou odlišných diktafonů, které je bohužel ve výsledném projektu silně patrný. Vlastní komentáře jsou méně hlasité a musely se tedy poupravit pomocí programu Sound Forge. I po této úpravě je ovšem rozdíl zřetelný.
Při práci s natočeným materiálem vyvstala další potíž se silným nářečím účastníků. Obec Rybí se nachází v Severomoravském kraji a je tam velmi silný valašský dialekt. Respondenti mluvili velmi krátce a užívali slov charakteristických pro tuto oblast, naopak s použitými profesionalismy se ve sportovní reportáži musí počítat. S tímto souvisí také neprofesionalita zpovídaných a tedy jejich nezkušenost před mikrofonem. Mnoho z nich natáčení odmítlo z důvodu studu. Bez mikrofonu byli velmi hovorní a sdílní, vyjadřovali svůj názor a dokonce i radili, co by se mělo v komunikátu zpracovat. Mnoho z nich argumentovalo, že nechtějí stále probíhající vyjednávání s pražským Sokolem nijak ohrozit. Další respondenti mluvili nepřirozeným způsobem, což bylo dáno jak silnou nervozitou, tak snahou vytvořit co nejkvalitnější, informačně nasycenou a smysluplnou odpověď a sem tam i snahu vůbec cokoliv říci. Celkově se ovšem tito respondenti mohou hodnotit jako velmi vstřícní a velmi příjemní, zapálení pro hru i pro místní region. Právě tato příjemná atmosféra, náboj, fandovství a hrdost k místní příslušnosti byla zamýšlena býti jednou z nejdůležitějších charakteristik celé reportáže, tedy regionální podtón.
Další problém byl v podávání alkoholických nápojů. Celý volejbalový Kloboukový turnaj v Rybí je do jisté míry brán jako kulturní událost, nikoliv jako profesionální sportovní klání. Někteří hráči a hlavně diváci užívali alkoholické nápoje a ke konci akce nebyli schopni kvalitně odpovídat na otázky, přestože interview přislíbili.
Dalším problémem bylo neustálé opakování základních faktů od různých respondentů, především co se týče losování spoluhráčů i soupeřů z klobouku. Mnoho z nich se také dotklo neustálých problémů s tělocvičnou a přilehlým areálem, jelikož je rozhodnutí soudu bráno místními jako nespravedlivé a nelogické.
Určitým nesouladem může ve výsledné reportáži působit poměr mužů a žen. Je to dáno tím, že v Rybí má mnohem delší a výraznější historii ženský volejbal. Mužská a smíšená družstva jsou zde zastoupena spíše okrajově. Záměrem bylo také zaměřit se spíše na hráče a nikoliv na publikum, místní obyvatele a důsledek, který na ně tento turnaj má. Právě proto studentka natočila pouze dva rozhovory se členy publika a to pouze pro případnou ilustraci atmosféry panující v tělocvičně a přidání dalšího rozměru do reportáže. Právě z důvodu ozvláštnění bylo jedním z respondentů jedenáctileté dítě.
6. Sebehodnocení a okomentování výsledného projektu
Studentka má za to, že se jí alespoň z části podařilo cílů dosáhnout, protože nebylo prvotním cílem vytvořit klasicky sportovní reportáž, ale milý regionálně naladěný komunikát o místním sportovním turnaji. Výsledná reportáž je příjemná a snad i na ostatní posluchače působí přátelským, fanouškovským, ale hlavně ne strohým dojmem prostého zmínění průběhu turnaje, jednotlivých skóre, postup rozpisem zápasů apod.. Nicméně vzhledem k tomu, že tato reportáž má být primárně sportovní, určité komentování výsledků, zvláště těch konečných, obsaženo být musí. Krom toho komunikát také obsahuje dva rozhovory natočené bezprostředně po odehraných zápasech, vyjádření kapitána vítězného družstva. Celkově se ovšem mnohem více zaměřuje na názory volejbalistů a jejich vnímání situace na rybském Kloboukovém turnaji.
Podobný typ reportáže by rozhodně neměl chybět v rádiích, která nemají celostátní dosah, ale působí jen v určité užší oblasti. V těch je zmíněná regionálnost hodnocena velmi vysoko a naopak zprávy celostátního charakteru mohou spíše zanikat, protože posluchači regionálních rádií mají jiné priority než posluchači celostátních rádií. Je to dáno tím, že například celostátní stanice neoplývají místním servisem, nebo protože posluchači místního rádia mohou danou končinu či respondenty a interviewované osobně znát, turnaj v minulosti navštívili nebo se na něj chytají a tím je pro ně celý komunikát přitažlivější.
Přínos této reportáže je ponejvíce v tom, že volejbal jako sport zaostává v popularitě za hokejem, fotbalem a basketbalem či za atletikou v obecném sportovním zpravodajství, což je dle studentčina názoru špatně, jelikož je právě volejbal jedním z nejvíce hraných míčových her u nás, narozdíl od hokeje či basketbalu, které rozhodně rozšířeny jsou, nicméně v nižší míře. Naopak je třeba připustit, že právě fotbal je ještě mnohem více populární jak na školách, tak jako vesnické či městské kluby, ovšem v tomto případě je popularita mnohem výrazněji na straně mužské. Ženy jakožto aktivní hráčky jsou mnohem méně časté. Ve volejbale se dá hovořit o vyvážené oblibě. Proto by vytvořená reportáž mohla zaujmout poměrně výraznou část publika a zasáhla by jak muže, tak i ženy, které obvykle netvoří významnou část publika sportovního zpravodajství.
V budoucnu by se mohl zpracovat 20. ročník kloboukového turnaje, který se bude pořádat v roce 2014. Každoroční organizátoři chystají pro jubilejní ročník kromě pravidelného občerstvení i více cen, větší a rozmanitější občerstvení a pokud se obci vydaří její plány, tak i novou tělocvičnu. Kromě toho existuje i další akce obce Rybí, která je možná ještě slavnější po okolí než natáčený Kloboukový turnaj. Pochod Za pohledy z Rybí je turistická akce, která spočívá v označení 3 tras (10, 15, 25km), které účastníci absolvují a po jejich doražení do cíle následuje slosování o ceny, diskotéka, živá hudba, regionální kulinářské speciality apod.. Na rozdíl od Kloboukového turnaje, tato akce počítá každoročně množství účastníků v řádu stovek a to včetně cizinců. Její počátky se datují už do počátku 70. let. Studentka bohužel tuto akci použít nemohla, jelikož se koná v průběhu května, což je až po závazném datu odevzdání samostatného projektu, jinak by si tato reportáž jistě také posluchače získala.
Existuje také možnost, jak na tuto rozhlasovou reportáž přímo navázat, a to hlavně rozvedením problému týkajícího se místní sokolovny a poměrně dlouhé historie soudní pře rybské odnože Sokola a Sokola Praha, která se táhne už od převratu. Nicméně tato reportáž by již nezapadala pod sportovní zpravodajství, ale spíše zpravodajství klasické či publicistiku. Krom toho obrázek sportovního života na vesnici by mohl být přitažlivým tématem samo o sobě, protože je mnoho dalších obcí, které pořádají podobné soutěže a třeba také na mnohem zajímavější téma, v mnohem neobvyklejším sportu či na zajímavém a neokoukaném místě. Atmosféra na těchto malých turnajích totiž bývá velmi odlišná než na velkých šampionátech. Lidé jsou srdečnější, právě protože nepatří mezi profesionální elitu, ale mezi obyčejné lidi a o výhru se jim jedná až na druhém místě. Na prvním bývá rozhodně radost ze hry a aktivní relaxování.
7. Literatura a internetové zdroje
EHRLICH, Josef (ed.): Jak se poslouchá rozhlas : význam, činnost, výsledky i plány průzkumu rozhlasového poslechu. Praha: Orbis, 1947. 69 s.
JEŠUTOVÁ, Eva (ed.): Od mikrofonu k posluchačům : z osmi desetiletí českého rozhlasu. Praha: Český rozhlas. 2003. 667 s.
KÖPPLOVÁ, Barbora (ed.): Dějiny českých médií v datech: rozhlas, televize, mediální právo. Praha: Karolinum, 2003. 461 s.
MARŠÍK, Josef: Úvod do teorie rozhlasového programu. Praha: Karolinum, 1995. 106 s.
PACOVSKÝ, Jaroslav. Na vlnách rozhlasu : (1923 – 1993). Praha: Český rozhlas, 1993. 158 s.
VYSOUDILOVÁ, Ilona. Jazyk televizní sportovní reportáže. Olomouc, 2001. 71 s. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci.
Internetové stránky obce Rybí: www.rybi.cz
Internetové stránky Českého rozhlasu: http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/portal/
Internetová adresa srovnávané: http://www.rozhlas.cz/zpravy/ostatnidiscipliny/_zprava/881322
Internetové stránky Českého volejbalového svazu: www.cvf.cz
Internetový odkaz na stažení podkresové hudby: http://www.uloz.to/201812/bob-a-bobek-mp3
