Konzervatoř Evangelické akademie v Olomouci

CÍL PRÁCE

Olomouc již odedávna patřila mezi nejvýznamnější města českého království. Díky své výhodné poloze, starobylé univerzitě, duchovním, kulturním a řemeslným tradicím byla po dlouhá staletí přirozeným centrem Moravy, které lákalo umělce, vzdělance a obchodníky. I dnes město zůstává významným kulturním centrem. Vedle množství nejrůznějších hudebních klubů, menších divadelních scén či výstavních síní bychom mohli jmenovat velké kulturní instituce jako Moravské divadlo, Vlastivědné muzeum či Moravskou filharmonii. Také vzdělání v oblasti kultury je zde poměrně rozšířené, ať už jde o Základní umělecké školy či umělecké obory na Univerzitě Palackého. A již čtvrtým rokem zde funguje také Konzervatoř Evangelické akademie.

Cílem mé práce je představit tuto konzervatoř. Ačkoliv v Olomouci sídlí až od roku 2008, její historie sahá do roku 1991, kdy byla založena v Kroměříži. V minulém roce tedy oslavila 20 let existence. V projektu bych se tedy prostřednictvím rozhovoru s ředitelem Františkem Fialou ráda ohlédla za minulostí konzervatoře a nalezla důvody přestěhování z Kroměříže do Olomouce. Ráda bych zmapovala také současné fungování konzervatoře, jak se změnila situace ve škole po přestěhování, a chtěla bych také přiblížit specifika této církevní školy. Protože konzervatoř sídlí v nově zrekonstruované historické budově, v reportáži ji chci projít a představit nejzajímavější části, ať už z hlediska historického či architektonického, tak z hlediska profesního – hudebního. Zde bych chtěla využít bohatého zvukového potenciálu tohoto místa, přenést na posluchače atmosféru hudební školy a také natočit hru studentů na nástroje. Součástí práce bude také anketa mezi studenty školy, kteří by se měli zdůvodnit, proč si vybrali studium právě na Konzervatoři Evangelické akademie v Olomouci a vyjádřit se, jak jsou na této škole spokojeni.

ZDŮVODNĚNÍ VOLBY TÉMATU

Hlavním důvodem, proč jsem si jako téma svého samostatného projektu vybrala Konzervatoř Evangelické akademie v Olomouci, byla skutečnost, že má tematická specializace se i díky mému druhému oboru – tedy muzikologii – zaměřila na kulturní žurnalistiku. Proto jsem přemýšlela, jakým způsobem ji spojit s rozhlasovým zaměřením, jehož základem je zvuková pestrost a snaha najít a natočit co nejzajímavější zvuky. Předpokládala jsem, že v hudebním prostředí by v tom neměl být problém.

Snažila jsem se tedy najít hudební instituci v Olomouci, která by měla potenciál pro zpracování samostatného projektu. Rozhodovala jsem se mezi dvěma možnostmi: Moravskou filharmonií Olomouc a Konzervatoří Evangelické akademie. Když jsem však podrobněji přemýšlela o koncepci celého projektu, došla jsem k závěru, že konzervatoř, jako školní prostředí, nabízí mnohem více možností.

Druhým z důvodů byl fakt, že Moravská filharmonie má již mnohaletou tradici a v Olomouci je všeobecně známou institucí. Oproti tomu konzervatoř sídlí v Olomouci teprve několik let a mnozí občané vůbec netuší, že zde taková škola je. V době zadávání projektu zrovna probíhaly oslavy dvacátého výročí její existence, a proto jsem uznala za vhodné představit jednak školu v jejím historickém kontextu a jednak velmi zdařile zrekonstruovanou budovu, ve které již čtvrtým rokem sídlí.

Při výběru mě do jisté míry ovlivnilo také mé studium muzikologie. Katedra muzikologie a Konzervatoř Evangelické akademie jsou spřízněné instituce a často spolupracují na některých akcích, jedná se například o festival soudobé hudby Music Olomouc. Řada mých spolužáků studuje zároveň muzikologii a hru na nástroj na konzervatoři, a také někteří pedagogové učí na obou institucích. Prostředí konzervatoře mi tedy díky nim není vzdálené. Již před začátkem práce na projektu jsem měla množství informací, které mi později usnadnily realizaci projektu.

ZDROJE, STAV PROBLEMATIKY

Zda již někdy v minulosti vznikl podobný projekt či reportážní příspěvek o Konzervatoři Evangelické akademie, se mi nepodařilo zjistit. Když jsem v databázi Anopress vyhledávala články a příspěvky týkající se olomoucké konzervatoře, zjistila jsem, že během působení v Olomouci se média věnovala několika událostem. Tou první byla rekonstrukce budovy a především restaurování erbu, visícího nad v chodem do budovy. Tyto články byl publikovány v srpnu 2008. Přestěhování školy do nové budovy na ulici Wurmova v Olomouci reflektovala média taktéž v srpnu 2008 a také ještě v září téhož roku. Problematice se věnovaly regionální mutace deníků Právo, Mladá fronta Dnes, Lidové noviny, Olomoucký deník či Metro. Historický erb zaujal i televizi Prima, která dne 19. 8. 2008 v relaci Minuty v regionu odvysílala reportáž o restaurování erbu. V letech 2008 a 2009 média reflektovala i schvalování dotací na další restaurační práce na nové budově konzervatoře. Dalším mediálně zpracovaným tématem byl první ročník festivalu soudobé hudby Music Olomouc, na kterém se v dubnu roku 2009 podílela Konzervatoř Evangelické akademie spolu s Katedrou muzikologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Na Radiu Proglas byl v červnu roku 2009 natočen rozhovor s ředitelem konzervatoře Františkem Fialou a tehdejší manažerkou Petrou Mimrovou, který se ohlížel za prvním rokem v Olomouci. Drobné komunikáty byly v regionálních mutacích deníků věnovány pozvánkám na koncerty či reportážím z nich. Je zajímavé, že v databázi není uveden jediný článek týkající se dvacetiletého výročí školy. Ředitel František Fiala však uvedl: „To jsme trošku zaspali, nijak jsme to dopředu neavizovali.“

Pro ukázku uvádím jeden z článků věnujících se přestěhování konzervatoře do Olomouce. Vyšel dne 29. září 2008 v deníku Právo na straně 10 v rubrice Střední a Východní Morava:

V Olomouci mají poprvé konzervatoř

Krásné prostředí pro studium získali na začátku školního roku posluchači Konzervatoře Evangelické akademie v Olomouci.

Církevní hudební škola, která sídlí v nově zrekonstruovaném objektu bývalé kanovnické rezidence ve Wurmově ulici, se sem na konci prázdnin přestěhovala z Kroměříže.

Přestavba budovy v sousedství arcibiskupského paláce pro účely školy si vyžádala celkové náklady ve výši 55 miliónů korun. Olomoucký kraj, který o přestěhování konzervatoře dlouho usiloval, poskytl z této sumy na stavební úpravy 13 miliónů korun.

Podle ředitele školy Františka Fialy má církevní konzervatoř výrazně nadregionální charakter. „Přestěhování nám umožní další vývoj, protože v Kroměříži, kde jsme si navíc konkurovali s druhou identickou školou, není opera, filharmonie ani univerzita,“ uvedl Fiala.

Za současných 106 studentů konzervatoře, kteří se věnují hudebním nástrojům nebo zpěvu, je asi polovina z Olomouckého kraje. Do prvního ročníku jich nyní nastoupilo dvaadvacet.

Přestěhování církevní konzervatoře do Olomouce uvítal i ředitel Moravské filharmonie Vladislav Kvapil. „Je to poprvé, co v Olomouci sídlí konzervatoř,“ doplnil Kvapil. Těší se, že mnozí absolventi školy najdou uplatnění i v jeho orchestru.

Zřizovatelem církevní konzervatoře je Českobratrská církev evangelická. Katolická církev jí pronajala nové prostory bezplatně na 50 let.

(autor neuveden)

Mnohé informace týkající se historie školy, studia či koncertů studentů a pedagogů, včetně virtuální prohlídky budovy, lze najít na internetových stránkách konzervatoře1 a dále ve výročních zprávách, které jsou k dispozici ke stažení taktéž na webu školy.

TEORETICKÉ VYMEZENÍ TÉMATU

Konzervatoř Evangelické akademie byla založena v roce 1990 z iniciativy hymnologického poradního sboru Českobratrské církve evangelické. Tento poradní sbor tvořil již v době totality pevný pracovní tým a pod vedením manželů Horkých, pozdějších zakladatelů školy, se soustředil na obnovu vzácné tradice církevní hudby studiem starých husitských a bratrských kancionálů i písňové tvorby široké zahraniční ekumeny. Právě z této iniciativy se v době sametové revoluce zrodila myšlenka založení konzervatoře, která by jako jediná v té době navázala na přerušenou kontinuitu vývoje církevní hudební tradice v naší zemi. Výuka na konzervatoři byla zahájena 1. září roku 1991.

Prvních sedmnáct let škola sídlila v Kroměříži, kde však již dlouhá léta existovala Konzervatoř Pavla Josefa Vejvanovského. Evangelická akademie, v roce 1994 přejmenovaná na Konzervatoř Evangelické akademie, se snažila orientovat na duchovní a liturgickou hudbu. Vyučovanými nástroji byly zpočátku především varhany a žesťové nástroje, které hrají významnou roli v protestantské liturgii. Zakladatelé se rozhodli otevřít vedle hry na hudební nástroje také obor zpěv. Ten nevyučovala konkurenční škola a Konzervatoř Evangelické akademie z toho mohla těžit. Když však byl obor zpěv zaveden i na Konzervatoři Pavla Josefa Vejvanovského, zvýšila se vzájemná rivalita mezi školami. To byl jeden z důvodů, proč se vedení církevní konzervatoře rozhodlo přestěhovat do autonomního prostředí. Tato myšlenka se objevila v roce 2002, avšak ještě šest let trvalo, než mohla být realizována.

Významným mezníkem v historii školy se stalo její přemístění do krajského města Olomouce. Výuka v prostorách bývalé kanovnické rezidence na Wurmově ulici č. 13 byla slavnostně zahájena 1. září 2008. Vedle nově rekonstruované raně barokní stavby, která je současně významnou kulturní památkou, nabízí škola svým posluchačům studijní možnosti, které mohou zvýšit jejich šance na další uplatnění v uměleckém životě. Jedná se zejména o úzkou specializaci na jednotlivé hudební směry a možnost spolupráce s olomouckými kulturními institucemi, jako jsou Moravská filharmonie či operní soubor Moravského divadla. V minulém školním roce byla zahájena výuka hlavního oboru „hra na cembalo“ a „hra na zobcovou flétnu“. V listopadu 2011 škola oslavila výročí 20 let od založení slavnostním koncertem v katedrále svatého Václava v Olomouci.

REALIZACE PROJEKTU

V této části záměru se budu podrobněji věnovat postupu realizace projektu a jeho jednotlivých částí.

Koncem března letošního roku jsem kontaktovala zástupce ředitele školy pana Roberta Mimru, který má na starosti koncertní oddělení a management. Původně jsem předpokládala, že s ním natočím rozhovor i reportáž z budovy. Ten mi však domluvil setkání s možností natočení rozhovoru s ředitelem Františkem Fialou. Budovou konzervatoře mě pak provedla asistentka pro studijní záležitosti Aneta Vondráčková. Anketu se studenty jsem naplánovala natočit během prohlídky budovy. Stejně tak bylo mým záměrem zachytit hru několika hudebních nástrojů, kterou bych poté mohla použít do výsledné práce jako podkres a výplň mezi jednotlivé části mluveného slova.

1. Rozhovor s ředitelem Františkem Fialou

S panem ředitelem jsem se telefonicky domluvila na schůzce v budově konzervatoře dne 4. dubna 2012 v 11 hodin dopoledne. Kvůli pracovním záležitostem rozhovor však na poslední chvíli odložil až na třetí hodinu odpolední. U tohoto času již zůstalo a rozhovor jsme natočili.

Bylo vidět, že pan Fiala je zvyklý komunikovat s veřejností. Působil velmi příjemně a ochotně. Zpočátku jsem se bála, že jej budu zdržovat a že mi bude ochoten věnovat jen tu nejnutnější chvíli. Žádným uspěchaným dojmem však nepůsobil, celou dobu byl uvolněný a po skončení natáčení ještě chvíli mluvil. K rozhovoru přistupoval naprosto profesionálně, po ruce měl připravené materiály týkající se školy, její historie a studia. Zpočátku měl problémy s hlasem, často odkašlával a mírně chraptěl. Brzy se však rozmluvil a již mluvil plynule.

Ačkoliv na místo ředitele konzervatoře nastoupil v roce 2002, bylo vidět, že se aktivně zajímal o historii konzervatoře a o celé škole má výborný přehled. Do připravených pomocných materiálů se díval jen v případě, kdy chtěl sdělit nějaký konkrétní údaj. Jindy mluvil bez jakékoli informační opory. Na otázky odpovídal košatě, často uváděl i detaily a různé zajímavosti. Poskytl tak velmi kvalitní a informačně nahuštěný materiál, ze kterého však poté bylo velmi těžké vybrat opravdu jen to nejnutnější.

Hrubý materiál, který jsem natočila, je v projektu rozdělen do dvou tematických částí. První se věnuje historii a počátkům konzervatoře, druhá mapuje aktuální stav, studium a aktivity, které škola v současnosti organizuje.

2. Reportáž z budovy konzervatoře

Reportáž jsem natáčela ve středu 11. dubna 2012. Mou průvodkyní byla asistentka pro studijní záležitosti Aneta Vondráčková. I v tomto případě jsem se setkala s velkou ochotou a kreativitou. Sama často přemýšlela, co by mohlo být zvukově zajímavé a při prohlídce vybrala místa, která jsou určitým způsobem jedinečná.

V den, kdy jsem natáčela, zrovna probíhaly na konzervatoři závěrečné zkoušky maturitního ročníku ve hře na nástroj. Celá budova byla plná šumu a ruchu, při prohlídce jsme nenavštívily jedinou prázdnou místnost. Všude cvičili buď studenti sami, se svými vyučující, nebo s korepetitory. Atmosféra však byla poněkud napjatá a nervózní. Když jsme vešly do třídy s žádostí o natočení hry na nástroj, často jsme se setkaly se zamítnutím buď ze strany studenta nebo vyučujícího. Přesto se mi podařilo nahrát zpěv, hru na trombon, varhany, klavír a kytaru.

Celý záznam měl stopáž 1 hodina a 3 minuty. Ihned po natočení jsem zkontrolovala, zda se vše nahrálo v pořádku. Bohužel jsem však zjistila, že většinu času je nahráno pouze bzučení s občasnými útržky mluveného slova. Jediné, co se nahrálo v pořádku, byla hra na kytaru a varhany. Problém zapříčinil pravděpodobně špatný kontakt v mikrofonu. Při chůzi po budově byl mikrofon v pohybu, a proto se natočily jen útržky nebo bzučení. Při nahrávání hry na kytaru a varhany jsem držela mikrofon pevně v ruce, a dráty uvnitř tak zůstaly ve správné poloze.

Zde jsem se setkala s velmi ochotným přístupem Anety Vondráčkové, která mi ihned nabídla další termín pro natočení nové reportáže. Domluvily jsme se tedy na pondělí 16. dubna. Na katedře žurnalistiky jsem si vyměnila mikrofon a v průběhu druhého natáčení častěji kontrolovala, zda je vše v pořádku.

Při druhém pokusu byla atmosféra na konzervatoři velmi odlišná. Jak uvedla Aneta Vondráčková, pro pondělní dopoledne je typické, že ve škole nebývá moc živo. V době, kdy jsem natáčela, byl opravdu většinou klid, učebny byly častěji prázdné, proto jsem neměla tolik příležitostí nahrát více nástrojů. Velká výhoda ve druhém nahrávání však byla, že už jsem věděla, jak škola vypadá a mohla jsem si přesněji naplánovat průběh reportáže. Při první návštěvě jsem postupovala podle průvodkyně. Nyní už jsem však měla vizi, co v reportáži chci zaznamenat, a co nemá význam. Také už jsem věděla, co chci říct a vyhnula jsem se tak zbytečným zadrhnutím v řeči a hledáním správných výrazů. Výsledek tak může působit kompaktněji a uceleněji. Materiál z druhého natáčení tak díky tomu tvoří 38 minut záznamu.

3. Anketa mezi studenty

Jak již bylo zmíněno výše, v průběhu reportáže jsem natáčela i anketu se studenty. Při prvním pokusu jsem díky probíhajícím zkouškám potkávala na chodbách velké množství studentů. Avšak většina z nich se právě soustředila na zkoušku, která je čekala a nebyli tím pádem ochotní odpovědět. Některé bylo třeba chvíli přemlouvat či ujistit, že záznam nebude vysílán v rádiu.

Při druhém pokusu jsem musela počkat na přestávku, kdy někteří studenti vyšli ven ze tříd. Tři příspěvky jsem natočila v hloučku studentů druhých ročníků. Další dva respondenty jsem oslovila později při další prohlídce budovy.

Studenti se zpočátku tvářili nedůvěřivě, ale jakmile zjistili, jaké otázky pokládám, odpovídali ochotněji. Řada z nich mluvila s viditelnou ironií, v nahrávce jsou často slyšet jejich smějicí se spolužáci.

Pokládala jsem následující otázky: Jak jsem jmenuješ?, Jaký obor zde studuješ?, V kolikátém jsi ročníku?, Proč ses přihlásil/a právě na olomouckou konzervatoř?, Co se ti zde líbí/ nelíbí? Do výsledné podoby projektu jsem nezahrnula jména studentů, protože někteří si je nepřáli uvést v souvislosti se svými názory na studium konzervatoře. Dále jsem vyřadila informaci o ročníku studia, protože je téměř nicneříkající a dle mého názoru zbytečná. Studenti se často báli odpovědět na dotaz, co se jim nelíbí, nebo co jim vadí.

IDEOVÝ PLÁN

Samostatný projekt jsem pojala jako rozhlasový příspěvek o Konzervatoři Evangelické akademie jako relativně nového, avšak rok od roku významnějšího činitele olomouckého kulturního života. Hlavní částí projektu je reportáž z návštěvy sídla konzervatoře. Součástí je také rozhovor s ředitelem školy Františkem Fialou. Další část tvoří anketa se studenty konzervatoře. Jednotlivé části jsou propojeny hudebním doprovodem studentů konzervatoře. Jedná se o kytaru, klavír a trubku.

Důraz je kladen na poutavost reportáže, jejímž prostřednictvím by se posluchači měli dokázat virtuálně přemístit na místo natáčení a představit si vše, o čem se v projektu mluví. Vzhledem k tomu, že na rozdíl od novinového článku nemá posluchač rozhlasového pořadu možnost vrátit se k již vyslovené informaci, bylo nutné brát tuto skutečnost v úvahu a netvořit příliš komplikovaná souvětí.

Kdybych měla tento rozhlasový příspěvek zařadit do již existujícího pořadu, jistě bych mířila spíše do tvorby slovesných rozhlasových redakcí. Z pořadů stanice Český rozhlas Olomouc samostatný projekt nejlépe zapadá do koncepce pořadu Přímo z místa, který je vysílán každé úterý v 10:00 hodin. Redaktoři vždy navštíví určité místo v okolí Olomouce, na kterém natáčí reportáže a rozhovory s osobami spojenými s tímto místem. Pořad Přímo z místa však má delší, pětadvacetiminutovou stopáž. Příspěvek se svou formou blíží také některým dílům cyklu Toulky krajem, vysílaným každou neděli v 10:04 hodin. Ty však jsou méně interaktivní, v reportážích ze zajímavých míst v kraji posluchače provází převážně autor, další respondenti mají v pořadu méně prostoru. Třetím podobným pořadem blízkým svou koncepcí jsou Němí svědci historie – pětiminutový reportážní medailonek vysílaný každé pondělí v 8:40 hodin. Tematicky by však příspěvek nebyl vhodný. Pořad totiž mapuje drobné kulturní památky v kraji, jako jsou kapličky, kříže, sochy či boží muka.

POSTUP PRÁCE

Nejdříve jsem si určila koncepci a strukturu svého rozhlasového příspěvku. Po domluvě termínu rozhovoru jsem si přečetla dostupné informace o Konzervatoři Evangelické akademie v Olomouci a poté připravila otázky pro ředitele Františka Fialu tak, aby bylo možno vést rozhovor ve dvou tematických liniích: historické a současné. Rozhovor jsem tedy natočila jako první. Poté jsem natáčela reportáž zároveň s anketou a hudebním doprovodem studentů školy. Po prvním nevydařeném pokusu jsem byla nucena vydat se na konzervatoř ještě jednou a vše natočit podruhé.

Natáčela jsem na diktafon Olympus WS-110 a mikrofony Takstar DM – 99, které jsou k zapůjčení na katedře žurnalistiky. Veškerý materiál jsem poté zpracovala v počítačovém programu Sony Sound Forge 9.0.

SEBEHODNOCENÍ

Myslím, že se mi podařilo zmapovat Konzervatoř Evangelické akademie zajímavě a poutavě. Podobný materiál o této konzervatoři zatím nikdo nevytvořil, proto by měl na základě domluvy s ředitelem Františkem Fialou použit jako medailonek pro návštěvníky webových stránek konzervatoře. V tom vidím jednoznačný přínos projektu.

Protože rozhlasové praktikum patřilo již během studia žurnalistiky mezi mé nejoblíbenější předměty, práce na projektu mě velmi bavila a poskytla mi nové zkušenosti s prací se zvukovým materiálem. Dosud jsem měla možnost vytvářet pouze kratší útvary. Nyní se naskytla příležitost zpracovat i větší množství natočeného materiálu a poskládat jej do jednotného celku. Také téma mi bylo velice blízké a tím více mě bavilo jeho zpracovávání.

Právě množství materiálu se zpočátku jevilo jako problém. Bylo velmi náročné určit, která informace je pro posluchače zajímavá a která je nepodstatná. V určité chvíli jsem došla do situace, kdy už téměř nešlo nic vystřihnout. Po konzultaci s paní Kvasničkovou jsem však ještě přehodila několik částí v projektu a prostříhala některé pasáže, které se ukázaly být zbytečné.

Největším úskalím při práci na projektu bylo natočení zcela nepoužitelného materiálu vice než hodinového rozsahu. Velkou výhodou pro mě však byla blízkost konzervatoře a možnost navštívit ji vícekrát.

Při tvorbě projektu mě napadalo mnoho dalších možností, jak příspěvek zpestřit či rozšířit. Bohužel daný rozsah nedovoloval přidat další prvek. Kdyby byla možnost příspěvek rozšířit, mohl by obsahovat rozhovor s nadaným a úspěšným studentem konzervatoře o jeho osobním vztahu k hudbě, nástroji, na který hraje a také škole. Dalším respondentem by se mohl stát ředitel Moravské filharmonie či operní scény Moravského divadla. Tématem rozhovoru by byla uplatnitelnost absolventů konzervatoře v těchto institucích. Chvíli jsem uvažovala o natočení ankety těsně před vchodem na konzervatoř s otázkou „Víte, kde v Olomouci sídlí konzervatoř?“ K této otázce mě inspirovala má průvodkyně Aneta Vondráčková, když se zmínila o tom, že mnoho lidí pravděpodobně ani netuší, že je zde konzervatoř. Posledním prvkem, který by mohl být zařazen, je záznam z vyučovací hodiny některého z hudebně-teoretických předmětů, například intonace, církevní hudba a zpěv či hudební formy.

LITERATURA A ZDROJE

K literatuře a zdrojům, které mapují danou problematiku, jsem se vyjádřila již v kapitole „Zdroje, stav problematiky“. Žádný podobný projekt tedy podle dostupných informací nebyl zpracován.

Informace jsem čerpala z webových stránek Konzervatoře Evangelické akademie (http://www.ckonz.cz), rozhlasové pořady jsem srovnávala pomocí internetového archivu Českého rozhlasu Olomouc (http://www.rozhlas.cz/olomouc/porady). V úvodním odstavci zabývajícím se kulturním životem v Olomouci jsem čerpala z oficiálních webových stránek statutárního města Olomouc (http://www.olomouc.eu). Některé informace mi také poskytl během rozhovoru ředitel Konzervatoře Evangelické akademie František Fiala.