po., 3. květen 2021 12:06

Pohádkou do světa zvířat aneb jak Romana Vojířová dává domov opuštěným tvorům

Dobrovolnice Viky si už život bez Pohádkové zahrady nedokáže představit Dobrovolnice Viky si už život bez Pohádkové zahrady nedokáže představit Zdroj: David Horký
Samostatný rozhlasový projekt o azylu pro opuštěná a týraná zvířata Pohádková zahrada a jeho zakladatelce Romaně Vojířové.
Pohádkou do světa zvířat aneb jak Romana Vojířová dává domov opuštěným tvorům Barbora Slezáková

1) CÍL PRÁCE
Cílem tohoto samostatného projektu je seznámit posluchače s životem Romany Vojířové, ve kterém pomáhá stovkám zvířat. Záměrně je většina práce natočena v Pohádkové zahradě, tedy azylu, který Romana Vojířová vytvořila pro opuštěná nebo týraná zvířata. K objektivnímu nastínění situace v Pohádkové zahradě slouží také části práce natočené s dalšími respondenty, a to s manželem Romany Vojířové a dobrovolníky, kteří v tomto azylu pomáhají. Tato práce má za úkol také nastínit problematiku opuštěných nebo týraných zvířat a ukázat možnosti řešení.
2) ZDŮVODNĚNÍ VOLBY TÉMATU
Téměř každý člověk v České republice měl nebo má domácího mazlíčka. Ne všichni se o něj ale dokážou postarat. Co se s těmito opuštěnými (v horším případě týranými) zvířaty poté děje, o to už se moc lidí nezajímá. Pomocí příběhu Romany Vojířové a Pohádkové zahrady jsem tak chtěla ukázat na tento problém, avšak v poměrně optimistickém duchu. Některá ze zvířat se totiž podaří zachránit díky lidem jako je hlavní respondentka této práce.
Zejména v dnešní koronavirové době stoupá počet domácích mazlíčků v domácnostech. Toto si dovoluji tvrdit na základě toho, že sleduji stav zvířecích útulků v Hradci Králové a okolí i chovatelské stanice některých psích a kočičích ras, a většina těchto nabízených zvířat najde nového majitele zpravidla do pár týdnů. Pokud se tedy nejedná o vyloženě starého nebo zlého psa, útulky nemají problém s jejich udáním novým majitelům, na rozdíl od minulých let. Je to hlavně kvůli tomu, že mnoho pracujících lidí, žáků i studentů je doma, a nechtějí tam být sami. Lidé se shánějí po psech nebo kočkách v útulcích, také chovatelské stanice mají velice rychle vyprodaná všechna mláďata, a proto se jich snaží množit více. Otázkou je, jaký bude mít toto chování následek ve chvíli, kdy skončí lockdown a lidé už se svými mazlíčky nebudou moct každou minutu trávit doma. Byla bych velice vděčná, kdyby si alespoň pár posluchačů tohoto projektu tento problém uvědomilo a pokusilo se mu zamezit. Azyly pro opuštěná nebo týraná zvířata totiž nemají nekonečno kapacity, například Pohádková zahrada má plno už teď. Pokud si ovšem nikdo tento problém po poslechu této práce neuvědomí, dozví se alespoň, jak se zachovat v případě, že o nějakém opuštěném či týraném zvířeti ví.
3) ZDROJE/STAV PROBLEMATIKY
V České republice existuje spousta spolků, které se snaží pomáhat opuštěným či týraným zvířatům. Já jsem si vybrala právě Pohádkovou zahradu, protože mi je sympatický jejich způsob práce a považuji je za unikátní tím, že se nestarají jen o jeden druh zvířat, ale mají jich zhruba sedmdesát, a to včetně zvířat hospodářských. Jako příklad podobných zařízení uvádím soukromý azyl Heaven ranch v Luži u Chrudimi, který se stará o opuštěné psy, azyl Život bez krutosti na statku v Třebihošti u Dvora Králové nad Labem, který se stará hlavně o hospodářská zvířata, a dále občanské sdružení Kočičí naděje, které má několik depozit po České republice.
Přímo v Pohádkové zahradě bylo natočeno mnoho reportáží, rozhovorů apod., a to primárně pro Český rozhlas Pardubice. Nicméně na tomto místě se situace mění každý den, protože přijímají nová zvířata nebo je naopak předávají novým majitelům či vypouští do přírody. Také mají tamní pracovníci každý den nové zážitky. Proto jsem došla k názoru, že toto téma zdaleka není vyčerpané a vyplatí se tam natočit reportáž novou.
4) IDEOVÝ PLÁN
Hlavním cílem je seznámit posluchače s příběhem Romany Vojířové. Toho jsem dosáhla na základě rozhovoru s ní přímo v Pohádkové zahradě. Díky okolnímu ruchu, přítomnosti zvířat a nenadálých situací kolem se nedalo natáčení omezit na pouhý rozhovor. Do zvuku jsem tedy přidala také reportážní prvky, pomocí kterých jsem celou situaci popsala. Pravdivost výpovědí hlavní respondentky podpírají také rozhovory se dvěma dobrovolníky, kteří v Pohádkové zahradě pomáhají. Také rozhovor s manželem Romany, Josefem Vojířem, doplňuje její výpověď a ukazuje zase další stránku pohledu na život a práci v azylu.
Kromě neobvyklého života zakladatelky Pohádkové zahrady se práce zabývá také možným řešením osudů zvířat, která končí v tomto azylu. Jednotliví respondenti proto zmiňují některé příběhy zvířat, která se k nim dostala. Tuto práci jsem ale chtěla vést v optimistickém duchu, proto ji provází myšlenka, že tato zvířata měla štěstí dostat se do Pohádkové zahrady a dožít tak život pravděpodobně hezčím způsobem, než by mohla kdekoliv jinde. Cílem práce bylo také uvést možná řešení situací, kdy se setkáme s opuštěným nebo týraným zvířetem. Pro případ, že odpověď na tuto otázku dostatečně nevyplynula z celé práce, nabízí se ještě závěr, ve kterém toto řešení explicitně uvádím.
5) POSTUP PRÁCE + ZDŮVODNĚNÍ ZPŮSOBU ZPRACOVÁNÍ
Nejdříve jsem si prostudovala informace o Pohádkové zahradě, které jsou dostupné na internetu. Na základě toho jsem vytvořila osnovu otázek a předběžnou strukturu práce. Ta se však během natáčení velice změnila. Když jsem po domluvě s Romanou Vojířovou přijela do Pohádkové zahrady, ještě před zapnutím mikrofonu jsem se dozvídala zajímavé informace. Proto jsem naprosto zapomněla na připravené otázky, rychle jsem zapnula mikrofon a snažila se zachytit co nejvíce událostí, které se kolem mě odehrávaly. Podařilo se mi tak natočit zajímavé okamžiky, jako například krmení hrdličky z vlastních úst Romany, potkany schované v oblečení, slepice pobíhající zvenku dovnitř a naopak, útok husy nebo kozu, která vlezla do klece papouška.
Po relativním ustálení situace, kdy jsem si zvykla na místní ruch, jsem se začala opět soustředit na předem připravené tematické okruhy a na některé otázky se ještě doptala. Jako hlavní respondentku jsem měla Romanu Vojířovou, ale několik otázek jsem položila také dvěma dobrovolníkům, kteří mě po celou dobu návštěvy Pohádkové zahrady doprovázeli. Skoro při odchodu jsem zastihla také manžela zakladatelky zahrady Josefa Vojíře, který zpočátku odmítal natočit rozhovor. Po chvíli, kdy jsme se bavili bez natáčení, se ale nechal přemluvit, a vznikla tak pasáž o huse, která ho všude následovala. Před odchodem z Pohádkové zahrady jsem si ještě natočila zvuky zvířat a okolní ruch.
Z materiálu dlouhého zhruba hodinu jsem pak vybrala úseky, které dohromady vytvořily patnáct minut. Ty jsem poté upravila v programu Sound Forge Pro 13.0 Suite tak, aby logicky dávaly smysl, neopakovala se v nich zbytečná slova, nebyly v nich chyby v řeči ani nepřirozený střih. Následně jsem napsala tzv. spojováky, které jsem následně namluvila na mikrofon a přidala je do zvuku tak, aby ho lépe provázaly, dovysvětlily některé informace a udaly celé práci směr. Tyto namluvené spojováky jsem postříhala a do podkresu přidala zvuky zvířat tak, aby to znělo přirozeně. Musela jsem také upravit hlasitost jednotlivých částí, aby byla v celém projektu zhruba stejná.
Nakonec jsem hledala ideální hudbu, která by oddělila jednotlivé části práce a dodala jí celkový dojem. Původně jsem chtěla vybrat písničku z nějaké pohádky, nicméně mě žádná melodie nezaujala. Vybrala jsem proto hudbu z programu Českého rozhlasu Dalet, který využívám při práci pro Český rozhlas Pardubice. Tuto hudbu jsem poté vložila do práce a celou si ji znovu poslechla, případně doladila poslední detaily.
Při vkládání hudebních úseků jsem zjistila, že mé mluvené slovo v závěrečné části práce je podkresleno zvuky zvířat. To se mi ale nakonec nelíbilo, takže jsem znovu postříhala tuto část z původního zvuku a vložila to do projektu bez zvířecích zvuků v podkresu. K tomuto mluvenému slovu jsem pak přidala hudbu, která ho doprovází.
6) „SEBEHODNOCENÍ“
Ke zpracování tohoto projektu jsem přistupovala velmi pečlivě a věnovala mu desítky hodin práce. Vybrala jsem si výbornou hlavní respondentku, díky které má práce nabrala ten správný směr. Její vypravování bylo totiž zábavné a má sympatický hlas. Stejně tak jsem si velice dobře vybrala místo k natáčení, protože mi nabídlo nespočet situací, které jsem mohla dále rozvádět a doptávat se na ně. Považuji také za úspěch, že se mi k natáčení podařilo přesvědčit i Josefa Vojíře, který prý normálně takové věci dělá velice nerad (to jsem poznala i z toho, že se mi po celou dobu návštěvy Pohádkové zahrady pečlivě vyhýbal). Troufám si říct, že rozhovor s ním je poměrně jedinečný a v médiích ho běžně neuslyšíte.
Problém mi dělalo vybrat jen několik pasáží z tak dlouhého zvuku. Nicméně jsem se pokusila vybrat pasáže co nejzajímavější. Práce na tomto projektu mě opravdu moc bavila, takže jsem ani nezaznamenala větší úskalí či problémy při zpracování. Na doporučení mé vedoucí práce jsem lépe postříhala některé úseky, lehce jsem upravila poskládání jednotlivých úseků a ztišila jsem hudbu, která doprovází mluvené slovo.
Na tento projekt by se jistě dalo navázat dalšími pracemi, a to třeba rozvinutím příběhů jednotlivých zvířat, zaměřením se na jednotlivé oblasti fungování Pohádkové zahrady, jako jsou například zdroje financování, nebo pokračovat v natáčení u nějakého podobného azylu.
7) LITERATURA, ZDROJE + „KONKURENČNÍ“ PROJEKTY
http://www.pohadkovazahrada.cz/
https://heavenranch.webnode.cz/
https://www.zivotbezkrutosti.cz/
https://kocicinadeje.cz/
Archiv hudby v programu Českého rozhlasu Dalet
https://pardubice.rozhlas.cz/leto-v-pohadkove-zahrade-poteseni-i-pouceni-8245629
https://pardubice.rozhlas.cz/chcete-kote-nebo-kralika-prijdte-si-pro-nej-do-pohadkove-zahrady-7642048
https://pardubice.rozhlas.cz/odchovala-kozu-hrdlicku-i-husu-romana-vojirova-si-pohadkovou-zahradou-splnila-8424590

 

Zobrazeno 645 krát
Naposledy upraveno: po., 3. květen 2021 22:16
Pro psaní komentářů se přihlaste