Ludmila Chudárková 1. Cíl práce
Prostřednictvím svého projektu bych ráda zúročila zkušenosti nasbírané v předmětech, které jsem si zvolila v rámci své profesní i tematické specializační linie. V průběhu studia jsem se ubírala směrem televizní žurnalistiky, tematicky jsem se zaměřovala především na kulturu, jelikož jsem se od malička zajímala o kulturní dění, o tanec, ráda chodím do divadla jednak na činohru a muzikály, ale i na balety. Závěrečný projekt je tedy výsledkem právě těchto dvou profilačních linií, tedy kulturní a televizní.
Cílem projektu je vytvoření krátkého dokumentárního snímku o zlínské taneční škole Starlight, který by zároveň mohl fungovat jako určitá forma propagace právě této školy. Ta působí sice teprve tři roky, ale přesto už nyní nabízí mnohé služby, které člověk nemá možnost využít ani ve spoustě jiných, již mnoho let zavedených, tanečních škol.
V rámci naplňování cíle bude natočeno několik rozhovorů jak s trenéry, tak i s žáky školy. To má za úkol zajistit objektivní a autentický pohled na ni, a divákům tak přiblížit její chod a působení nejen prostřednictvím obrazového materiálu, ale i prostřednictvím výpovědí skutečných lidí, kteří školu znají, vedou, popřípadě ji na vlastní pěst vyzkoušeli.
Na úvod chci také zařadit krátký medailonek o zakladateli Starlightu Davidovi Voráčovi, tedy o osobě, která za celou touto institucí stojí. Cílem medailonku je představení zajímavého člověka, který je důkazem toho, že když člověk jde tvrdě za svým snem a cílem, může se mu podařit i zdánlivě nemožné. V rámci tohoto medailonku budou nabídnuty informace, které souvisí s Voráčovou taneční i trenérskou kariérou. Budou také ukázány autentické záběry na jeho taneční vystoupení i fotografie, které dokumentují jeho taneční kariéru.
Medailonek, ostatní rozhovory i záběry z vyučovacích hodin, tanečního obchodu, plesu a dalších aktivit, které škola pořádá, budou v případech, kde je to žádoucí, doprovázeny mým krátkým nahraným komentářem.
Prostřednictvím videa chci představit nejen Davida Voráče, ale především i zdokumentovat vznik a chod samotné školy. Budou tedy představeni i někteří žáci Starlightu, kteří ze svého pohledu řeknou několik slov o výuce, kolektivu či vlastních úspěších, také budou popsány a ukázány vedlejší aktivity školy. Prostřednictvím spousty video ukázek bude divákovi nastíněno, jak se ve Starlightu žije a jaké výsledky tato taneční škola přináší.
2. Zdůvodnění volby tématu
Vzhledem k tomu, že pro závěrečný projekt jsem si musela zvolit kombinaci tematické a profesní profilace, které jsem během svého studia absolvovala, byla má volba v tomto ohledu jednoznačná. Jelikož jsem studentkou dvouoborové žurnalistiky, měla jsem pouze jednu tematickou a jednu profesní specializaci. Pro svůj projekt jsem si tedy vzhledem k předchozím profilacím musela zvolit takové téma, které nějakým způsobem souvisí s kulturou, a zpracovat ho jako televizní projekt.
O tom, že chci natočit něco o tanci, jsem měla jasno poměrně hned. Jedním z důvodů je to, že tanec je podle mého názoru zcela ideálním tématem pro televizní zpracování, protože představuje krásnou činnost v krásných šatech na krásnou muziku, což je předpokladem pro to, že i obrazový materiál bude při správném zacházení s kamerou líbivý. Dalším důvodem je to, že tanec byl od malička mou velkou zálibou, takže jsem věděla, že točit o tanci mě bude i bavit. Také o tanci už něco vím, zatímco v případě spousty jiných záležitostí z oblasti kultury bych se musela značně dovzdělat, abych mohla natočit smysluplný projekt. Začala jsem se tedy zajímat o taneční školy a taneční události v okolí. Dance studio Starlight mě zaujalo především tím, že se jedná o novou školu, kterou vedou velmi mladí lidé bez zkušeností s podnikáním. Na první pohled na mě tedy tato škola působila jakýmsi zajímavým, svěžím dojmem, a tak jsem se rozhodla zajímat se o ni dál. Když jsem se spojila s majitelem, velmi mile mě překvapilo, jak byl ochotný, otevřený, přátelský a ihned nakloněný mému nápadu, natočit o jeho škole video.
Původně jsem přemýšlela, že natočím klasickou reportáž buďto z jejich prvního plesu, který se konal vloni, nebo z některého z víkendových soustředění. Potom mi ale majitel Starlightu řekl, že už delší dobu plánuje natočit své škole propagační video a jestli bych se toho tedy nechtěla ujmout já. V tom jsem spatřila výbornou příležitost a taky dobrou výzvu, jelikož zatímco reportáže jsme se už v rámci TV praktika natáčet snažili, dokumentární snímek či propagační video jsem nikdy nedělala. Nechtěla jsem však dělat vyloženě promo video, protože si myslím, že pro potřeby závěrečného projektu by čistě propagační materiál, který se často zcela obejde bez mluveného slova, nebyl nejvhodnější. Proto jsem přistoupila k jinému, pro mé účely vhodnému řešení. Zároveň jsem se ale snažila vyjít vstříc škole tak, aby výsledek mé práce mohl být využit i jako její prezentace. Do videa jsem tedy zakomponovala i další prvky, jako jsou rozhovory či medailonek. Taneční školu tak bylo možné popsat komplexněji a vytvořit jakýsi dokumentární snímek.
Jelikož Voráč zakládal školu jako nadšený mladý student a veškeré investice i náklady hradil pouze za pomoci přátel a rodiny, nemohl si dovolit zaplatit žádnou velkou reklamu, tudíž spousta lidí o této nové škole ani neví. A to je velká škoda, jelikož jak jsem během prvního setkání a seznámení s ní zjistila, její kvality jsou opravdu značné. Také proto jsem se nakonec rozhodla, že bude dobré využít svůj závěrečný projekt právě k tomu, abych této škole pomohla a vytvořila pro ni video, kterým by se mohla prezentovat. Je to možnost, jak nalákat případné zájemce, kteří se bojí novinek a raději proto využívají školy známější a dlouho zavedené. Když si totiž člověk na webových stránkách jednotlivých tanečních škol o nich pouze přečte nějaké informace, je možné, že se spousta lidí rozhodne pro některou z jiných škol právě proto, že má větší tradici. Myslím, že když už ale člověk shlédne video, kde uvidí, jak to ve škole skutečně vypadá a chodí, uslyší i vyjádření současných žáků a trenérů, bude si moci udělat lepší obrázek, což může ovlivnit jeho rozhodování a volbu.
Velkým, možná dokonce i hlavním důvodem pro natočení tohoto z části dokumentárního, z části propagačního videa byla skutečnost, že má práce bude mít skutečné a smysluplné využití. Nechtěla jsem totiž dělat projekt jen kvůli státní závěrečné zkoušce, tedy projekt, který poté, co ho odprezentuji, už nikdy nikdo neuvidí. V tomto případě se mi tedy otevřela jedinečná možnost natočit něco, co bude mít opravdu smysl, co někomu poslouží a možná i pomůže.
Výsledek projektu je určen především lidem, kteří se zajímají o tanec a kteří by mohli mít zájem o využití některé z mnoha služeb, které Starlight nabízí. Nejedná se přitom jen o služby taneční školy jako takové, tedy o výuku několika tanečních stylů pro všechny věkové kategorie. Jedná se i o služby doplňkové, jako je taneční obchod, který nabízí vše potřebné pro každého tanečníka, víkendová soustředění pro veřejnost, plesy a další.
Myslím, že je v dnešní době důležité nejen dětem, ale i dospívající mládeži ukazovat, že existují i jiné druhy zábavy, než jen počítač a televize, což se bohužel stává v poslední době nejčastějším stylem trávení jejich volného času. Toto video by mělo přispět k šíření taneční kultury a krásy tanečního umění. Bude výborné, pokud můj projekt někoho osloví a pokud se byť i jen jeden člověk po jeho shlédnutí rozhodne, že vstane od počítače a půjde raději udělat něco pro své tělo i mysl.
3. Zdroje/stav problematiky
Co se týče zdrojů k mému projektu, vyloženě přímými zdroji pro mě jsou pouze webové stránky taneční školy Starlight společně s jejich facebookovým profilem. Tam se člověk může dozvědět jak informace o škole, tak například i rozvrhy hodin, které jsou důležité pro samotné plánování natáčení. Užitečné pro mě je ale samozřejmě i to, že jsem se o tanec od malička zajímala, a tudíž mohu zužitkovat zkušenosti získané právě během svých vlastních tanečních let. Tak můžu například při natáčení předvídat, kam se budou dál ubírat pohyby tanečníků, co bude následovat po tom kterém pohybu, a tak i lépe naplánovat práci s kamerou. Nejdůležitějším zdrojem nejen informací, ale i archivních fotografií, které se ve snímku také vyskytují, je samotný majitel školy David Voráč. Ten mi poskytl nejen důležité informace na kameru, ale i další kontext, například jak chodí to či ono v jiných školách ve Zlíně, co je tedy dobré v projektu zmínit a zdůraznit a podobně.
Abych mohla vytvořit scénář k ucelenému snímku, musela jsem si nastudovat informace o škole jako takové. Musela jsem dopředu vědět, co všechno nabízí, jaké styly vyučuje, kde vyučuje a tak dále, abych mohla naplánovat, kdy, kde a o čem budu točit. V tom mi však opět pomohli velmi ochotní členové Starlightu, kteří se mnou po celou dobu realizace projektu byli v kontaktu a v případě potřeby mi poskytovali žádoucí informace.
Vzhledem k tomu, že taneční škola Starlight je velmi mladá, nebylo dosud uskutečněno žádné podobné zpracování či zdokumentování její existence a jejího působení. Proto můj projekt nijak nenavazuje na žádnou existující práci, ale snaží se vytvořit něco pro školu zcela nového a doufám, že i do budoucna prospěšného. Možná i to bylo jedením z důvodů, proč na mě všichni členové Starlightu byli milí a ochotní spolupracovat.
Zdrojem inspirace, co se týče například toho, jaký typ záběrů je nebo naopak i není dobrý, mi může být například dokumentární film Matěje Randára, na který jsem narazila na internetu, když jsem hledala, jestli existují videa na podobné téma, jako točím já. Randár však svůj dokument pojal zcela jinak, než já, jeho snímek představil pouze jeden konkrétní taneční pár, nikoli celou školu. Vzhledem k tomu, že se jedná o studenta JAMU, a jak je z videa patrné, na realizaci jeho filmu se podílel celý štáb, se dá předpokládat, že kvalita jeho zpracování bude výborná. Nedá se to tedy srovnávat s projektem mým, který jsem si od námětu, přes kameru i střih dělala sama. Nicméně jako jistá inspirace tento dokumentární snímek posloužit může.
4. Ideový plán
Jak už bylo nastíněno v první kapitole, cílem projektu je dokumentárním způsobem představit před třemi lety vzniklou taneční školu Starlight a zachytit její atmosféru, kvality i služby. Výsledný dokument pak má oslovit ty diváky, kteří se zajímají o tanec, rádi tancují, nebo by rádi tancovat začali. I když se jedná o určitou formu prezentace či propagace školy, informace budou podávány přesně podle skutečnosti, nebudou nijak zkreslené, upravené ani přibarvené k lepšímu. Cílem mým, ani samotné školy není totiž prostřednictvím tohoto videa nalákat co nejvíce lidí, ale pouze ty, kteří mají potenciál a chuť učit se opravdu tím stylem, který Starlight nabízí. Jak totiž sám zakladatel, majitel i trenér Voráč poznamenal, jejich cílem není v žádném případě kvantita, ale kvalita.
Jelikož realizace projektu probíhá za značně omezených podmínek a prostředky ani technické vybavení na natáčení nejsou nijak vysoké kvality, nedá se očekávat, že vznikne video profesionální úrovně. Proto není mým cílem vytvořit technicky, zvukově, či obrazově dokonalý snímek, ani se jakkoli srovnávat například s výše zmíněným filmem Matěje Randára, který mi tak může být maximálně inspirací. Výsledek by však měl být samozřejmě kvalitní alespoň v rámci svých možností.
Projekt bude zobrazením něčeho nového, něčeho, co minimálně do zlínského kraje přináší prvek, který v něm v takové formě dosud chyběl. Mimo to si myslím, že se jedná o velice kvalitní školu. Proto si dle mého názoru zaslouží pozornost, tedy z našeho, žurnalistického hlediska, mediální pozornost. Můj projekt sice nebude vysílán prostřednictvím televize, což by zajistilo zajisté větší pozornost, ale i fakt, že vzniklé video bude zavěšeno na webové stránky taneční školy Starlight, z mé práce činí něco, co dává smysl.
Mojí ideou je, že svým dokumentárním projektem pomůžu taneční škole Starlihgt v její prezentaci a rozšíření povědomí o ní mezi lidi, jelikož samotné vedení této školy nemá na reklamu jako takovou peníze. Tím pomůžu k dobré věci a k šíření nádherného odvětví kultury a krásy pohybu mezi lidi. Je to navíc možnost, jak ukázat lidem, kteří ze zvyku navštěvují jiné taneční školy, jaké výhody a přednosti má Starlight třeba právě oproti jejich škole. Mým cílem však není primárně propagace školy, ale vytvoření obrazově atraktivního a informačně hodnotného dokumentárního snímku, který by komplexně shrnoval její činnost. Důležitým osobním cílem je také vyzkoušet si od začátku až do konce tvorbu dokumentárního snímku, s čímž nemám žádnou zkušenost, ale tato práce mi přijde hodně zajímavá a lákavá. Žánrově bude projekt založen především na rozhovorech, prostřednictvím kterých se divák dozvídá všechny informace. Dalším žánrem bude krátký medailonek o Davidovi Voráčovi, zakladateli, majiteli a trenérovi ve Starlightu. Velmi důležitou roli bude hrát samozřejmě obrazová složka, která celému projektu dodá na atraktivitě a umožní divákovi vše si lépe představit, než kdyby se jednalo pouze o rozhlasový projekt. Tyto složky bude ještě ve vybraných případech doplňovat i můj komentář, který uvede potřebné informace do souvislostí či vytvoří určité přechody či spojovníky mezi jednotlivými částmi snímku.
5. Postup práce
Nejprve bylo nutné vymyslet, o čem budu svůj projekt vůbec točit. Poté, co jsem se rozhodla, že chci takové téma, které bude mít co do činění s tancem, jsem začala na internetu hledat a prohlížet stránky všelijakých tanečních škol ve Zlíně i v Olomouci a hledat tam něco zajímavého, co by mě inspirovalo k nápadu. Myslela jsem, že najdu například nějakou taneční událost, ze které by se dala natočit pěkná reportáž. Když jsem ale prohlížela webové stránky Dance studia Starlight, zaujalo mě především to, jak je tato škola všestranná a kolik nabízí aktivit a akcí. Spojila jsem se tedy s jejím majitelem, abych se zeptala, jestli by byl vůbec ochotný se mnou spolupracovat. Jelikož byl ochotný velmi, rozhodla jsem se, že u této školy zůstanu. V této chvíli bylo ještě nutné vymyslet, co přesně budu natáčet. Nejdříve jsem měla v úmyslu vytvořit klasickou reportáž. K tomu mi přišel vhodný první ples této školy, který se konal v lednu 2013. Zde jsem tedy natočila první hodinu záběrů a rozhovorů, ze kterých pak ale vzhledem ke změně námětu byl použit jen malý zlomek. Potom jsem se dozvěděla, že na přelomu ledna a února 2013 Starlight pořádá víkendové soustředění pro dámy každého věku a každé taneční úrovně, které bylo také vhodnou akcí pro reportáž. Rozhodla jsem se tedy, že natočím i tuto akci a pak se rozhodnu, co bude lepší. Tohoto víkendového soustředění jsem se tedy zúčastnila a během něj jsem se se členy i vedením školy sblížila. Voráč se mi svěřil, že by chtěl škole vytvořit video, ve kterém by ji prezentoval a navrhl, jestli bych se toho nechtěla ujmout. Tento nápad mě zaujal a začala jsem vymýšlet, jak ho zrealizuji.
Nejprve jsem si vytvořila osnovu oblastí, kterých se chci ve svém projektu dotknout. Poté jsem si začala zjišťovat, kdy a kde je možné natočit záběry a rozhovory právě k těmto oblastem. Před samotným natáčením jsem neměla ještě zcela přesnou představu, jak budu řadit za sebe dané tematické úseky. To se vykrystalizovalo až během natáčení hlavního, celým snímkem provázejícího rozhovoru s Davidem Voráčem a Markétou Šimčíkovou, kteří mi svými odpověďmi ulehčili rozhodování, jak jejich promluvy řadit za sebe, aby to mělo smysl. Dále jsem natočila rozhovor s jedním párem juniorským, jedním seniorským a jedním z mládeže. Také jsem natočila rozhovory s nejmenšími dětmi, ty však byly bohužel nepoužitelné, jelikož tyto děti byly velmi stydlivé a odpovídaly značně zkratkovitě. Nutné bylo samozřejmě natočit i spoustu záběrů, které by následně mohly doprovázet mluvené slovo. Ty jsem natáčela během tří různých tréninků. Vzhledem k tomu, že taneční škola Starlight provozuje také obchod s tanečním vybavením, byla jsem natáčet záběry i tam.
Poté, co jsem měla dostatečné množství materiálu, který obsahoval jak všechny potřebné rozhovory, tak záběry jak detailní i celky, přišla další fáze realizace projektu, a sice samotné střihání. Nejprve bylo nutné převést z kazet nahrané záběry do počítače. To jsem uskutečnila v Audiovizuálním centru v Olomouci za pomocí svého konzultanta Mgr. Jiřího Vrby. Jelikož jsem se rozhodla stříhat své video sama doma v programu Pinnacle Studio, bylo nutné po nahrání videa do programu Avid ho převést do takového formátů, který by byl schopen mnou zvolený střihací program rozpoznat. Po domluvě s mým konzultantem jsme tedy video převedli do formátu DV stream. Jak se později ukázalo, program Pinnacle Studio měl s tímto formátem lehkou potíž, rozjel totiž pouze obraz, nikoliv však zvuk. Poté, co jsem se přibližně dvě hodiny neúspěšně snažila přijít na to, jak tento nedostatek vyřešit, rozhodla jsem se, že požádám o pomoc kamaráda, který se v počítačích obecně vyzná. Ani ten však neznal nějaké jednoduché řešení, ale poradil mi, jak si stáhnout konvertor a formát DV převést na AVI. Poté už vše fungovalo, jak má, a já jsem mohla začít stříhat. Program Pinnacle Studio je uživatelsky velmi příjemný a střihání v něm je tudíž relativně snadno osvojitelné a po pár hodinách už i zábavné. Nejprve jsem si svůj materiál, který měl dohromady přibližně čtyři hodiny, prošla a snažila se promazat vše, co nebylo kvalitní a o čem jsem naznala, že potřebovat nebudu. Dále jsem si zbylé záběry rozstříhala a roztřídila na tematické úseky. Následně jsem vytvořila kostru filmu, kterou tvoří rozhovory. Do této kostry jsem poté rozdělila záběry z těch tematických úseků, které na daná místa patřily. Také jsem vybrala tematicky vhodnou hudbu, která provází diváka téměř po celou dobu sledování snímku. S finálním střihem i laděním zvuku jsem se snažila co nejvíce si vyhrát. Nakonec jsem k videu ještě nahrála své vlastní komentáře přímo prostřednictvím funkce nahrávání v programu Pinnacle Studio. Až jsem byla s výsledkem práce spokojená, celý film, který ve střihacím programu představoval několik zvukových i obrazových vrstev, jsem exportovala do formátu AVI, aby bylo možné ho přehrát na kterémkoli přehrávači.
6. Sebehodnocení
Jak už bylo řečeno, výsledek mého projektu má posloužit jako dokument o zlínské taneční škole Starlight, který bude zároveň sloužit jako její prezentace a propagace. Jak se mi práce povedla a jestli naplnila svůj cíl, tedy nejlépe určí právě ti, pro které byla vytvářena, tedy členové Starlightu. Vzhledem k tomu, že právě jim se výsledek mého projektu velmi líbil, jsem se svou prací spokojená. I když mě její realizace stála daleko víc času i práce, než kdybych si vybrala jiné téma, nebo dokonce jinou formu projektu, jsem nyní ráda, že jsem se do toho pustila, protože v této chvíli vidím, že to, co jsem vytvořila, má doopravdy smysl. A to je ta nejcennější odměna za mou práci i čas. I když bych možná mohla vytvořit projekt jednodušší, kratší, či méně časově náročný, nejspíše by se stalo to, že by neměl další využití. To by mi nepřinášelo radost ani pocit, že jsem smysluplně využila svůj čas a také znalosti a schopnosti získané během svého studia.
Jsem si vědoma, že můj projekt má nedostatky nejen v oblasti střihu, ale i kamery či zvuku. Je to způsobeno za prvé tím, že technika, se kterou jsem pracovala, není profesionální, ale také tím, že nejsem v této oblasti trénovaná a práci takového rozsahu jsem dělala poprvé. Za velmi přínosné považuji zkušenosti, které jsem při tvorbě tohoto dokumentu získala. Důležitý je pro mě i fakt, že jsem splnila cíl, který jsem si zadala, tedy vytvořit dokumentární snímek, a že se mi během realizace neposunul smysl a žánr projektu někam zcela jinam, například do reportážní roviny.
7. Literatura, zdroje + konkurenční projekty
V kapitole číslo tři – Zdroje/stav problematiky - jsem již vysvětlila, že hlavními zdroji mého projektu byly informace řečeny přímo od členů taneční školy Starlight. Vysvětlila jsem, proč tomu tak bylo, a že pro dané téma byla žádoucí, spíše než jakékoli publikace, osobní vyjádření členů školy. Také jsem konstatovala, že z důvodů teprve nedávného založení Starlightu doposud neexistují žádné podobné práce o této škole, ze kterých by se dalo vycházet. S tím souvisí i absence jakýchkoli konkurenčních projektů. Jak jsem již výše psala, jistou inspirací mi byl i dokumentární film Matěje Randára, který natočil v rámci svého studia na JAMU snímek o tanečním páru z jiné taneční školy. To bych však nenazývala konkurenčním projektem, jelikož za prvé se jedná o projekt na jiné téma, za druhé pak se nedá srovnávat snímek, na jehož realizaci se podílí celý filmový štáb a je financován Evropskou unií, s projektem, který má celý na starosti jedna osoba bez valných zkušeností. Odkaz na Randárův film uvádím na tomto místě.
http://www.youtube.com/watch?v=H41uqqgOQZI&feature=share
Jediným zdrojem, ze kterého jsem čerpala informace opravdu k danému tématu, byly internetové stránky školy, facebookové profily Dance studia Starlight a taky obchodu s tanečním oblečením, který škola provozuje.
https://www.facebook.com/Dance.studio.starlight?fref=ts
https://www.facebook.com/sdszlin?fref=ts
Zdrojem, ze kterého jsem však nečerpala informace k tématu, ale spíše k formě, byla publikace od Viktora Jílka Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty, ze které jsem čerpala užitečné informace o medailonu, tedy žánru, který se na začátku mého projektu také objevuje. Mimo to tato publikace obsahuje i informace k výstavbě rozhovorů, které jsou taktéž součástí snímku. K interview však více napsali autoři Bauman a Štorkán. I jejich publikace mi tedy byla inspirací.
JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika. Olomouc: Středisko distančního vzdělávání FFUP, 2000.
BAUMAN, Milan – ŠTORKÁN, Karel. Umění interviewu. 2. Přeprac. Vyd. Praha: Noviníř, 1983.
Dále jsem pro inspiraci nastudovala některé internetové zdroje, které nabízejí obecné informace k tvorbě dokumentárního snímku, jelikož jsem s tímto neměla žádné zkušenosti, popřípadě jiné užitečné informace. Nyní je uvedu prostřednictvím odkazů na jejich webové stránky.
