Jana Skřivánková
ÚVODEM
Vzhledem k faktu, že jsem si v rámci druhého ročníku vybrala jako svou specializaci, tedy profilové zaměření, sociálně- zdravovědnou žurnalistiku, která mě lákala nejenom samotným obsahem a náplní, ale také tím, že je toto zaměření v rámci studia žurnalistiky v České republice dle informací katedry ojedinělé, a dále jsem ve stejném ročníku volila jako workshop zaměření televizní, výsledný samostatný projekt měl být kombinací a jakýmsi výstupem těchto dvou specializací.
S určitostí jsem věděla, že se téma bude týkat výhradně medicíny, potažmo zdravotnictví jako takového, přičemž hledisko sociální bude pouze doplňující, pokud se vůbec bude v projektu realizovat. Důvodem je fakt, že jsem v rámci výuky měla možnost navštěvovat lékařskou fakultu a tento obor a tato tematika mě velmi zaujala.
Za cíl práce jsem si stanovila vytvoření příspěvku na lékařské téma, který by svým zaměřením a obsahem našel uplatnění v některém z dokumentárních cyklů se zdravotnickou tematikou.
ZVOLENÉ TÉMA
Téma darování krve a plazmy mě napadlo v období, kdy začaly pobočky soukromých zahraničních firem zaplňovat svými letáky s nabídkami darování plazmy za finanční odměnu reklamní prostory v olomouckých tramvajích. V témže období se stávalo populární, především mezi studenty, přistupovat k darování plazmy jako k velmi pohodlné brigádě. V internetových diskuzích se objevovaly komentáře, jako například:
„… určitě, je to dobrý způsob jak si rychle vydělat, tolik ti nikde snad za 45 min „nic nedělání“ nedají…“[1]
„… chodím darovat… kvůli penězům… Je fakt, že jsem víc unavená vždy tak 2 dny po odběru…. A ž seženu práci, tak přestanu, ale momentálně to beru jako možnost si „přivydělat“ pár korunek…“[2]
„ Chodím už rok, při studiích mimo své město je dobrý přivýdělek… Nemohu říct, jestli to má rizika, ale je to rychlý a bezbolestný přísun peněz až každý týden. Je tam spousta studentů.“[3]
Nejprve jsem chtěla téma projektu zaměřit na toto morální, etické hledisko, tedy zda je dobré přistupovat k dárcovství plazmy pouze jako ke snadnému a rychlému přivýdělku. Z tohoto důvodu jsem začala problematiku dárcovství plazmy, a posléze i krve, blíže studovat, a s úmyslem natočit krátkou reportáž o průběhu darování plazmy jsem prostřednictvím emailu kontaktovala olomouckou pobočku Sanaplasmy. Sdělila jsem, kdo jsem a z jakého důvodu je kontaktuji. Byla jsem dokonce ochotna projít celým před-odběrovým vyšetřením, které, podle dostupných informací dárců i oficiálních internetových zdrojů, zahrnuje vyplnění dotazníku, konzultaci s lékařem a odběr krve z prstu, a podstoupit i samotný odběr plazmy, aby nebylo nutné obtěžovat jiného dárce.
Byť jsem vysvětlila, že se jedná pouze o studentský projekt, jež nebude nikde veřejně vysílán, a natáčením bych nijak nezasahovala do běžného denního chodu centra, centrum Sanaplasma mi, jak jsem se obávala, odmítlo vyjít při realizaci jakkoliv vstříc.
Nebylo těžké uvědomit si, že se s podobným přístupem, respektive nepřístupem, setkám pravděpodobně i u ostatních soukromých darovacích center. Za těchto okolností nebylo možné uvažovat o natáčení reportáže na téma darování plazmy v duchu, v jakém jsem původně zamýšlela. Protože jsem ovšem byla již rozhodnuta natáčet reportáž či krátký dokument o darování, obsah jsem pouze upravila a rozšířila, a to na darování nejen plazmy, ale i krve. Dále jsem potlačila ono výše zmiňované zaměření morální a etické a přiklonila jsem se spíše k prostému uvedení do problematiky.
Rozhodla jsem se natočit reportáž či krátký dokument o tom, co je to darování krve a plazmy, kde je možné darovat, co vše samotné darování obnáší, jak probíhá, čím se liší dárcovství krve a plazmy, a situaci ohledně finančních odměn za darování plazmy v pobočkách soukromých zahraničních firem jsem se rozhodla pouze zmínit. Protože jsem si vědoma, že útvar reportáže i dokumentu vyžaduje objektivitu a nezaujatost, chci zpracovat projekt tak, že oslovím hned několik odborníků, ideálně samozřejmě lékařů, s nimiž udělám na toto téma rozhovory, tím, že budu pracovat s co největším množstvím zdrojů informací, abych byla schopna porovnávat jednotlivé informace, a zároveň tím, že se pokusím, jako autor projektu, nevyslovovat žádný verdikt či názor na nic, co se darování týče, a to ani přímým sdělením prostřednictvím komentáře, ani výběrem záběrů nebo určitých pasáží rozhovorů.
K otázce darování krve či darování plazmy se již vyjadřuje velké množství knih, článků, diskusí a pojednání, ovšem ve formě, v jaké je tento projekt, se prozatím nic neobjevuje, a v tom lze spatřovat jeho přínos.
PŘÍPRAVY NATÁČENÍ
I. Technika a vybavení
Vzhledem k faktu, že je ve 3. ročníku více, než jedenáct spolužáků, kteří se rozhodli zvolit si jako samostatný projekt reportáž, krátký dokument či jiný žánr, vyžadující ke své realizaci technické vybavení, které zahrnuje například kameru, mikrofon, diktafon, stativ a střižnu, rozhodla jsem se nespoléhat na to, že bude zmíněné vybavení k dispozici právě v termínu, kdy bude pro mě nejvhodnější zrealizovat natáčení.
Domluvila jsem se proto s Petrem Pavlíčkem, majitelem a ředitelem studia Bernartwood.
„Od roku 2006 se tedy BERNARTWOOD zaměřuje výhradně na tvorbu filmů, webů a fotografií s horolezeckou, expediční a dobrodružnou tématikou. Postupně začínáme spolupracovat s nejlepšími lezci a dobrodruhy svého oboru. Podnikáme nejnáročnější cesty za získáním unikátního a hlavně kvalitního filmového a fotografického materiálu z nedostupných míst, ať už jsou to odlehlé polární oblasti či nejtěžší horolezecké stěny Evropy.“[4]
Petr Pavlíček, scénárista, kameraman, režisér a střihač v jedné osobě, byl, s ohledem na naši loňskou spolupráci při tvorbě reklamy na Nový Mitsubishi Outlander, ochoten pomoci mi s realizací natáčení. K tvorbě záznamu použil FULL HD kameru Sony EX 1, stativ a směrové mikrofony. Mikrofon k natočení rozhovorů, který jsem si dle svého výběru zapůjčila z Audiovizuálního centra v Olomouci, bohužel z technických důvodů nemohl být použit. Problém byl v nekompatibilitě konektorů. Z časových důvodů jsem se rozhodla nevyužít nabídky katedry věnovat se fázi střihu na její půdě a pracovat tak se střižnou Avid.
Vzala jsem v úvahu doporučení člověka se zkušenostmi v oboru střihu a, vzhledem k tomu, že program Avid by na mém počítači nefungoval zcela správně, přiklonila jsem se k práci ve střižně Sony Vegas pro 9.[5] Jak jsem uvedla výše, tato volba pro mě byla rozhodující z hlediska časového, jelikož jsem mohla pracovat různý, mnou zvolený počet hodin denně, příležitostně i v nočních hodinách, což by mi, bohužel, střih na půdě katedry pochopitelně neumožňoval.
K práci s hudebním podkladem jsem zvolila, na základě dřívějších zkušeností, program Audacity.[6]
II. Před samotným natáčením
Rozhodla jsem se pro natáčení projektu zvolit Jesenickou nemocnici, s. r. o..[7]
Jedním z důvodů bylo časové omezení kameramana, dalšími důvody byla moje dobrá znalost prostředí, lékařů i motivace darování vybraného dárce.
Jelikož se můj projekt týká, jak jsem již uvedla výše, natáčení v nemocnici, práce s dárci a lékaři, kteří byli dokonce nuceni kvůli této realizaci přeorganizovat operační plán toho dopoledne, bylo nezbytné domluvit termín a přesný čas s dostatečným předstihem.
Podařilo se mi opatřit si osobní telefonní číslo ředitele nemocnice Ing. Jana Jedličky, a během několikaminutového rozhovoru s ním dojednat podmínky natáčení.
Následně, po domluvě s primářem transfuzního oddělení MUDr. Pavlem Schlemmerem, jsem absolvovala prohlídku transfuzního oddělení nemocnice, kde mi byly představeny jednotlivé místnosti a přístroje, dále poskytnuty informace o průběhu odběrů a mnohé další zajímavosti, které mi byly při samotném natáčení velmi prospěšné. Na základě této prohlídky a zodpovězení mnoha mých dotazů jsem měla možnost vytvořit si ucelenější představu o formě a průběhu natáčení.
Jednou z nepostradatelných částí přípravy je, jak jsem zmiňovala v úvodní části práce, rozhodně příprava teoretická.
Abych si mohla sestavit alespoň bodový scénář, seznam dotazů lékařům i dárci a pochopitelně seznam jednotlivých záběrů, které budou nezbytným doprovodným obrazovým materiálem, například v průběhu zodpovídání dotazů, bylo nezbytné nastudovat alespoň základní informace o darování krve a plazmy.
Nejvíce poznatků jsem nalezla na internetových stránkách transfuzních oddělení jednotlivých nemocnic,[8] dále jsem čerpala z internetových stránek Českého červeného kříže[9] a v neposlední řadě jsem měla možnost hovořit na toto téma s lékaři, kteří mi vysvětlili termíny, kterým jsem nerozuměla a různé podmínky darování, jimiž jsem si nebyla zcela jistá[10].
Jelikož osobně nemám s darováním krve ani plazmy žádné zkušenosti, ze kterých bych mohla čerpat, musela jsem oslovit ty osoby, které s darováním zkušenosti mají, ať pozitivní či negativní. Dále jsem využila internetových diskusních fór, kde si lidé mezi sebou píší a dělí se o své zkušenosti s darováním krve a plazmy, pokládají si nejrůznější dotazy a dávají si doporučení.
Pro příklad zde uvedu několik reakcí, které vyvolal můj dotaz na toto téma, který jsem položila na facebooku:
„Byl někdo někdy darovat krev či plazmu? Jakou s tím máte zkušenost?“[11]
Reakce:
„… já chtěla darovat plazmu, ale odmítli mě kvůli nízké váze a tenkým žilám. Byly prý sice krásně vidět, přímo se nabízely, ale nemusely by vydržet tloušťku jehly, která se pro odběr používá.“[12]
„Chodívala jsem na plazmu do sanaplazmy...byla jsem tam dohromady 4x, 2x to proběhlo v pohodě, že jsem tu jehlu v ruce ani nevnímala, 2x jsem se tam složila a bylo to celkově dost nepříjemné...(přiznávám, že jednou to bylo proto, že jsem ned...bala pokynů a večer před tím jsem si dala nějaký pivka a pak se ráno pořádně nenasnídala - ale složila jsem potom stejně, i když jsem všechny pokyny vzorně dodržela a byla to ještě větší sada než poprvé, tak nevím). Jinak to probíhá tak, že na úplně prvním odběru tam strávíš třeba i dvě až tři hodiny, protože se nejdřív musíš zaregistrovat, vyplnit několik formulářů, kde se tě podrobně ptají na všechno okolo tvého zdravotního stavu...zváží tě a změří ti teplotu...pak si tě zavolá jeden z jejich doktorů, změří ti tlak a koukne, cos napsala do těch formulářů, popovídá si s tebou, zeptá se tě, jestli jsi někdy užívala drogy...a když doktor usoudí, že jsi vhodný kandidát, jdeš teda na ten odběr...nejdřív ti vezmou krev, kterou pak pošlou na rozbor...a pak tě teda napíchnou k tý mašině, co z tebe vysává tu krev... neřekla bych, že je mi při pohledu na krev zle, ale stejně jsem se nemohla dívat na to, jak mi hodinu trčí z ruky jehla s průhlednou hadičkou a teče z toho krev...jak jsem už řekla...někdy byla ta jehla v ruce fakt fest nepříjemná, jindy se to dalo....celkově ten odběr trvá zhruba 50 min....pak do tebe napumpujou nějakej roztok, který ti á nahradit tu plazmu, dáš si chvilku oraz, něž jsi schopná chůze, vezmeš peníze a jdeš...poprvý, jak jsem tam šla nenajezená a s kocovinou, tak mi pak bylo dost divně ještě pár dnů....při těch dalších odběrech myslím, že už to bylo celkem v klidu pak... na dalších odběrech to pak jde rychleji, zase vážení, teplota, tlak u doktora a když jsi v pohodě, jdeš zas na odběr...jinak musíš se tam vždycky dopředu objednat.“[13]
„… Darování plazmy: Samozřejmě - tady jsi u soukromé firmy v čemž spočívá většina rozdílů. Všichni z personálu jsou samozřejmě hrozně milí a dobře finančně motivovaní. Finanční doměna se týká i samotných dárců, kteří po odběru dostanou i sladkosti, nápoje atd. Ale když se na to podívám ze zdravotního hlediska (jj, jsem medik - guilty), v podstatě je patrné že pro firmu je důležité mít plazmu a zdraví dárců je až na druhém místě. Už dvakrát se mi stalo, že mi přístroj na plazmaferézu nedal fyziologický roztok po odběru (což by mohlo mít i fatální důsledky, pokud bych nebyla zrovna tak mladá a zdravá, jako jsem). Když jsme na to setřičky upozorňovala, řekly jen, že "Ty stroje jsou už zblblý.". Když se mi to stalo poprvé, tak jsem málem zkolabovala v tramvaji na cestě domů.
Před každým odběrem vyplňuješ dotazník a sestřička Ti změří tlak a zváží Tě, taky se odebírá vzorek krve. Doktora (samozřejmě zaměstnaného v dárcovském centru) potkáš jen před prvním odběrem a potom vždy po roce - podívá se Ti do krku a poptá se, jak se cítíš.“[14]
Z již zmíněných internetových diskusních fór jsem vybrala několik dotazů, které se zde pravidelně objevovaly, a na něž obvykle nikdo z účastníků diskuze neodpověděl.
Mezi těmito dotazy se velmi často objevovalo téma takzvané pupečníkové krve a jejího darování. Na základě toho jsem rozhodla obrátit se kromě primáře transfuzního oddělení také na primáře oddělení porodnicko- gynekologického, který tento odběr provádí osobně přímo na porodním sále.
Když jsem získala dostatek teoretických podkladů (na základě informací uvedených na internetových stránkách transfuzních oddělení, Českého červeného kříže, dále na základě rozhovorů s lékaři a dárci, a nakonec z dotazů pokládaných na diskuzních fórech zaměřených na téma darování krve a plazmy) a měla jsem možnost prohlédnout si transfuzní oddělení, byla jsem schopna sestavit si scénář projektu, seznam konkrétních dotazů, které v rámci natáčených rozhovorů dárci i lékařům položím a v neposlední řadě také dlouhý seznam jednotlivých záběrů.[15]
PRŮBĚH NATÁČENÍ
Jelikož se odběry krve provádí v brzkých ranních či dopoledních hodinách[16] a navíc, jak jsem byla při prohlídce transfuzního oddělení upozorněna, panuje zpravidla na chodbách oddělení kvůli velkému množství dárců chaos a mírný zmatek, bylo nezbytné, abych se domluvila na konkrétní čas natáčení s předstihem.
Přestože mělo transfuzní oddělení jesenické nemocnice kapacitu dárců plnou, byli, kvůli realizaci projektu, schopni ještě jednoho dárce, který byl ochoten se mnou spolupracovat, nechat se u odběru i před-odběrového vyšetření natočit, přijmout navíc.
Samotné natáčení probíhalo od cca 7:30 do 10:00.
Nejprve bylo, z časových důvodů, nutné natočit materiál na transfuzním oddělení. Mezi takové patřily například záběry z prostředí chodby na oddělení, kde dárci čekali na kontrolu lékaře či na odběry krve nebo odevzdání moči, záběry na dárce, který vyplňuje dotazník, z ordinace lékaře, který pacienta vážil, měřil tlak, teplotu, kontroloval správné vyplnění dotazníku, pokládal dodatečné dotazy ohledně zdravotního stavu, výsledky krve a moči a tak podobně. Pochopitelně naprosto nezbytné byly záběry samotného odběru krve, které byly doplněny detaily na vaky s krví, zkumavky s krví, jehly, hadičky či hodiny na chodbě.[17]
Vzhledem k tomu, že nebylo možné natočit celé před-odběrové vyšetření i samotný odběr krve najednou, bylo třeba zapojit do natáčení více lidí. Z důvodu zaznamenávání průběhu kontroly lékařem jsem nestihla natočit žádného dárce, který by procházel procesem odběru krve z prstu.
Jelikož, jak jsem již uvedla výše, byl detail na odběr z prstu v rámci mého scénáře nezbytný, nezbývala v dané situaci jiná možnost, než se stát pomyslným dárcem a procesem odběru z prstu projít sama. Taková situace však měla také nesporné výhody. Především jsem s prstem, rukou i časovým rozložením onoho aktu nakládala přesně dle svých vlastních představ. Věděla jsem, v jakém místě a jakým způsobem budu posléze provádět střih, a na základě toho jsem při natáčení odběru z prstu jednala.
Když byl natočen materiál s dárci, bylo nezbytné pokračovat natáčením rozhovorů. Jelikož na gynekologicko-porodnickém oddělení ve čtvrtek lékaři provádí obvykle plánované operace, jako například laparoskopii či císařské řezy, a tento operační plán byli rozhodnuti našemu natáčení přizpůsobit, vedly první kroky za MUDr. Antonínem Kořenkem, primářem gynekologicko-porodnického oddělení.
a) Položené dotazy
Primáři Kořenkovi jsem položila otázku ohledně pupečníkové krve. Jelikož jsem sama nikdy dříve o možnosti darovat pupečníkovou krev neslyšela (a to jsem žena, tedy se přirozeně o porodnictví a gynekologii zajímám patrně více, než valná většina mužů), předpokládala jsem, že nejde o natolik známou věc, abych se mohla ptát pouze na zajímavosti a detaily.
Položila jsem proto zcela základní dotazy, a to: co je charakterizováno jako pupečníková krev, jakým způsobem a kdy se tato krev získává a v čem je zajímavá.[18]
Posléze jsem položila primáři i další otázky, související zároveň s darováním krve a zároveň s gynekologicko- porodnickým oddělením. Mezi takové patřil například dotaz, zda mohou darovat těhotné ženy, menstruující ženy či ženy nakažené virem HPV, který má na svědomí například rakovinu děložního čípku.[19]
Primáři transfuzního oddělení MUDr. Pavlu Schlemmerovi jsem položila dotazů více.
Vycházela jsem jednak z otázek, které se nejčastěji objevovaly na výše zmiňovaných diskuzních fórech, a jednak jsem tyto otázky podřídila zamýšlenému scénáři.
Ptala jsem se mimo jiné na to, v čem spočívá a jak probíhá ono před-odběrové vyšetření u dárců, jestli jsou nějaká reálná rizika darování, jestliže jsou dodržena všechna nezbytná pravidla, jaké výhody pro každého darujícího jedince v darování spočívají (přínos pro společnost byl jasný a nebylo jej tedy třeba zmiňovat), jaký je jeho názor na darování plazmy za finanční obnos či za jakých důvodů nemohou darovat krev osoby, které žily v letech 1980- 1996 na území Velké Británie a Francie déle, než šest měsíců[20].
Janu Schopfovi, vybranému dárci, jsem, na základě dřívějšího rozhovoru a tedy znalosti okolností, které jej vedly k myšlence darovat krev, položila opět základní dotaz: co jej motivovalo k tomu, aby daroval krev a z jakého důvodu neskončilo pouze u jednorázového odběru.
b) Natočení ilustračních záběrů
Ilustrační záběry a tedy doprovodný obrazový materiál, pořízený na půdě Jesenické nemocnice s. r. o., byly natočeny až v samém závěru natáčení.
Tento postup byl zvolen z čistě praktických důvodů, jelikož v tu chvíli již byly zaznamenány rozhovory s lékaři i dárcem, samotné odběry i před-odběrové vyšetření, a realizací projektu jsme tedy již v tom okamžiku nadále nezasahovali do běžného chodu nemocnice.
Uvedu zde pro ilustraci část tabulky, která byla součástí scénáře zhotoveného ještě před začátkem natáčení.
|
ZÁBĚR |
ZÁMĚR |
|
Nájezd na plakát na dveřích nemocnice, který vyzývá k darování krve. |
Použití v úvodních pasážích, kde se hovoří o darování krve. |
|
Detail na malý prášek, vymačkávaný z plata na dlaň. Dlaň je po celou dobu záběru otevřená. |
Použití v pasážích, kde se hovoří o plazmě a jejím využití ve farmacii. |
|
Nájezd na nápis: „Odběr krevního vzorku dárce“, který visí na dveřích jedné z místností na transfuzním oddělení. |
Použití v úvodních pasážích, kde se hovoří o podmínkách darování. |
|
Natočení přístroje, sloužícího na rozbor krve ze zkumavky, který je na transfuzním oddělení. |
Použití buď v pasážích, kde se hovoří o před- odběrovém vyšetření krve, či jako součást doprovodného obrazového materiálu k jakékoliv pasáži, kde se hovoří o rozboru krve či jejím odběru. |
|
Plata léků, letící vzduchem. Celek. |
Záběr, jež je možno použít pouze na konci projektu. Je to snaha o symboliku, která má obecně zahrnovat zdravotnictví, farmacii, odběr plazmy, nutnost darování krve, ale zároveň zdraví jako takové. Jejich vyhození k obloze je pouze jedna z možných variant zobrazení léků, ze strany autora se jedná o pouhou tendenci a snahu projekt oživit. Vyhození nemá znázorňovat ani radost, ani negativní postoj. |
|
|
|
Další ilustrační záběry, které se v projektu objevují, jsem čerpala po konzultaci s lékaři či mediky z nejrůznějších internetových lékařských zdrojů.
Důvodem pro volbu fotografií či grafů byl nedostatek prostoru či možností k natočení materiálu vlastního. Například k natočení odběru pupečníkové krve bych byla nucena být přítomna i s kameramanem a vybavením u porodu. To by vedle mnoha jiných komplikací, v podobě případné nevolnosti mé či kameramanovy, vyžadovalo také osobní souhlas rodičky a mnoho dalšího zařizování s vedením nemocnice, primáře a sester na oddělení, a přínos z hlediska obsahu by nebyl nikterak zásadní.
POSTPRODUKČNÍ ÚPRAVY
Natočený materiál byl ve full HD kvalitě, v rozlišení 1920 x 1080.
První problémy, se kterými jsem proto byla nucena se vyrovnat, bylo i pouhé přehrávání jednotlivých záběrů na mnou zvoleném počítači.
V žádném ze zvolených přehrávačů nebylo jejich zobrazení plynulé, naopak se snímky zasekávaly a audio a video z těchto důvodů nebylo synchronní, přestože parametry počítače poukazovaly na to, že je na přehrávání snímků takového formátu vhodný.
Z důvodu velikosti každého jednotlivého záběru[22], a zároveň velkým množstvím těchto záběrů, jsem se snažila řešit nastalý problém nejprve volbou nejrůznějších kodeků[23], namísto konvertování jednotlivých záběrů.
Tuto situaci nakonec vyřešila jednoduchá volba jiného přehrávače.[24]
Během fáze střihu se vyskytovaly nejrůznější méně či více závažné komplikace.
Jejich řešení jsem hledala většinou opět na diskuzních fórech nebo jsem čerpala z osobních rozhovorů s lidmi, kteří se střihem, a především s prací v mnou zvolené střižně, zkušenosti mají.
Jelikož považuji některé ze záběrů za opravdu přínosné či na každý pád alespoň zajímavé, byla jsem rozhodnuta věnovat čas úpravě každého zvoleného snímku. Pomocí tzv. plug-inů jsem upravovala ostrost, kontrast, barvy, světlo a v některých situacích i rychlost.
Podobné úpravy jsem provedla i s audiální částí projektu. Snažila jsem se potlačit vnější ruch, který vznikl při tvorbě rozhovorů, a upravovala jsem hlasitost zvoleného hudebního doprovodu.
Volba zmíněného hudebního doprovodu nebyla snadnou záležitostí. Bylo nutné zvolit skladbu instrumentální, tedy beze zpěvu, dostatečně jemnou, aby nepůsobila na diváka příliš dramaticky (zvláště v pasážích samotného odběru krve ze žíly, jež může svým způsobem působit dramaticky sám o sobě), ale zároveň svižnou, aby divák neztrácel pozornost.
V poslední fázi tvorby jsem se rozhodla, s pomocí Mgr. Jiřího Vrby a Daniela Kunze, namluvit komentář v Audiovizuálním centru v Olomouci, který jsem do hotového projektu vložila.
ZÁVĚR
V prvních fázích příprav na tvorbu samostatného projektu jsem uvažovala o jeho zařazení mezi „klasické“ reportáže[25].
Když jsem se však do této tematiky a prostředí měla možnost podívat blíže, uvědomila jsem si, že bych tento projekt k žánru reportáže nepřiřadila. Jednak výsledná stopáž, téměř sedm minut, parametrům reportáže příliš neodpovídá, a dále se jedná o formu zpracování i zvolenou tematiku samu o sobě.
Ač je projekt, jak jsem uvedla v úvodních částech práce, směřován objektivně a založen z velké části na výpovědích lékařů, zařadila bych jej spíše mezi cyklus krátkých dokumentů na určité lékařské téma[26], které by diváky během 7- 10 minut seznamovalo se zvolenou problematikou od naprostých základů, stejně, jako jsem to ve svém projektu udělala já.[27]
Pokud bych měla být s pořady s lékařskými tématy konkrétní, uvedla bych například Diagnózu, kterou vysílá ČT, či Vizitu, kterou vysílá televize Nova.
Jak jsem uvedla již v úvodu práce, cílem bylo natočit příspěvek, který by našel uplatnění v některém ze zdravotnicky orientovaných dokumentárních cyklů. Tohoto cíle bylo dosaženo z hlediska toho, že vznikl ucelený projekt, který reflektuje vymezenou tematiku. Divák se dozví základní i doplňující informace, které se darování krve a plazmy týkají.
Problematickou je však stopáž projektu, stanovená v rozsahu 5- 10 minut. Příspěvky, které se na toto téma v současné době vysílají, jsou obvykle delší. Pro použití v některém z výše uvedených pořadů by bylo třeba prodloužit stopáž na cca 30 minut.
ZDROJE INFORMACÍ:
1) Rozhovor s MUDr. Janem Kováčikem
2) Rozhovor s prim. MUDr. Antonínem Kořenkem
3) Rozhovor s prim. MUDr. Pavlem Schlemmerem
4) Rozhovor s dárci
5) http://www.bpk.cz/page/1/2/trocha-teorie.html
6) http://www.cervenykriz.eu/cz/bdk.aspx
7) http://www.darujkrev.cz/informace.shtml
8) http://www.dcch.cz/nejcastejsi-dotazy/
9) http://zpravodajstvi.olomouc.cz/view.php?uname=Odbery-plazmy-za-penize-jsou-podle-Cerveneho-krize-nebezpecim-8742
10) http://www.sanaplasma.com/cz/jak_byt_zodpovednym_darcem.php
11) http://www.uhkt.cz/transfuze/darci
12) http://www.jesnem.cz/oddeleni/transfuzni-oddeleni-28?podrobnosti=ano
13) http://www.unicaplasma.cz/prubeh_odberu.php
14) http://www.fnol.cz/transfuzni-oddeleni_41.html
doprovodný obrazový materiál užitý v projektu:
1) http://www.gate2biotech.cz/kmenove-bunky-preziji-i-bez-kysliku/
2) http://www.topnews.in/health/embryonic-stem-cells-can-be-used-create-functional-immune-system-21044
3) http://www.google.cz/imgres?imgurl=http://www.dirjournal.com/health-journal/images/stem-cell.jpg&imgrefurl=http://www.dirjournal.com/health-journal/stem-cells-from-the-umbilical-cord/&usg=__qSQeFPFzOskdnXG_mI64-zf4aWA=&h=900&w=900&sz=187&hl=cs&start=111&zoom=1&tbnid=-i9biSja_nt2BM:&tbnh=112&tbnw=119&ei=iz-tTef8JMnIswaH8ujXDA&prev=/search%3Fq%3Dstem%2Bcells%26hl%3Dcs%26rlz%3D1T4ACAW_csCZ325CZ330%26biw%3D1259%26bih%3D511%26site%3Dsearch%26tbm%3Disch&um=1&itbs=1&iact=rc&dur=344&oei=eT-tTZa-EsL44Abrl_i1Cw&page=6&ndsp=23&ved=1t:429,r:10,s:111&tx=67&ty=66
4) http://www.ct24.cz/domaci/98817-soud-bude-znovu-zkoumat-jmenovani-kuzela-v-kauze-diag-human/
5) http://mortada8.maktoobblog.com/category/human-anatomy-physiology/the-blood/
6) http://www.sanaplasma.com/cz/krev_a_plazma.php
7) http://zpravy.idnes.cz/darci-krevni-plazmy-se-nechavaji-zlakat-na-eura-fl7-/domaci.asp?c=A080421_155443_domaci_hos
8) http://zpravodajstvi.olomouc.cz/view.php?uname=Odbery-plazmy-za-penize-jsou-podle-Cerveneho-krize-nebezpecim-8742
9) http://www.humanplasma.com/
10) http://www.sanaplasma.com/cz/sanaplasma_olomouc.php
11) http://www.cyril-metodej.cz/reference-detail/82-zavadeci-reklamni-kampan-pro-spolecnost-sanaplasma
12) http://www.cmn.cz/prehled-vydani
13) www.sanaplasma.cz
14) http://www.google.cz/search?sourceid=navclient&hl=cs&ie=UTF-8&rlz=1T4ACAW_csCZ325CZ330&q=d%c3%a1rcovstv%c3%ad+plazmy
POZNÁMKY
[1] http://www.muhlhans.com/cz/clanky/darovani-krevni-plazmy/
[2] http://www.omlazeni.cz/darovani-krevni-plazmy-54-11805-0.html
[3] tamtéž
[4] http://www.bernartwood.cz/text/bernartwood
[5] Podle internetového zdroje http://www.zive.cz/programy/sony-vegas-pro/pr-1956 je Sony Vegas pro 9: „Profesionální nástroj pro úpravu videa, který podporuje velké množství zařízení, efektů, nástrojů i výstupu. Zvládá samozřejmě HD video, prostorový zvuk i vypalování na Blu-ray disky. Neomezuje uživatele počtem video a audio stop, nabízí na 190 upravitelných digitálních efektů, užitečný titulkovač, barevné korekce a mnoho dalšího.“
[6] Podle internetového zdroje http://www.slunecnice.cz/sw/audacity/ je Audacity: „…je volně dostupný zvukový editor a rekordér.“… „…Audacity vám umožňuje přímé nahrávání zvuku, převod nahrávek z pásků a desek do digitálního záznamu, editaci zvukových souborů ve formátech Ogg, MP3, AIFF a WAV, změny rychlosti a ladění nahrávek, stříhat, rozdělování a míchání nahrávek a mnoho dalšího.“
[7] Bližší informace o nemocnici lze zjistit na internetových stránkách http://www.jesnem.cz/
[8] Mezi tato transfuzní oddělení patří například: http://www.uhkt.cz/transfuze/darci, http://www.jesnem.cz/oddeleni/transfuzni-oddeleni-28?podrobnosti=ano, či http://www.fnol.cz/transfuzni-oddeleni_41.html
http://www.cervenykriz.eu/cz/bdk.aspx
[9] Mimo jiné mě zaujal například zákaz darování krve a plazmy pro ty osoby, které pobývaly v letech 1980- 1996 na území Velké Británie a Francie déle než šest měsíců.
[10] Tato podmínka je zmíněna téměř bez výjimky ve všech informačních textech, pojednávajících o zákazu darování krve, nicméně nikde nebylo blíže uvedeno, z jakých konkrétních důvodů.
[11] Jedná se o dotaz, který jsem položila své profilové Zdi na www.facebook.com. Přesný odkaz zde není třeba uvádět, jelikož bez znalosti soukromého hesla není možné profil zobrazit.
[12] Reakce V. Weisserové na výše zmíněný dotaz.
[13] Reakce L. Vehovské na výše zmíněný dotaz.
[14] Reakce V. Hamplové na výše zmíněný dotaz.
[15] Záběry jsem popisovala detailně. Nejen z obrazového, ale také z obsahového hlediska.
Například:
Obraz: Detail na malý lék vymačkávaný z plata na dlaň. Dlaň je otevřená po celou dobu záběru.
Záměr: Použití v pasážích, kdy budu hovořit o využití plazmy.
Obraz: Průběh píchnutí do prstu, detail na prst s kapkou krve a odběr do zkumavky.
Záměr: Použití při popisu před-odběrového vyšetření, jehož je odběr krve z prstu součástí.
[16] V Jesenické nemocnici s. r. o. se provádí pouze ve čtvrtek, a to od 6:30 do 8:30 hod.
[17] Osobně považuji záběr na hodiny visící na chodbě za poměrně důležitý. Primárně samozřejmě z toho důvodu, že ukazují, v jakém časovém období se odběry provádí, dále je však možné považovat je také za jakousi symboliku.
[18] Tyto dotazy jsem primáři položila již s několikadenním předstihem, kdy jsem jej navštívila v ordinaci. Jednalo se pouze o snahu předejít složitému a sáhodlouhému opisu z důvodu nepřipravenosti mluvčího, a dále k tomu, abych si sama ujasnila věci, kterými jsem si nebyla zcela jistá.
[19] Tyto odpovědi se ve výsledném projektu z důvodů časově- kontextových neobjevují.
[20] Odpověď na tento dotaz se v projektu z důvodů časově- kontextových neobjevuje.
[21] Tato tabulka je součástí scénáře projektu. Jelikož byla vytvořena pouze pro mé osobní účely, neuvádím zde příliš mnoho odborných výrazů.
[22] Pro ilustraci: 20 sekundový záběr dárce mířícího ke vchodu nemocnice měl velikost 91 MB.
[23] Na stránce http://cs.wikipedia.org/wiki/Video_kodek se o video kodeku hovoří jako o: „…kodek videa (sekvence obrázků); čili počítačový program nebo hardwarové zařízení, které kóduje a dekóduje video do/z určitého formátu, zpravidla za účelem zmenšení objemu dat. Takový video proud se pak běžně ukládá do tzv. multimediálního kontejneru, který umožňuje kombinovat různé multimediální datové proudy (audio, video, titulky) do jednoho souboru.“
[24] Vhodným přehrávačem se nakonec ukázal tzv. KM Player. Předchozími volenými byl například přehrávač VLC Player, WM Player, BS Player či Real Player.
[25] Zmiňovanou klasickou reportáží mám na mysli ty reportáže, které se objevují například ve večerním zpravodajství.
[26] Mezi dalšími takovými dokumenty z tohoto cyklu by mohlo být například téma viru HPV (způsobujícího rakovinu děložního čípku), odstraňování dioptrií pomocí laseru apod.
[27] Taková stopáž pořadu není příliš běžná, v mnou uvedeném případě se jedná spíše o ideální stav.
