Chci ukázat, že univerzitní město neznamená automaticky jen hodiny strávené učením, ale že nabízí celou řadu možností, jak trávit volný čas a věnovat se věcem, které studenty baví. Samozřejmě že způsobů, jak trávit volný čas je celá řada, ale to by se do tak krátkého projektu nedalo obsáhnout celé. Proč jsem si zvolila právě kulturu bude vysvětleno níže na příslušném místě. Bohužel ani olomouckou kulturu jsem nemohla rozebírat nijak zvlášť podrobně, a proto jsem se rozhodla zaměřit jen na její stručnou charakteristiku a vztah studentů a jejich požadavky na kulturu. Chci ukázat Olomouc s jeho širokou nabídkou, od výstav, cestopisných přednášek, kin, divadel a baletu až po rockové koncerty a diskotéky.

Samostatný projekt jsem natáčela se záměrem, aby bylo možné jej hypoteticky odvysílat v nějaké z televizních stanic a aby, jak bylo zmíněno výše, sloužil pro inspiraci stávajícím studentům Univerzity Palackého, kteří by se rádi dozvěděli, kam všude je možné v Olomouci za kulturou zajít, případně pro studenty, kteří budou ukončovat střední školu a přemýšlí nad svým dalším směřováním. Takto pojatá by tato reportáž mohla být vysílaná v rámci studentské, případně oficiální univerzitní televize a v tom případně by sloužil hlavně pro inspiraci, případně pro nalákání nových studentů a zájemců o studium. Hlavně těch, kteří se při rozhodování na jakou vysokou školu půjdou, rozhodují také na základě místa, ve kterém se daná univerzita nachází. Vyobrazení Olomouce jako města, které je naplněno kulturou ve všech podobách, by mohlo hrát roli při jejich rozhodování.

Kromě studentské nebo univerzitní televize by se tato reportáž mohla vysílat v některé z celostátních televizí. Pokud by ve své programové skladbě měla krátký pořad, ve kterém by například dvakrát do týdne byla představována jednotlivá univerzitní města z pohledu nabídky pro studenty. Samozřejmě se ale nemusí jednat o pořad v celostátní televizi, za předpokladu, že by existovala podobně zaměřená internetová televize, mohla by být tato reportáž umístěna právě tam. Případně jako zajímavé video na webové stránce věnované studentům a univerzitám.

Chci tedy představit Olomouc, jako místo kde si může každý najít to své. Ať už rád zajde do divadla, do kina na film, na balet nebo má raději koncerty, výstavy, galerie a případně poznávání cizích kultur. Samozřejmě jsem se ale nechtěla zaměřit jen na město Olomouc, ale i na akce, které pořádá přímo sama univerzita.

2. Zdůvodnění volby tématu

Zvolení Kultury v Olomouci jako tématu mého samostatného projektu bylo vcelku jednoduché. V prvním ročníku svého studia na Univerzitě Palackého jsem si zapsala předmět základy obecné estetiky a uměnovědy a v dalším roce jsem absolvovala předmět žurnalistická specializace-kulturní. Vzhledem k tomu, že já mám velmi ráda kulturu ve všech jejích podobách, věděla jsem, že mě toto téma bude bavit.

Těžší byla volba samotného zpracování. Musela jsem se totiž rozhodnout, jakou formou tento samostatný projekt vytvořím. Během studia jsem si totiž zapsala dvě praktika, praktikum online žurnalistiky a praktikum TV žurnalistiky. Obě tyto praktika mě velice zaujala, a proto jsem si následně zapsala i navazující workshop online žurnalistiky a workshop TV žurnalistiky. Proto přede mnou na začátku tvorby stála otázka, pro kterou z těchto specializací se rozhodnu a jestli tedy pojmu projekt jako internetovou stránku, nebo raději využiji absolvovaný workshop TV žurnalistiky.

Skutečně jsem dlouho zvažovala veškerá pro a proti, ale nakonec u mě zvítězila forma zpracování jako TV reportáže. Ráda bych se v budoucnosti živila žurnalistikou a být zaměstnaná u některé z televizí mi přijde velice zajímavé. Pokud by totiž výsledná práce byla aspoň trochu podařená, mohla bych ji prezentovat v budoucnosti jako své dílo, například v žádosti o zaměstnání.

Poté co jsem se rozhodla pro zpracování v rámci TV tvorby, musela jsem zvážit jaký obsah bude výsledný projekt mít a také, kde budu natáčet. Nejvíce času trávím ve svém rodném městě, Vyškově, a pak v Olomouci, ale protože ve Vyškově není nijak výrazná kultura, tak jsem se rozhodla zvolit téma týkající se kultury v Olomouci. Mohla jsem se zaměřit na určitou část kultury, například na výstavy, koncerty, nebo třeba na filmový festival AFO.

Tuto možnost jsem velmi zvažovala, ale nakonec jsem se rozhodla pro obecnější pohled. Samozřejmě by bylo zajímavé tuto reportáž tématicky vyhranit a zaměřit se skutečně jen na jeden typ kultury, respektive umění nebo dokonce na jednu velkou kulturní akci. Ale jak jsem vysvětlila výše, chtěla jsem, aby tento projekt sloužil coby inspirace stávajícím i budoucím studentů, a proto jsem zvolila cestu obecnější.

Rozhodla jsem se zmapovat kulturní situaci v Olomouci, co všechno toto město a zároveň Univerzita Palackého nabízí pro studenty i pro veřejnost.

3. Zdroje/stav problematiky

Kultura v Olomouci je skutečně velmi bohatá, a proto nebylo těžké sehnat materiál, o kterém by bylo možné tuto reportáž natočit. Právě naopak, mnohdy toho bylo až příliš a musela jsem se rozhodnout, co všechno použiji a do samostatného projektu zahrnu a co už ne. Stačí, když nasednete do jakékoliv tramvaje. Všude kolem vás jsou plakáty, které lákají na nejbližší kulturní akce, na koncerty, výstavy, program kin a divadel a podobně. V případě, že půjdete pěšky, potkáte po cestě mnoho billboardů, tabulí, které jsou celé pokryté plakáty a upoutávkami. Jednu takovou tabuli jsem pro názornost natočila do tohoto samostatného projektu.

Město Olomouc a hlavně jednotliví pořadatelé investují spoustu peněz do reklamy a tak v průběhu celého roku jsou všichni obyvatelé, studenti i turisté informováni o akcích, které mohou momentálně navštívit. Vzhledem k tomu, že studentů je v Olomouci přes 25 tisíc, a to je skutečně nezanedbatelná část olomoucké populace, tak nejrůznější reklamy, upoutávky a lákající plakáty potkávají studenty skutečně téměř na každém kroku. Nejen na cestě samotným městem, ale i na místech, kde se studenti nejvíce zdržují. V menze, kam studenti chodí na oběd, na rektorátě, v ústřední knihovně Zbrojnici a samozřejmě i jednotlivých fakultách.

Univerzita Palackého v tomto ohledu nezůstává pozadu. Studenti jsou o akcích, které univerzita pořádá informování hned z několika míst. Opět se jedná o menzu a Zbrojnici, kde jsou informace o akcích, které pořádá univerzita pro všechny studenty. A pak na jednotlivých fakultách visí plakáty o akcích, které daná fakulta pořádá, ať už se jedná o tématické večírky na stmelení studentů, promítání filmů, přednášky se známými lidmi z daného oboru a mnohé další akce. Proto jsem během natáčení této reportáže měla mnoho inspirace, neboť plakátů a upoutávek na kulturní akce je neskutečně mnoho. Tyto plakáty jsou také jedním z důvodů, že je o kultuře i tolik informací na internetu. Přehled internetových stránek a zdrojů bude uveden níže.

4. Ideový plán

Ideový plán se v průběhu natáčení měnil a vyvíjel. Původně jsem chtěla natočit reportáž, která by jasně propagovala město Olomouc a Univerzitu Palackého. Jak jsem již napsala výše, tato reportáž měla být odvysílaná v rámci vysílání studentské či případně oficiální univerzitní televize, případně umístěna na internet. Tento spot měl mít za jasný cíl nalákat nové zájemce ke studiu na Univerzitě Palackého. Chtěla jsem natočit záběry města Olomouc, jeho historické památky i záběry na jednotlivé kulturní budovy a samozřejmě i záběry samotné univerzity. Také jsem chtěla udělat rozhovory se studenty a na základě jejich odpovědí, které jsem očekávala pozitivní, vytvořit obraz města Olomouc jako kulturního centra u Univerzity Palackého jako aktivního pořadatele nejrůznějších akcí pro studenty i veřejnost.

Bohužel jsem ale byla donucena během natáčení svůj záměr změnit. Při rozhovoru se studenty se ukázalo, že i Olomouc má přece jen své nedostatky. Ukázalo se, že studenti jsou skutečně nadšení kulturní nabídkou samotného města i univerzity, ale i přesto mají důvod ke stížnostem. Pokud se člověk dívá na hromady plakátů, které ho lákají na nejrůznější výstavy, promítání a koncerty, může nabýt dojmu, že v Olomouci není místo na nudu. Opak je ale pravdou. Studentů je v Olomouci více než pětadvacet tisíc. Přes týden, kdy se většina z nich nachází ve městě, je všude velmi živo. Ulice jsou zaplněné, všechny kavárny, kluby i hospody jsou narvané k prasknutí a pokud člověk nepřijde brzo, nemusí se pro něj už najít místo.

Když ale do tohoto města zavítáte o víkendu, naskytne se vám úplně jiný pohled. Studenti odjeli domů a ulice, které předtím byly naplněné mumrajem lidí, jsou najednou téměř prázdné a jen sem tam okolo vás projde člověk. Noční život je ještě horší, téměř nikde se nekonají žádné akce, v klubech stěží najdete živáčka. A přesně toto studentům vadí. Ne každý totiž na víkend odjíždí domů, ale na to pořadatelé akcí a vlastníci klubů zdá se nemyslí. A tak studenti, kteří se rozhodnou na víkend v tomto městě zůstat, se setkávají s nudou.

Tyto pasáže jsem samozřejmě ve výsledném videu nemusela ukázat a mohla jsem tak vytvořit obraz Olomouce překypujícího kulturním životem bez ohledu na přítomnost studentů. A tvrdit všem, kteří toto video shlédnou, jak jsou všichni v tomto městě bez výhrad spokojení. To jsem ovšem nechtěla, a proto jsem svůj původní záměr změnila a rozhodla se do svého projektu zahrnout jak pozitiva, tak i negativa. Přesně tak, jak odpovídali studenti, kterých jsem se zeptala. Od tohoto okamžiku se tedy změnil způsob jakým jsem chtěla tuto reportáž vytvořit a zpracovat.

5. Postup práce

Se samotným natáčením jsem začala vcelku pozdě a to v březnu. Zčásti to bylo úmyslné, protože jsem chtěla počkat na vhodné roční období a počasí, ale také svou roli samozřejmě hrála moje nerozhodnost a váhavost. Když jsem se konečně dostala od pouhých myšlenek k aktivním krokům čekala mě mnohem těžší cesta, než jsem předpokládala.

Jako první jsem musela vytvořit přesný plán, jak tuto reportáž zpracuji a důkladně si promyslet, co v daném videu chci vlastně zobrazit. Namyslela jsem si proto, jak by celkový obraz měl vypadat, abych mohla jít rovnou natáčet mnou požadované záběry. Předtím jsem ale chtěla udělat rozhovor se studenty, abych zjistila, kam ve skutečnosti chodí a podle toho případně upravit scény, které chci natočit. Nejdříve jsem si tedy zvolila několik studentů, se kterými rozhovor udělám. Také jsem zvažovala kolik studentů vlastně budu potřebovat. Nechtěla jsem aby jich bylo příliš mnoho, ale zároveň by neměl být jen jeden nebo dva. Rozhodla jsem se proto, že ideální bude, když udělám rozhovor se čtyřmi lidmi, a aby to bylo vyrovnané, zvolila jsem proto dva muže a dvě ženy. Mimo jiné jsem chtěla, aby byli z vyšších ročníků a tedy už měli povědomí o kultuře v Olomouci. Nakonec jsem proto oslovila čtyři ze svých přátel, kteří byli ochotní a rozhovor se mnou na kameru udělali.

Poté co jsem se s nimi předběžně domluvila na čase a místě setkání, jsem musela sehnat potřebnou techniku. Zašla jsem si proto pro vybavení na katedru žurnalistiky. Bohužel, ale studentů, kteří potřebují kameru je příliš mnoho a katedra z pochopitelných důvodů nemůže mít kameru pro všechny. Půjčila jsem si proto aspoň diktafon, který jsem předpokládala, že využiji na namluvení asynchronů. Pro další vybavení jsem tedy zašla za magistrem Jiřím Vrbou. Ten mi půjčil kameru Sony, stativ, mikrofon a také kazetu. Poté, co jsem měla k dispozici všechny tyto věci, mohla jsem se pustit do samotného natáčení.

K natočení rozhovorů jsem potřebovala nějaké klidné místo, což se mi ovšem úplně nepodařilo. Nakonec jsem zvolila prostory knihovny Zbrojnice. Jako první jsem „vyzpovídala“ studentky třetího ročníku žurnalistiky a bohemistiky Barboru Albrechtovou a Janu Skřivánkovou. Předem jsem je seznámila s otázkami, takže si je mohli přibližně připravit. Chtěla jsem tak předejít zbytečnému váhání před kamerou, které by mi stěžovalo práci při stříhání závěrečného materiálu. Měla jsem připravenou sadu otázek, kterými jsem zjišťovala, jak hodnotí kulturu v Olomouci, na jaké akce zde chodí, co se jim líbí a co jim případně chybí. Dívky mi velmi ochotně na všechny otázky odpověděly a inspirovaly mě pro natáčení dalších záběrů.

Samozřejmě jsem během této doby nemohla stát za kamerou a natáčet, protože jsem potřebovala stát postupně vedle Jany a Barbory a pokládat jim zmíněné otázky a držet mikrofon. Protože jsem ale natáčela s oběmi dívkami současně, byly tak ochotné, a ta dívka, kterou mi zrovna neodpovídala na otázky, nás natáčela. Bohužel tyto dívky přijdou do styku s kamerou velmi zřídka, a proto jsou dané záběry vcelku amatérské. Samozřejmě by bylo ideální, kdybych měla k dispozici někoho, kdo s kamerou skutečně umí zacházet a má za sebou už nějaký natočený projekt. Ale vzhledem k tomu, že jsem natáčela uprostřed týdne, kdy je většina lidí v práci nebo ve škole, tak jsem nakonec byla vděčná za ochotu zmíněných dívek.

Když jsem byla ve Zbrojnici, natočila jsem rovnou záběry na plakáty, které zaplňují jednu velkou tabuli na chodbě a lákají studenty na nejrůznější kulturní akce. Samozřejmě, že jsou tam i plakáty věnované inzerci, sportovním poznámkám a podobně, ale myslela jsem, že pro ilustraci by bylo zajímavé je ukázat. Tyto záběry jsem ale bohužel nakonec nepoužila, protože mou vinou vůbec nevyšly tak, jak jsem si představovala. Nejsem totiž příliš dobrá kameramanka, vlastně jsem se s kamerou setkala jen v rámci zmíněného praktika a workshopu TV žurnalistiky. Takových nepovedených záběrů byla nakonec celá řada, ovšem k vidění jsou na přiloženém CD.

Jako další jsem chtěla udělat rozhovor s dvěma muži. Napadlo mě, že bych mohla požádat své dva spolubydlící, protože jsem věděla, že se o kulturu v Olomouci aktivně zajímají a navštěvují nejrůznější akce. Nejdříve sice chvíli váhali, jestli mají se mnou rozhovor udělat nebo ne, ale nakonec souhlasili. Jako druhý jsem tedy dělala rozhovor se studenty pátého ročníku biochemie Pavlem Polakovičem a Slovákem Peterem Repiščákem. Tentokrát jsem pro větší klid natáčela v našem studentském bytě. V prostorách Zbrojnice sice nebylo příliš rušno, ale přece jen kolem chodili další studenti, otevíraly se dveře, takže jsem se tomu tentokrát raději chtěla vyhnout. Natáčení probíhalo obdobně jako s dívkami. Opět jsem je předem upozornila na co se budu přibližně ptát, takže měli čas na rozmyšlenou. Tentokrát jsem je ale nechtěla žádat, aby mi zároveň stáli za kamerou.

Člověka za kamerou jsem ale přeci jen potřebovala, a tak si nakonec udělal čas můj přítel Tomáš Nox a pomohl mi s natáčením, za což jsem mu byla velice vděčná. Poté, co jsem měla takto natočené rozhovory, chtěla jsem natočit snímky, které jsem měla v úmyslu použít buď samostatně, nebo ve chvílích, kdy mluví někdo z dotazovaných. Bohužel ale zrovna nebylo pěkné počasí, takže jsem musela čekat téměř týden, než přestalo pršet a začalo být konečně slunečné počasí, aby se mi podařilo zachytit co nejlepší snímky. Natáčela jsem hlavně prostory, které zmínili ostatní během našeho rozhovoru. Získala jsem tak záběry multikina v Olympii, Moravského divadla, reklamního vozu k filmovému festivalu AFO, Muzea umění a dalších míst. Protože jsem chtěla i záběry samotné Olomouce, rozhodla jsem se proto natočit i snímky historických památek. Mezi nimi například sloup Nejsvětější Trojice, kašnu na Horním náměstí nebo záběry orloje.

Poté, co jsem měla takto natočený veškerý materiál, potřebovala jsem natočit asynchrony na diktafon. Připravila jsem si předem text, který chci namluvil, a v klidu jsem je natočila ve svém pokoji, kde jsem měla jistotu, že mě nebudou rušit žádné okolní hluky, případně jiní lidé. Pak už zbývalo jen samotné stříhání. Ovšem to se ukázalo, jako velký problém. K dispozici jsme měli na katedře žurnalistiky celou učebnu, kde byl na počítačích přímo nainstalovaný program, střihové studio, zvaný AVID. V tomto programu jsme se učili stříhat video během absolvovaného praktika a workshopu TV žurnalistiky. Bohužel se ale v Olomouci nemohu vyskytovat tak často, jak bych potřebovala a nemohla jsem tedy trávit hodiny na katedře, takže jsem musela najít jiné řešení.

Jak jsem zjistila, existovala možnost si AVID stáhnout do svého notebooku s tím, že katedra nám zapůjčí příslušný klíč s kódem. Toto mi přišlo jako ideální řešení, protože jsem mohla stříhat kdekoliv jsem se zrovna nacházela. Bohužel ale ani toto řešení nakonec nebylo uskutečnitelné. Ukázalo se totiž, že hardware mého počítače nemá požadované vybavení a AVID na něm nebylo vůbec možné pustit. Stáhla jsem si tedy free trial verzi střihového studia Pinnacle Studio 15, který je jednodušší odnoží AVIDu.

Ovšem měla jsem pocit, že technika jde proti mně. Po stažení natočeného materiálu do Pinnaclu se tento program začal zasekávat a zjistila jsem tak, že ani tentokrát možnosti mého notebooku nejsou dostačující. Nakonec jsem tedy pracovala v programu Ulead VideoStudio verze 10.0. Protože jsem ale upravovala obsah videa, tak jsem nakonec musela asynchrony namluvit znovu a tentokrát přímo na mikrofon a program na úpravu zvuku, který se jmenuje Life Frame od firmy Asus.

Také jsem zjistila, že namluvení synchronů vůbec nebude jednoduché a musela jsem je natočit několikrát. Jsem totiž zvyklá mluvit vcelku rychle, ovšem rychlé mluvní tempo v tomto případě nebylo vůbec žádoucí. Musela jsem se tedy soustředit, mluvit pomalu a hlavně srozumitelně a snažit se správně artikulovat, aby mi bylo dobře rozumět. Dalším problémem bylo dýchání, které bylo vcelku hlasité. Pokud by se na to divák zaměřil, odhalil by tak každý můj nádech, a to by mohlo působit velmi rušivým dojmem. Snažila jsem se i toto omezit. Do jaké míry se mi to podařilo, ale musí posoudit každý sám.

5.1. Zdůvodnění způsobu zpracování

Verze, která je přiložená na CD je až druhou verzí tohoto samostatného projektu. Původní podoba byla velmi nedokonalá, tím samozřejmě nechci říct, že současná podoba je bezchybná. Ale po konzultaci s vedoucím mé práce magistrem Jiřím Vrbou jsme se shodli, že bude lepší, když projekt zkusím přepracovat.

Původně jsem střídala záběry Olomouce a jednotlivých kulturních míst a univerzity, které byly doplněny příhodnými asynchrony. Mezi jednotlivými asynchrony byly vloženy čtyři zmíněné rozhovory, které jsem natočila se studenty Univerzity Palackého. Tyto rozhovory tam byly vložené vždy celé, nejdříve jsem položila otázku, oni na ni odpověděli a takto jsem vložila celý rozhovor do této reportáže. Ve výsledné podobě se ale ukázalo, že takto za sebe naskládané rozhovory, i když nejdříve byly rozhovory s dívkami, následovaly další záběry Olomouce a teprve pak rozhovory s dalšími dvěma studenty, působily na diváka velice zdlouhavým dojmem. Zdálo se, že je to příliš dlouhé a diváka by to mohlo začít nudit. Shodli jsme se proto s Jiřím Vrbou, že se pokusím tuto reportáž zpracovat zajímavějším dojmem. Do jaké míry se mi to podařilo musí opět posoudit po shlédnutí tohoto videa každý sám.

Mým cílem bylo udělat tuto reportáž zajímavou, aby zaujala, nepohoršila, neobsahovala zásadní chyby a hlavně měla být přehledná. Chtěla jsem, aby bylo od začátku zřejmé, o co v této reportáži půjde. V úvodu jsem proto jasně řekla, že se toto video bude zabývat kulturou v Olomouci a její nabídkou pro zdejší studenty. Úmyslně jsem upřednostnila formu záběrů univerzity a samostatně namluvených synchronů před stand-upy mé osoby. Zvolení samotných záběrů mi přišlo mnohem zajímavější a považovala jsem za zbytečné mít záběry na mě samotnou, ostatně se to tímto způsobem většinou v reportážích stejně nepraktikuje. Protože v prvním asynchronu mluvím obecně o studiu na vysoké škole, zvolila jsem záběry knihovny a univerzity.

Následně jsem umístila rozhovory se studenty, ovšem v jiné formě než původně. Tentokrát položím jednu otázku, v prvním případě „Jak hodnotíš kulturu v Olomouci?“ a následují prostřihy všech čtyř zpovídaných studentů. Ti odpoví, co se jim v tomto městě líbí a kam chodí. Poté opět následují záběry na město, tentokrát na kino, divadlo, Moravskou filharmonii a další. Ty jsou doplněny asynchronem, který shrnuje místa a kulturní akce, které mohou studenti navštívit. Jedná se jen o stručné vyjmenování, aby si divák udělal představu, co vše může v Olomouci navštívit. Poté následuje otázka „Na jaké kulturní akce chodíš?“. Opět následuje odpověď každého ze čtyř studentů, a protože každý z nich zmíní, že chodí na AFO, musela jsem to reflektovat v následujících záběrech.

Když se řekne AFO, snad každý v Olomouci ví, že se jedná o populární filmový festival, který pořádá Univerzita Palackého. To samozřejmě ale neznamená, že to ví i středoškoláci, studenti z jiných měst a také nemůžu předpokládat, že to skutečně ví každý student z Olomouce. Já osobně jsem o tomto festivalu neslyšela, dokud jsem nenastoupila na vysokou školu. Proto jsem stručně seznámila diváky s touto akcí a její historií a mnou namluvený asynchron jsem doplnila záběry na plakát letošního ročníku festivalu a reklamu, která je umístěná na Horním náměstí.

Poté následují další sestřihy rozhovorů, mimo jiné jsem se zeptala i na to, co studentům v Olomouci chybí. Tato otázka možná může být zarážející, protože jsem mohla očekávat nějaké negativní odpovědi, které by komplikovaly mou snahu o možnou propagaci tohoto města. Chtěla jsem být ale co možná nejobjektivnější, a proto jsem tuto otázku položila. Jak se ukázalo, tak z kultury studentům nechybí nic, jen někdy večerní život o víkendech, protože když studenti odjedou domů, je Olomouc „poloprázdná“.

V závěru jsem shrnula, co tedy Olomouc vlastně studentům nabízí a umístila jsem další záběry z města a poděkování všem, kteří se na této práci podíleli. Titulky už ale většinou nikdo nečte, pro zajímavost jsem je proto doplnila písní Requiem for a dream.

Úmyslně jsem volila střídání částí rozhovorů s asynchrony a záběry na příhodné záběry. Mohla jsem sice záběry dávat pod jednotlivé studenty, vždy podle toho, o čem zrovna mluví. Měla jsem ale pocit, že by to mohlo působit rušivě, a proto jsem zvolila tuto formu. Myslím, že je to tak přehlednější a zajímavější.

Pod každého ze studentů jsem umístila jeho jméno a ročník a obor, který studuje. Aby se nejednalo jen o tváře beze jmen.

6. Sebehodnocení

Po zhotovení reportáže mě napadlo mnoho dalších věcí, které jsem ještě do tohoto videa mohla zahrnout. Celou dobu zobrazuji kulturu v Olomouci a její nabídku pro studenty, ale vůbec jsem nezmínila, jestli jsou nějaké akce a slevy pro studenty. Těch je samozřejmě celá řada, od různých slev na vstupy po ukázání isic průkazu a dalších výhod. Také jsem se mohla zeptat při rozhovorech se studenty, jestli těchto akcí a slev využívají. Jsem si jistá, že by jejich odpovědi byly kladné.

Bohužel mě toto napadlo pozdě a už jsem nemohla samostatný projekt přepracovat. Toto považuji za velký nedostatek, zaprvé jsem nesplnila svůj cíl o stručné komplexnosti a také jsem nedodržela ideu, ve které by tato reportáž měla nalákat nové studenty. Snažila jsem se ukázat, že je v Olomouci bohatá kultura a tedy se do tohoto města studenti mohou těšit a nemusí se bát, že by se zde nudili. Ovšem kdybych zmínila i výhodné akce pro studenty, mohlo by to mít větší účinek.

Hodně jsem zvažovala, kolik studentů mám oslovit. Počet čtyř odpovídajících mi přijde dostačující, větší počet by podle mého názoru by zabíral už příliš mnoho času a nic nového by to stejně nepřineslo. Na druhou stranu jsem mohla zvolit širší spektrum zájmů a natočit rozhovor s někým, kdo chodí hlavně na rockové, případně jiné, koncerty, navštěvuje hudební kluby nebo naopak se hodně zajímá o programy pořádané univerzitou a navštěvuje pravidelně různá promítání a tématické večery. Bohužel jsem měla problémy se sehnáním lidí.

Buď o natáčení neměli zájem anebo naopak souhlasili, ale v tom případě zase nebylo možné sjednotit naše časové možnosti. Toto samozřejmě není omluva, mohla jsem hledat dál. Spokojila jsem se ale se vzorkem, který je vidět v reportáži. Přesto to ale zčásti považuji za chybu.

Možná jsem byla trochu nekonkrétní při možnostech uplatnění tohoto videa. Pokud bych ho prezentovala jako televizní spot, kterým chce Univerzita Palackého nalákat nové studenty, může okamžitě někdo namítnout, že v reportáži je velmi málo o akcích, které univerzita pořádá. To je sice pravda, ale tato reportáž je pojatá jako video o kultuře v Olomouci. Do toho sice patří přednášky, výstavy, promítání filmů a další akce pořádané univerzitou.

Na druhou stranu, ale kdybych detailně popisovala, jak olomouckou kulturu, tak kulturu univerzitní, délka tohoto videa by byla podle mého názoru příliš dlouhá a diváka by začala nudit. Přesto se ale domnívám, že by tento samostatný projekt v této formě, samozřejmě za profesionálnějšího zpracování, mohlo být použito k propagaci univerzity. Jak jsem zmínila výše, lidé se někdy rozhodují na základě města, do kterého chtějí jít studovat a propagace Olomouce zároveň pomáhá univerzitě.

Výše jsem uvedla své výtky k obsahu. Samozřejmě se musím zmínit i k technické stránce tohoto projektu. Co se týče samotných záběrů, domnívám se, že statické záběry jsou povedené a i zajímavé. Na druhou stranu musím připustit, že v někdy se objeví malý pohyb kamerou, který celý záběr kazí. Jistý problém ale vidím v záběrech kamery, kdy mluvím s jednotlivými studenty. Je tam jednoznačně vidět, že člověk, který momentálně natáčí, neumí s kamerou příliš dobře pracovat. Jsem velice vděčná dotyčným lidem, že mi pomohli a snažili se o co nejlepší záběry. Bohužel skutečně neznám žádného profesionálního kameramana, ale doufám, že diváci si budou uvědomovat, že se jedná o amatérské záběry a nestanou se tak terčem přílišné kritiky.

Ráda bych naopak ocenila snahu dotyčných lidí, že se snažili například o přiblížení kamerou a podobně. Samozřejmě je opět možné namítnout, že v případě mé nespokojenosti jsem mohla celé rozhovory natočit znovu. Bohužel jejich časové možnosti, a nakonec i mé, byly značně omezené a mohla jsem být ráda, že si vůbec udělali čas. V závěru sice je samostatný projekt shrnut do necelých šesti minut, ale za tím stály hodiny natáčení. Také musím zmínit mnou namluvené asynchrony. Snažila jsem se pracovat s mluvním tempem, intonací a správně artikulovat. Bohužel se mi to ale vždy nepovedlo a někdy jsem mluvila příliš rychle. Ale jinak je to snad srozumitelné.

V neposlední řadě se musím vyjádřit i sama k sobě. Asynchrony a způsoby své mluvy jsem zhodnotila, ale samozřejmě se musím podívat i na sebe, jaký výkon jsem podala před kamerou. Bohužel ani v tomto ohledu nejsem spokojená. Snažila jsem se soustředit a pokládat otázky srozumitelně a působit klidně. Jak jsem ale zjistila po zhlédnutí natočených záběrů, výsledek byl velmi vzdálený tomu, co jsem chtěla vytvořit. Stačí se podívat na způsob, jakým držím mikrofon. V určitých chvílích jim pohnu ze strany na stranu a to by se nemělo stát, nejenže to diváka ruší, ale také to kazí výsledný zvuk.

Také mi vadí občasné výrazy mé tváře, například kousání do rtu. Tyto věci jsem ale dělala neúmyslně a nevěděla jsem o nich a tedy jsem je nemohla ovlivnit. Každopádně ale, profesionální reportér, moderátor, prostě kdokoliv, kdo stojí před kamerou, se musí velmi soustředit na své gesta i mimiku a během vysílání a natáčení je neustále kontrolovat. Jak je vidět, v tomto ohledu působím skutečně amatérsky.

7. Literatura, zdroje, konkurenční projekty

Samozřejmě, že člověk, který má o kulturu zájem a hledá něco konkrétního, si může velice jednoduše na internetu najít to, co ho zrovna zajímá. Nejlépe zpracovanou internetovou stránkou, na kterou jsem narazila je http://kultura.olomouc.cz, kde kromě seznamu kulturních akcí jsou i jednotlivé články o aktuálním kulturním dění a probíhajících akcích. Další velmi zajímavou stránkou je http://www.olomouc.com/kultura/ . Na tomto webu je aktuální měsíc a jeho jednotlivé dny, návštěvník si tedy může zvolit konkrétní den, který mu vyhovuje a objeví se před ním soupis akcí, které se v ten den konají. Film, který se v ten den hraje v kině, aktuální výstava, představení v divadle nebo akce v nějakém klubu nebo kavárně.

V pravém sloupci této stránky je k dispozici dělení podle témat na kino, koncerty, muzea, pro děti a tak podobně. Tato stránka je skutečně tou nejlepší, kterou jsem objevila. Je velice přehledná, o jednotlivých místech jsou podány konkrétní a podrobné informace, které zájemce potřebuje. Návštěvníci tak zjistí přesnou adresu určitého kina, otvírací dobu a charakteristiku daného místa. O stručný soupis se také pokusila internetová stránka www.wikipedie.cz, kde je jedna stránka věnovaná městu Olomouc a v části kultura jsou vypsány divadla, galerie, muzea a výstavy a někdy jsou tam přímo uvedené i odkazy na oficiální stránky dané instituce.

Další velmi přehlednou a podrobnou internetovou stránkou věnující se kultuře je web www.info-online.cz. Tam jsou pro změnu vypsaný celý měsíc a u každého dne je napsané jaké akce se kde a v kolik hodin konají. Také tady je možné si rovnou vyhledat kulturní akci podle kategorie. Samozřejmě existují internetové stránky, kde jsou vypsané jen odkazy na další webové stránky. Například web www.zacatek.cz/katalog/www/kultura/kulturni-prehledy nebo www.slevin.cz/olomouc, kde jsou slevy na vybranou aktuální kulturní akci, která se zrovna v Olomouci bude v blízké době konat.

Toto byl výčet internetových stránek, které obsahují shrnutí kulturních akcí, které jsou momentálně v Olomouci k navštívení. Každý si ovšem může najít na internetu konkrétní věc, místu, která ho zajímá. Stačí navštívit oficiální stránku Moravského divadla, divadla Na cucky, divadla Tramtárie, kde si návštěvníci mohou prohlédnout program na aktuální měsíc. Své internetové stránky mají i jednotlivé festivaly, galerie, také filmový festival AFO. A právě z těchto oficiálních stránek jsem čerpala plakáty a fotografie, které jsem později použila v reportáži.

Vzhledem k tomu, že je Olomouc turisticky velmi atraktivním městem, je k dispozici mnoho časopisů a různých brožurek, které shrnují kulturní nabídku města. Jedním takovým časopisem je INFO, který obsahuje podrobný přehled kulturních i sportovních akcí pořádaných v Olomouci.

Co se týče konkurenčních projektů, nepodařilo se mi žádný najít. Snažila jsem se najít videa, která by se věnovala kultuře v Olomouci, ale nic komplexnějšího nenašla.

Samozřejmě nesmím opomenout i oficiální stránky univerzity, která se snaží o svou propagaci. Ráda bych zmínila videoklip Studuj na UP!, který je k dispozici na internetových stránkách Univerzity Palackého www.upol.cz. Nepovažuji ho za konkurenční projekt, protože se zabývá odlišnou tématikou, ale spíše jako obdobný, protože má za cíl představit město Olomouc, univerzitu a nalákat nové studenty. Kromě zmíněné internetové adresy, existuje i odnož pro středoškolské studenty s názvem http://www.studuj.upol.cz/.

video pro jeho velikost nabízíme pouze ke stáhnutí