Andrea Slouková
{flv width="520"}kvalitavodysloukova{/flv}
1. Úvod
1.1 O projektu
Tento projekt je výsledkem samostatné práce, kterou jsem vykonávala v průběhu více než jednoho týdne o letních prázdninách a téměř dvou zimních měsíců (celkem tedy kolem 30 hodin práce).
Díky zvolené specializaci (zdravotně/sociální) a workshopu zaměřenému na zpracování audio a video materiálu (TV workshop) jsem zvolila téma „Kvalita pitné vody1 ve Vyškově“ zpracované formou TV reportáže.
1.2 Definice pitné vody
„Pitnou vodou je veškerá voda v původním stavu nebo po úpravě, která je určena k pití, vaření, přípravě jídel a nápojů, voda používaná v potravinářství, voda, která je určena k péči o tělo, k čištění předmětů, které svým určením přicházejí do styku s potravinami nebo lidským tělem, a k dalším účelům lidské spotřeby, a to bez ohledu na její původ, skupenství a způsob jejího dodávání.“2
Kvalitu pitné vody v České republice určuje Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou č.252/2004 Sb.
1.3 Pitná voda ve Vyškově
Jakost pitné vody je stanovena hygienickými limity mikrobiologických, biologických, fyzikálních, chemických a organoleptických (působící na nějaký orgán, zejména smyslový)3 ukazatelů4. Tedy i voda „vyškovská“ odpovídá svou kvalitou stanoveným hygienickým předpisům.
Vyškov čerpá pitnou vodu ze tří míst, čímž je i město rozděleno na tři odběrové oblasti – jedna čerpá z prameniště Dědice, druhá z prameniště Drnovice a třetí oblast zásobuje pitnou vodou voda z vodní nádrže Opatovice, která i přes svoji rozlohu (a velkou kapacitu) zásobuje nejmenší část. První dvě prameniště jsou podzemní, Opatovská přehrada je povrchovou vodou.
Prameniště Dědice zásobuje střed a východ Vyškova. Orientačně tedy ulice Hybešova, Tržiště, Tyršova, Jordánek, severní část Palánku, Náměstí Tomáše Garriqua Masaryka a okolní ulice, Smetanovo nábřeží, Křečkovice, Brňany, sídliště Dukelská.
Prameniště Drnovice zásobuje Drnovice a západní část Vyškova. To znamená Dědice, Nosálovice, sídliště Osvobození, Hraničky, Nouzka, okolí nádraží Českých drah až po průtah, jižní část Palánku, Polní.
Voda z vodní nádrže Opatovice zásobuje nejmenší část města a to pouze sídliště Sochorova.
1.4 Propojení zpravodajských hodnot a zvoleného tématu
Termín zpravodajské hodnoty shrnuje všechny znaky, díky kterým se určitá událost může stát předmětem zpravodajství. Právě zpravodajská hodnota rozhoduje o zařazení či nezařazení zprávy do zpravodajství. (Reifová, str. 76)
I když byla původní reportáž dlouhá přes tři minuty, v našem vysílání byla zařazena do zpravodajství. I v projektu jsem se tedy snažila držet zpravodajského módu a základních zpravodajských hodnot.
Existuje hypotéza týkající se kritérií výběru zpráv, tzn. že událost má větší pravděpodobnost stát se zprávou, vyhovuje-li jistým formálním, organizačním, kulturním a ideologickým kritériím. Na tomto konceptu postavili dva norští vědci5 dvanáct (množství kritérií se u jednotlivých autorů liší) kritérií, která ovlivňují zprávy. Událost má tedy tím větší pravděpodobnost stát se mediálním sdělením, čím více těchto charakteristik splňuje.
Obecná kritéria zpravodajské hodnoty tvoří: frekvence (též výskyt, časový interval potřebný k dostatečnému rozvinutí události), blízkost (události, které se odehrály v prostředí kulturně a sociálně blízkém médiu a příjemcům sdělení), jasnost (události, které jsou samy o sobě jasné), jednoduchost (události jednoduché, které lze snadno osvětlit), smysluplnost (kritérium pochopitelnosti události pro určité publikum), novost (čerstvé události jsou ceněny více než starší), průběžnost (též kontinuita, preferování události, která se již jednou stala předmětem zájmu médií), možnost dalšího vývoje (události, které se budou v budoucnu ještě dále vyvíjet), vztah k elitním národům či státům a vztah k elitním osobám či celebritám (události, e kterých jmenovaní figurují, mají velkou zpravodajskou hodnotu), personalizace (události, které lze podat jako jednání konkrétních osob, aktérů děje), negativita (události s nepříjemnými či tragickými důsledky mají větší naději na zpracování), souznění (událost by měla splňovat očekávání publika), překvapení (čím neočekávanější se jeví událost, tím spíš se stane zprávou), předvídatelnost (média mohou umístit svého zpravodaje ve správný okamžik na správné místo), variace (domácí zpravodajství obohaceno zahraničními událostmi jako variacemi na dané téma).
Je však nutné si uvědomit, že jedním z nejdůležitějších faktorů je aktuálnost i přesto, že vznik zprávy závisí na řadě faktorů (ta je nejdůležitějším výběrovým kritériem).
Projekt v sobě zahrnuje část těchto zpravodajských hodnot. Výjimku tvoří negativita, překvapení a také bych vyloučila novost, protože kvalita pitné vody (a to nejen ve Vyškově) je diskutovaným tématem po celé republice (zejména v průběhu letních prázdnin a rekordně vysokých teplot), jen není tak viditelné a dostatečně důležité, aby se dostalo přes husté síto, kterým denně prochází jen malá část stovek/tisíců zpráv.
Mnozí proto můžou být překvapeni, že ke kontrolám kvality vody ve veřejných prostorách jako jsou školy, nemocnice aj. dochází dvakrát ročně6. Výsledky však média zajímají pouze tehdy, jsou-li něčím zajímavé (viz. zpravodajské hodnoty), tzn. např. má-li voda nebezpečné účinky na uživatele v závislosti na nízkém/vysokém obsahu některých látek či pokud je znečištěná chemikáliemi nebo přírodními organismy.
„Lidové noviny (26. 11. 1999, str. 17) zveřejnily zprávu, že bude nutno vynaložit 100 - 120 miliard Kč na to, aby se české vodárny dostaly na technologickou úroveň obvyklou v EU.“7
2. Cíle
2.1 Hlavní cíl projektu
Původním cílem bylo pouze informovat občany města a okolí, jaká je kvalita pitné vody, kterou denně používají. Následně jsem se však rozhodla tuto tematiku více rozvinou a probrat v ní nejen otázku kvality pitné vody na Vyškovsku a problémy s ní spojené, ale také poukázat na chápání vody balené a vody z kohoutku.
Cílem tohoto projektu je osvětlit problematiku kvality pitné vody ve Vyškově v návaznosti na nekvalitní vodu v letních měsících spojenou se strachem místních obyvatel vodu pít a to nejen v letních měsících ale celoročně. Hlavní příčinou je jejich obava z toho, že „vyškovská“ voda je nekvalitní a obsahuje zdraví škodlivé látky. Takže cílem je také vyvrátit tento postoj převládající u většiny obyvatel města a okolí a dokázat, že voda není závadná ani škodlivá lidskému zdraví.
2.2 Voda balená8 vs. voda z kohoutku
Zároveň má projekt poukázat na to, zda je lepší voda balená, nebo voda z kohoutku.
Od 90. let 20. století nahradila voda balená pitnou vodu z kohoutku a stala se zdrojem pitné vody. Dle doktora Kožíška jde o nový sociální a kulturní fenomén přelomu století.
„Zvyšující se spotřeba balené vody je celosvětový trend, který s největší pravděpodobností není způsoben negativním vnímáním vody z kohoutku – alespoň to zatím žádný seriózní průzkum neprokázal. Zvyšující se spotřeba balených vod ve vyspělých zemích je považována za sociálně-kulturní jev, který souvisí s měnícím se životním stylem, více orientovaným na zdraví a s požadavkem na přitažlivou chuť vody. Svou roli zde, zvláště u městské populace, nepochybně hraje i reklama často navozující vedle zdravotního aspektu též dojem přírodnosti.“9
Je třeba upozornit, že soustavné nahrazování pitné vody vodou balenou (platí to však i naopak) může vést k poruchám lidského zdraví. „V prvém případě pro nadměrný příjem minerálních solí, v druhém případě pro jejich naprostou absenci.“10
Mnohé spotřebitele (jak můžeme vidět i v anketě) vede k používání balené vody zejména přesvědčení, že kvalita pitné vody z veřejného vodovodu není taková, jaká by měla být (nekvalitní voda, obsahuje škodlivé látky atd.).
2.3 Propojení projektu s původní reportáží
Tento projekt je založen na reportáži, kterou odvysílal Vyškovský městský informační kanál v týdnu od 6. do 13. srpna. Původní reportáž o délce 3:50 minut byla rozšířena o řadu nových poznatků z oblasti vyškovské hygieny a poskytovatele služeb Vodovody a kanalizace Vyškov11, kteří se jak do původní reportáže, tak i do nového projektu (s výjimkou VAK Vyškov), odmítli vyjádřit. Mým cílem v novém projektu bylo přemluvit k rozhovoru i ředitele VAK, což se nakonec podařilo. Souhlasil nejen s rozhovorem, ale dokonce jsem využila i jeho doprovodu po úpravně vody, kde jsem mohla natočit podstatnou část záběrů (laboratoř totiž není z hygienických důvodů přístupná bez oprávnění nebo speciálního povolení).
2.4 Upozornění na závěr
Nutno upozornit, že veškeré informace, které jsou v reportáži uvedeny, se vztahují k městu a okresu Vyškov, nelze je tedy chápat všeobecně.
3. Realizace
3.1 Rozhovory
Pro potřeby původní reportáže jsem oslovila vedoucího odboru životního prostředí Vyškov, inženýra Kutálka, dále vedoucího VAK Vyškov, inženýra Kramáře, a i paní Ivanu Štrajtovou, hygieničku zabývající se kvalitou pitné vody na Vyškovsku (oslovena byla Hygiena Vyškov jako instituce, ten mě následně odkázal na paní Štrajtovou).
Rozhovor však nakonec poskytl pouze vedoucí odboru životního prostředí Ing. Jiří Kutálek, ředitel Vodovodů a kanalizací a.s. Ing. Vladimír Kramář a zástupci vyškovské hygieny natáčení odmítli – důvody uvedli následující:
1. Není třeba reklamy – zviditelnění se.
2. Není potřeba poskytovat rozhovor.
3. „Krytí sebe sama.“12
I tentokrát bylo obtížné komunikovat s vyškovskou hygienou. I přes to, že jsem se z jejich řad setkala s otevřeností, odmítla mi Hygiena města Vyškov poskytnout rozhovor na kameru. Naštěstí se mi však podařilo s projektem zapůsobit natolik, že mi alespoň poskytli řadu tištěných materiálů, ze kterých tento projekt nakonec čerpal řadu informací. Ze strany poskytovatele služeb jsem se setkala s mnohem aktivnějším přístupem k rozhovoru, než tomu bylo dříve – tzn. v době, kdy jsem natáčela původní reportáž. Dokonce jsem byla požádána, zda bych nemohla VAK Vyškov poskytnout výsledný projekt za účelem propagace pitné vody ve Vyškově (jako příklad uvedli školy popřípadě budovu samotných VAK).
Do reportáže jsem chtěla zařadit i rozhovor s Reginou Horkou, vedoucí laboratoře pitných vod ve Lhotě, avšak její výrazový projev byl příliš rozpačitý a obsahoval řadu gramatických a stylistických chyb, takže se ve výsledku nedal natočený rozhovor použít.
3.2 Zpracování reportáže
Veškerá práce je založena na poskytnutých tvrdých informacích, se kterými se dobře pracovalo a které jsou zpracovány dle možností na nejkratší únosnou mez.
Projekt13 týkající se kvality pitné vody ve Vyškově byl zpracován formou video reportáže za pomoci programu Avid, který byl k našim potřebám poskytnut Katedrou žurnalistiky.
Úvod do reportáže a celé problematiky kvality pitné vody tvoří stand-up, který je natočen před budovou Vodovodů a kanalizací a.s. Tuto lokalitu jsem volila z důvodu toho, že VAK jsou výhradním poskytovatelem služby – tzn. poskytovatelem pitné vody pro občany města Vyškova a okolí. Tím pádem nemusím informaci jako takovou sdělovat v mluveném komentáři.
Po stand-upu nenásleduje představení toho, co diváka v projektu čeká – to znamená, čeho se bude následující reportáž týkat – podle mého názoru to dostatečně vystihuje samotný stand-up, takže by šlo o redundantní informaci. Následuje jedna z nejdůležitějších informací a to ta, že kvalita pitné vody odpovídá hygienickým předpisům. Poté je zmíněna tvrdost vody jako jedna z hlavních a nosných informací celé reportáže. Dále je uvedena informace ředitele VAK týkající se kvality pitné vody ve Vyškově ve srovnání se zákonem danou normou. Jelikož se zmiňuje i o tvrdosti vody, jako jejím největším „nešvaru“, navazuje na něj výpověď vedoucího odboru životního prostředí týkající se také tvrdosti. Celé je to doplněno komentářem o problémech, které tvrdost vody způsobuje jak v soukromém tak veřejném sektoru. Důležité je tu zmínit, že oproti jiným faktorům (kvalitám) tvrdost není na závadu lidskému zdraví.
V průběhu celého projektu se snažím střídat jednotlivé výpovědi obou aktérů (a logicky je řadit za sebe, aby vytvořily logický celek) a vzájemně je propojovat prostřednictvím vlastních komentářů.
Jednotliví aktéři jsou vždy ponechání zhruba 8-10 vteřin pro potřeby vložení titulku se jménem a funkcí. To je dle mého názoru obvyklá praxe.
Úkolem reportáže není vyzdvihovat kvality pitné vody ve Vyškově, ale snaží se objektivně zhodnotit vyškovskou vodu. Proto má své místo v reportáži i problematika kvality vody spojená s její tvrdostí.
„Nejčastějším nedostatkem vody z veřejných vodovodů je nedodržení doporučených hodnot vápníku a hořčíku. Obsah těchto dvou minerálů je udáván jako tzv. tvrdost vody. Souvisí jednak s vlastnostmi surové vody, která je na pitnou vodu upravována, jednak s technologií její úpravy. Podle citované zprávy SZÚ (1) pouze 27 % obyvatel je zásobováno vodou, která má optimální tvrdost 2 – 3,5 mmol/l. Měkčí vodu dostává 60% spotřebitelů, tvrdší 11 % spotřebitelů.“14 Z tohoto tvrzení vyplývá, že město patří mezi 11% spotřebitelů, kteří jsou zásobováni tvrdou vodou.
Důležitou informací tedy je, že pitná voda nepodléhá výkyvům počasí15. S kvalitou vody může tedy hýbat pouze bakteriologické znečištění (bakterie a koky, fekální znečištění) a chemické znečištění (nadbytek manganu, železa nebo chromu), což se však řeší vhodnou manipulací s vodou. Voda z veřejných vodovodů je proti znečištění ve vodárnách chráněna. Tento problém znečištění se nejvíce týká hlavně majitelů studní.
Proto, aby se docílilo co nejlepší kvality vody, provádí se na úpravnách pitné vody kontroly (tzv. laboratorní rozbory kvality vody). Ty jsou pravidelné, pracovníci laboratoří je provádějí pro vlastní účely denně (někdy i vícekrát v průběhu dne). Navíc je každé odběrové místo kontrolováno podle schématu ministerstva zdravotnictví (tyto odběry už neprovádí Vodovody a kanalizace Vyškov, nýbrž Hygiena Vyškov; VAK pouze zpracovává výsledky). Není kontrolována pouze výstupní voda (tj. voda, která je rozváděna do domácností), ale i surová voda a voda v průběhu své úpravy.
Co se týká technologie úpravy, o té je v reportáži jen zmínka. Hlavním důvodem je, že tato informace není příliš důležitá, a zejména je příliš složitá a komplikovaná na to, aby ji pochopil laik, divák. Je tedy zmíněno jen jaké látky se odstraňují z povrchové a podzemní vody, a čím je následně voda upravena. Pomocí těchto úprav je docilováno správného složení pitné vody (složení určeného normou).
Své ospravedlnění v projektu má i krátká anketa s obyvateli města Vyškova a okolí, kde jsem dotazovaným kladla otázku, co si myslí o pitné vodě ve Vyškově a zda upřednostňují vodu balenou či pitnou vodu z kohoutku. Z původně deseti dotazovaných kladlo na vodu balenou důraz ¾, vodě z kohoutku tak dává přednost pouze ¼ dotázaných. Do reportáže jsem nakonec zahrnula pouze 4 názory a to ve vyrovnaném množství – dva vztahující se ke kvalitám vyškovské vody z kohoutku a dva zastánce balené pitné vody. Při tak malém vzorku se nedají odpovědi vztáhnout na celé město a okolí, i přes to jsem anketu zahrnula a „nechala na divácích“, zda se přikloní k názorům jedné či druhé strany. Hlavním zde bylo ukázat, že balená voda má nejen své zastánce, ale i odpůrce, a že i pitná voda ve Vyškově je mezi obyvateli oblíbená.
3.3 Zhodnocení
Motivací k výše zmíněné reportáži byla problematika týkající se kvality pitné vody v parných letních dnech – a to zejména vody povrchové. V médiích se vyskytovaly informace o špatné kvalitě vody způsobené v letních měsících zejména nadměrným množstvím bakterií a koků, což mělo značný vliv na vnímání recipientů16. Cílem práce není hodnotit, jaké účinky měly reportáže zaměřené na špatnou kvalitu vody na příjemce sdělení, ale je nutné tuto skutečnost zmínit a neopomenout. Navíc tyto reportáže nebyly zaměřeny na pitnou vodu, ale na vodu jako takovou, čímž mohlo docházet k nejasnostem.
Ačkoliv jsem zastánkyní pitné vody z kohoutku, nenechala jsem tím celou reportáž nijak ovlivnit a své názory jsem nijak veřejně neprezentovala, aby nedošlo k ovlivnění recipientů.
4. Závěr
I pitná voda z vodovodu je zboží. Avšak na rozdíl od jiných druhů zboží, se na „jejím obalu“ nemůžete dočíst o tom, co obsahuje (jako například u složení potravin). Řada spotřebitelů nevnímá pitnou vodu jako výrobek na rozdíl od potravin a jiných výrobků, u kterých je předepsáno, jaké informace musí výrobce na obalu povinně uvést. Otázkou pro ně zůstává, kde a jakým způsobem tyto informace o složení a nezávadnosti získat.
„Lidé napojení na veřejný vodovod mají právo si informaci o kvalitě vody vyžádat od jejího dodavatele. Ten je povinen poskytnout žadateli zdarma nejen výsledky posledního rozboru pitné vody, ale i informaci o tom, jakých látek je k úpravě vody používáno.“17
Reportáž měla být dlouhá 5-10 minut, já jsem nakonec zvolila v tomto projektu optimální délku kolem 6 minut (přesně 5:51). Podle mého názoru by byla takto dlouhá reportáž pro TV vysílání nepřípustná. Hlavním důvodem je, že reportáž delší než 2 minuty nemá u diváka takový úspěch. Obzvlášť, jde-li o téma, které jsem si vybrala. Snažila jsem se, aby diváka udržela u reportáže její zajímavost a atraktivita, i když je zvolené téma poněkud fádní a nudné.
I když existují ve světě tisíce zajímavějších zpráv18, které denně procházejí hustým sítem zpravodajství, i mnou vytvořený projekt je v tomto ohledu významný a zastává důležité místo alespoň na lokální úrovni. Mediální agenda, soustava témat, kterým média věnují v určitém časovém rozpětí určitý čas a prostor, je v tomto případě určující. Podle mého kritického sebehodnocení a názoru jsem sestříhala a vytvořila kvalitní reportáž vyzdvihující ne příliš zajímavé téma. Myslím, že se mi podařilo dodržet i zpravodajské hodnoty, které se od zprávy čekají (avšak ne všechny – viz výše).
5. Použitá literatura a internetové zdroje
Kožíšek, F., Voda jako otevřený a zranitelný systém, Státní zdravotní ústav, Praha, Kurz NCO NZO „PITNÁ VODA“ (pro pracovníky HV a PBÚ, HDM a HP), Brno, 31.8.-1.9.2009
Kožíšek, F., Balené vody , Státní zdravotní ústav, Praha, Kurz NCO NZO „PITNÁ VODA“ (pro pracovníky HV a PBÚ, HDM a HP), Brno, 31.8.-1.9.2009
Kožíšek, F., Zajištění zdravotní nezávadnosti pitné vody, Statni zdravotní ustav, Praha Kurz NCO NZO „PITNÁ VODA“ (pro pracovníky HV a PBU, HDM a HP), Brno, 31.8.-1.9.2009
Reifová, I., Slovník mediální komunikace. Praha: Portál, 2004
Trampota, T., Metody výzkumu médií. Praha: Portál, 2010
http://www.ekomonitor.cz/publikace/clanky/pitna-voda
http://zdravy-domov.doktorka.cz/kvalita-pitne-vody-prime/
http://lekarske.slovniky.cz/lexikon-pojem/organolepticky-1
6. Poznámky
1) Pitná voda je dle směrnic EU (98/83/ES) nahrazena „voda určená pro lidskou spotřebu“.
2) Zákon č.258/2000 Sb.
3) http://lekarske.slovniky.cz/lexikon-pojem/organolepticky-1
4) Tyto limity jsou upraveny zákonem a to dle zákona o ochraně veřejného zdraví příslušným hygienickým orgánem.
5) Vědečtí pracovníci Johan Galtung a Marie Rugeová.
6) Četnost a rozsah rozborů pitné vody je také dána Vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ČR a závisí na počtu obyvatel zásobované oblasti.
7) http://zdravy-domov.doktorka.cz/kvalita-pitne-vody-prime/
8) Balená pramenitá voda je výrobek z kvalitní vody z chráněného podzemního zdroje, který je vhodný k trvalému přímému požívání dětmi i dospělými. Termín pramenitá voda nahradil dřívější stolní vodu. Do balené kojenecké ani pramenité vody nelze přidávat žádné látky s výjimkou oxidu uhličitého. (též z materiálu „Pitná voda“ doktora Kožíška)
9) Převzato z materiálů Hygiena Vyškov – z kurzu NCO NZO „PITNÁ VODA“, který probíhal ve dnech 31.8.-1.9.2009 v Brně pod vedením MUDr. František Kožíšek, CSc., Státní zdravotní ústav, Praha.
10) http://zdravy-domov.doktorka.cz/kvalita-pitne-vody-prime/
11) Dále jen VAK.
12) Hygiena se se mnou byla ochotná bavit, avšak pouze bez kamery. Jejich odůvodnění byla prostá – prý si tím, že nemluví na veřejnosti a neposkytují rozhovory médiím, kryjí záda.
13) Přepis reportáže naleznete jako přílohu této práce (viz Příloha).
14) http://www.ekomonitor.cz/publikace/clanky/pitna-voda
15) Výkyvy teploty mají za následek pouze změnu ve způsobu úpravy pitné vody.
16) Ovšem může dojít i k výkyvům v obsahu jednotlivých látek, jako například vápník, hořčík, železo, mangan, dusičnany aj., na to však nemá vliv počasí, ale špatná technologie úpravy.
17) http://www.ekomonitor.cz/publikace/clanky/pitna-voda
18) „Média každý den vybírají z velkého množství událostí, které se odehrávají a z nichž mohou věnovat svůj prostor jen nepatrnému zlomku.“ (Trampota, str. 99)
