Marek Partyš I když má specializace je dle předmětu sportovní, osobně jsem nyní ve fázi, kdy mi je bližší téma zdravotně – sociální. Během posledního půl roku se pohybuji v medicínských oblastech a považuji toto téma z hlediska mého vývoje za aktuálnější a důležitější než sportovní oblast. Myslím si, že míra mojí erudice (i když stále velmi omezené) v této oblasti a navázání kontaktu s medicínskou sférou proto zapříčiní kvaltnější výsledek bakalářského projektu než by tomu bylo v případě sportu. Proto si dovoluji zařadit svoji práci do oblasti společensko - zdravotní.
Výstupem mého projektu bude reportáž o stopáží 5 minut, která nenese rysy reportáže zařaditelné do klasických zpravodajských bloků televizí, ale svou výstavbou a charakterem se spíše řadí k pořadům použitelných pro specializované bloky tematizující společenskou a zdravotní oblast.
CÍL PRÁCE
Cílem mé práce je poodhalit problematiku léčby dětské leukémie, tedy to, jakým způsobem léčba probíhá, jaká je její úspěšnost, jaká je tradice a postavení Hemato – onkologického oddělení v rámci českého kontextu, jakým způsobem je léčba navázána na praxi medicínského výzkumu, jaké jsou podmínky pro léčbu a jak vnímají nemoc dětí jejich nejbližší.
Reportáž se nebude snažit o odborný popis nemoci a průběhu léčby, ale bude nést takové informace, aby byly srozumitelné i pro osoby, které nejsou medicínsky vzdělaní. Zároveň reportáž nebude tíhnou pouze k popisu léčby, ale za cíl si také kladu, aby se v rámci práce objevily výpovědi blízkých osob. Budu se snažit, aby se jejich odpovědi nepohybovaly pouze ve formální rovině, ale aby doznaly také určité osobní a autentické úrovně a pojednávaly o úskalích života během léčby. V rámci procesu léčby a popisu podmínek na Hemato – onkologickém oddělení chci také ukázat postavení sester a doktorů v celém personálním systému oddělení a jejich role, které, domívám se, často překračují jejich odbornosti a dostávají se i do role kamarádů, důvěrných osob či psychologů.
Co se týče zobrazení, budu se snažit o věrné zachycení života na Hemato – onkologickém oddělení bez aranžování a zásahů do reality. Volím způsob natáčení nezúčastněného pozorovatele, i když jak dobře známo samotná přítomnost kamery a kameramana skutečnost ovliňuje. Abych tomuto problému do určité míry předešel, nebude se natáčení konat během jednoho či dvou dní, ale navštívím oddělení vícekrát, aby vznikl prostor pro vytvoření elementárního vztahu mezi mnou a snímanými osobami. Personál a děti budou také zachycovány během určitých vyšetření, ale nechystám se v reportáži použít záznam, který by ukazoval choulostivé a bolestivé úkony. Výčet situací na oddělení by měl být v reportáži co nejrůznorodější a vyvážený, tak aby nepřetrvával v divákovi dojem, že na Hemato – onkologickém oddělení se pouze vyšetřuje nebo pouze hraje, ale že je zde i spousty jiných aktivit. Záběry budou nést parametry spíše statických obrazů bez zbytečných pohybů kamery, tak aby nebyl formální charakter reportáže příliš dynamický, ale spíše poskytl čas na percepci událostí. Ve stejné atmosféře se ponese i střih, který bude dodržovat zásadu střídání velikosti záběrů. Prostorově se budeme pohybovat převážně na oddělení, ale kvůli základnímu narativu budou použity také obecné záběry Fakultní nemocnice Olomouc, Dětské kliniky a téměř všech místností na Hemato – onkologickém oddělení.
ZDŮVODNĚNÍ VOLBY TÉMATU
Téma, které jsem si zvolil vychází z mého aktuálního nastavení. Během posledního půl roku se pohybuji v prostředí olomoucké medicíny, kdy natáčím výstavbu Ústavu molekulární a translační medicíny a akce s tím spjaté. Problematika výzkumu současných medicínských center v Olomouci se zaměřením na nádorová onemocnění ve mně vyvolala zájem dostat se od teorií a laboratorním výsledkům ke skutečné aplikaci současných poznatků a léčebných procesů. Proto jsem chtěl zaznamenat oddělení, kde se léčí lidé trpící některou formou rakoviny. Natočit přímo léčebný proces a potkat se s realitou, kdy je lidský organismus napadený zhoubným onemocněním a není to již laboratorní experiment probíhající v rámci výzkumu. Vybral jsem si pediatrické oddělení, protože zdejší léčba pacientů a aplikace výsledků do praxe je o to naléhavější vzhledem k věku pacientů a tomu, že mají celý život před sebou. Navíc progresivita výzkumu je zde díky posledním projektům, jako je například Laboratoř experimentální medicíny, značně vysoká a velmi úspěšná. Pediatrické středisko olomoucké fakultní nemocnice je tak jedno z nejrychleji se vyvíjejích středisek v České republice. Výběr šel dále po volbě oddělení. Léčba dětí s leukémií si vyžaduje velmi specifické způsoby a zároveň je to nejčastější rakovinové onemocnění postihující děti. Dále jsem měl kvůli kontaktům na vědecké pracovníky z projektu BIOMEDREG lehčí výchozí pozici pro domlouvání natáčení s tamními doktory, i když je téma velmi choulostivé. Na příkladu Hemato - onkologického oddělení tak lze prezentovat jak probíhá kooperace praxe s výzkumem. Zároveň s tím, vzhledem k přítomnosti některého z rodičů během léčby, lze poukázat na to, jak ovlivňuje nemoc pacienta a jeho rodinu. Zajímavost informací v reportáži je také dána tím, že průběh hospitalizace trvá přibližně sedm měsíců, kdy po celou dobu musí být u dítěte přítomný někdo z nejbližších osob a oddělení se tak stává pro dítě s rodičem „druhým domovem“, kde musí být oběma poskytnuty plnohodnotné podmínky pro normální život. Jedním z dalších důvodů, proč jsem si zvolil toto téma, byla také potřeba informovat veřejnost o tom, že v současnosti už není leukémie tak nebezpečná jako dříve. Tato informace může být později velice prospěšná pro kohokoliv z nás, pokud by tento problém zasáhl i naší rodinu.
STAV PROBLEMATIKY
O Hemato - onkologickém oddělení Fakultní nemocnice Olomouc bylo nejčastěji referováno v novinách a v regionálním vysílání České televize v souvislosti s rekonstrukcí oddělení v roce 2007. Ucelenou zprávu o oddělení jako celku zatím nepřineslo žádné médium s přístupným archivem. Hemato - onkologické oddělení na Dětské klinice bylo zmíněno v pořadu Diagnóza České televize, kde se ale kladl důraz na samotný proces léčby se zaměřením na odbornější populaci. Význam mojí reportáže by měl smysl spíše v rámci regionálního územního celku a byla by tedy k zařazení spíše v některé z regionálních stanic jako televize Zipp nebo tv Morava a dále na regionálním vysílání České televize, Primy nebo Novy. Vzhledem ke výstavbě pořadu, který se spíše než k reportáži blíží ke krátkému dokumentu nebo k medailonu instituce, bych musel použít jiné výrazové prostředky a jiný typ informací, tak aby byla práce akceptována také na celoplošné úrovni.
Současný stav problematiky výzkumu a léčebných metod zařazených do praxe vychází také z aktivit Lékařské fakulty Univerzity Palackého, která je součástí projektu BIOMEDREG a díky kterému řada výzkumu běží. Z téměř pětistovek hodnocených výzkumných organizací v České republice obsadila Lékařská fakulta 26. místo a v rámci osmi lékařských fakult figuruje na místě osmém. Vědecké projekty, které se vážou také na Hemato - onkologické oddělení na Dětské klinice, jsou zdrojem více než padesáti procent rozpočtu zdejší lékařské fakulty. Personální obsazení výzkumu, který probíhá i v rámci dětské kliniky, je tvořeno předními českými vědci v oblasti biomedicíny. Patří mezi ně docent Marián Hajdúch, který vynalezl již děvět patentů protinádorových léčiv a podílel se také na výrazném úspěchu v boji se smrtelnou cystickou fibrózou. S kanadskými kolegy objevili látku, která výrazně prodlužuje život lidem trpící touto nemocí. Dalším významným členem výzkumného týmu je profesor Jiří Bártek, který patří mezi nejcitovanější české vědce a vede mimo jiné také centrum pro výzkum rakoviny v Kodani. Tyto jména a úroveň olomouckého výzkumu uvádím jako uvedení do problematiky léčení dětí s leukémií, aby byl zřejmý kontext a návaznost na praktické využití výsledku. Zároveň tyto informace slouží jako ilustrace vysoké úrovně zdejšího výzkumu, a dle mého názoru nutnost tyto informace šířit dál. Ať už přímo či nepřímo, jako v případě mé práce.
REALIZACE
Realizace probíhala od 4. do 15. dubna a skládala se z 5 natáčecích dnů, z toho dvakrát byla u natáčení přítomna také reportérka. Kontakt s vedením Hemato – onkologického oddělení byl navázán skrze doktora Petra Džubáka, který má mimo jiné na starosti dohled nad výstavbou Ústavu molekulární a translační medicíny. Díky němu jsem kontaktoval Dagmar Pospíšilovou, která působí na oddělení jako lékařka. S natáčením byl obeznámen také přednosta pediatrické kliniky profesor Vladimír Mihál. Byli seznámeni s podmínkami natáčení a dohodli jsme se na tom, že budu během natáčení dodržovat jimi stanovené hranice, a sice, že budu natáčet pouze ty rodiče a děti, od kterých dostanu souhlas a po oddělení se budu pohybovat vždy se zástupcem oddělení. Domluvili jsme se také, že pokud se audiovizuální pořad povede, umístí jej vedení na své webové stránky a použijí ho jako určitou formu prezentace oddělení.
- Natáčení záběrů
Během tří natáčecích dnů jsem měl naplánované zaměřit se pouze na pořizování záběrů. Termín natáčecích dnů jsem si po domluvě s lékařkou Dagmar Pospíšilovou stanovil tak, abych dokázal pořídit co největší variaci záběrů. Chtěl jsem zachytit jak vyšetření, pohyb po oddělení, recepci, sesternu, jídelnu, školu, tak i volné aktivity dětí a jejich rodičů a doplňkové aktivity jako byla například návštěva zdravotních klaunů. Vzhledem k tomu, že v některých případech byly děti vystaveny izolaci, musel jsem se po spolupráci se sestrami obléci do sterilního pláště a nasadit si roušku než jsem zavítal do prostoru s přísnějšími podmínkami. U natáčení zákroků a vyšetření jsem pořizoval záběry tak, aby nepřekročily míru soukromí a novinářské etiky, která se v tomto případě dotýká především hranice, kdy zobrazovat či nezobrazovat naturalistické záběry zákroků. V celém tomto procesu jsem se vyhýbal podobným typům záběrů. Předtím než jsem se dostal k samotnému natáčení, jsem vždy musel natáčené poučit za jakým účelem jsou záběry pořizovány a zodpověděl jejich dotazy, které se týkaly především místa vysílání, charakteru záběrů a doby natáčení. Během tří dnů jsem nenarazil na jedinou osobu, která by s natáčením nesouhlasila, pouze jsem byl ze strany sester omezen jen na některé typy vyšetření.
Záběry byly pořizovány v rozlišení fullHD, tedy v rozlišení 1920 x 1080 při 25 progresivních snímcích. Použil jsem kameru Sony pmw – ex1, u některých záběrů také širokoúhlou předsádku vzhledem ke stísněným podmínkám na některých z pokojů. Záběry byly komponovány tak, aby zahrnovaly veškěré velikosti záběrů od detailů, polodetilů a polocelků po celky a velké celky. Vzhledem k povaze některých situací, kde nebyl čas si záběr nachystat, jsem musel použít klasické natáčení z ruky. U ostatních záběrů, které nebyly navázány na časovou tíseň, jsem používal stativ.
- Rozhovory
V reportáži se objeví šest rozhovorů, které jsou strukturovány dle role respondenta. Rozhovory byly vedeny klasicky mezi reportérem a zpovídaným. U této činnosti jsem využil pomoc spolužačky Lucie Chalánkové, která rozhovory vedla. Místa rozhovorů jsme volili tak, aby byla pokud možno co nejrůznorodější. Otázky rozhovorů byly poskládány tak, aby se vázaly od obecných a formálních témat ke konkrétnějším a osobnějším. Tuto strukturu rozhovrů jsme zvolili proto, aby se člověk během obecných témat rozpovídal a u konkrétních už nebyl tak stresován situací. V případě rozhovoru se sestrou a lékařkou jsme se také domluvili, že kladené otázky respondentům zašleme dopředu, aby si mohli sesumírovat odpovědi na faktické otázky. Dále jsme zvolili taktiku, kdy jsme před zahájením samotného rozhovoru zavedli běžný neformální rozhovor, tak aby se respondent uvolnil a získal k nám určitou míru důvěry. Tento způsob jsme ve výšší míře praktikovali u rozhovorů s oběma matkami. Zde jsme zvolili minimálně půlhodinový rozhovor tzv. off record, abychom zjistili o jakých tématech je matka schopná mluvit a jak můžeme zajít s osobními otázkami daleko. Doba rozhovorů byla stanovena maximálně na dvacet minut.
- Střih a postprodukce
Výsledný obrazový materiál trvá necelé tři hodiny. Pro zpracování obrazu a zvuku jsem použil střihový program Canopus Edius. Proces výroby reportáže procházel selekcí nejatraktivnějších záběrů, poté jsem na základě odpovědí respondentů sestavil scénář a napsal komentář. Ujal jsem se i namlouvání komentáře, který jsem nahrál doma v pokoji. Kvalita mluveného slova je tedy spíše nižší. Vybral jsem poté nejpovedenější pasáže komentáře a sestavil společně s vybranými pasážemi rozhovorů zvukovou stopu, na kterou jsem pak postupně přidával záběry, tak aby korespondovaly s obsahem mluveného slova. V rámci reportáže jsem zvolil scénář, který nejdříve orientuje diváka prostorově a tématicky, dále blíže specifikuje postavení Hemato – onkologického oddělení v kontextu podobných zařízení v České republice, popisuje statistiku výléčených osob a její vývoj, poukazuje na základní příčiny nemoci a poté informuje o výzkumu, způsobu léčby a podmínkách na oddělení. Na konci zmiňuje reportáž také pohled rodičů a je ukončena východiskem, kdy zde padne informace o tom, co budou nemocné děti dělat až se uzdraví. Během střihu jsem musel použít také obrazové korekce pro vyvážení bílé barvy. Na Hemato – onkologickém oddělení byly totiž různé zdroje světla a často se tak mísila jejich teplota. Od zářivkového a žárovkového světla na chodbě a pokojích po denní světlo na pokojích. Zvukově jsem musel pouze vyvážit oba kanály a upravit hlasitost. Žádné jiné úpravy zde neprobíhaly. Výsledná délka reportáže je 4 minuty a 40 sekund.
ZÁVĚR A HODNOCENÍ
Domnívám se, že výsledná práce částečně splňuje mnou vytyčené cíle uvedené v tomto záměru. Po formální stránce neshledávám výrazné chyby. Pouze u kvality zvuku jsou v některých pasážích výraznější rozdíly. Co se týče obsahu práce, myslím, že se podařilo plán naplnit z poloviny. Kvůli vytyčenému prostoru v zadání bakalářského projektu, který je v případě TV specializace cca 5 minut, jsem nedokázal s ohledem na mnohost stanovených informací jít až k hloubce problému. Abych dokázal lépe ilustrovat a ukázat fungování Hemato – onkologického oddělení musel bych využít delší stopáže a také zvýšit počet natáčecích dnů. Mnou stanovená práce se pohybuje na hranici dokumentu, který by podle mých měřítek zachycoval a zprostředkovával nezkreslenou realitu. Když odhlédneme od vlivů jako je přítomnost kamery a tendence respondentů chovat se, tak jak chtějí být vyobrazeni, dovolím si tvrdit, že je pro zachycení reality nutné budovat bližší vztah mezi štábem a účastníky natačení. Toho se během pěti natáčecích dnů téměř nedalo dosáhnout. V rámci daných podmínek jsem však s prací spokojen. Vedení dětské kliniky se rozhodlo, že výslednou práci uvede na svých webových stránkách a plánuje ji nabídnout také některé z regionálních televizních stanic.
Proces natáčení a výroby reportáže pro mě byl specifický především podmínkami natáčení, kdy musel člověk respektovat pravidla daná nemocnicí. Dále jsem zde také zapojil určité hodnocení etických norem při práci žurnalisty a vyzkoušel si zpracovat citlivé téma bez dramaturgického vedení. I když jsem výše uvedl, že z mého pohledu by se toto téma dalo zpracovat hlouběji na delším časovém úseku, který je potřebný především pro budování vztahů, můžu řici, že období pěti dnů napomohlo k vytvoření pout mezi štábem a pacienty. Po natáčení jsme se domluvili s rodičemi a personálem, že děti navštívíme a zorganizujeme jim soukromou projekci reportáže.
z technických důvodů video pouze ke stažení zde
POUŽITÁ LITERATURA
http://www.fnol.cz/detska-klinika_7.html
http://www.biomedreg.eu
REIFOVÁ, I. Slovník mediální komunikace. Praha: Portál, 2004.
SCHELLMANN, Bernhard. Média-základní pojmy-návrhy-výroba, Praha : Europa-Sobotáles cz., 2002.
PLACHÝ, J. Televizní zpravodajská reportáž. In Mediální praxe : Základy žurnalistických profesí. Olomouc : Katedra žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, 2008.
OSVALDOVÁ, Barbora; HALADA, Jan. Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace. Praha : Libri, 2007.
