Ivana Chodurová 1. CÍL PRÁCE
Cílem mé práce bylo vytvořit informativní televizní reportáž, která se bude věnovat poplatkům za studium, se kterými se lidé na vysokých školách mohou setkat a které jsou uvedeny v zákoně č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách).
Studenti a případní zájemci o studium na veřejné vysoké škole v České republice by se na základě reportáže měli ve stručné formě dozvědět fakta, která ovlivňují (případně budou ovlivňovat) i jejich studium, a jejichž neznalost může znamenat vysoké finanční náklady. Na základě reportáže jsem chtěla, aby nepříjemným situacím mohli studenti dobrou informovaností předcházet, tedy aby věděli, za jakých okolností se jich poplatky mohou týkat, jak takové okolnosti definuje zákon a jak se k nim staví zástupci univerzity (v reportáži bylo využito příkladu Univerzity Palackého).
Na příkladu Univerzity Palackého v Olomouci jsem uvedla, do jakých výšek se mohou poplatky vyšplhat, včetně informací o důvodech, které mohou přispět k úspěšnému rozhodnutí o odvolání. Do reportáže jsem zapracovala i několik změn, ke kterým v nedávné době došlo, a které tak zvýší zpravodajskou hodnotu reportáže díky aktuálnosti a platnosti do budoucna - vzhledem k využívanému příkladu Univerzity Palackého jsem informovala o schválené změně výše poplatku pro příští akademický rok a také o novele zákona, která má vliv na studenty, kteří mají potomka, nebo případně uvažují o založení rodiny. Reportáž by v aktuální podobě tak mohla být odvysílána kdykoli v období do konce června roku 2013, v případě vypuštění informací o aktuálních poplatcích a koncentraci pouze na informace vztahující se k následujícímu školnímu roku i v období podzimu roku 2013.
V reportáži jsem některé případy demonstrovala na případu konkrétních studentů, kteří se s nějakou komplikací v průběhu studia setkali, kteří diváky informovali o jejich vypořádání se situací.
Zákon o vysokých školách, který se týká všech vysokoškolských studentů, je obsáhlý a v několika posledních letech v něm dochází k mnohým změnám, které budou v budoucnu zřejmě ještě více radikální. Studenti podle mých zkušeností trpí jeho racionální neznalostí, protože přečíst si celý zákon a porozumět jazyku, kterým k nim zákon promlouvá, je pro laika, nestudenta práv, velmi obtížné. Ve většině případů je tato racionální neznalost nijak nepostihne, protože odpovídají profilu „standardního studenta“, nicméně minimálně s poplatkem za úkony spojené s přijímacím řízením se setkají všichni. Studenti, kteří pak nějakým způsobem vybočují, tedy studují více studií, případně nestihnou všechny povinnosti v daných termínech, pak mohou být překvapeni, jak se zákon s podobnými situacemi vypořádává.
Kdybych měla vše výše uvedené shrnout, pak cílem práce bylo informovat studenty o poplatcích za studium, jejich výši, podmínkách, za kterých jsou vystavovány, podmínkách, za kterých jsou snižovány či promíjeny, a varovat je před zejména finančními riziky, které jim mohou zkomplikovat studium a v obzvláště nepříjemných případech i budoucnost, když ukončí své vysokoškolské studium a již v začátku plně samostatného života je bude provázet dluh.
2. ZDŮVODNĚNÍ VOLBY TÉMATU
Téma poplatků za studium jsem zvolila z několika důvodů: jedná se o oblast, která se týká studentů vysokých škol, kterých je v republice přibližně 400 tisíc, a studentů, kteří se na studium na vysoké škole teprve chystají. Současně se také vzhledem k problematice poplatků, majících vliv na finanční situaci studentů, vztahuje k mnou absolvované ekonomické specializaci.
Ve volbě tématu mi pomohlo také to, že v dané oblasti docházelo ke změnám, o kterých je podle mého názoru dobré informovat, takže jsem s realizací projektu čekala na dobu, kdy budou některé z nich schváleny - novelu zákona o vysokých školách, podle které mohou být odpouštěny poplatky spojené s prodloužením doby studia studujícím rodičům, podepsal prezident Václav Klaus 15. února 2013, snížení poplatku za delší studium než je standardní doba studia plus jeden rok z třiceti na dvacet tisíc korun na Univerzitě Palackého bylo schváleno akademickým senátem 20. února 2013.
V poslední řadě nebudu zakrývat i osobní motiv, protože jsem se jako studentka vzhledem ke svému nesprávnému výkladu zákona sama setkala s poplatkem ve chvíli, kdy jsem spoléhala na informace získané ze studijního oddělení, kde s danou problematikou přímo nepracují. Vzhledem k dezinformaci jsem pak sama obdržela vyrozumění o vyměření poplatku za delší dobu studia. Danou problematiku jsem si tedy podrobně nastudovala a mým záměrem bylo informovat další studenty, kteří by se mohli dostat do podobně komplikované situace, jaká vznikla mně, a varovat je před riziky poplatků a jejich výší. Kdybych se sama nějakým jednoduchým a srozumitelným způsobem seznámila s poplatky včas, velmi by mi to zjednodušilo organizaci studia.
3. ZDROJE A STAV PROBLEMATIKY
Sehnání relevantních zdrojů k tématu nebylo takovým problémem, jako jejich pochopení. Jak jsem psala již ve zdůvodnění volby tématu, problematiku jsem měla dobře nastudovanou z doby, kdy mi samotné byl jeden z poplatků vyměřen. Při přípravě realizace jsem se však opět ponořila do zákonu č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), konkrétně do § 58 Poplatky spojené se studiem, který problematiku řeší. Vzhledem k širšímu záběru reportáže jsem však nemohla vycházet pouze z něj.
Rešerší jsem si zjistila, jaká je výše poplatků na jednotlivých vysokých školách v České republice, a jeden z nejvyšších stanovovaných poplatků jsem objevila právě na Univerzitě Palackého v Olomouci. V přípravě na další část reportáž jsem tak vycházela z webových stránek univerzity, kde jsou poplatky také rozebírány. Vzhledem k průběžnému sledování aktualit v oblasti poplatků jsem se také dozvěděla, že je jejich výše ve fázi řešení, a mohla jsem počkat na konec jednání, na jejichž základě byl poplatek za delší dobu studia snížen s platností od příštího roku, což jsem do reportáže také zařadila.
Sledováním problematiky v médiích jsem také zjistila, že v oblasti poplatků za studium dochází k projednávání novely zákona o vysokých školách, který bude nově zvýhodňovat studenty na mateřské nebo rodičovské dovolené. Naštěstí byl legislativní proces uzavřen před realizací reportáže, takže jsem toto dílčí téma také mohla zařadit.
Komplikovanější se jevil problém, jak najít studenty, kterých se problematiky přímo dotýká a vystoupí v reportáži. Mou výhodou bylo, že jsem díky řešení problému několik takových studentů znala ze svého okolí, takže jsem je oslovila s prosbou, zda jsou ochotní v reportáži vystoupit, k čemuž svolili.
Co se týče aktuálního stavu problematiky a jejího řešení v médiích, tak je v médiích zmiňována obvykle v souvislosti s uzákoněním některých novinek či přímo novel v zákoně, na takto komplexní reportáž jak jsem ji pojala já, jsem nenarazila - není to však vzhledem k požadované délce reportáže nic neobvyklého, protože příspěvky do zpravodajských pořadů mají výrazně kratší stopáž, pokud se nejedná o hlavní téma. Jinak je problematika řešena v různých kanálech vysokých škol - např. na Univerzitě Palackého vyšel v minulosti článek v Žurnálu UP, který se věnoval výši poplatku za delší dobu studia. Jak jsem zaregistrovala při samotné realizaci, na UP se problematice věnovala i Studentská televize. Přestože jsem tedy materiál měla nasbíraný dříve, vzhledem k řešení pouze dílčího tématu měla Studentská televize na UP reportáž zveřejněnou dříve.
Problematika vysokých škol jako taková je jinak vzhledem ke své důležitosti vděčným mediálním tématem a veřejnost je o různých změnách informována průběžně, pokud mohu soudit ze sledování různých diskusí v prostředí internetu, univerzitního prostředí a médií, jedná se o oblast, který přináší mnoho rozporů, aktuálně např. uvádění zápisného na vysokých školách, jeho výše apod.
4. IDEOVÝ PLÁN
Na začátku práce jsem měla několik tipů na témata k reportážím, která jsem neustále zvažovala a přehodnocovala. Původně jsem chtěla představovat některé podnikatelské projekty nebo přímo dělat profily úspěšných podnikatelů, nicméně nakonec vyhrála problematika poplatků, protože mi přišla nejužitečnější svým přímým vlivem na život studentů a také mi vyhovovalo, že v ní dochází k aktuálním změnám, o kterých by studenti měli vědět.
Téma jsem konzultovala s vedoucím projektu, Mgr. Jiřím Vrbou již na podzim loňského roku, který mi jej schválil, nicméně pro případ, že by např. nedošlo v problematice poplatků včas ke schválení novely, stále jsem měla připravené podklady pro realizaci jiných témat. Tuto schopnost reflektovat důležitost aktuální situace a na tomto základě vytvářet reportáže považuji u novinářů za nezbytnou.
Jak jsem zmiňovala již v části věnované cílům práce, záměrem bylo vytvořit televizní reportáž, která bude komplexně informovat o problematice poplatků a na konkrétních případech bude prezentovat důsledky, které s sebou poplatky přináší. Tato oblast je pravidelně médii monitorována, a to jak tištěnými, tak televizními, mnoho informací se objevuje i na internetu. Ne vždy jsou však aktuální a zabývají se problematikou komplexně, stručně a jednoduše, tedy tak, jak jsem reportáž chtěla zpracovat já.
5. POSTUP PRÁCE
Způsob realizace reportáže byl jasný již od začátku práce, protože vycházel z mé profesní specializace, tedy televizní žurnalistiky, v jejímž rámci jsem absolvovala všechny teoretické i praktické předměty.
V úvodu práce jsem se rozhodovala o tématu, ke kterému jsem sbírala potřebné materiály, a to nejen rešerší dostupných zdrojů, ale důležitou součástí mého plánu bylo najít osoby, kterých se poplatky týkají, což mi usnadnilo to, že se s jejich řešením v době realizace projektu potýkali i někteří mí přátelé. Vzhledem k tomu, že v Olomouci dlouhodobě nepobývají, bylo nutné domluvit se s nimi na termínech natáčení tak, aby všem vyhovovaly.
Za nejobtížnější část v přípravné fázi projektu považuji rozhodování o termínu realizace projektu. Kromě toho, že jsem čekala na to, jak dopadne přijetí novely zákona apod., musela jsem brát také v úvahu dostupnost jednotlivých respondentů, u kterých jsem chtěla, aby jejich názory v reportáži zazněly. Kontaktovala jsem například rektora pro studium na Univerzitě Palackého v Olomouci, ale ten mi vzhledem k časové vytíženosti nemohl vyjít vstříc v konkrétním termínu, proto byla jeho role nahrazena referentkou pro studium. Nemyslím si, že by tato změna jakýmkoli způsobem ovlivnila hodnotu reportáže, protože referentka pro studium nejenže byla velmi dobře informovaná, ale také byla s problematikou denně v přímém kontaktu. Jako dalšího respondenta jsem vybrala člena akademického senátu, po kterém jsem chtěla vyjádření k jednání, v jehož rámci bylo snížení poplatku na Univerzitě Palackého schváleno. Tento příspěvek nebyl do reportáže zařazen, protože by v případě jeho použití byla reportáž podle mého názoru příliš zaměřena na UP, a mým cílem bylo využít Univerzity Palackého pouze jako příkladu, nikoli dopodrobna rozebírat způsoby schvalování.
S respondenty, na kterých jsem chtěla demonstrovat konkrétní příklady poplatků, jsem se domluvila na natáčení v Olomouci. Vzhledem k časové vytíženosti Kristýny Gaurové, která reprezentovala studentky na rodičovské dovolené, si velmi cením její ochoty přijet z místa jejího bydliště v Ostravě speciálně kvůli natáčení do Olomouce i s dítětem.
Před samotnou technickou realizací reportáže jsem si také připravila tzv. košilku, abych si ujasnila strukturu reportáže a pořadí respondentů tak, jak je chci v reportáži zařadit. To bylo zásadní pro samotnou realizaci, protože jsem termíny s respondenty měla domluvené v jiném pořadí, než se objevovali v reportáži, a potřebovala jsem vědět, z jaké strany je musím zabírat, aby se daly tzv. „hlavy“, tedy synchrony s respondenty, správně sestříhat.
Když jsem měla vyřízeny všechny organizační záležitosti včetně přípravy podkladů, musela jsem si osvěžit práci s technikou. Původně jsem počítala s tím, že veškerou potřebnou techniku pokryji z vlastních zdrojů, nicméně jsem bohužel narazila na problém, že kamera, kterou jsem měla k dispozici doma, neměla konektor pro připojení mikrofonu. Nakonec jsem tedy použila pouze vlastní stativ Velbon CX 300, a na vypůjčení kamery a mikrofonu jsem se domluvila v Audiovizuálním centru v Olomouci, kde byly k dispozici.
V den natáčení materiálu jsem si v AVC zapůjčila kameru Canon Legria HV40 s mikrofonem zapůjčeným z katedry žurnalistiky a začala jsem natáčením ilustrativních záběrů. Vzhledem k tematickému zaměření reportáže jsem natáčela studenty v prostorách univerzity, knihovny a města Olomouce. Všechny záběry s kamerou Canon jsem pořizovala ze stativu, protože v práci s lehkou kamerou nejsem natolik zběhlá, abych dokázala pořídit netřesoucí se záběry. Na první problém jsem narazila při pokusu o švenky, které jsem nakonec pro rozbití reportáže přesto zařadila: stativ Velbon, který jsem používala, je z kategorie lehkých teleskopických a snadno přenosných stativů, které nejsou finančně nákladné, nicméně z těchto důvodů nemají natolik dobré ovládání, aby se hlava plynule otáčela. Některé švenky v reportáži jsou tímto poznamenané a jejich pohyb není plynulý. Každý pokus o švenk jsem opakovala několikrát a do reportáže pak zařazovala ten „nejméně nepovedený“.
Protože jsem do reportáže chtěla zařadit i krátkou anketu, musela jsem se vypořádat s rolí kameramana a reportéra současně. Stativ jsem postavila do budovy knihovny, kde procházeli studenti, a hledala ochotné respondenty. Jejich ochota byla pro výběr naprosto zásadní - vzhledem k tomu, že jsem musela současně spouštět střih, hlídat zvukovou hladinu mikrofonu, pozici člověka v obraze a také dosah kabelu mikrofonu, na začátku se zvládnutí tohoto úkolu přijatelným způsobem zdálo nemožné. Naštěstí první z oslovených respondentů měl čas, tak jsem s ním pokus natočit synchron mohla opakovat několikrát. Stávalo se, že zvuková hladina byla příliš nízká, a když jsem se snažila nemít jej v obraze, byl zvuk zaznamenáván příliš slabě, když jsem se pokoušela jít kousek blíže, tak měl respondent tendenci přiblížit se k mikrofonu, takže nebyl v té pozici, pro jako jsem nastavila stativ. Komplikací při ještě větším přiblížení se respondentovi bylo to, že jsem zasahovala do obrazu. Nakonec jsem musela křečovitým způsobem držet mikrofon v přijatelné vzdálenosti a současně nezacházet do obrazu. Další synchron v anketě jsem pak učinila pouze na dva pokusy, protože respondentka neměla tolik času, špatnou zkušenost jsem měla také s tím, že lidé zapomínali, co chtěli říct, když jsem je nutila věty opakovat. Naštěstí se mi podařilo natočit použitelné záběry dvou respondentů a vzhledem k jejich vyvážení - muž, kterého se téma týká a žena, které se netýká, mi přišla anketa vyrovnaná a rozhodla jsem se ji zařadit. Vzhledem k náročnosti natáčení synchronů a plánovanému natáčení s referentkou pro studium na UP, kterou jsem nechtěla její prohlášení nutit opakovat několikrát, jsem požádala svého kolegu Radima Kallera, který byl na cestě z jiného natáčení, o pomoc s následujícími synchrony. Vzhledem k okolnostem jsem tak vyměnila kameru za kvalitnější Sony Z1 a důležitá pro mne byla hlavně možnost výměny mikrofonu za Sony ECM-672, který vzhledem ke svému typu mnohem lépe zachycuje zvuk. Po nabrání dalších synchronů bylo natáčení ukončeno.
Po nagrabování hrubého materiálu jsem si jej celý znovu prošla, vypsala si obsah promluv respondentů, vytipovala záběry, které bych chtěla použít v reportáži a připravila si velmi podrobný scénář celé reportáže včetně časových údajů o jednotlivých záběrech v hrubém materiálu. Přepracovala jsem texty asychronů podle toho, co mi respondenti řekli, a upravila celou košilku tak, aby na sebe správně navazoval tzv. „střih hlav“ a reportáž poskytovala logickou výpověď o tématu. Asynchrony jsem natáčela v dabingovém studiu na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, která mi tam pro tyto účely umožnila přístup.
Celý hrubý materiál byl stříhán v programu Edius Pro 6.5, který je dostupný v 31denní verzi zdarma. Placené verze tohoto a podobných editorů se jinak šplhají do několika (až desítek) tisíc korun. Nejdřív byly za sebe seřazeny vybrané asynchrony a sestříhané výpovědi respondentů, poté se překrývaly jednotlivé části asynchronů již předvybraným obrazovým materiálem, část materiálu byla použita k překrytí také výpovědí a případných střihů respondentů. Byla také srovnána hladina zvuku v reportáži a doplněny grafické prvky - titulky, dvě grafiky a překryv jedné respondentky snímky o rozhodnutí o stanovení poplatku za studium. U grafik je nakreslený čtverec pomocí nástroje Layouter - Rectangle, jeho průhlednost byla nastavena na 45 %. Překrytí obrázky JPEG bylo vytvořeno také přes nástroj Layouter, kde byla přes klíčové snímky definována přesná pozice, kde se má obrázek objevit. Pod titulky je použit ten stejný čtverec jako pod grafikami, ale je přesunut a jsou přizpůsobeny jeho rozměry. V reportáži je také použit přiznaný střih, který trvá 4 snímky, a titulky jsou vloženy jako samostatná titulková stopa. Záběr pod první grafikou je zpomalen na 65 %, aby ji celou pokryl, současně je také docíleno zajímavějšího efektu.
6. SEBEHODNOCENÍ
V průběhu práce na projektu jsem se setkala s několika obtížnými situacemi, které se týkaly především samotné realizace projektu. Kromě zmíněných problémů s natáčením synchronů bych ještě zmínila situaci, kterou bych bez pomoci Radima Kallera pravděpodobně zvládala pouze s velkými obtížemi: natáčení synchronu s Kristýnou Gaurovou, která byla tak laskavá, že přijela natáčet z Ostravy do Olomouce i s malým synem Davidem, a které tímto patří velký dík, protože její výpověď jakožto matky prodlužující studium byla podle mého názoru pro reportáž přínosem. Malý David v prostorách dětského hřiště byl natolik neposedný, že se vrtěl a snažil se svou maminku odtáhnout pryč z obrazu. Naštěstí repondentka situaci ustála a nenechala se rozhodit ani při svém projevu, přestože musel projít několika střihy. Ještě nikdy jsem v přítomnosti malých dětí nenatáčela a nyní už vím, že se v takovém případě musím připravit na složitější situace, proto bych rozhodně na takové natáčení nešla v roli kameramanky i redaktorky současně. Zatímco v jiných situacích by možná natáčení synchronů stálo pouze několik opakování, jsem přesvědčená, že v případě, kdy jsou u natáčení děti, by se mohlo stát natáčení kvalitního materiálu velkým, ne-li neřešitelným problémem.
Nejkomplikovanější částí se ukázalo být grabování videa z kamer v Audiovizuálním centru na Univerzitě Palackého, kde zřejmě nějaký předchozí pracovník přenastavil program a ten pak nechtěl ani jednu z kamer rozpoznat a materiál z ní stáhnout. Vzhledem ke studijním povinnostem v jiném městě jsem kameru nechala v AVC a materiál z ní si nechala poslat prostřednictvím virtuální úložny.
Při střihu reportáže jsem pak narazila na problém s rozdílnou hlasitostí zvuku, vzhledem k tomu, že byl pořizován v různých prostředích odlišnými zařízeními. Nejvýraznější rozdíly byly mezi asynchrony natáčenými v dabingovém studiu a synchrony respondentů. Protože jsem si s tím neuměla příliš dobře poradit, konzultovala jsem problém s Jiřím Masojídkem, kterému také patří velký dík za jeho cennou pomoc, a poté rozdělila zvuk do dvou stop, které se potom pomocí Audio Mixeru optimálně smíchaly. Poslední asynchron byl ještě trochu tišší, takže se musela zvuková hladina doladit s pomocí gain efektu.
Kdybych se měla zamyslet nad tím, co bych udělala při dalším natáčení jinak, bylo by to rozhodně lepší zvolení techniky, konkrétně mikrofonu a stativu. Také bych rozhodně nešla natáčet zcela samostatně, protože jsem se při sběru materiálu přesvědčila, že tým je v tomto případě práce v terénu velmi těžko nahraditelný. V reportáži je několik záběrů, se kterými nejsem spokojená, a šly by rozhodně udělat lépe, ale za dostupných podmínek to pro mne bylo bohužel nedosažitelné. Věřím však, že při další a soustavnější práci s kamerou a v případě použití kvalitnější techniky by mohla být celá reportáž řemeslně lepší. Pro obsahovou stránku jsem se pokusila udělat maximum a věřím, že se podařilo vytvořit reportáž s dobrou vypovídající hodnotou pro cílovou skupinu diváků.
7. ZDROJE
ČTK. Studující rodiče nebudou platit za prodloužení studia. In: Týden.cz [online]. 2013 [cit. 2013-04-26]. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/skolstvi/studujici-rodice-nebudou-platit-za-prodlouzeni-studia_259907.html
KONEČNÝ, Pavel. Schváleno. Poplatek za delší studium bude příští rok dvacet tisíc korun. In: Žurnál Online [online]. 2013 [cit. 2013-04-26]. Dostupné z: http://www.zurnal.upol.cz/zprava/clanek/schvaleno-poplatek-za-delsi-studium-bude-pristi-rok-dvacet-tisic-korun/
Novela zákona o vysokých školách a výhody pro studující rodiče. In: Personální a kariérové poradenství[online]. 2013 [cit. 2013-04-26]. Dostupné z: http://www.kariera-poradenstvi.cz/news/novela-zakona/
Poplatky. Univerzita Palackého v Olomouci [online]. 2013 [cit. 2013-04-26]. Dostupné z: http://www.upol.cz/?id=12199
Studenti a absolventi vysokých škol v roce 2010. Český statistický úřad [online]. 2011 [cit. 2013-04-26]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/studenti_a_absolventi_vysokych_skol_v_cr_celkem/$File/1_VS_studenti_celkem_11.pdf
Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách - text se zapracovanými novelami. In: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. 2013 [cit. 2013-04-26]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/uplne-zneni-zakona-c-111-1998-sb-o-vysokych-skolach-text-se-zapracovanymi-novelami
