Reportáže do Studentské televize UPTV

Tereza Michalcová - Samostatný projekt - kulturní/TV žurnalistika Realizace: https://www.youtube.com/watch?v=4rTRmH9U548 https://www.youtube.com/watch?v=aHqAZ5NxHzM https://www.youtube.com/watch?v=_kvPIDact3E& Cíl práce Cílem mého samostatného projektu je propojení tematické a profesní specializace, kterou jsem si volila během studia žurnalistiky. V mém případě jde konkrétně o propojení kulturní a televizní žurnalistiky. Z tohoto spojení následně zhotovím výstup, konkrétně tři reportáže, na kterém budu schopna doložit mnou nabyté znalosti a zkušenosti ze specializovaných předmětů. Kromě propojení pasivních znalostí z doby studia je cílem mého projektu také zapojení konkrétní platformy, na které by byly mé reportáže zároveň produkovány. Zvolila jsem si proto studentský projekt katedry mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky – Studentskou televizi UPTV - v němž jsem byla aktivním členem, a mohla jsem tak ihned publikovat své reportáže. Studentská televize UPTV se zaměřuje na reportáže a rozhovory spojené s Univerzitou Palackého v Olomouci, a proto se i můj samostatný projekt zaměřuje na dění v této instituci. Zdůvodnění volby tématu Můj samostatný projekt se skládá ze tří reportáží. Jak již bylo zmíněno výše, všechny reportáže byly natočené pro Studentskou televizi UPTV, tudíž muselo být jejich téma spojeno s univerzitou. Druhou podmínkou pro výběr tématu poté byla má kulturní specializace. První reportáž z roku 2016 se týká Mezinárodního festivalu Prix Bohemia Radio. Festival se zaměřuje na rozhlasovou tvorbu veřejnoprávních médií. V roce 2016 se festival se svými dvěma soutěžními kategoriemi Drama a Dokument poprvé uskutečnil v Olomouci, čímž přitáhl pozornost mimo jiné i studentů Univerzity Palackého. Většina přednášek a besed se navíc konala na univerzitní půdě a studenti se jich aktivně účastnili. Reportáž je koncipována jako krátké ohlédnutí za celým festivalem. Druhá reportáž zachycuje desátý ročník APA karnevalu, uskutečněného v roce 2017 pod záštitou Katedry aplikovaných pohybových aktivit Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého, čili i zde je spojitost s univerzitou zřejmá hned od začátku. APA karneval je již zavedenou a oblíbenou akcí fakulty, která má za cíl integrovat osoby se zdravotním postižením a zapojovat je do kulturního života. Reportáž je pojata jako ohlédnutí za slavnostním večerem. Třetí reportáž pojednává o otevření Vodární galerie, jež se zrodila v srdci Olomouce, kterým denně prochází stovky studentů především Filozofické fakulty. O otevření galerie ve Vodární ulici se navíc zasadil univerzitní spolek - studentské bratrstvo Societas, takže i v této reportáži je propojení kultury a univerzity zřejmé. Reportáž zachycuje slavnostní vernisáž, které se účastnili mimo jiné i studenti univerzity. Pro svůj samostatný projekt jsem zvolila tři výstupy – místo jednoho delšího materiálu – právě z důvodu délky výsledného videomateriálu. Reportáže vysílané i v profesionální celostátní televizi se pohybují nejčastěji mezi 1:10 až 1:30 minut, tento styl se proto snaží dodržovat i Studentská televize. Zdroje a stav problematiky Důležitou součástí každé reportáže je výpověď kompetentních osob. V každé reportáži by měly být použity alespoň tři zdroje, které se vyjádří k danému tématu. Důvodem takového počtu zdrojů je především objektivita zprávy, ale také oživení celé reportáže, která by pouze s komentářem reportéra vypadala nudně a monotónně. V první reportáži o Festivalu Prix Bohemia Radio jsem zvolila za první zdroj pracovníka Českého rozhlasu Jaromíra Nikla jakožto zástupce pořadatelů. Původně zamýšleným zdrojem byl ředitel olomoucké redakce Českého rozhlasu, který by byl dle mého názoru tou nejkompetentnější osobou z řad organizátorů, ovšem z důvodu jeho časové vytíženosti jsme se domluvili právě s výše zmiňovaným Jaromírem Niklem. Druhým zdrojem první reportáže je studentka Univerzity Palackého Dominika Kubištová, která se účastnila připraveného festivalového programu a mohla tak říci svůj názor jakožto návštěvník. Jako poslední se v této reportáži k celé akci vyjadřuje herečka Hana Maciuchová jakožto čestná prezidentka festivalu, se kterou pro UPTV dělala rozhovor kolegyně Vendula Baštincová, a já jsem s jejím souhlasem použila část rozhovoru pro svou vlastní reportáž. K APA karnevalu, který je tématem druhé reportáže, se jako první na kameru vyjádřila studentka Katedry aplikovaných pohybových aktivit Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého a zároveň organizátorka celé akce Kristýna Navrátilová. Dále se nám podařilo získat vyjádření děkana Fakulty tělesné kultury Zbyňka Svozila, jehož fakulta celou akci zaštiťovala. Třetím zdrojem se stala účastnice karnevalu, která mohla zhodnotit akci z pohledu návštěvníka. Do reportáže jsme zahrnuli i čtvrtý zdroj, druhou účastnici karnevalu, která promluvila o svém kostýmu. V poslední reportáži se k otevření Vodární galerie vyjadřuje Tomáš Mecka - autor mosazných desek umístěných ve Vodární ulici, který popsal své dílo. Druhým zdrojem se stal člen studentského bratrstva Societas, od kterého vzešla myšlenka založení galerie a zvelebení tak Vodární ulice – konkrétně jde o Ondřeje Krupčíka, který na kameru vysvětlil důvod realizace galerie. Třetí dotazovanou je návštěvnice vernisáže popisující své dojmy z otevření galerie. Jelikož je můj samostatný projekt složen z reportáží, které podléhají časovému rámci daného tématu, a tudíž je není možno natočit jindy, tato témata nebyla zpracována nikým jiným. Výjimkou je druhá reportáž z APA karnevalu, avšak i zde nejde o stejný ročník, nýbrž pouze o stejnou akci v různých letech, a to konkrétně v roce 2016, 2014 a 2012. Režie snímků a celkový postup práce jsou však podobné, reportáž z roku 2012 vsadila spíše na anketní styl, kdy většinu stopáže zabírají názory návštěvníků, nechybí ale také vyjádření organizátora akce. Stand-up je poté vložen doprostřed reportáže. Videozáznam akce z roku 2014 je obdobný – koncipován v mnoha ohledech jako anketa, ovšem nechybí opět ani vyjádření organizátora, v tomto případě hned dvou. Stand-up je rovněž, jako u předchozího snímku, uprostřed. Reportáž z roku 2012 a 2014 byla vydána pod záštitou Studentské televize – studentského spolku, který později nahradila právě Studentská televize UPTV. Pod tímto novým spolkem poté vyšla reportáž z roku 2016, která se od zbylých liší především úplným vynecháním stand-upu. Určité prvky inklinující k anketě byly ponechány, nechyběla ani výpověď organizátora. Od předešlých dvou reportáží se tato liší navíc označením kameramana v úvodních titulcích, od kterého bylo do té doby upuštěno. I když byla tato reportáž již vydána pod Studentskou televizí UPTV, liší se od ostatních jejích reportáží ještě v grafických prvcích, které v této reportáži jsou již zastaralé. Moje reportáž z roku 2017 pak již obsahuje grafické prvky standardizované pro ostatní videa této televize. V této nejnovější verzi nechybí opět rozhovor s organizátorem akce, novinkou je rozhovor s děkanem Fakulty tělesné kultury. Stand-up se objevuje ihned na začátku snímku. Reportáž obsahuje, na rozdíl od zbylých reportáží, více popisu ze strany reportéra doplněného natočenými obrazy, a to na úkor anketního rázu celého snímku, který je obsažen zejména v prvních dvou snímcích. Ideový plán Primárním cílem mého samostatného projektu je propojit mé dvě specializace – kulturní a televizní – ve výstupní práci. Proto jsem musela hledat taková témata mé práce, aby odpovídala právě technickému i tematickému zaměření. Zvolila jsem proto formát reportáží, který je jedním z nejvíce zastoupených formátů televizní žurnalistiky. Vzhledem k tematické specializaci jsem poté musela hledat taková témata, která by se dotýkala kultury. Z tohoto důvodu jsem si zvolila reportáže pojednávající o festivalu rozhlasové tvorby, karnevalu a otevření galerie. Sekundárním cílem reportáží je poté informovat, popsat a zprostředkovat natočenou událost určitému okruhu diváků – v případě Studentské televize UPTV jsou reportáže primárně natáčené pro studenty, zaměstnance, ale i přátele a příznivce Univerzity Palackého v Olomouci – tak, aby si divák dokázal udělat o události věrohodný obraz a věděl, jak událost probíhala. Z tohoto důvodu je zapotřebí provést během výroby reportáže určité kroky, které divákovi co nejlépe a nejsnadněji zprostředkují danou událost a reportáž se tak stane z jejich pohledu snazší na pochopení/sledování, ale také atraktivnější. Řeč je především o užívání krátkých vět a souvětí, střídání statických a dynamických záběrů a přizpůsobení délky celého videomateriálu. Jelikož byly reportáže vytvořené pro Studentskou televizi UPTV, musely se některé jejich prvky a postupy práce přizpůsobit již zavedeným normám platným nejen pro samotnou Studentskou televizi, ale také pro televizní vysílání obecně. V prvé řadě je to délka reportáže, která by se měla pohybovat v rozmezí zhruba 1:10 až 1:30 minut. V mých reportážích nesměly chybět také některé prvky, jako je stand-up a rozhovory, které také patří do normy každé kvalitní reportáže. Z grafických prvků je to poté logo Studentské televize a titulky. Studentská televize UPTV dbá také na úzkou spolupráci redaktora a kameramana, která však v menší či větší míře funguje v každé profesionální televizní stanici. Jelikož jde stále pouze o studentskou skupinu, kde je omezený počet lidí, je zároveň jediným možným způsobem výroby reportáže právě těsná spolupráce všech článků, která zahrnuje i stříhání výsledného materiálu kameramanem a redaktorem. Každý redaktor také sděluje svůj záměr před natáčením, načež se kameraman snaží redaktorovi co nejvíce vyhovět, popřípadě oba hledají alternativy v případě obtížně zhotovitelných snímků. Zatímco redaktor má na starosti obsahovou stránku reportáže, kameraman je zodpovědný za stránku uměleckou, ovšem obě tyto stránky musí fungovat dohromady, a proto je úzká spolupráce toliko potřebná. Ve Studentské televizi ovšem občas dochází k tomu, že režisérem snímku je více kameraman než redaktor nebo jsou se svými nápady alespoň na stejné úrovni. K takovéto situaci došlo i u jedné z mých reportáží, konkrétně u Karnevalu APA, kde jsem se neobjevila v pozici redaktora, jak by bylo nejspíše očekávatelné, nýbrž v pozici kameramana. I přes to jsem dokázala celou reportáž vymyslet a zrežírovat. Ovšem je potřeba mít na paměti, že takovýto postup, kdy kameraman je zároveň i režisérem snímku, není v běžné profesionální celostátní televizi obvyklý, naopak dá se říci, že výsledné slovo při tvorbě reportáže má vždy redaktor. Jak je již zmíněno výše, žádná kvalitní reportáž se neobejde bez rozhovorů. Osoby do rozhovorů se snažím vybírat již před samotným natáčením – například z tiskové zprávy se mohu dozvědět, kdo bude na dané události přítomen. Při rozhovorech se snažím dodržovat zásady objektivity, nedotazuji se jen jednoho člověka, ale snažím se zachytit událost z různých úhlů pohledu. Postup práce Prvním krokem v podstatě každé profesionální reportáže je kontaktování a domluvení osob, se kterými jsem chtěla vést rozhovory. V případě reportáže z festivalu Prix Bohemia Radio šlo o kontaktování organizátorů festivalu, se kterými se navíc domlouvalo to, zda můžeme natáčet i během přednášek a seminářů pořádaných v rámci festivalu. Ohledně reportáže z APA karnevalu se opět jednalo s organizátory akce, a to ohledně rozhovoru s jedním z nich, a také o umožnění vstupu na karneval, jelikož šlo o soukromou akci. Poslední reportáž – vernisáž Vodární galerie – byla naopak veřejná, nebylo proto třeba někoho předem kontaktovat, a tak se všechny rozhovory domluvily až na místě. Před každou reportáží bylo také zapotřebí domluvit se s druhým členem Studentské televize, který by mi s reportáží pomohl buďto jako kameraman (v případě Prix Bohemia Radio a Vodární galerie), popřípadě jako reportér (v případě APA karnevalu). Během přípravy jsem již také řešila scénář celé reportáže. Plánování scénáře ještě před samotnou reportáží je zapotřebí nejen pro kontaktování vhodných osob pro rozhovory, ale také proto, abych já s kameramanem věděla, které záběry je zapotřebí natočit. Musela jsem naplánovat termíny a konkrétní časy, pracovala jsem například s programem akce, abych věděla, v kolik hodin musím být na místě a co vše se během akce odehraje. Zapotřebí bylo i zapůjčení natáčecí techniky – ve všech reportážích je použita poloprofesionální kamera Sony HDR-AX2000. První reportáž z festivalu Prix Bohemia Radio se odehrávala ve dvou dnech a hned v několika lokalitách – v budově olomoucké redakce Českého Rozhlasu, na Horním náměstí v Olomouci a na Konviktu – v Uměleckém centru Univerzity Palackého v Olomouci. V redakci ČRo jsme zastihli první osobu pro rozhovor z řady pořadatelů – zaměstnance redakce pana Jaromíra Nikla. Tentýž den natočila kolegyně Vendula Bašticová i rozhovor s herečkou Hanou Maciuchovou – čestnou prezidentku festivalu, a to po slavnostním zahájení akce, kterého se měla zhostit. Ten den jsme jen natočili několik dalších záběrů z festivalu. Den na to se natočily záběry z Konviktu, kde probíhaly semináře a přednášky na vybraná témata. Zároveň se natočil i poslední rozhovor se studentkou Dominikou Kubištovou. Reportáži se nevyhnuly ani jisté překážky či problémy, které se vyskytly v průběhu natáčení. První problém se týkal již prvního rozhovoru, kdy byl předem v plánu rozhovor s ředitelem olomoucké redakce ČRo Josefem Podstatou, ovšem z důvodu jeho vytíženosti jsem nakonec rozhovor provedla s výše zmíněným Jaromírem Niklem. Potíže nastaly i u posledního rozhovoru, kdy jsem měla podle plánu vyzpovídat nějakého návštěvníka akce, ovšem setkala jsem se s neochotou návštěvníků vystupovat před kamerou. Nakonec se mi však podařilo získat vyjádření od studentky žurnalistiky Dominiky Kubištové. Další překážkou byl také zákaz natáčení přednášek a seminářů, ovšem ve výsledku jsem domluvila s organizátory festivalu možnost krátkého natáčení úvodu přednášky o investigativní žurnalistice, o které mluví i Dominika Kubištová, a tím pádem se hodilo udělat několik záběrů právě z této přednášky. Druhou reportáž, která pojednává o APA karnevalu, provázel jeden problém již od začátku. Na poslední chvíli se mi kvůli zdravotním problémům omluvil kameraman, se kterým jsem měla akci jako reportérka natáčet, a tak jsem se musela kamery zhostit já, i když s menšími zkušenostmi. Před kameru se mi poté podařilo narychlo sehnat kolegyni ze Studentské televize a zároveň z televizního workshopu Barboru Honusovou. Ovšem celý scénář jsem již měla připravený, i když toto bývá primárně úkol reportéra. Celé natáčení probíhalo během jednoho večera. Na akci jsme přišli s určitým časovým předstihem po domluvě s organizátorkou akce Kristýnou Navrátilovou, která tak měla před zahájením karnevalu čas na rozhovor. Rozhovor s ní byl zároveň jediným domluveným rozhovorem této reportáže. Kristýna Navrátilová nám zároveň řekla, že by měl během večera dorazit i děkan Fakulty tělesné kultury Zbyňek Svozil, jehož fakulta tuto akci pořádala. Právě on byl tak jasnou volbou k rozhovoru, museli jsme ovšem počkat, až dorazí. Během té doby jsem natáčela záběry z celého plesu, a to tak, abych stále dodržovala naplánovaný scénář. Před příchodem pana děkana jsme také natočili dva další rozhovory, a to s účastníky akce. Vzhledem k malé účasti v prvních hodinách akce a také k určité neochotě některých osob vypovídat před kamerou, jsem měla velmi omezený výběr lidí, které mohu natočit během rozhovoru. I přes to se nám podařilo oslovit dvě, respektive tři, osoby, ovšem z použitelného materiálu jsme musely jeden rozhovor vyřadit, a to z důvodu špatného světla, které vzniklo nesprávně nastavenou kamerou z mé strany. Druhým problémem je horší zvuk u rozhovoru s Kristýnou Navrátilovou, který byl zapříčiněn nezapnutím bezdrátového přijímače zvukového signálu, který je umístěn na kameře. Zvuk tak snímala pouze samotná kamera, namísto bezdrátového mikrofonu, a kvůli tomu se zdá zvuk vzdálený a hůře slyšitelný. V poslední reportáži, která pojednává o vernisáži Vodární galerie, jsem opět pracovala na pozici reportéra. Dopředu nebylo zapotřebí natáčení příliš připravovat, všechny rozhovory (s autorem vystavovaného díla Tomášem Meckou, s iniciátorem celé akce Ondřejem Krupčíkem a s návštěvnicí vernisáže) jsem domluvila až na místě. Stejným problémem, který se opakoval i v předchozích reportážích, byla opět neochota osob vypovídat na kameru. Ovšem v tomto posledním případě nešlo pouze o návštěvníky vernisáže, ale do jisté míry šlo i o Ondřeje Krupčíka a Tomáše Mecku, kteří ovšem nakonec k rozhovoru svolili. Další potíže při natáčení se naskytly kvůli stísněnému prostoru Vodární ulice, takže kameramanka Barbora Honusová neměla příliš dobré podmínky pro natočení všech žádoucích snímků. I když jsem tuto situaci předpokládala, a přišli jsme proto na místo dříve, abychom si natočily některé záběry s předstihem, nepůsobilo by v reportáži hezky, kdyby byly všechny záběry bez návštěvníků. Během natáčení se naskytla i možnost oslovení primátora města Olomouce, pana Antonína Staňka, ovšem rozhovor se nakonec nerealizoval. Důvodem byl omezený čas pana primátora, který se zúčastnil pouze slavnostního křtu galerie. Po natočení veškerých potřebných materiálů jsem mohla přejít ke střihu samotných reportáží. Ve většině času jsem pracovala sama, někdy za asistence kolegyně Barbory Honusové nebo Jana Marka, který již má pokročilé zkušenosti se střihovým programem Avid, a zároveň byl mým kameramanem při reportáži o festivalu Prix Bohemia Radio. Občas mi se střihem pomohl Mgr. Jiří Vrba, vedoucí kurzů TV žurnalistiky, který mi poradil v případech složitější editace videa. Prvním krokem bylo znovu si poslechnout všechny natočené rozhovory a vybrat z nich pasáže použitelné v samotné reportáži. Zároveň jsem si potřebovala sepsat komentář reportéra, který provází celou reportáž. V případě APA karnevalu tento komentář sepisovala Barbora Honusová, jakožto reportérka. Tento komentář se následně nahrál na kameru a vložil se do reportáže jako zvuková linka. Důležité je, aby se výpovědi osob v rozhovorech neshodovaly s komentářem reportéra. Nesmí se tedy v reportáži objevit dvě stejné informace – z úst reportéra i zpovídané osoby, mohou se však vzájemně doplňovat. Zapotřebí bylo vybrat i dobře natočený stand-up. Všechny tyto prvky tak dohromady utvořily kostru jednotlivých reportáží, na kterou jsem poté mohla nasadit předtočené záběry. Umístění záběrů jsem vybírala podle komentáře reportéra i podle informací v rozhovorech tak, aby následný divák viděl i slyšel téměř vždy stejné informace (čili bude-li reportér hovořit například o tombole, divák by měl samotnou tombolu i vidět). Ovšem ne vždy byly takové záběry natočené, v tomto případě jsem tak musela zvolit ilustrativní záběry, které by měl kameraman během akce také natočit, a které se mi mohou hodit při následném stříhání, například když zjistím, že je příliš mnoho snímků, které se ovšem nedají z nějakého důvodu použít (špatné světlo, nestabilní obraz atd.). Ilustrativní záběry jsem mnohdy musela krátit tak, aby vizuální stránka reportáže měla dynamický spád, ovšem na druhou stranu jsem si musela dávat pozor na příliš krátké snímky, které by divák téměř ani nepostřehl a nestihl by si prohlédnout, co snímek zobrazuje. Ilustrativní snímky jsem vkládala také několik vteřin od začátku všech rozhovorů, a to hned ze dvou důvodů: 1) Nechat celý rozhovor bez dalších vložených záběrů by bylo nudné a rozbilo by to celou dynamiku reportáže. 2) Bylo zapotřebí zakrýt prostřihy v rozhovorech, způsobené vyjmutím různých hezitačních zvuků zpovídaných osob. Dále jsem musela zaměřit pozornost na zvuk. Základní věcí je upravit hlasitost tak, aby byla stejná po celý snímek. Ovšem u některých záběrů bylo zapotřebí opravit rušivou hlasitost a buďto ji stáhnout nebo kompletně nahradit. Takto jsem potřebovala opravit snímky například s rušivým zvukem projíždějícího auta atp. Dále jsem potřebovala do celé reportáže dosadit odpovídající titulky a logo Studentské televize UPTV. Efekty jsem během střihu použila jen výjimečně. Ve dvou reportážích se objevuje závěrečné ztmavení obrazu, takzvaná stmívačka, na konci celého snímku, v reportáži o APA karnevalu jsem užila bílého záblesku v jednom z rozhovorů. Je to další forma zakrytí střihu po hezitačních zvucích. K bílému záblesku jsem se musela uchýlit z toho důvodu, že jsem nenatočila dostatek ilustrativních záběrů, které bych do rozhovoru mohla zakomponovat. Sebehodnocení Během stříhání jsem si uvědomila, jak je důležité během tvorby reportáže natočit co možná nejkvalitnější snímky a co možná nejvíce ilustrativních záběrů, jelikož ve střižně se již tento materiál obtížně opravuje a některé z těchto oprav poté mohou být více či méně viditelné ve výsledné reportáži (jako například bílý záblesk v reportáži o APA karnevalu). Zároveň si uvědomuji, že střih reportáží mohl být ještě profesionálnější, ovšem vzhledem k povaze natáčených snímků, tedy reportáží, které musí být odvysílané co nejdříve od natočené události, jsem potřebovala pracovat co nejrychleji, a to bohužel i za cenu horšího střihu reportáží. I přes to jsem s výslednými reportážemi poměrně spokojená, i vzhledem k tomu, že svou hlavní funkci – rychlé informování o uskutečněné akci – splnily. Literatura a zdroje K mému samostatnému projektu nebyla užita žádná odborná literatura, všechny mé znalosti a dovednosti potřebné k vytvoření mé práce jsem získala z praktických seminářů, především z workshopu zaměřeného na televizní tvorbu – natáčení a stříhání, ale také ze semináře moderování. Pro práci ve střihovém programu Media Composer od společnosti AVID jsem občas použila webové stránky avidblogs.cz, což jsou stránky přímo výše zmíněné společnosti, které obsahují naučné videomateriály pro práci se střihovým programem a všemi jeho funkcemi.