Petr Musil
1. Cíl práce
Pro doložení praktických schopností získaných během studia žurnalistiky jsem si vybral tvorbu příspěvků pro Studentskou televizi (dále jen StTV) Univerzity Palackého v Olomouci. Cílem samostatného projektu bylo vytvořit reportáže, které se týkají sportovní tematiky, tak aby byl naplněn požadavek mé tematické profilace. Zároveň jsem dbal na propojení s univerzitou, aby mohly být reportáže publikovány jako produkt StTV. Reportáže jsou zaměřeny na činnost studentů, dění na univerzitě a jsou zpracovány formou charakteristickou pro studentské médium. Náměty na reportáže musely být schváleny vedením StTV. Výsledný materiál posuzoval odborný pracovník audiovizuálního centra UP, Mgr. Jiří Vrba. Reportáže kriticky hodnotil i vedoucí pracoviště audiovizuálních služeb, Ing. Martin Müller.
Na realizaci tří ze čtyř předložených reportáží se podílela také Pavlína Hajzlerová, která se mnou spolupracovala ve dvojici. Každý z nás si vyzkoušel jak práci redaktora, tak roli kameramana. Součástí samostatného projektu jsou příspěvky, na kterých jsem se podílel ve dvou případech jako redaktor, jednou jako kameraman a jednu reportáž jsem zpracoval kompletně sám. Předložený materiál shrnuje mou dosavadní práci pro StTV a po dohodě s Pavlínou budu prezentovat reportáže ze svého úhlu pohledu.
Reportáž s názvem „Studenti absolvovali expedici Karakoram“
Redaktor a kamera: Petr Musil
Lanové centrum PROUD v Olomouci v loňském roce pořádalo 9. ročník soutěže s názvem „Expedice Karakoram“. Ve středu 17. 4. byl určen den pro týmy složené z vysokoškolských studentů. Soustředil jsem se spíše na zachycení obtížnosti připravené trati a dojmy samotných účastníků, než na podrobný průběh akce a výsledky. Poprvé byla zařazena do programu i soutěž „Crazy team“, kde byla hodnocena originalita jednotlivých týmů z hlediska kostýmů, názvu týmu apod. To nasvědčuje, že se nejednalo o ryze kompetitivní akci a podle toho jsem se při zpracování reportáže řídil.
Reportáž je k dispozici zde.
Reportáž s názvem „Plavkyně s ploutvemi nemají v Česku konkurenci“
redaktor: Petr Musil
kamera: Pavlína Hajzlerová
Ploutvové plavání je vyhlášeným sportovním odvětvím olomouckých sportovkyň. Úspěchy na celorepublikové úrovni sbírají plavkyně, které studují Fakultu tělesné kultury. Díky osobě Doc. PhDr. Zbyňka Svozila, Ph. D., který je šéftrenérem a zároveň děkanem FTK, je zde přímé propojení s univerzitou. Cílem bylo především dostat tento sport do povědomí studentů univerzity, jelikož jsem převážně zaznamenal ohlasy, že o tomto sportu nemají dostatek informací. Netradiční až exotický sport postupně nabývá na popularitě. Sestry Svozilovy se společně s Barborou Sládečkovou viditelně prosazují, už po čtvrté za sebou ovládl olomoucký tým žen republikovou soutěž družstev.
Reportáž je k dispozici zde.
Reportáž s názvem „Před sportováním k doktorovi“
redaktor: Petr Musil
kamera: Pavlína Hajzlerová
Původní cíl reportáže byl zaměřen na změny v rámci tělovýchovného lékařství. Ty byly dané Vyhláškou č. 391/2013 Sb., o zdravotní způsobilosti k tělesné výchově a sportu, která vešla v platnost od 1. ledna 2014. Po natočení reportáže jsem přehodnotil její cíl a zaměřil jsem se specificky jen na zátěžový test. Pro příjemce by bylo složité rozpoznat, co přesně vyhláška upravila oproti předchozímu znění.
Reportáž je k dispozici zde.
Reportáž s názvem „Kam na hopsavé sporty?“
redaktorka: Pavlína Hajzlerová
kamera: Petr Musil
Cíl této reportáže mohu posuzovat pouze z kameramanského hlediska. Na začátku letního semestru 2014 byly otevřeny zrekonstruované prostory bývalého kina, které se proměnily v tělocvičnu zaměřenou na pohybové aktivity typu aerobiku apod. Mou snahou, jakožto kameramana, bylo pořídit záběry z nových prostor a oživit reportáž obrazovým materiálem z probíhajících cvičení. Reportáž měla mít kromě informativního charakteru i dynamickou podobu díky cvičícím. Snažil jsem pořídit detailní záběry a vytvořit vhodný videomateriál pro zprávu.
Reportáž je k dispozici zde.
2. Zdůvodnění volby tématu
Po absolvování předmětu Workshop TV žurnalistiky jsem dostal společně s dalšími studenty nabídku pokračovat v práci pro StTV. K realizaci samostatného projektu jsem tedy jako profesní specializaci zvolil TV a upřednostnil ji před psanou specializací. Chtěl jsem si vyzkoušet odlišnou realizaci zpravodajských výstupů, jelikož psanou specializaci praktikuji při práci v Olomouckém deníku. Pracuji zde jako externí člen sportovní redakce a ke sportu mám blízký vztah.
Ve třetím ročníku studia jsem prošel předmětem Sportovní specializace. Mou profilací v StTV byl tedy sport. Zrealizované reportáže se nesoustřeďují jen na zaznamenání průběhu sportovních akcí, ale jsou zaměřené i na představení netradičních sportů, na výkony studentů, volnočasové aktivity či na prostory určené ke sportovnímu vyžití. Podněty ke zpracování určitých témat vzešly kromě mých nápadů buď na základě návrhu vedení StTV, studentů či dalších přímých účastníků reportáží.
Rozdělení tématu se odehrává na pravidelné schůzce StTV, která se koná vždy v úterý v čase 8:30. Přítomni na ni jsou Ing. Martin Müller, Mgr. Jiří Vrba a občasně i v práci dosud nezmíněný Bc. Ondřej Martínek, vedoucí redaktor Redakce informačních a propagačních materiálů. Tito pánové kooperují s redaktory a kameramany StTV. Na schůzce se probírají témata, která se budou následující týden točit. Dvojice, která si vybere či dostane přiděleno jedno z témat, má za úkol kontaktovat hlavní aktéry reportáže, domluvit se s osobami na rozhovor, zajistit si přístup do prostor, kde se bude natáčení odehrávat. Pokud má vedení StTV kontakt na osoby spojené s reportáží, je nápomocno. Natáčecí tým si zamlouvá techniku, tedy kamery, mikrofony či stativy, na konkrétní den a hodinu. Posledním krokem před natáčením je zpracování předběžného scénáře reportáže, který redaktor předkládá jedné z osob vedení StTV. Člen vedení může k tématu vznést připomínky, odmítnout ho, nebo odsouhlasit. Organizační věci, které se nestihnou probrat na schůzce, či urgentní záležitosti mohou všichni členové StTV vkládat na skupinu vytvořenou na sociální síti Facebook.
Reportáž „Studenti absolvovali expedici Karakoram“
Tuto reportáž jsem točil v rámci workshopu. Iniciativu projevilo samotné Lanové centrum PROUD v Olomouci. Martina Klimešová zaslala vedení StTV informace o soutěžním dnu určeném pro týmy složené z vysokoškolských studentů. Na schůzce StTV mi bylo téma nabídnuto. V soutěži se představili týmy složené ze studentů žurnalistiky, rekreologie, aj. Pro zdolání lanových překážek je nutnost orientace ve výškách a to činilo tento závod atraktivní a adrenalinový. Téma bylo snadno uchopitelné.
Reportáž „Plavkyně s ploutvemi nemají v Česku konkurenci“
Tip zpracování reportáže jsem dostal od spolužačky Evy Langerové a také jsme na téma o ploutvovém plavání narazili v rámci předmětu Sportovní specializace. Ploutvové plavání je netradičním sportem, který se zvláště díky olomouckým plavkyním prosazuje na domácí i zahraniční půdě. Setkal jsem se s několika prohlášeními od studentů, že tento sport neznají. To bylo hlavním impulsem pro zpracování reportáže. Téma bylo dobře uchopitelné po vizuální stránce. Realizaci reportáže pomohla i vstřícnost kolegyně a studentky žurnalistiky, Markéty Svozilové.
Reportáž „Před sportováním k doktorovi“
Kolegyně z StTV, Alena Hesová, předložila téma týkající se vyšetření sportovců na základě zátěžového testu. Zamluvil jsem si ho a kontaktoval přednostku Kliniky tělovýchovného lékařství Elišku Sovovou, jejíž iniciativní přístup také pomohl k zrealizování reportáže. Eliška Sovová je proděkanka pro studium Všeobecného lékařství a na lékařské fakultě se medici v rámci předmětu Tělovýchovné lékařství právě věnují této problematice. Námět reportáže je velice aktuální, protože podle studií v USA zemře každým rokem přibližně 300 sportovců a výskyt náhlé srdeční smrti je zhruba 1:200 000 [1].
Reportáž „Kam na hopsavé sporty?“
Reportáž byla v režii Pavlíny Hajzlerové, která si námět vybrala pro zpracování. Při tvorbě tohoto příspěvku jsem zastával roli kameramana, a tak jsem si vyzkoušel i technickou stránku tvorby reportáže. Volba tématu závisela na přiblížení nově vzniklé tělocvičny pro tzv. „hopsavé sporty“ na Envelopě. Zumba, aerobik či taneční disciplíny typu dancehall jsou mezi studenty oblíbené činnosti. Tělocvična je svým umístěním studentům snadno dostupná a reportáž by mohla přilákat další zájemce o zmíněné pohybové aktivity.
3. Zdroje/stav problematiky
Povinností každého člena StTV je projít před zpracováváním námětu archiv, který je k dispozici na Youtube kanálu s názvem PalackyUniversity. [2] Stejná témata se pochopitelně nezpracovávají a ve většině případů se vedení StTV nesnaží točit opakovaně ročníky akcí, které probíhají každý rok. Na mém příkladu by tedy další ročník „Expedice Karakoram“ byl doporučen k natočení například až příští rok.¨
Pokud posuzujeme formu zpracování samostatného projektu, tak průkopnicemi byly v minulém roce Alena Hesová a Lucie Brijarová. Ty po dohodě zástupců StTV a vedoucího Katedry žurnalistiky Univerzity Palackého v Olomouci zpracovávaly obdobným způsobem tři příspěvky se zdravotně-sociální tematikou. Má práce navazuje na dohodu zástupců obou stran a od kolegyní z StTV se liší v počtu příspěvků a tematické profilaci, takže nemůže dojít k průniku témat.
Reportáže se zabývají tématy blízkými univerzitě, studentům a natáčí se v Olomouci. Hodily by se tedy hypoteticky do televizního studentského kanálu či do programu regionálních stanic. Forma se podobá reportážním příspěvkům, které můžeme sledovat ve zpravodajských relacích celoplošných stanic typu České televize, Novy či Primy.
Reportáž „Studenti absolvovali Expedici Karakoram“
Dalším médiem, které informuje o dění v rámci univerzity, je psaný Žurnál UP. Jeho internetová podoba má název Žurnál Online. [3] Ani v tištěné, ani v internetové podobě se zpráva o ročníku Expedice Karakoram z roku 2013 neobjevila. O letošním Souboji fakult 2014, už Žurnál Online zprávu nabízí. Reportáž v době, kdy byla vydána, neměla konkurenční projekt. O pět let dříve však o soutěži informoval pořad Dobré ráno České televize. Reportáž doplňovalo interview s hostem České televize, Petrem Kloudou. [4]
Reportáž „Plavkyně s ploutvemi nemají v Česku konkurenci“
O ploutvovém plavání minimálně při mistrovství republiky každý rok informuje sportovní redakce České televize, která tak plní roli veřejnoprávního média a zařazuje i méně sledované sporty. Reportáže ČT se nemohou přímo považovat za konkurenční ve vztahu k mé reportáži. [5] Informují totiž vždy o akci, na které mezi sebou soupeří na celorepublikové úrovni jednotlivci a družstva. Předložená reportáž o ploutvovém plavání je specifikována na Univerzitu Palackého v Olomouci, na Klub sportovních potápěčů Olomouc a výhradně jen na ženskou kategorii. Rozsáhlá dvacetiminutová reportáž z Mistrovství ČR družstev mi však posloužila jako utřídění informací o sportu a získal jsem z ní vědomosti o specifických pojmech ploutvového plavání. [6]
Reportáž „Před sportováním k doktorovi“
Tato reportáž je koncipována jen na základě mé vlastní struktury. Podobné články či reportáže jsem nenašel.
Reportáž „Kam na hopsavé sporty?“
Otevření nové tělocvičny na Envelopě je záležitostí univerzity, konkrétně Akademik sport centra Univerzity Palackého v Olomouci. Z toho důvodu o tématu ve dvou článcích informoval Žurnál Online a v jednom článku i Olomoucký deník. [7]
4. Ideový plán
Obecné cíle práce a jednotlivých reportáží jsou popsány výše. Jak už bylo zmíněno, výsledný materiál se musí vztahovat ke studentské či univerzitní tematice. Reportáže by měly splňovat určitá kritéria, která jsem si vytyčil. Dbal jsem i na prvky charakteristické pro zpravodajské příspěvky. Stěžejní je však to, aby reportáže zaujaly studenty i ty, jejichž oblast zájmů se liší od tématu příspěvku.
Forma reportáže se řídila obecnými zákonitostmi televizního zpravodajství. „Od zpravodajského příspěvku se v televizi požaduje, aby byl stručný, věcný, hutný, jasný a přesný […] průměrná stopáž se pohybuje kolem 1 minuty a 30 sekund, řada příspěvků má však pouhých 20 – 30 sekund.“ [8]
Lokšík zmiňuje také tzv. pravidlo tří záběrů, tento ustálený prvek při tvorbě vizuální stránky reportáže se skládá z celku – polocelku – detailu. [9] Vedení StTV doporučuje velké množství záběrů, zvláště pak detailů, které jsou kořením reportáže. Vypichují zajímavé obrazové prvky, dokreslují reportáž a činí ji zajímavější.
Zvláštním prvkem televizního zpravodajství je synchronní výpověď redaktora na kameru, tzv. stand-up. [10] Když jsem reportáž vedl jako redaktor, tak jsem se tento prvek snažil vždy zařadit. Z rad vedení StTV jsem si vzal, že stand-up působí na oživení reportáže, neměl by být příliš dlouhý a umístěn by měl být většinou ve středu či v druhé polovině reportáže.
5. Postup práce
V kapitole s názvem Zdůvodnění volby tématu jsem již popsal, jak si členové StTV volí téma a jaké kroky musí provést před samotným natáčením. V následujících řádcích se budu věnovat technickým náležitostem při tvorbě příspěvku a tomu, co následuje při natáčení a po natáčení reportáže.
5.1. Technické náležitosti, postprodukce
Audiovizuální centrum UP disponuje kamerami značky Sony a Canon, které využívají miniDV kazety. Redaktor vždy dostane do ruky jednu kazetu tohoto typu, kterou si musí střežit, a na kterou si nahrává vlastní materiál. Každý natáčecí tým má k dispozici i stativ, ve většině případů se dvojice bez něj obejde a v případě nutnosti může jako stativ použít různé předměty kolem sebe. Reportáž o Expedici Karakoram jsem zpracovával sám, a tak jsem jen u ní z předložených příspěvků použil stativ.
Po natočení materiálu se natáčecí tým přesouvá do střižny Audiovizuálního centra UP. Reportáže se stříhají v programu Avid, který používají i celostátní televize. Informace o tomto programu jsem získal v rámci předmětu Praktikum TV žurnalistiky, který předcházel workshopu. Poznatky o Avidu jsem však doplnil ještě z rad Mgr. Jiřího Vrby a zápisků zkušenějších kolegyň Aleny Hesové a Lucie Brijarové. Nyní jsem schopen natočit záběry, nahrát natočený materiál z kamery do počítače, sestříhat ho, nahrát komentář, vytvořit grafiku StTV zahrnující titulky a přepočítat reportáž do formátu mp4 přes program Sorenson Squeeze.
5.2. Reportáž „Studenti absolvovali Expedici Karakoram“
Nejdříve jsem si vyžádal od pana Vrby přeposlat email o informacích, které paní Klimešová nabídla StTV. Pak už probíhala komunikace jen mezi námi dvěma. V emailové konverzaci jsem dostal podrobný program akce. V Audiovizuálním centru UP jsem si 17. 4. 2013 před akcí vypůjčil kameru, mikrofon a stativ. Dorazil jsem na místo s předstihem před startem soutěže a vstřícní členové lanového centra mi poskytli veškeré potřebné informace.
Během soutěžního odpoledne jsem se pohyboval mezi soutěžními týmy a překážkami a pořizoval si záběry. Na rozhovor jsem si vybral vedoucí centra Terezu Damaškovou, aby mi představila akci a jednoho z rozhodčích soutěže Karla Švece. Zajímavou zkušeností bylo i natáčení přímo z překážek, čímž jsem chtěl zajistit atraktivní obrazový materiál. Od instruktorů jsem byl vybaven bezpečnostními popruhy stejně jako soutěžící a vystoupal jsem na jednu z překážek, která mi zajistila záběry z odlišné perspektivy.
Při skládání reportáže jsem postupoval v chronologickém sledu. Na začátku reportáže jsem umístil záběry, kdy se soutěžící učili jak jistit své kolegy. Střední část jsem vyplnil záběry z překážek, přičemž nejvíce adrenalinovou překážku, tzv. Yettiho skok, jsem natočil z výšky sousední překážky. Na závěr nechybělo hodnocení studentů UP. Stříhání mi zabralo jeden den ve střižně s pomocí členů Audiovizuálního centra UP.
5.3. Reportáž „Plavkyně s ploutvemi nemají v Česku konkurenci“
Myšlenka natočit reportáž vznikla na podzim minulého roku. Výsledná podoba reportáže byla zveřejněna až koncem března letošního roku. Problémem bylo domluvit se na termínu konkrétního tréninku, z kterého budeme s kolegyní Hajzlerovou pořizovat záběry, a zároveň zastihnout zaneprázdněného děkana FTK Zbyňka Svozila. Komunikace s ním a jeho dcerou Markétou byla však na velmi dobré úrovni, jen časové hledisko bylo problémem.
Během jednoho z tréninků mně pan Svozil poskytl rozhovor a zavedl nás do prostor, kde jsou vystaveny trofeje získané Klubem sportovních potápěčů Olomouc. Natočili jsme si rozhovor s Markétou Svozilovou, záběry plavkyň z tréninku a detaily monoploutví. V prosinci jsme se do prostor vrátili, abychom natočili stand-up. Provozní Městského plaveckého stadionu nás zkritizovala, že nemáme povolení natáčet veřejnost v bazéně. Reagovali jsme odpovědí, že stand-up byl točen z tribuny, reportáž je zaměřena výhradně na plavkyně a také jen záběry tomu odpovídající budou užity v reportáži. Prodlevy ve zpracování nakonec reportáži neuškodily, ba naopak.
V měsíci březnu jsme natočili nový stand-up, už jen z veřejných prostor před bazénem. Dále jsme získali unikátní záběry pod vodou, o které jsme se pokoušeli už při natáčení tréninku na podzim minulého roku. Do krytu chránícího kameru však zatékalo a nechtěli jsme riskovat její poškození. Záběry pod vodou jsme nakonec získali ve spolupráci s potápěčem, který zaznamenával video pro klub. To byly poslední snímky, na které byla potřeba ještě počkat. Zpracování materiálu do podoby reportáže trvalo zhruba dva dny ve střižně. S podobou reportáže byl Mgr. Jiří Vrba spokojen.
5.4. Reportáž „Před sportováním k doktorovi“
V polovině března jsem se domluvil s Doc., MUDr. Eliškou Sovovou, Ph.D, MBA. na rozhovoru. S kolegyní Pavlínou Hajzlerovou jsme se dostavili do areálu Fakultní nemocnice Olomouc. Konkrétně v budově „O“ sídlí Klinika tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace, jejíž je paní Sovová přednostkou.
Připravil jsem si několik otázek a s paní Sovovou jsme natočili obsáhlý rozhovor, jelikož i pro mě bylo schůdnější dostat se k informacím touto cestou a zorientovat se v tématu. Následující týden byla smluvena druhá návštěva kliniky, tentokrát Pavlína Hajzlerová natočila průběh zátěžového testu. Přítomni byli i medici, kteří právě absolvovali předmět Tělovýchovné lékařství pod vedením MUDr. Marka Kocvrlicha. Student Petr Bozděch podstoupil zátěžový test a na jeho příkladu byli medici zkoušeni. Výpověď jsem získal jen od Bozděcha, všichni medici mi odmítli vyjádřit se na kameru. Rozhovor se nepovedl dle představ a po zhlédnutí natočeného materiálu ve střižně bylo jasné, že jeho výpověď nepůjde adekvátně upravit, aby byl v akceptovatelné podobě. V týdnu jsem si ještě natočil ilustrační záběry, abych měl další zajímavý obrazový materiál do pozadí zprávy. Vydal jsem se do parku natočit sportovce při běhu, či na fotbalový zápas.
Naštěstí jsem si vzal na Petra Bozděcha kontakt a mohl jsem s ním rozhovor opětovně o týden později natočit. Tentokrát už nemohl být zrealizován v místnosti, kde se provádí zátěžový test, z důvodu vyšetření jiného sportovce. S kamerou při přetáčení rozhovoru mi pomohla Alena Hesová. Kromě rozhovoru dotočila i záběry kliniky zvenku. Ve střižně jsme poté společně stříhali a během zhruba devíti hodin byla vytvořena reportáž. Jiří Vrba nám sdělil kritickou poznámku k výstavbě zprávy a zvuku, ale hned napodruhé reportáž přijal.
5.5. Reportáž „Kam na hopsavé sporty?“
Tato reportáž byla natočena a sestříhána v nejkratším časovém úseku. Jedno odpoledne nám s Pavlínou Hajzlerovou zabralo natáčení na Envelopě. Pavlína vybrala termín, kdy probíhaly cvičební hodiny kardia a pilates, takže jsme měli hned záběry studentek využitelné pro reportáž. Byli jsme domluveni i s panem Valentou, který nám poskytl rozhovor o zázemí tělocvičny, o vzniku tohoto nápadu a vizích do budoucna.
Snažil jsem se pro kolegyni natočit co nejvíce použitelných záběrů a detailů. Rozhovor bylo nemožné natočit před tělocvičnou, protože slunce příliš osvětlovalo respondenta, pana Valentu. Natočený stand-up, při němž Pavlína seděla na gymnastickém míči, jsme nakonec v reportáži nepoužili. Nehodil se nám do konceptu příspěvku a ne vždy je stand-up nezbytně nutné zařadit. Při této reportáži nebyl problém s respondenty, ti byli vstřícní a na kameru rádi řekli pár slov.
Při stříhání reportáže jsem se naučil vystřihnout část výpovědi dotazovaného a plynule navázat dalším slovním spojením. Práce ve střižně nám zabrala zhruba dvanáct hodin a Jiří Vrba nám reportáž až na drobné nedostatky schválil napoprvé.
6. Sebehodnocení
Kritéria samostatného projektu i forma reportáží vzhledem k charakteru média StTV, pro kterou byly příspěvky zpracovány, byla splněna. Dle zpravodajské normy by neměla reportáž přesahovat jeden a půl minuty, jak je zmíněno výše. Tímto pravidlem jsem se snažil řídit, proto jsem uvítal možnost zpracovat v rámci samostatného projektu více kratších reportáží než jeden celek. Divák dle mého názoru věnuje větší pozornost kratšímu a dynamickému příspěvků, než delšímu obrazovému materiálu. Délka mých reportáží se vždy dostala do požadovaného času, reportáže „Před sportováním k doktorovi“ a „Kam na hopsavé sporty?“ pak nedosahují ani minutové stopáže.
Z pohledu redaktora jsem dbal na to, aby příspěvky byly pro studenta zajímavé a odnesl si z nich nějaké dojmy či poznatky. V roli redaktora bych mohl vylepšit práci s hlasem. Při nahrávání komentáře jsem měl občasně problémy s intonací a konce výpovědních celků vypouštěl, jelikož mi docházel dech, na komentář jsem „spěchal“. Kromě předmětu Moderování, kde si rétorické schopnosti student částečně procvičí, jsem žádný speciální předmět tohoto charakteru v nabídce Katedry žurnalistiky nezaznamenal. Z kameramanského hlediska vím, kde mám mezery. Do budoucna bych rád zařadil více tzv. švenků, což je pohyblivý záběr začínající a končící statickou částí. Z technického hlediska jsem okusil práci s programem Avid. Není to jednoduchý program a člověk si musí na práci s ním zvyknout. Výhodou je to, že Avid používají větší televizní média než je StTV a v budoucnu by se mi tyto zkušenosti mohly hodit. Ve větších televizních společnostech působí profesionální střihači, ale dovednost stříhání materiálů zajišťuje redaktorovi komplexnost, která je v současném světě mediální produkce stále více vyžadována. Studentská televize mi poskytla náhled do tvorby televizních zpravodajských produktů. Vyzkoušel jsem si praxi jak z hlediska obsahového, tak formálního.
Hodnocení jednotlivých reportáží se pokusím ze svého pohledu zhodnotit, ale moji práci jistě lépe posoudí příslušné osoby v posudku. Reportáž o Expedici Karakoram byla mým prvním počinem pro StTV. Dají se v ní najít obrazové nedostatky, ale teprve jsem se z činností redaktora a kameramana seznamoval. Vylepšit by se dalo postavení respondentů při rozhovoru. Na druhou stranu jsem se snažil, aby reportáž nenudila a nabídla zajímavé záběry, což se mi myslím povedlo.
U reportáže zabývající se ploutvovým plaváním bych opět vyzdvihl ideu, co se týče obrazového záznamu. Záběry pod vodou reportáž oživují. Zde jsem pocítil i problémy z hlediska organizační stránky, do budoucna by určitě chtělo, pokud tomu budou okolnosti nahrávat, zrychlit dobu tvoření reportáže. Pozitivní je už jen počet zhlédnutí videa na kanálu Youtube. Do dnešního dne má video téměř 750 rozkliknutí, což na je na produkt StTV dobré číslo.
Při natáčení ve Fakultní nemocnici Olomouc jsem zjistil, že je potřeba být z pozice redaktora při získávání respondentů na rozhovor průbojnější. Je obtížně někoho k výpovědi na kameru nutit, ale v tomto případě by se rozhovor s jedním ze studentů hodil. Nebylo vhodné, aby byly všechny záběry z místnosti, kde se provádí test. Proto na reportáži oceňuji ilustrační záběry, které téma dokreslily. Zprávu jsem se snažil pojmout pro studenta srozumitelně a příliš nezacházet do podrobností z medicínského prostředí.
Reportáž o nové tělocvičně na Envelopě mohu posoudit jen z kameramanského hlediska. Přesvědčil jsem se, že při natáčení může být často problém se světlem. Je důležité si respondenta postavit při rozhovoru tak, aby nebyl příliš osvětlený. Někdy jsou podmínky obtížnější, a proto jsem nakonec zvolil ještě druhou variantu rozhovoru uvnitř budovy. Detailní záběry na cvičící by mohly mít ještě menší výřez, aby nebylo okolo požadovaného detailu příliš okolního prostředí. Při kameramanské práci je důležité jít přímo do centra dění a neostýchat se, což by při dalších reportážích mohlo být ještě více rozpoznatelné.
7. Literatura a ostatní zdroje
LOKŠÍK, Martin. Televizní zpráva a televizní zpravodajství. In: Zpravodajství v médiích. Vyd. 2. Praha: Karolinum, 2011, s. 73-89. ISBN: 978-80-246-1899-9.
BOYD, Andrew. Zpravodajství v rozhlase a televizi. Praha: Centrum nezávislé žurnalistiky, 1995. 163 s.
SCHELLMANN, Bernhard, Peter GAIDA, Martin GLÄSSER a Thomas KEGEL. Média: základní pojmy, návrhy, výroba. Vyd. 1. Praha: Sobotáles, 2004. 484 s. ISBN 80-8670606-0.
[1] http://www.sportvital.cz/sport/nahla-umrti-ve-sportu/dalsi-clanky/jaky-je-vyskyt-nahle-srdecni-smrti-ve-sportu/, článek je publikovány profesorem 1. Lékařské Univerzity Karlovy v Praze Liborem Vítkem
[2] https://www.youtube.com/user/PalackyUniversity
[3] http://www.zurnal.upol.cz/main/
[4] V té době zástupce vedoucího lanového centra v Brně, https://www.youtube.com/watch?v=diPD4raVk1I
[5] http://www.ceskatelevize.cz/sport/ostatni/plavani/269666-v-ploutvovem-plavani-vse-pri-starem-vladne-mu-novy-jicin-a-olomouc/
[6] http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10169270779-plavani/412232400061011/
[7] http://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/diskoteku-envelopa-koupila-univerzita-prebuduje-ji-na-kongresove-centrum-2014012.html
http://www.zurnal.upol.cz/zprava/clanek/v-byvale-diskotece-envelopa-vznika-nova-telocvicna
http://www.zurnal.upol.cz/zprava/clanek/nova-telocvicna-pro-hopsavejsi-sporty/
[8] Lokšík, s. 77
[9] Lokšík, s. 75
[10] Lokšík, s. 78
*Konkurenční projekty jsou zmíněny v poznámkách pod čarou a v především v kapitole Zdroje/stav problematiky
