ne., 8. květen 2016 15:24

Transformace v sociálních službách

Samostatný projekt - zdravotně-sociální specializace/TV žurnalistika

Realizace

Transformace v sociálních službách

1. Cíl práce

Projekt s názvem Transformace v sociálních službách pojednává o problematice ubytování handicapovaných osob, přesněji o jejich stěhování z ústavů do bytů a jejich zapojování do běžného života. Mým hlavním cílem je přiblížit toto téma veřejnosti a popsat, koho se transformace týká, jaký je její hlavní záměr a jaké problémy při ní mohou nastat. Budu se zabývat především transformací v Moravskoslezském kraji, přesněji transformací v příspěvkové organizaci Marianum. Hlavním důvodem je snadná dostupnost z místa bydliště a souhlas ředitele organizace se spoluprací. V rámci krátké reportáže vysvětlím, proč je transformace potřebná, a zaměřím se také na přípravu klientů na tak výraznou změnu.

Mým záměrem je vytvořit ucelenou reportáž, která se bude zabývat jak samotnou transformací, tak jejími klienty a v neposlední řadě také zaměstnanci ústavu. Získané informace chci zpracovat zajímavou formou, aby předkládané video bylo co nejpřínosnější. Zároveň bych ráda poukázala na problematiku, která je, i přes svou důležitost, medializovaná jen minimálně.

V projektu zúročuji znalosti získané za celou dobu studia. Přínosné mi byly především informace nabyté v kurzech zaměřených na televizní žurnalistiku. V nich jsem se dozvěděla, jak má vypadat reportáž, jaké záběry je vhodné použít a jak je správně střídat, zjistila jsem, jak dlouhé mají být jednotlivé promluvy a jak má být koncipovaný záběr.

2. Volba tématu


Při volbě tématu jsem se především zaměřovala na sociálně-zdravotní oblast, ke které jsem absolvovala za dobu studia několik kurzů. Inspiraci pro natočení videa o osobách se zdravotním postižením jsem získala od mé matky Gabriely Rajdusové, která již několik let pracuje na Krajském úřadě Moravskoslezského kraje na Sociálním odboru a transformací v sociálních službách se zabývá. Ta mi také umožnila kontakt s ředitelem jedné z příspěvkových organizací, kde již transformace proběhla. Právě ředitel opavské organizace Marianum Ing. Antonín Janýška v připravované reportáži seznámí diváky s procesem transformace a odpoví na otázky o jejím průběhu. Hlavně díky němu se podívám do míst, kam se běžně lidé nedostanou, což mě na projektu láká nejvíce.

Dalším důvodem, proč jsem si zvolila právě tématiku handicapovaných osob, byla její minimální popularizace. V celostátních médiích jsem o ní nenalezla žádné zprávy, zabývala se jí pouze regionální média v roce 2013. V Moravskoslezském kraji nevznikly za celou dobu žádné reportáže ani studentské projekty k tomuto tématu. Pro širokou veřejnost je proto proces zapojování zdravotně postižených osob do běžného života stále neznámý, i přes to, že probíhá již více než deset let na celém území České republiky. V reportáži bych se chtěla zaměřit nejen na klienty, kterých se transformace týká, ale také na zaměstnance. Mým dalším cílem je objasnit důvody transformace a zjistit, jak se na lidech podepíše změna prostředí.

V neposlední řadě mou volbu tématu ovlivnil jeden z životních příběhů člověka, který transformaci absolvoval. Jednalo se o muže jménem Milan, který byl v ústavu znám jako velice problémový. Pracovníci ho charakterizovali jako nespolehlivého, nezodpovědného zloděje. Po změně vedení se situace změnila. Nový ředitel se mu začal osobně věnovat a vytvářel mu motivace pro příkladné chování. Jejich první úmluva zněla, že pokud Milan vydrží dva měsíce bez jakéhokoliv problému, dostane CD přehrávač. Po dvou měsících jej opravdu získal. Dalším cílem byla deska známého interpreta. I tu posléze dostal, protože po celou dobu nezpůsobil žádný exces. Postupem času si ředitel s Milanem vybudovali kamarádský vztah a žádné další problémy od té doby nenastaly. Na tomto případě je patrné, jak moc člověka ovlivní změna přístupu, o kterou jde v transformaci především. Také tento člověk bude zachycen na videu.

3. Stav problematiky


Transformaci v sociálních službách definuje Střednědobá koncepce státní politiky vůči občanům se zdravotním postižením, která byla schválena vládou v roce 2004. Od té doby se začala transformace na území České republiky uskutečňovat. V Moravskoslezském kraji probíhá v celkem deseti zařízeních – v krnovské Harmonii, v bruntálském Sagapu, v organizaci Náš svět ve Frýdlantě nad Ostravicí, v hlučínské Fontáně, v Zámku Nová Horka ve Studénce, v Zámku Dolní Životice, v opavském Síriu, bohumínském Domově Jistoty, v organizaci Benjamín v Petřvaldě u Karviné a v již zmíněném opavském Marianu. Proces transformace je realizován v několika krocích. Nejprve se zjišťuje individuální situace jednotlivých uživatelů a personál je začíná připravovat na změny. Dále nastává fáze stěhování z původních objektů do nových bytů a práce s personálem, včetně jeho zaškolení. V poslední etapě je důležitá spolupráce jak s rodinami klientů, tak s organizacemi navzájem. Také systém nových bytů pro uživatele je různý. Jedná se buďto o individuální byt, skupinový byt, či komunitní zařízení, kde se nachází handicapované osoby, které vyžadují stálou péči. V současné době již nedochází k budování nových prostor, nýbrž hlavním cílem je školení personálu a podpora dobrovolnictví.

Opavská organizace Marianum poskytuje služby mentálně, případně vícenásobně, postiženým osobám. Jejím ředitelem je Ing. Antonín Janýška. Objekt byl postaven v roce 1909 a jeho prostory byly dříve využívány jako dívčí internát, mateřská škola či vojenská nemocnice Červeného kříže. Budovu vlastní Kongregace Dcer Božské Lásky. Jelikož není Moravskoslezský kraj vlastníkem objektu, bylo by obtížné zařídit jeho rekonstrukci. Z toho důvodu se uživatelé stěhují do nových bytů, které již Moravskoslezský kraj vlastní.

Jak již bylo výše zmíněno, transformací v sociálních službách se média v současné době nezabývají. V jiných částech republiky, přesněji ve Zlínském kraji, vznikly před třemi lety na téma transformace v sociálních službách reportáže v regionálních televizích (TV Slovácko, TV Duha), které se zabývaly stěhováním zdravotně postižených osob. V Moravskoslezském kraji vznikl pouze dokument v roce 2013 s názvem Z ústavu do života . Ve všech těchto projektech byla patrná stejná dějová linie. Nejdříve byly představeny původní prostory, kde handicapovaní žili, byly nahrány rozhovory s vedoucími středisek i s klienty a následně zobrazeny nové prostory. Celostátní média se tématu nevěnovala, nenalezla jsem ani studentské projekty inspirované danou oblastí. Tyto skutečnosti svědčí o malé popularitě tématu.

4. Ideový plán


Hlavním záměrem plánované reportáže je vysvětlit proces transformace a objasnit jeho důležitost, protože jak už jsem zmínila, o této problematice se ve společnosti příliš nemluví. Mimo to bych chtěla poukázat na životní podmínky osob se zdravotním postižením a nutnost jejich změny. Ačkoli zdravotně postižení lidé mají stejné potřeby jako lidé zdraví, většinou nebývají naplněny. Mnohdy v ústavech chybí soukromí či volnost v plánování svého času. Právě transformace napomáhá k přibližování života handicapovaných k životu zdravých vrstevníků. 

Pro realizaci projektu si nejprve vytvořím stručnou osnovu. Určím si hlavní myšlenku videa a následně naplánuju jednotlivé záběry a natáčecí dny. K natáčení bude také nezbytné získat povolení, abych se nedostala do problémů v důsledku zveřejnění osobních údajů. Poté si zaznamenám otázky k rozhovoru. Po detailních přípravách přijde na řadu natáčení. Na začátku si natočím celý rozhovor s ředitelem organizace, který bude pro můj projekt zásadní. Bude-li možnost, zaznamenám také rozhovor s dalšími zaměstnanci. V další části získám záběry, kterými budu reportáž prokládat. Budu se snažit jak o zachycení statických detailů, tak o záznam dynamických snímků s jednotlivými klienty či případné rozhovory s nimi. V konečné fázi získané záběry sestříhám v programu pro úpravu videí. Snažím se především o logickou návaznost snímků a ucelenost reportáže. Důraz kladu také na zajímavost získaných informací.

Ve videu se budu věnovat transformaci sociálních služeb, přesněji transformaci pobytových sociálních služeb. Celý proces přiblíží ředitel příspěvkové organizace Marianum Ing. Antonín Janýška. Dále se zaměří přímo na organizaci Marianum, kde transformace probíhá již od roku 2004. Z vlastní zkušenosti vylíčí, jak celý proces postupuje, jak se mění přístup personálu i klientů a jak transformace změnila osudy handicapovaných.

Transformace v sociálních službách je dlouhý a složitý proces, který se netýká pouze změny bydlení zdravotně postižených. Celkovou změnou prochází také pracovníci. Právě změna myšlení u ošetřovatelů je nezbytná pro nový způsob života klientů. Jejich novým úkolem je respektovat handicapované a jednat s nimi jako se sobě rovnými, na což dosud nebyli zvyklí. Nové metody přístupu někteří zaměstnanci nejsou schopni přijmout a mnoho z nich zaměstnání opustí. Také na tato úskalí procesu se zaměřím ve své reportáži.

5. Postup práce


Natáčení jsem provedla pomocí kamery Canon, kterou jsem si zapůjčila na Katedře žurnalistiky. Spolu s ní jsem obdržela také mikrofon a nahrávací kazety. Z důvodu nefunkčnosti mikrofonu jsem však byla nucena pořídit nový, ne tak kvalitní, čemuž také odpovídá zhoršený zvuk rozhovorů. Výsledný materiál jsem nahrála do programu Pinnacle, který slouží ke stříhání a upravování audiovizuálních stop. Svými funkcemi se velmi podobá programu Avid společnosti Media Composer, ve kterém jsme se učili pracovat v rámci jednotlivých kurzů zaměřených na televizní žurnalistiku. Natočený materiál jsem opakovaně shlédla a následně určila dějovou linii. Dle mého původního plánu jsem jednotlivé snímky postupně seřadila. Snažila jsem se především o zajímavost provedení, proto jsem delší promluvy prokládala získanými snímky prostředí nebo klientů. Zároveň jsem střídala statické a dynamické záběry. Z celkového materiálu, který byl téměř hodinový, jsem sestříhala sedmiminutovou reportáž. V závěru jsem dodala titulky a přidala také své komentáře.

Z důvodu časové vytíženosti ředitele Ing. Janýšky probíhalo natáčení po důkladné přípravě pouze jeden den. Nejprve jsem v jeho kanceláři natočila zhruba půlhodinový rozhovor. Kancelář se nachází v původním objektu, odkud se handicapovaní stěhovali do jednotlivých bytů. Následně jsem se proto zaměřila na prostory budovy a především na pokoje, ve kterých dříve uživatelé služby žili. Objekt je vybydlený od února, čemuž také odpovídají získané záběry. Následně jsme i s ředitelem Janýškou zavítali do nových prostor, kde v současné době klienti žijí. Na první pohled byl patrný rozdíl – jejich byty byly menší, moderně vybavené, u nového objektu se nacházela také zahrada s krbem. Atmosféra byla rodinná, každý uživatel dělal, co zrovna chtěl – někteří sledovali televizi, jiní poslouchali hudbu, případně si prohlíželi fotografie. Většina přítomných klientů bez problémů svolila k natáčení, což mě velmi překvapilo.

Po získání dostatečného množství záběrů jsem materiál nahrála do programu Pinnacle, ve kterém jsem jej následně sestříhala a dodala titulky a své komentáře. Stříhání projektu trvalo zhruba čtyři dny.

6. „Sebehodnocení“


Největší překážkou při realizaci projektu byla neochota zaměstnanců s poskytováním rozhovorů. Ačkoli svolili k natáčení a byli velice ochotní při přípravě jednotlivých záběrů, mluvit na kameru nechtěli. Proto se ve videu vyskytuje převážně ředitel Janýška. Dále můj záměr komplikovala špatná komunikace s jednotlivými klienty. Většina z nich nebyla schopna mluvit ve větách a odpovídat na otázky, případně vůbec dané otázce nerozuměli. Klienti ve vyšším pásmu postižení vůbec nereagovali. Z toho důvodu v reportáži uvádím pouze dva rozhovory s uživateli služby. Problémy nastaly také v technické oblasti, jedním z nich byl již zmíněný nefunkční mikrofon. V neposlední řadě se vyskytly potíže při nahrávání videa do počítače, při stříhání materiálu a při jeho převodu do daného formátu. Jelikož jsem neměla k dispozici stativ, některé záběry jsou lehce „roztřesené“.

Příprava a následná realizace projektu byla pro mě velmi přínosná. Nejen že jsem se dozvěděla zásadní fakta o transformaci, o kterých jsem dříve neměla ponětí, ale také jsem se podívala do míst, která jsou většině lidí zcela neznámá. Zjistila jsem, jak vypadá život handicapovaných osob a jaká jsou jeho úskalí. Zároveň jsem osobně poznala, jaké je to komunikovat se zdravotně postiženými osobami, a následně usoudila, že můj původní plán na získání většího počtu rozhovorů s nimi byl neuskutečnitelný.

Reportáž, dle mého názoru, přinesla nové a zajímavé informace o transformaci v sociálních službách. Aby bylo video dostatečně komplexní a zajímavé, vypustila jsem příliš detailní informace – například historii objektu Marianum, způsob financování transformace a podobně. Dle mého názoru vznikl snadno pochopitelný materiál, ve kterém jsou zmíněny důležité souvislosti a názorně zobrazeny minulé i současné podmínky života handicapovaných osob. Nevýhodu spatřuji v malé účasti zainteresovaných osob, což bylo způsobeno odmítnutím požadovaných rozhovorů, jak jsem již zmínila výše. Některé záběry také nejsou dostatečně kvalitní.

V budoucnu lze na tento projekt navázat například natočením samotného průběhu stěhování se zaměřením na reakce uživatelů na nové bydlení. Zajímavý by byl také příběh lidí, kteří žijí v ústavu, s následným srovnáním s těmi, kteří bydlí již v bytech po transformaci či příběh člověka, který bydlel dříve v ústavu a přestěhoval se do chráněného bydlení.

7. Literatura a zdroje


Při přípravách a realizaci projektu jsem vycházela především z informací uvedených na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí a Moravskoslezského kraje. Dále mi pro vhled do problematiky posloužily propagační brožury Moravskoslezského kraje, ve kterých jsem se dozvěděla základní údaje o transformaci. Především jsem však čerpala z jednotlivých rozhovorů, hlavně s ředitelem Mariana Ing. Antonínem Janýškou. Podnětné pro mě byly také rozhovory se zaměstnanci, které však bohužel video neobsahuje.

Pro svůj projekt jsem získávala nejvíce teoretických informací z propagační brožury Krajského úřadu Moravskoslezského kraje s názvem Koncepce kvality sociálních služeb v Moravskoslezském kraji. V kapitole Transformace pobytových sociálních služeb jsou definovány základní pojmy a objasněny vize a obecná východiska transformace. Popsány jsou také jednotlivé kroky transformace, investiční zásady a nároky na nové bydlení. Dále jsou zmíněny objekty, ve kterých transformace proběhla. Kromě opavské organizace Marianum to byl například Zámek Nová Horka ve Studénce, Zámek Dolní Životice v Dolních Životicích nebo organizace Harmonie v Krnově. Ve všech případech se jedná o příspěvkové organizace Moravskoslezského kraje.

Seznam zdrojů:


Ministerstvo práce a sociálních věcí. Transformace sociálních služeb [online]. Praha. Poslední změna 20. 4. 2016 [cit. 28. 4. 2016]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/cs/7058.
Moravskoslezský kraj. Transformace pobytových sociálních služeb [online]. Ostrava. [Cit. 27. 4. 2016 ]. Dostupné z: http://www.msk.cz/cz/socialni_oblast/transformace-pobytovych-socialnich-sluzeb-40508/. 
Odbor sociálních věcí, oddělení sociálních služeb Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. Koncepce kvality sociálních služeb v Moravskoslezském kraji. Moravskoslezský kraj, 2010.

Zobrazeno 1906 krát
Naposledy upraveno: ne., 8. květen 2016 15:27
Pro psaní komentářů se přihlaste