„Když jsem se po složení maturity nedostala na svou vysněnou školu, odcestovat do zahraničí pro mě byla jediná volba. Jestli se ještě někdy vrátím do Čech? Možná. Ale život v metropolích USA mi ukázal, že už nikdy nechci znovu být tou maloměstskou holkou,“ svěřila se Michaela Z., která se aktuálně živí jako au pair. Příklad Michaely ovšem není ojedinělý. I absolventi, kteří po složení maturitní zkoušky začali ihned pracovat, jsou podobného názoru. „Teď mám sice práci jistou, ale kdo ví, co přinese budoucnost. Nebráním se možnosti vycestovat do zahraničí, nebo se přestěhovat za lépe placenou prací do jiného města,“ prohlásil Jiří P., který začal pracovat jako obráběč kovů.
Tímto odsunem trpí zejména malá města, která tak přicházejí o kvalifikované lidi, což brzdí jejich rozvoj. K situaci se vyjádřil i senátor Petr Vícha, který je rovněž starostou města Bohumína: „Mladí lidé odcházejí pryč a to je mi velice líto. Je mi jasné, že naše město jim nemůže nabídnout takovou škálu pracovních příležitostí, ale na druhou stranu je zde mnoho prostoru, aby pracovní místa vytvářeli pro jiné. Naše město o takovéto lidi stojí a já jenom doufám, že se k nám absolventi bohumínských středních škol jednou vrátí.“
Vysokoškoláci se ve svých názorech na danou situaci rozcházejí. Nejčastějšími důvody pro odchod z rodného kraje jsou přehlcený pracovní trh a rovněž získávání nových zkušeností a praxí. Studenty z metropolí to naopak více táhne k patriotismu, tím pádem se shodují, že by si dokázali představit život poblíž svého rodiště. Maloměšťáci však trvají na svém. Téměř do jednoho sdílejí myšlenku, že by chtěli poeticky roztáhnout křídla a poznat svět, než se usadí.
Proč je tato situace znepokojivá? Zejména proto, že ve městech bez vysokých škol rapidně stárne populace. Navíc takto stát zbytečně proinvestuje peníze za vzdělání ve prospěch jiné země. Zda se tyto okolnosti časem změní anebo se města začnou více podílet na vytváření atraktivních pracovních míst pro vysokoškoláky, ukáže jen čas.
Zdroj fotografie: www.psu.edu