Martin Šenovský 
Festival odstartoval ve čtvrtek večer na pražském Smetanově nábřeží laserovou světelnou show. Na osmnácti místech si mohli návštěvníci prohlédnout multimediální instalace. Oproti minulým rokům pořadatelé mírně upravili koncept festivalu. „Z přehlídky videomappingu a light designu jsme vyrostli v respektovaný festival digitálního umění a kreativní kultury a jednu z největších akcí v České republice, která pravidelně konfrontuje statisíce lidí s uměním ve veřejném prostoru. S každým novým ročníkem představujeme nová místa, postupy a spolupráce. Naším cílem už není jen samotná prezentace instalací, ale hlavně silný umělecký zážitek a představení a podpora současných umělců a společenských témat,“ říká Martin Pošta, ředitel festivalu. Do programu tedy organizátoři zařadili vedle videomappingů převažujících v uplynulých ročnících i více aktivit jiného typu. Většinu z nich doprovázel vhodný hudební podklad, díky kterému se návštěvníci mohli lépe vžít do děje. Také místa, na kterých festival probíhal, se pozměnila. Dvanáct ze zmiňovaných osmnácti lokalit hostilo festivalové instalace úplně poprvé.
Pod rouškou revoluce
Sedmý ročník jedinečné události se nesl v duchu revoluce. Toto téma organizátoři zvolili na základě kulatého výročí Sametové revoluce, kterou si letos připomínáme i v rámci mnoha jiných akcí. Na našem území listopadový převrat odstartoval jedny z největších společenských změn za poslední dobu. „Třicet let od sametové revoluce jsme se rozhodli zamyslet nad tím, co vlastně slovo revoluce dnes znamená. Není to pro nás jenom pohled do minulosti. Vnímáme ji jako výhled do budoucna a jako změnu, zdokonalení a radikální proměnu, ať už celku nebo jednotlivce,“ vysvětluje téma Matěj Vlašánek, vedoucí programu festivalu.
Jednotné téma se promítalo do všech instalací. Nechyběla přehlídka Trabantů, která zajímavým způsobem připomněla typický dobový automobil německé výroby. Příznivci videomappingů také z festivalu odcházeli spokojeni. Právě tyto projekce spojující veřejné prostory a umělecké ztvárnění nejen historických událostí probíhaly během víkendu hned na třech místech. Oblíbený 3D videomapping ztvárnil na fasádě Tyršova domu hlavní téma festivalu, další projekce rozhýbala kostel na Karlínském náměstí. Organizátoři mysleli i na ty nejmenší, speciálně pro ně připravili projekci na budově školy na Lyčkově náměstí.
Jiřičná výraznou postavou sedmého ročníku
Každý rok se na instalacích podílí mnoho tvůrců z Česka i ze zahraničí. Tento rok se výrazně hovořilo o Evě Jiřičné, architektce a designérce, která na začátku března oslavila osmdesátiny. Pět měsíců připravované dílo nazvané „A co kdyby to byla pravda“ měla na svědomí právě zlínská rodačka. Na instalacích se mimo ni ale podílela velká skupina kreativců z celého světa, nechybělo digitální studio z Ukrajiny nebo umělec, vědec a matematik z Turecka.
Světlo zastínil pouze odchod mistra
Organizátorům festival pochopitelně znepříjemnilo úmrtí Karla Gotta. Právě jeho rozloučení, kterého se účastnily tisíce truchlících, probíhalo i nedaleko některých instalací. Po vzájemné dohodě s manželkou držitele mnoha Zlatých slavíků, Ivanou Gottovou, ale akce proběhly nezávisle na sobě a se vzájemným porozuměním. V sobotu večer poté přítomní uctili památku zesnulého českého zpěváka minutou ticha.
Signal Festival je největší událost svého formátu v České republice. Díky propojení umění, městského prostoru a moderních technologií za svou sedmiletou existenci dokázala přilákat více než dva a půl milionu návštěvníků z řad široké veřejnosti.
