Autor povídkových knih Má veselá jitra, Moje zlatá řemesla či románu Soudce z milosti patří mezi nejvíce překládané a ve světě nejznámější spisovatele. Jako kuriozitu Klíma uvedl, že více překladu jeho děl bychom s podivem našli v Číně než v anglosaském světě.
Spisovatel, jemuž bylo po pracovním pobytu ve Spojených státech amerických v letech 1969- 1970 znemožněno publikovat a byl pronásledován komunistickým režimem, se následně mnoho let živil jako svobodný spisovatel. Vyzkoušel si také řadu dělnických profesí.
Při autorském čtení si Klíma vybral neveselou ukázku ze zatím prvního vydaného dílu dvoudílné knihy Moje šílené století. Úryvek pojednával o době soudních procesů v minulém režimu.
Další část programu byla vyplněna dotazy převážně návštěvníků veletrhu. Klíma, jenž je považován za velkého znalce Franze Kafky a Karla Čapka, zodpovídal otázku, co ho přimělo zajímat se právě o tyto autory. Zaujala ho jejich osobní korespondence, která mu přiblížila a dokázala lépe pochopit díla těchto spisovatelů. Jmenoval i další autory, kteří ho ovlivnili, mezi nimi zazněl Ernest Hemingway, Joseph Heller, Filip Roth i Bohumil Hrabal.
Dotazující se mimo jiné zajímali o spisovatelovo hodnocení současné kulturní scény. Klíma za pozitivum doby vidí svobodu, se kterou mohou autoři vydávat svá díla bez cenzury. Na druhou stranu velký nedostatek spatřuje v nedostatečných finančních prostředcích určených pro kulturu obecně. Připustil dále, že jeho generace byla v jisté výhodě, neboť nepochybně zažila mnoho tragických a zásadních okamžiků, ze kterých mohla čerpat. Sám autor, který je židovského původu, strávil v době druhé světové války tři a půl roku v koncentračním táboře v Terezíně. Nesnadné i mimořádné události, které ho provázely životem, komentoval slovy: „Až se stydím, co všechno pamatuju.“