Jan Lejsek Svou řeč zahájila objasněním základních pojmů jako je smrt, eutanázie nebo transplantace a názorně posluchačům předvedla, jak zavádějící někdy definice těchto pojmů mohou být. Dalším tématem byly zákony, které se problematikou eutanázie zabývají, a to jak v České republice, tak jinde ve světě. Následně představila změny, které se v souvislosti s "asistovanou sebevraždou" za posledních 30 let udály. Poté hovořila o nejčastějších důvodech, které pacienty vedou k žádostem o ukončení života, a také o některých alternativách k eutanázii.
Paní profesorka se proti eutanázii v jakékoliv podobě stavěla poměrně ostře. „Problémy uváděné jako argumenty pro eutanázii se nakonec vždy ukáží jako řešitelné,“ tvrdí a dodává, že lékařská věda je dostatečně vyspělá, aby dokázala účinně utlumit bolest a umírání zjednodušit. Za obvzvášť otřesné považuje případy, kdy o ukončení života rozhodne, bez vědomí pacienta, rodina nebo lékař. Zmínila také například, jak problematické je určení nevratnosti vegetativních stavů, které často vede k odpojení pacienta od přístrojů.
Jako odstrašující příklad zneužití řízené smrti zmínila zvěrstva, která se děla v nacistickém Německu, kde se běžně vraždily postižené děti, kterým by navíc lékařská věda často dokázala jejich stav značně usnadnit. Tvrdila, že i takzvaná sedace (uměle vyvolaný hluboký útlum organismu a vědomí, udržovaný až do smrti) má k eutanázii z etického hlediska velmi blízko.
Diskuze byla podle předpokladů velmi živá a názory v ní se různiliy. Ukázalo se, že se přednášky účastnilo mnoho zkušených lékařů, kteří uvedli zajímavé případy z vlastní praxe. Řeč přišla například i na stanoviska jednotlivých politických stran k probíranému problému.
