Lucie Bajtalonová 
Cenu za nejlepší film režírovaný ženou všech dob si odnesla Jane Campionová se svým dramatem z roku 1993 o lásce, která vzplála v drsném prostředí novozélandské pustiny, tedy Piano. Druhé místo obsadila představitelka francouzské nové vlny Agnes Vardová s filmem Cléo od pěti do sedmi z roku 1962. Na třetí příčce skončila Chantal Akerman se svým snímkem Jeanne Dielman, Obchodní nábřeží 23, 1080 Brusel.
Šesté místo pak už čekalo na Sedmikrásky Věry Chytilové z roku 1966. Svým umístěním tak Chytilová vyhrála pomyslný souboj například s oscarovým snímkem Smrt čeká všude nebo se slavným krimi Americké psycho.
„Když se všechno kazí, tak budeme zkažené i my. Vadí? – Ne.“ Tak sami sebe charakterizují dvě hlavní hrdinky Marie a Marie, které vzešly z dílny režisérky Ester Krumbachové. Film, který zdánlivě vypovídá jen o holčičím bláznění, však skrývá důležité podobenství. Sedmikrásky je jedním z hlavních příkladů filmů československé nové vlny druhé poloviny 60. let.
Ačkoliv film Sedmikrásky zaujal mnoho odborníků, nebyl jediný, který sklidil úspěch. Na třetí místo ve své individuální top desítce umístila indická kritička Rwita Duttova další film od Chytilové, komedii s Bolkem Polívkou Dědictví aneb Kurvahošigutntág.
Komise se skládala ze 185 žen a 181 mužů. Zastoupení bylo rozmanité. Porota pocházela z osmdesáti zemí světa a tvořily ji tváře filmových expertů, kritiků a novinářů, až po akademiky a ředitele festivalů. Zástupci se měli shodnout na prvních deseti příčkách a BBC následně vytvořila na základě hodnocení přehled stovky nejlepších filmů režírovaných ženami, přičemž tím nejstarším byl Shoes od tvůrkyně Lois Weberové z roku 1916.
