Lékařská univerzita, jež nese název podle švédského krále Karla XIII., na probíhající výzkum upozornila sama 24. dubna. Výsledky studie se objevily také v online odborném časopise Scientific Reports. Iluzi neviditelnosti si na vlastní kůži vyzkoušelo celkem sto dvacet pět lidí. Ti si na hlavu museli nasadit speciální brýle, které vědci propojili s 3D kamerou na stojanu umístěného asi metr od pozorovaného člověka. Ten tak v brýlích viděl obraz prázdného prostoru, tedy v podstatě podlahy. Mezi účastníkem výzkumu a snímacím zařízením pak stál vědec a pomocí jednoho malířského štětce se dotýkal břicha pozorovaného a stejně vypadajícím druhým štětcem pak tyto pohyby napodoboval na snímaném prázdném místě.
„Během méně než minuty většina účastníků začala převádět pocit dotyku na část volného prostoru, kde viděli hýbat se štětec,“ uvádí vedoucí studie Arvid Guterstam na stránkách Institutu Karolinska. Doplňuje také, že pak pozorovaní lidé začali mít pocit, že se jejich tělo nachází na místě, které viděli na displeji. „V předchozí studii jsme předvedli, že tu samou iluzi lze vytvořit pro jedinou ruku. Současná studie ukazuje, že iluzi neviditelné ruky jde překvapivě rozšířit na celé neviditelné tělo,“ vyjadřuje se na webu švédské univerzity Guterstam.
Poté vědci malířský štětec nahradili nožem, kterým prováděli bodavý pohyb už jen ve volném prostoru, jež měl představovat břicho účastníka. Vědci zjistili, že v takovém případě se pozorovaní lidé začali více potit. To podle nich naznačuje, že jejich mozek interpretuje dění v prázdném prostoru jako hrozbu směřovanou na své vlastní tělo.
Další části výzkumu bylo i pozorování toho, jak se účastník, který má pocit, že je neviditelný, chová před ostatními lidmi. V takovém případě se jejich tepová frekvence a jimi uváděná úroveň stresu snížila oproti situaci, kdy před publikem cizích lidí stáli bez speciálních brýlí. „Tyto výsledky jsou zajímavé, protože ukazují, že vnímaný fyzický stav těla může změnit způsob, jakým náš mozek zpracovává společenské podněty,“ uvádí Guterstam na stránkách Institutu Karolinska.
Švédští vědci také doufají, že na jejich studii v budoucnu naváže výzkum, který se bude zabývat zdáním neviditelnosti a jeho vlivem na morální rozhodování jedince. Ačkoli stále neviditelný plášť ani jiné podobné zařízení ještě nikdo nevyvinul, mravními problémy způsobenými jejich používáním se zabývalo už nemálo autorů. Příkladem může být například už sám Platón, který zmiňuje legendu o Gygově prstenu, či slavný autor Války světů Angličan H. G. Wells a jeho román Neviditelný.
Zdroj obrázku: Institut Karolinska