Beseda s Jiřím Paroubkem

Předseda se se studenty setkal v aule FF Univerzity Palackého od 14 hodin a již v úvodu byla atmosféra značně napjatá. Při představování byli moderátoři přivítáni větším potleskem než samotný host, ačkoli se s přibývajícím časem začaly projevovat jejich nedostatky.

Jiří Paroubek si vzal na úvod slovo v krátké přednášce na téma Vize pro ČR do r. 2025 aneb otevřeme Česku cestu k národnímu blahobytu. Bohužel však v prvních dvaceti minutách mluvil o vizích minulých, pak o nynějším stavu a následně popisoval natolik obecná stanoviska, že by se na nich shodly všechny politické strany z českého spektra (zlepšení infrastruktury apod.), a tak toho moc neřekl.

Používal standardních řečnických triků. Pro přiblížení se k publiku příklady z Olomouce, vypůjčoval si informace vytržené z kontextu, které se mu hodily („I Obama prosazuje celoplošné zdravotní pojištění.“, že je v USA úplně jiná, nesrovnatelná situace však již neříká.). Opakoval hezky znějící slova s patřičným důrazem – vize, socialismus, socialistický stát, zabezpečení,…

A na závěr své startovací přednášky vytknul, že na rozdíl od komunistické ideologie, která říkala, že již příští generace bude žít v komunismu/blahobytu, ČSSD tvrdí, že se efekt jejich opatření projeví za 5 až 7 let nejpozději.

V této chvíli se situace začala lámat, a to rovnou kvůli samotnému moderátorovi, který předsedovi položil první salvu tří otázek. Když p.Paroubek dle svého zvyku začal odbočovat od tématu, upozorňoval jej značně nevhodným, již dopředu zaujatým, skoro útočícím tónem.
Moderátoři, studenti politologie, pak dali prostor k dotazům ostatním studentům, ale způsob dotazování se bohužel nezměnil. Výsledkem byla hostova nervozita, jeho občasné atakování k celému sálu („…to je na vás moc složité, nepochopili byste to…, …a teď pro méně bystré…“ ), naprosté odbočování od otázek, používání cizích slov, a tím případné maskování odpovědi.
V samotném závěru jsme měli možnost i na akademické půdě slyšet tradiční osočování ODS, že oni začali první s focením odpůrců, ale podobné, byť nenápadné tendence zazněly už v úvodu („… jiní říkali, že světová krize neexistuje…“).

Nic, nebo většina z toho by se však nestala, kdyby moderátoři správně plnili svou funkci a mírnili projevy či otázky studentů a totéž měli udělat v případě hostova odbočování z tématu otázky a ataků (jak na studenty, tak na jiné politické strany, protože politická agitace na akademickou půdu nepatří).