Theo Mariánek 
Jaké změny novela připravuje?
Současný zákon stanovuje věkovou hranici pro uzavření manželství na 18 let. Obsahuje však kličku, která umožňuje náboženským vůdcům oddávat páry i za okolností, kdy dívka dosáhla aspoň 15 let, a to se souhlasem otce. Takové sňatky jsou běžné v ultrakonzervativních šíitských komunitách, hlavně v chudých oblastech země. Podle dat UNICEFu až 28 % dívek vstoupilo do manželství před dosažením plnoletosti. Stát tato manželství ale oficiálně neuznává. Ve výsledku to znamená, že ženy a děti z neoficiálních manželství postrádají řadu práv. Například nemocnice mohou odmítnout péči jakékoliv těhotné ženě, která se neprokáže oddací smlouvou.
Navrhovaná změna by zrušila tresty pro dospělé muže beroucí si za manželky již devítileté děti a pro duchovní, kteří tyto sňatky uzavírají. Náboženští vůdci by také získali možnost rozhodovat ve věcech jako rozvod a péče o děti namísto soudců. Podporovatelé novely převážně pocházející z řad koalice šíitských stran argumentují, že navrhované změny mají ženy a dívky chránit před „nemorálními vztahy“ a jsou v souladu s právem šaría - výkladu náboženských textů dávající muslimům návod, jak žít podle Koránu. Irácký Federální nejvyšší soud minulý měsíc rozhodl, že novela neodporuje irácké ústavě.
Odpůrci návrhu varují, že se jedná o krok ke smazání sekularizace státu. Parlament také obviňují z pokusu „zlegalizovat znásilňování dětí“. Proti novele nejvýrazněji stojí irácké poslankyně a feministická hnutí v zemi. Po prvním představení změn veřejnosti vzniklo protestní hnutí Koalice 188 organizující hromadné protesty proti novele včetně srpnových demonstrací v Bagdádu.
Stejný názor zastávají humanitární organizace jako Amnesty International, Human Rights Watch a OSN. „Nejednalo by se jenom o podkopání ženských práv, ale jejich úplné vymazání,“ uvedla Sarah Sanbar, výzkumnice pro Irák ze druhé zmíněné organizace. Ženy se podle ní ze strachu o odloučení od svých dětí budou vyhýbat odchodu z nefunkčních manželství včetně těch, kde by podstupovaly domácí násilí.
Není tomu poprvé, co se šíitská koalice dominující iráckému parlamentu pokusila o omezení práv určitých skupin občanů. Kromě pokračujícího desetiletého boje o omezení ženských práv se v dubnu tohoto roku koalice pokusila prosadit trest smrti pro LGBTQ+ lidi. Přestože ve snaze neuspěla, hlášení se ke stejnopohlavní orientaci může vyústit v patnáctiletý pobyt za mřížemi. Irácká média dále musejí nahrazovat pojem „homosexualita“ frází „sexuální deviace“ a termín „gender“ je zcela zakázán.
Prohlubující se polarizace v zemi nenapomáhá nestabilní situaci Iráku v globální politice. V lednu tohoto roku se teroristická organizace Islamic Resistence in Iraq (IRI) přihlásila k několika dronovým útokům na Izrael. Začátkem října irácká Nejvyšší rada národní bezpečnosti odmítla zprávy o tom, že by Íránu umožnila zaútočit ze svého území na Izrael. Připravovaný útok měl být údajně odvetou za izraelský úder, během nějž zemřela čtveřice Íránců. Irácký vojenský mluvčí Yahya Rasool uvedl, že zprávy nemají žádný základ.
Vznik Zákona 188
Zákon 188 byl přijat v prosinci 1959 v rámci reforem prováděných vládou Abd al-Karima Qásima po svržení monarchie 14. července 1958. Ve své době se jednalo o jeden z nejprogresivnějších zákonů na Blízkém východě. Do doby jeho přijetí neexistovala jednotná pravidla týkající se rodinného práva. Zákon vycházel z islámského práva, přesto zajišťoval větší rovnost mezi muži a ženami v otázkách dědictví, rozvodu a péče o děti. Dále zakázal polygamii bez souhlasu soudce a ustanovil dolní věkovou hranici k uzavírání manželství na 18 let.
Qásim směřoval k modernizaci země, oslabení náboženských elit a budování státu s větší sociální spravedlností. Jeho snahy podporovala obnovená Irácká komunistická strana (ICP), nicméně narazily na odpor velkostatkářů, kmenových a náboženských vůdců, arabských nacionalistů i části armády. Rostoucí napětí a Qásimovy autoritářské tendence vyvrcholily v březnu 1959 jako Mosulské povstání vedené armádními důstojníky.
Po krvavém potlačení povstání se situace v zemi dále destabilizovala. Qásim pokračoval v armádních čistkách, pronásledování a popravách svých politických oponentů, významně omezil právo na shromažďování a zneužíval tajnou policii. Jeho reformy nakonec zůstaly nedokončené a v roce 1963 byl svržen a následně zavražděn. K moci se dostala Socialistická strana arabské obrody (Baas), která zahájila brutální perzekuci arabských komunistů. Uskutečněné reformy včetně Zákona 188 nová vláda zachovala.
