Stanislav Petřík 
Jaké byly Vaše počátky zájmu o fyziku?
Fyzika mě zaujala už na gymnáziu, protože jsme měli dobrou paní profesorku, která nám všechno názorně ukázala. Zlákaly mě hlavně pokusy, už odmala jsem rád něco montoval, měl jsem doma stavebnici Merkur. Chtěl jsem tomu všemu rozumět a fyziku jsem bral jako jakéhosi prostředníka, který mi to umožní pochopit.
Mohou se žáci dostat k fyzice, i když mají špatného učitele?
Určitě, ale je třeba mít zájem o obor. Škola nesmí být jediným zdrojem poznání fyzikálních zákonitostí, člověk musí něco zkoušet i doma. A pak to předat dál.
Byl to důvod, proč jste se stal učitelem?
Je to tak. Už na základní škole jsem si často představoval, jak bych danou látku vysvětlil já, třeba ještě lépe než moje učitelka. Nakonec jsem učil osm let, jak v Olomouci, tak ve Štěpánově. Nikdo nehodnotil moje pokusy, některé lidi zajímaly jen špatné známky dětí, kvůli kterým se nebáli se mnou i pohádat. Navíc ten plat byl velmi malý, a tak jsem si řekl, že s tím skončím a budu se naplno věnovat psaní knih a přednáškám. Nyní mě to baví ještě víc, než když jsem učil.
Pojďme ještě na chvíli do školy. Čím si vysvětlujete trvale nízký zájem o technické obory?
Je to kvůli tomu, že třeba fyzika, ale i matematika je více teoretická než ostatní předměty. Počítají se tam příklady, odvozují vzorečky, a to opravdu málokoho baví. Takovou biologii, kde se poznávají rostliny a zvířata, by chtěli všichni, stejně jako výtvarné vědy. Všichni by to chtěli mít jednoduché. Problém je ale v tom, že my tu fyziku zoufale potřebujeme k životu.
Vidíte nějaké nedostatky ve výuce fyziky?
Podle mého názoru se toho učíme zbytečně moc, stejně jako v ostatních předmětech. A to každého spíše odradí. Probírá se jedno téma za druhým, žáci se musí naučit všechny vzorečky a to je podle mě špatně. Vzpomínám si na své dětství, kdy jsem tento způsob výuky vyloženě nenáviděl, protože mě to vůbec nebavilo. Probírali jsme třeba elektromagnetickou indukci, ale nikdo z nás to nepochopil, protože nám neukázali, jak funguje elektromotor.
Jak by tedy měla vypadat optimální výuka?
Určitě by se měly všechny fyzikální jevy a zákony vysvětlit názorně, nejlépe pomocí pokusů. Žáci se dozví, kde se to využívá, sami si danou věc prozkoumají, případně něco vyrobí. K zahození nejsou ani exkurze do laboratoří a továren. Zkrátka a dobře, současná podoba výuky je nezajímavá a musíme ji zatraktivnit.
Dá se špatná úroveň výuky ve škole nahradit samostudiem?
Je důležité, aby látku dítěti někdo vysvětlil, jinak to stěží pochopí. To se ukázalo zejména během distanční výuky, kdy se na mě obraceli mnozí žáci, abych jim s tím pomohl, protože to nebyli schopni zvládnout. Někde ještě pomohou rodiče, ale když ani oni o tom nic nevědí, tak je konec. Dokonce znám jednoho pána, který se před synem chlubí svými věhlasnými dovednostmi při počítání příkladů, a nakonec probdí celou noc, aniž by se dobral ke správnému výsledku.
Podaří se někdy dohnat nedostatek absolventů technických oborů?
Myslím si, že ano, protože oproti minulosti jsou mnohé firmy ochotny tyto lidi velmi dobře zaplatit, protože je jich málo. Dokonce už na konci studia jsou mnozí studenti bombardováni pracovními nabídkami od různých technicky zaměřených společností. Přichází tedy čas, kdy se studium přírodních věd opět stává lukrativní záležitostí.
Po učitelování následovala spisovatelská kariéra. Jak jste vydal svou první knihu?
Bylo to mnoho let poté, co jsem poprvé začal zaznamenávat své pokusy. Dlouho jsem se k napsání knihy neodvažoval, ale pak se v novinách objevil inzerát jednoho brněnského nakladatelství, které hledalo nové autory naučných knih pro děti. Vyhrabal jsem tedy všechny své zaznamenané pokusy, přepsal je a doplnil a první knížka byla na světě. Tento úspěch mě povzbudil a začal jsem psát i další populárně-naučné knížky a také učebnice. Zrovna teď mi vyjde velká kniha o automobilech.
A když jsme u těch automobilů, který způsob pohonu se jeví do budoucna jako nejlepší?
Donedávna jsme si všichni mysleli, že nic lepšího než elektromobily už nebude. Nyní se ukázalo, že ani dotace nepomohou tato auta protlačit do všech domácností. Problémem je jak vysoká cena, tak i emise, které tyto vozy produkují. A už vůbec nemluvím o nutnosti automobil zdlouhavě dobíjet. Proto se nyní jeví jako nejspolehlivější pohon vodík. Nejsou navíc třeba neekologické baterie, vodík se načerpá stejně jako benzín. Bohužel, zatím takových „vodíkových“ benzinek moc není.
Dosáhne vývoj techniky svého vrcholu, nebo bude stále co rozvíjet?
Tak to je otázka, na kterou je těžké odpovědět, protože nikdo neví, jakým směrem se bude lidstvo dále vyvíjet. Stroje budou výkonnější, suroviny se možná budou vozit z vesmíru. Může se ale také stát, že po určitém vrcholu začne tempo vývoje techniky klesat, což souvisí i s úbytkem porodnosti, takže nás bude méně a to se projeví i v technologiích. Je také možné, že si uvědomíme, kam nás ten šílený vývoj techniky zavedl, a všech vymožeností se dobrovolně vzdáme.
