Vojtěch Bílý Dnes jsem byl při návštěvě jedné nejmenované olomoucké restaurace nejprve rozesmát, následně však zděšen neznalostí pravopisu místních pracovníků. V menu se objevil nápis "kuřecí směs na kary," což mě donutilo zamyslet se nad úrovní takovýchto podniků.
Jsem vyučený kuchař, o gastronomii se zajímám již řadu let a z vlastní zkušenosti mohu říci, že s některými restauracemi to jde od desíti k pěti. Nechci na tomto místě hodnotit ochotu obsluhy či zručnost kuchaře, to by asi bylo na delší povídání a mnozí by se mnou jistě nesouhlasili. Na čem se však shodneme je fakt, že i člověk s nižším vzděláním (myslím tím odborné učiliště, i když velká část pracovníků dnes ani vyučena v oboru není) by měl ovládat základní podoby českého jazyka. Je skutečně ostudné, když se v podniku, který je jinak na vcelku slušné úrovni, objeví něco, co má s češtinou podobné asi tolik, jak by řekl známý fotbalový komentátor Jaromír Bosák, co "tučňák patagonský s předsedou OSN."
Při pátrání ve své šedé kůře mozkové si vybavím několik příkladů do nebe volající neznalosti jazyka. Ať už to byl prostějovský hotel se svými "vepřovými vípečky," venkovská hospoda a její "specialyty," olomoucká "směs na kary" či "zeleninové ryzoto."
Nevím zda jsem sám, komu tato neznalost vadí a vytáčí ho někdy skoro až do nepříčetnosti, ale myslím si, že každý, kdo v gastronomii pracuje, by neměl připustit, aby jeho host byl těmito výrazy "terorizován." Změnu k lepšímu však nečekám, zájem o gastronomii je v naší společnosti na mizerné úrovni, pracovníci se málokdy snaží zdokonalit a úroveň našich restaurací tak zřejmě může spasit jen stejně nevyhnutelný zánik češtiny a její nahrazení angličtinou.
To ale naši provozovatelé restaurací pochopili již před lety, při průjezdu městem Kostelec na Hané si dodnes vzpomenu na nápis lákající na víkendový zápas anglické Premier league: "tuto neděli Livrpúl - Menčestr."
