Veronika Požárová 
Realizace fotografií ke stažení zde: http://pozave.rajce.idnes.cz/Samostatny_projekt
a) Cíl práce
Hlavním cílem tohoto samostatného projektu je pomocí souboru fotografií představit čtenářům soukromé westernové městečko Beaver City. Výjimečnost tohoto objektu spočívá v tom, že lidé, kteří sem jezdí, kteří se o městečko starají a organizují zde akce, to dělají, protože je to baví a je to jejich koníček, a nesnaží se na tom vydělat co nejvíce peněz. Na rozdíl od některých jiných, komerčních, westernových městeček zde neuvidíte vystoupení kankánových tanečnic v lesklých sukýnkách, ohňostrojovou show, poskakující klauny, ani se nesvezete na kolotoči.
Lidi, kteří sem jezdí, spojuje zájem o americkou historii v rozmezí let 1700 až 1890 dle jejich zaměření. Snaží se tu oblékat a bavit takovým způsobem, jako se lidé oblékali a bavili právě v Americe v tomto období. Můžete zde vidět kovboje a indiány, ale také trappery, osadníky, městské dámy a pány nebo vojáky. Není možné sem přijít, zaplatit vstupné, koupit si popcorn a čekat, že vás někdo provede městečkem s výkladem o každé budově. Pokud chcete tohle místo navštívit, musíte ukázat, že sem patříte, pořídit si vhodné oblečení a také přiložit ruku k dílu při udržování či rozšiřování městečka.
Záměrem této práce je popsat a na snímcích zachytit a představit tohle netradiční místo a lidi, kteří se baví trochu jinak, než je v moderní době běžné. Zároveň bych na fotografiích ráda zachytila svůj subjektivní dojem z tohoto místa. Jako by se člověk opravdu přesunul do jiné doby, starosti se zdají vzdálenější a čas plyne pomaleji. Místo prostupuje klid a pohoda. Zachycení tohoto mého dojmu na fotografiích je tedy dílčím cílem tohoto samostatného projektu.
b) Zdůvodnění volby tématu
Mojí tematickou specializací v rámci studia Žurnalistiky na Univerzitě Palackého v Olomouci je kultura. Při hledání tématu byla mým kritériem také jistá originalita, nechtěla jsem tedy fotografovat něco, co člověka napadne jako první nebo druhé, když se řekne kultura. Tak jsem došla k tématu westernové městečko. Tento výběr jistě ovlivnilo to, že se od dětství pohybuji v prostředí koní a kovbojů a navštěvuji westernová městečka. Mým prvním konkrétním nápadem bylo objet několik vybraných městeček, a na fotografiích je ukázat a srovnávat. Následně mi ovšem došlo, že každé z těchto městeček má svůj web a na něm velké množství kvalitních fotografií od profesionálních fotografů. V projektu by pak šlo především o srovnávání, což mi nepřipadalo jako dostatečně smysluplný cíl projektu.
Rozhodla jsem se tedy zaměřit na jedno konkrétní westernové městečko. A jedno z westernových městeček, které znám, se od ostatních liší. Není tak snadné jej navštívit a nemá na webu fotografie od profesionálních fotografů. Není komerční a hledí se zde na dobové oblékání. Proto jsem si vybrala tohle městečko, které nese název Beaver City. Vybrané téma může být atraktivní pro ty, kteří se zajímají o historii osidlování Ameriky a divokého západu, stavbu srubů, historické odívání, ale může zaujmout i kohokoli jiného.
Téma jistě nepatří k důležitým záležitostem dnešní doby, které by měl každý znát, což souvisí i s danou specializací. Prostřednictvím kultury lidé mimo jiné realizují své zájmy a koníčky, baví se a mohou se odreagovat od každodenních starostí. Jde tedy spíše o oddechové téma.
Rozhodla jsem se tedy fotografovat něco, co je originální a zároveň mě zajímá a baví. Říká se, že lidé mají psát o tom, co znají a co je jim blízké. Podle mého názoru se tohle může stejně pozitivně projevit také při fotografování.
c) Zdroje/stav problematiky
Jak jsem již uvedla výše, fotografování westernových městeček obecně probíhá většinou za účelem jejich propagace a nalákání návštěvníků. Majitel si najme profesionálního fotografa, který fotí veškeré atrakce, které objekt nabízí, a fotografie jsou pak umístěny na internetových stránkách, plakátech a letáčcích, které zvou k návštěvě. Mnou vybrané westernové městečko ovšem netouží po davech turistů připravených vyprázdnit peněženku, a tudíž nevytváří žádné propagační materiály. Je možné, že v České republice existuje ještě nějaké podobné soukromé westernové městečko, není mi to však známo a nepodařilo se mi žádné takové dohledat. Mezi komerční westernová městečka, která výše zmiňuji, bych zařadila např. westernové městečko Šiklův mlýn – Šikland, Western park Boskovice, westernové městečko Haltervalley nebo westernové městečko Stonetown.
Westernové městečko Beaver city bylo založeno před dvaceti lety a v letošním roce tedy bude slavit významné výročí založení. Jeho fungování a spravování zajišťují dva corraly, a to Western City Corral a Trappers Corral. Oba corraly dále spadají pod organizaci Westerners Intrenational CZ, mají svá pravidla a stanovy a každý corral má také svého šerifa, který je volen na dobu dvou let. Městečko Beaver City se nachází na Českomoravské vysočině, poblíž obce Strážek. Pomyslně je pak zasazeno do amerického státu Wyoming v letech 1700 až 1890, přičemž každý, kdo sem jezdí pravidelně, se zaměřuje jen na určitý výsek této doby a vybírá si, jakou postavu bude představovat. Oblečení a specializaci si lidé vybírají po poradě se zkušenějšími členy, příp. po prostudování literatury, která je často dostupná pouze v angličtině.
Do Beaver City se sjíždějí jak členové obou corralů, kteří městečko udržují a rozšiřují, tak méně častí návštěvníci, kteří ovšem také občas s něčím pomohou. Nemálo návštěvníků do městečka dojíždí např. až z Prahy, Ústí nad Labem nebo ze Slovenska.
Každý rok se zde pořádá kolem dvaceti akcí, z toho většinou pouze jedna je přístupná široké veřejnosti a není nutné na ní mít dobový oděv. Jednou z hlavních akcí je letní táboření, které trvá celé dva týdny. Pravidelnými akcemi jsou také soutěže v lukostřelbě, hodu nožem a sekyrou nebo rýžování zlata, probíhá zde Mistrovství České republiky v ovládání biče a lasa a Mistrovství České republiky ve westernovém žonglování. Dále zde probíhají brigády, při kterých se především budovy opravují nebo staví nové. Opravy a výstavby jsou financovány z peněz corralů, které tvoří z velké části příspěvky jejich členů.
Zajímavostí je, že v loňském roce bylo městečko jedním z míst, na kterých se natáčel hraný dokument České televize s názvem David Zeisberger – apoštol indiánů. Dokument pojednává o životě rodáka ze Suchdola nad Odrou, který strávil 63 let mezi indiány. Pravidelní návštěvníci Beaver City, kteří mají velmi propracovaný dobový oděv spadající do příslušné doby, měli možnost v dokumentu krátce účinkovat. Film bylo možné zhlédnout na Štědrý večer roku 2014 na ČT2.
d) Ideový plán
První otázkou, kterou bylo nutné si položit, bylo, jakým způsobem chci tohle městečko představit, zda budu zachycovat pouze budovy, nebo lidi. Zda se budu soustředit na nějakou část městečka. Nakonec jsem se ale rozhodla, že výsledný soubor fotografií by měl být co nejkomplexnější, tedy zachycovat jak budovy a tohle místo, lidi a jejich činnosti, tak i zvířata, která také k místu patří. Přesto bych ovšem chtěla nejvíce prostoru, tedy fotografií věnovat lidem, kteří jsou dle mého názoru nejdůležitější součástí městečka a jeho atmosféry.
Rozhodla jsem se také obyvatele a návštěvníky městečka nežádat o pózování a nevytvářet tedy umělé situace. To především proto, aby výsledný soubor fotografií co možná nejvíce zachycoval pravou povahu tohoto místa.
K zachycení dobové atmosféry jsem dále usoudila, že bude vhodné fotografie upravit do sépiové barvy podobné starým fotografiím. Na těchto sépiových fotografiích ovšem pravděpodobně nevyniknou vždy všechny zobrazované motivy, proto budou fotografie předloženy i v původním barevném provedení.
e) Postup práce
Vypracovávání tohoto projektu jsem rozdělila na následujících šest částí:
I. Vymezení cílů a konceptu souboru fotografií
Tato část práce je podrobně vymezena výše. Připadá mi ovšem důležité zmínit, že jsem si před začátkem fotografování musela vymezit, k čemu přesně mají fotografie sloužit.
II. Teoretická příprava
Vzhledem k tomu, že se nemohu označit za zkušeného fotografa, rozhodla jsem se před začátkem fotografování přečíst knihu Nikon D5100 Od momentek k nádherným snímkům o práci s digitální zrcadlovkou, kterou vlastním, a připomenout si některé věci. Dále jsem také prolistovala několik vydání časopisu Digitální foto, ve kterých jsem hledala tipy a čerpala inspiraci.
III. Výběr termínů focení
Dalším krokem bylo vybrat vhodné termíny. Mým požadavkem bylo, aby se na místě zrovna konala akce, aby bylo možné zachytit lidi v dobovém oděvu. Vyloučila jsem dále brigády a akci veřejnou, na kterých není nutné dobový oděv nosit. Zároveň bylo potřeba, abych v daný termín měla čas a k dispozici auto, protože městečko se nachází asi 40 km od místa mého bydliště a dostat se na místo veřejnou dopravou je poměrně složité. Fotografie jsem pořizovala v šesti různých termínech.
IV. Fotografování
K fotografování jsem používala digitální zrcadlovku Nikon D5100 s rozlišením 16,2 Mpx a objektiv Nikon DX 18-105 mm. Fotoaparát a objektiv jako sadu jsem si pořídila v roce 2013. Na každý termín focení jsem s sebou měla náhradní baterii a také paměťovou kartu. Snímky jsem pořizovala ve formátu RAW i JPG. Většinu snímků jsem fotografovala v Automatickém režimu nebo režimu Program, používala jsem jak automatické, tak manuální ostření. Pracovala jsem s nastavením vyvážení bílé.
V. Výběr fotografií
K výběru fotografií jsem postoupila až v okamžiku, kdy jsem měla fotky ze všech termínů focení stažené v počítači. Jak jsem zmínila výše, fotografie jsem pořizovala ve formátu RAW + JPG. Důvodem je, že v mém počítači programu Adobe Photoshop Elements 11 poměrně dlouho trvá, než načte velké množství fotografií ve formátu RAW, a bez programu na úpravu fotografií můj počítač formát RAW nedokáže zobrazit. Fotografie jsem si tedy nejdříve prohlédla ve formátu JPG a z nich vybírala ty, které by mohly být vhodné a které by dále bylo potřeba upravovat. Záměrem výběru bylo vybrat z pořízených fotografií ty nejvíce povedené, ale zároveň různorodé a reprezentativní. Z celkového počtu asi 250 fotografií jsem nejdříve vybrala 30 fotografií, a následně výběr ještě zúžila na konečný počet 18 fotografií.
VI. Úprava vybraných fotografií
Veškeré úpravy vybraných fotografií jsem prováděla v programu Adobe Photoshop Elements 11. Mezi prováděnými úpravami byl ořez, úprava jasu a kontrastu. Přednastavený formát s poměrem 2:3 jsem se rozhodla změnit pouze u jedné fotografie. Aby fotografie co nejvíce zachycovaly dobovou atmosféru městečka, rozhodla jsem se, že je předložím ve dvou verzích. A to ve verzi barevné a verzi sépie, která připomíná staré fotografie. U většiny fotografií převedených do sépie pak bylo nutné lehce zvýšit kontrast, aby vynikly hlavní motivy fotografií. Nakonec jsem každé vybrané fotografii přiřadila pracovní název.
DOPROVODNÉ POPISKY K FOTOGRAFIÍM:
Fotografie č. 1 – Proti slunci
První fotografie znázorňuje pomyslný vstup do městečka. Fotografii jsem zařadila do výběru především proto, že splňuje onu podmínku pohodové atmosféry. Skupinka lidí míří do městečka na večeři.
Fotografie č. 2 – Pár na balkoně
Tato fotografie zachycuje pár na balkonku místního ubytovacího zařízení s názvem Cock hotel. Dáma je oblečená v empírových šatech a přes ramena má přehozený pléd. Muž má jako trapper dobovou košili, opasek s nožem a kožené legíny. Fotografie zachycuje jejich volný čas před obědem, je prostoupena klidem a dobrou náladou. Slunce a krásné počasí znemožňuje poznat, že jde o březnový den.
Fotografie č. 3 – Zimní výhled
Fotografie ukazuje místo v čase, kde se zde nekoná žádná akce a městečko je pokryté tenkou vrstvou sněhu. Na fotografii vidíme obchod, do kterého míří jeden návštěvník. Před obchůdkem na něj čeká jeho syn, kterého hlídá místní pes. V pozadí také můžeme v ohradě vidět jednoho koně, který už je také stálým obyvatelem městečka. Fotografie je chladná a klidná.
Fotografie č. 4 – Obchůdek
Budova zobrazená na fotografii je místním obchůdkem s názvem General store. Návštěvníci městečka si zde mohou koupit různé předměty od indiánských ozdob do vlasů až po kabáty a kožešiny. Obchod má i své internetové stránky a předměty je možné si objednat a koupit i bez návštěvy městečka. Polovina budovy také slouží jako ložnice pro dva stálé obyvatele a správce městečka. Topí se zde pouze v kamnech, stejně jako ve všech ostatních budovách Beaver City.
Fotografie č. 5 – Večeře o díkůvzdání
V městečku se ctí americké svátky a tradice této doby. Jedním z těchto svátků je Den díkůvzdání, jehož podstata je založena na děkování osadníků indiánům za to, že jim pomohli přežít zimu a naučili je pěstovat v nových podmínkách. V městečku se každý rok lidé schází na oslavu tohoto dne, je vždy připraveno bohaté pohoštění a na stolech jsou bílé ubrusy, což jinak není zvykem. Na fotografii vidíme čekání na večeři.
Fotografie č. 6 – Ovce po ránu
Fotografie zachycuje výběh pro ovce a kozy v brzkém podzimním ránu a představuje probouzení do nového dne. Rána bývají v tomto městečku klidná. Spoustu návštěvníků městečka dlouho do noci zpívá, hraje a popíjí v místním Saloonu, a v dopoledních hodinách pak dospává spánkový deficit. Od osmi do desíti hodin dopoledne si lidé mohou jít zakoupit snídani, která se vydává v budově hotelu.
Fotografie č. 7 – Vítězný tým
Městečko Beaver City se každoročně zúčastňuje setkání westernových městeček, při kterém zástupci každého městečka soutěží v nejrůznějších disciplínách. Fotografie zachycuje sestavu vítězného týmu, kterým je právě místní tým Beaver City, s putovním pohárem. Soutěž se koná především pro zábavu diváků i zúčastněných, přesto se všichni zúčastnění snaží vždy podat co nejlepší výkony.
Fotografie č. 8 – Hod kládou
Jednou z disciplín ve výše zmíněné každoroční soutěži je hod kládou. Každý soutěžící hází několika různými styly a snaží se dohodit co možná nejdál. Hází se před sebe i za sebe. Nejtěžším stylem házení je pak ten, při kterém se kláda ve výchozí pozici drží mezi nohami jednou rukou před tělem a jednou za tělem. To je obtížné zejména pro dámy menší postavy. Výsledky členů týmu se následně sečtou. Fotografie se snaží zachytit dynamický moment odhození klády.
Fotografie č. 9 – Soustředěný hod
Další z disciplín soutěže je hod sekerou/tomahavkem na terč, a to z různých vzdáleností. Fotografie zachycuje zástupce týmu Beaver City při soustředění před hodem na terč. V pozadí fotografie můžeme vidět tzv. rozptylovače, který se pokouší soutěžícího rozhodit a zhoršit tak jeho výkon. Tohle všechno je ale myšleno i vnímáno s humorem a nadsázkou.
Fotografie č. 10 – Počítání zlatinek
Další disciplínou, které se týmy účastní, je rýžování zlata. Konkrétně se soutěžící snaží najít malá pozlacená zrníčka v kýblu písku, a to pomocí rýžovací pánve a kádě s vodou, vše ve vymezeném čase. Soutěžící nejdříve vysype písek, ve kterém jsou zlatinky do rýžovací pánve, a následně pánví krouží v kádi s vodou. Tím se zlatinky, které jsou těžší než písek, dostanou až na dno pánve. Písek se pomalu vyplavuje, až by měly na dně pánve zůstat pouze zrníčka zlata. Fotografie zobrazuje člena týmu Stonetown při počítání získaných zlatinek uschovaných ve zkumavce.
Fotografie č. 11 – Rozdělání ohně
Uvaření vody na ohni rozdělaném pomocí křesadla je dalším úkolem soutěže. Fotografie zachycuje člena týmu Beaver City, jak se snaží rozfoukat oheň, a tím urychlit ohřívání vody, protože tento úkol je na čas. Složitost úkolu spočívá především v tom, že oheň je možné rozdělat pouze pomocí křesadla a přiděleného množství sena a dřeva.
Fotografie č. 12 – Pohoda
Tato fotografie zachycuje dva návštěvníky Beaver City při poklidném rozhovoru a pokuřování na houpacích křeslech na verandě budovy místní pošty. Slunce opírající se do dřeva budovy budí hřejivý dojem z fotografie.
Fotografie č. 13 – Čekající chlapec
Ač může možná fotografie působit umělým dojmem, o pózování zde žádáno nebylo. U stolů, které se nacházejí naproti budově pošty, bylo plno, a zachycený trapperský chlapec si šel sednout k budově pošty. V této budově se dříve tiskly noviny a prodávaly pohlednice. Dnes budova slouží především k ubytování návštěvníků.
Fotografie č. 14 – Zamilovaný pár
Na fotografii vidíme zamilovaný pár. Zajímavostí je, že oba z dvojice na tohle místo jezdí už od malička, na tomhle místě se také zasnoubili a nakonec i vzali. Jejich úsměvy podporují pozitivní ladění souboru fotografií. V pozadí fotografie můžeme vidět budovu kovárny.
Fotografie č. 15 – Otec a dcera
Fotografie zachycuje tatínka s dcerou při malém škádlení. Děti si ve většině případů pobyt v Beaver City velmi užívají, protože je zde pro ně spousta věcí nových a rodiče jim dovolují tyto věci prozkoumávat. Na fotografii je nejvýraznější roztomilý a zároveň lišácký úsměv holčičky.
Fotografie č. 16 – Kůň v ohradě
Tato fotografie zobrazuje koně v ohradě k večeru při západu slunce. V pozadí je vidět části budov obchodu a hotelu. K pravidelně pořádaným akcím patří Beaver City trail, při kterém je testována především poslušnost koní a zručnost jejich jezdců. Dále pak Baever City čtvrtmíle, což je rychlostní závod.
Fotografie č. 17 – Fort Beaver
Fotografie ukazuje část městečka, ve které sídlí především členové Trappers Corralu, osadníci a trappeři, což byli tehdejší lovci kožešin. Tato část městečka se nazývá Fort Beaver a říká se jí také trappeřiště. Jde o klidný letní den. V pozadí fotografie můžeme vidět několik spojených stanů, které obývají mladší členové Trappers corralu.
Fotografie č. 18 – Rozmrzelé ráno
Tato fotografie zachycuje holčičku v pyžamu, která právě vstala, je trochu rozmrzelá a příliš se jí nelíbí, že je fotografována. Budově, ze které děvče kouká, se říká Zastávka. Fotografie se snad jako jediná vymyká z onoho požadovaného pozitivního naladění, přesto jsem se rozhodla ji do výběru také zařadit.
f) Sebehodnocení
Z realizace projektu jsem měla z počátku obavy, a to především z technického zpracování fotografií. Fotografování mě baví už dlouhá léta, do roku 2012 jsem ovšem používala pouze digitální kompaktní fotoaparát a moje focení by bylo vhodné označit za naprosto amatérské. V rámci svojí specializace na fotožurnalistiku jsem se chtěla posunout alespoň o kousek dál. Dá se říct, že moje práce začala v momentě, kdy jsem se rozhodla pořídit si digitální zrcadlovku a začala se učit s ní pracovat. Na některých fotografiích se tedy mohla projevit jistá nezkušenost. Stejně tak jsem se až s předměty souvisejícími s fotožurnalistikou začala více zajímat o úpravu fotek.
Původním plánem bylo fotografovat předem vybrané očekávané situace a objekty, např. odpočinek na verandě budovy pošty v podvečerním slunci. To se ovšem podařilo jen v některých případech. Nakonec se ukázalo, že ke zdařilejším fotografiím patřily spíše ty, které zachycují aktuální dění a náladu, bez předchozího plánování, také s ohledem na počasí.
Jako pozitivum projektu vidím to, že fotografování probíhalo celkem při šesti návštěvách tohoto místa v průběhu celého roku a fotografování, zpracování a výběru fotografií bylo věnováno hodně času. To je patrné i z fotografií samotných, na kterých lze rozpoznat různá roční období, počasí a denní dobu. Jak již bylo uvedeno, za pozitivum považuji také to, že jako autorka projektu tohle místo navštěvuji již dlouhou dobu, a tedy dokážu posoudit, co jej charakterizuje a co je pro něj výstižné.
Malým zklamáním pro mě bylo to, že můj posun v umění fotografování nebyl tak velký, jak jsem původně doufala. Přesto můžu říct, že vytváření projektu pro mě bylo přínosné. Především výběr fotografií z velkého množství nafoceného materiálu, kdy bylo nutné dívat se na fotografie s kritickým postojem, mě přiměl uvědomit si moje nejčastější chyby a nedostatky mých fotografií.
Za nedostatek práce by se také dala považovat skutečnost, že vybrané fotografie nejsou schopny úplně stoprocentně zobrazit celkovou atmosféru zobrazovaného objektu. Výsledný soubor fotografií považuji spíše za jisté uvedení tohoto místa, jeho krátké představení, což také bylo cílem projektu. Právě za účelem dostatečného představení jsem se rozhodla do výsledného souboru zařadit osmnáct fotografií, místo původně zamýšlených dvanácti fotografií. Myslím, že předložené fotografie dobře zobrazují pohodu, kterou je trávení času na tomto místě prostoupeno. V případě, že by byly tyto fotografie někde publikovány, myslím, že by bylo velice zajímavé, kdyby je doprovázely např. rozhovory se zachycenými lidmi, ve kterých by vysvětlovali, jak se k tomuto koníčku a místu dostali, co je na tom nejvíce baví apod.
Myslím, že můžu říct, že projekt splnil svůj hlavní cíl, tedy představení soukromého westernového městečka Beaver City, i cíl dílčí, kterým bylo zachycení pozitivní nálady, klidu a pohody, které z tohoto místa pociťuji.
g) Literatura a zdroje
Realizace fotografií ke stažení zde: http://www.uschovna.cz/zasilka/EP9G5HNXRTD2JEBJ-WIL/
Za „konkurenční projekty“ by bylo možné považovat např. fotoprezentace jednotlivých výše zmiňovaných westernových městeček, které je možné najít na jejich webových stránkách, např. Western park Boskovice - http://www.westernove-mestecko.cz/, Westernové městečko Šiklův mlýn - http://www.sikland.cz/o-svete-sikland/arealy/sikluv-mlyn/, Westernové městečko Stonetown - http://www.stonetown.cz/, ad. Fotografie mnou vybraného městečka Beaver City od ostatních návštěvníků je pak možné vidět na této stránce - http://beaver1850city.rajce.idnes.cz/. I tyto fotografie zachycují atmosféru v městečku a aktivity, které se zde podnikají, za malou nevýhodu by se ovšem dalo považovat velké množství fotografií různé kvality.
SYLVAN, Rob. Nikon D5100: od momentek k nádherným snímkům. Brno: Computer Press, 2011. ISBN 978-80-251-3704-8.
Trappers Corral. [online]. [cit. 2015-04-26]. Dostupné z: http://tc.westerners.cz/
Western City Corral. [online]. [cit. 2015-04-26]. Dostupné z: http://wcc.westerners.cz/
Westerners International CZ. [online]. [cit. 2015-04-26]. Dostupné z: http://www.westerners.cz/
