st., 5. květen 2021 23:24

Bludný kámen zahájil výstavu ve Slezance

Opava - Umělecký spolek Bludný kámen zahájil výstavu s názvem Souostroví, která byla připravena k výročí pětadvaceti let od jeho vzniku. Inspirací byla umělcům nedávno prožitá zkušenost s nařízenou izolací. Galerijním prostorem se tentokrát stal bývalý obchodní dům Slezanka. Spolku se tak podařilo znovu oživit tento chátrající objekt.

“Jsem rád, že se nám tuto výstavu podařilo realizovat ve Slezance. Už  je to několikátá štace, kterou se nám toto často přehlížené místo podařilo znovuobjevit a zvelebit a v tom dobrém slova smyslu zestetizovat. Doufám, že opět přispějeme k tomu, aby se Slezanka dostala do veřejné debaty a aby se opět začalo mluvit o tom, co tady s tímto prostorem bude dál, “ zahájil výstavu Martin Klimeš. 

Bludný kámen letos oslavil pětadvacet let svého působení. Výstava měla původně reflektovat  témata, kterými se spolek od počátku své činnosti zabývá. Avšak po intenzivní zkušenosti s několikaměsíční nařízenou izolací a s pozastavením společenského a kulturního života pro ně bylo  přirozeně nutné  zareagovat na aktuální situaci a namísto konkrétního tématu stanovit rámec, ve kterém oslovení umělci mohli představit různé pohledy na nedávno prožitou zkušenost.

"Do příprav výstavy k příležitosti pětadvaceti let Bludného kamene nám vstoupila celá pandemická situace, která nás úplně vyvedla z rytmu a donutila nás přemýšlet o tom, jak se k celé té situaci vztáhnout a jak ji zrcadlit k naší činnosti,” vysvětlil Jakub Frank. Dle slov pořadatelů bylo kromě aktivity v online prostoru v průběhu pandemie po jejím ústupu situaci reflektovat v nadcházející výstavě. Kurátoři a členové spolku si uvědomovali a uvědomují dlouhodobý dopad pandemie nejen na Bludný kámen, ale i na umělce. Po společné debatě tedy došli k fenoménu pustého ostrova a osobnosti trosečníka, který se vypořádává s osamělostí na pustém ostrově. “Zde chyběl už jen krok k tomu, abychom si po řadě let znovu otevřeli Robinsona Crusoa, začetli se do něj a vlastně si zopakovali všechny ty osudy, kterými si procházel. V tu chvíli se nám podle toho začala skládat celá tato výstava, “ dodal Jakub Frank. 

V kurátorském textu k výstavě se uvádí následující: “ Téma Souostroví vyšlo z nějaké izolace, z izolace do které se dostává člověk, kterého osud zažene někam na pustý ostrov a je nucen se vypořádávat, jak s vlastní samotou, tak s nehostinností toho ostrova. Vybrali jsme díla, která jsou vyprávěními záměrných trosečníků..“ Všechna díla, které jsou ve Slezance vystavena se k tomuto tématu nějak vážou. Vedle sebe tady tak leží mapy Jana Pfeiffera a větrné básně Karla Adamuse, v dalším odděleném prostoru se ve smyčce přehrává utopické vyprávění Marie Lukáčové. O kousek dokumentuje svou cestu za sluncem kresbou Milana Maura. Rituální prostěradla Adély Součkové visí hned vedle hromady tyčí, které tady zbyly z akce Distantní kontakt Vladimíra Havlíka, fotografie ze Stanice pro výzkum sněžné slepoty Pavla Sterce jsou pak spolu s oblečením umístěny na věšáky hned vedle fotografické série Žánry každodennosti Jiřího Skály. A konečně také práce Michala Kindernaye, Magdalény Manderlové, Mariana Pally či Davida Böhma a Jiřího Franty.

Co bylo pro vernisáž vyjímečné, byla delegovaná performance Vladimíra Havlíka, do které se zapojili i samotní návštěvníci. Těch bylo na opavské poměry poněkud dost. 

“Výstava Souostroví je pro mě velmi příjemným a osvěžujícím kulturním zážitkem. A to svojí celkovou koncepcí a netradičním galerijním prostorem v podobě bývalého obchodního domu, kterému se tak díky organizátorům podařilo alespoň na chvíli vdechnout nový život. Ale také tématem výstavy - aktuálním zážitkem nařízené izolace, který rezonuje asi v každém z nás, “ shrnula dojmy z vernisáže  návštěvnice Ivana Ondruchová. 

Zobrazeno 93 krát
Naposledy upraveno: čt., 6. květen 2021 07:26
Pro psaní komentářů se přihlaste