Linda Judasová O důsledcích, které celá tato patálie způsobila bychom mohli vést učené polemiky hodiny a hodiny. Co naplat, situace je vážná a několik dalších (snad jen měsíců) vážnou zůstane. Pokud nejsme odborníky, můžeme jen spekulovat, které odvětví je pandemií zasaženo nejvíce a kdo se bude z následků oklepávat nejdéle. Pravdou ovšem také zůstává, že veselá mysl je půl zdraví, a byť možná v plejádě veškerenstva problémů stojí ty z oblasti kultury až v závěsu, je důležité pamatovat i na ně.
Byli to právě umělci, kteří jako jedni z prvních pocítili hořkou pachuť vládních nařízení. Z ničeho se nic se uzavřela divadla a společenské či kulturní akce byly nejdřív odsunuty o měsíc a potom už na neurčito. Úsměv na tváři nejspíš ztuhl nejednomu muzikantovi, režisérovi, či herci. Hledejme ale pozitiva, skrze pestrobarevné látkové roušky, o kterých začali z nudy mnozí z nich zpívat, to stejně nebylo vidět. Přeplněné diáře pro jaro 2020 vhodné leda tak na podpal v krbu a výplata v nedohlednu, to byla realita většiny umělců. Množství z nich zareagovalo okamžitě a už po pár týdnech mávali z titulních stran obrázkových časopisů, při markování nákupu v supermarketech. Pravděpodobně se nikdy nedozvíme, kdo z nich bral podobnou práci vážně a komu posloužila jen jako dojemný mediální kompot.
Našlo se ale i pár podnikavců, kteří se rozhodli, že když nemůže národ za kulturou, musí kultura za národem. V době internetového připojení a sociálních sítí to přece není žádný problém. A tak začaly vznikat platformy, které přinášely umělecké počiny naservírované na stříbrném podnose až do obýváků. Dávno pryč byly doby, kdy si muži do divadel povinně uvazovali kravatu a leštili maturitní polobotky, najednou jsme mohli sledovat živé streamy představení a zůstat přitom v pyžamu. Nezaháleli ani muzikanti, kteří začali ve velkém pořádat instagramové koncerty, na kterých se také dala najít lecjaká pozitiva. Všichni jsme totiž stáli v pomyslné první řadě, fronta na toalety byla ve většině případů nejspíš minimální a za příliš odvážné taneční kreace se také nikdy stydět nemusel.
Ať už nám ale v žilách protéká jakákoliv míra neutuchajícího optimismu, všichni dobře víme, že živá kultura s sebou nese jeden základní aspekt, který nedokáže tak úplně suplovat ani full HD rozlišení. Jsou to emoce, kterým nejvíc sluší, když se můžou streamovat jen na krátkou vzdálenost z jeviště do hlediště. Tak snad si budeme moct už brzy zase ničím nerušeně stěžovat na toho člověka, který přišel do divadla či kina pozdě a muselo se kvůli němu zvědnout půl uličky. Nádech, výdech.
