Lucie Zubková „Informace jsou dnes snadno vyhledávatelné. Je možné, že mladším lidem stačí internet,“ přemítá David Rajnoch, bývalý člen Filmové školy a jeden z aktivnějších účastníků současných filmových projektů Střediska. Dalším vysvětlením může být i nedostatečný přísun nejnovějších technologií.
Fokus je příspěvkovou organizací, která se věnuje snaze o efektivní vyplnění volných odpoledních chvil novojičínských dětí a mládeže. Ředitelkou je Mgr. Hana Růžová, jejím zástupcem pak Martin Jakůbek, který zároveň vede Mediální oddělení.
V minulém školním roce navštěvovalo Filmovou školu celkem osm dětí, letos (školní rok 2009/2010) se zapsali pouze čtyři. „Někteří z nás odešli kvůli studiím, zestárli jsme,“ tvrdí Rajnoch. Dalším faktem ale je, že technika rychle stárne. Proč se vedení Fokusu nezajímá o navýšení příslušných finančních prostředků, vysvětluje Martin Jakůbek následovně: „Po zkušenostech s organizováním akcí pro postižené spoluobčany cítíme nutnost vybudování bezbariérových přístupů do kluboven a učeben. To je náš nejbližší cíl.“ Jejich žádosti o granty proto filmařské a jiné technické vybavení pochopitelně opomíjejí.
Ostatní kroužky, které nepotřebují neustálé obnovování vybavení a které nejde nahradit internetem, pokračují bez problémů. Během školního roku Fokus navštěvuje přibližně 1 400 dětí. K výběru mají esteticky, sportovně, pohybově či jazykově zaměřené kroužky. Fokus jim však nabízí i prázdninové aktivity, Středisko pořádá řadu příměstských i pobytových letních táborů.
Charakteristika pod titulkem „Filmová škola“ na webu hlásá: „Základy profesí kameramanů, redaktorů a střihačů. Příprava pro další studium na středních filmových školách.“ Kroužek vznikl roku 2000 v souvislosti s natáčením filmu Bezstarostné léto – čtyřiadvacetiminutového snímku, který vypráví prázdninový příběh chlapce ze sociálně slabé rodiny. Režii tenkrát obstaral Martin Jakůbek, v té době ještě zaměstnanec ZŠ Komenského v Novém Jičíně. S tehdejším ředitelem Fokusu Mgr. Tomášem Vindišem se znal z letních táborů, kam jezdil jako vedoucí. Měl zájem o vlastní filmový kroužek, který by se pohyboval okolo natáčení jím plánovaného snímku. Na hlavní posty usedli dospělí tvůrci, kteří už měli s filmařinou zkušenosti (kameru např. obstaral Robert Nekl, budoucí vedoucí Filmové školy). K sobě si pak každý z nich vzal mladého pomocníka, kterého zaučoval. K natáčení štáb využil novojičínské exteriéry, interiéry Fokusu (tím časem Domu dětí a mládeže – DDM) a prostředí letního tábora Hůrka, tehdejší kmenové základny prázdninových pobytů DDM. Ve vedlejších rolích a komparsu se objevili dětští účastníci tábora, do zhotovení filmu se zapojilo zhruba pětadvacet herců a sto padesát dalších spolupracovníků. Kompletní realizace tohoto projektu trvala čtrnáct měsíců, tedy více než jeden rok. Samotné natáčení pak probíhalo dvacet čtyři dní a šest nocí.
Počáteční průběh kurzů Filmové školy je tedy jasný. Po uvedení Bezstarostného léta však vedoucí museli hledat novou náplň, aby tradice zájmového kroužku pokračovala. Obsah jednotlivých hodin zajistila převážně filmařská praxe. Účastníci natáčeli reportáže z okresních akcí, dokumentaristiku a medailony o významných osobnostech regionu, například o básníkovi Jaroslavu Merendovi. Měli pravidelný prostor v regionální televizi Polar, kde se jejich díla vysílala. Podíleli se i na druhém filmu Martina Jakůbka Člověk na obtíž (2005). Společně pak rozebírali, co natočili špatně a co naopak správně, učili se základní kameramanské postupy a pojmy jako velikosti záběrů, osy, nebo možnosti svícení.
Na otázku, zda vedení Fokusu v příštím školním roce plánuje pokus o znovuotevření Filmové školy, Jakůbek reaguje: „Ne, tuto činnost jsme prozatím pozastavili. Chceme podporovat mladé talentované lidi, kteří mají zájem se rozvíjet, a těch v tomto okruhu bohužel není mnoho.“ Proto se nyní Středisko vydává spíše směrem krátkodobých projektů. Pro nadšeného teenagera údajně není problém zajít za vedením, představit zajímavý a realizovatelný nápad, a dočkat se adekvátní podpory. „Letos máme hned několik filmových projektů,“ potvrzuje Martin Jakůbek. Na dvou z nich se výrazně podílí David Rajnoch. Obojí souvisí s jím navštěvovanou školou, novojičínským Gymnáziem. Zajímavým projektem je studenty nacvičený muzikál, který vznikl vzájemnou spoluprací mezi dvěma zmiňovanými organizacemi. Rajnoch byl Fokusem i Gymnáziem osloven, aby zpracoval DVD tohoto muzikálu, včetně Filmu o nacvičování, nebo několika kamerového záznamu z finálního vystoupení.
I přes „posun“ filmového zaměření si však vedoucí Mediálního oddělení uvědomuje mezeru, která vznikla po zrušení daného kroužku. Martin Jakůbek proto začátkem roku zašel za dalším bývalým účastníkem Filmové školy, Honzou Davidem, a nabídl mu natočení autorského snímku. David souhlasil, a Fokus má tak další, tentokrát poměrně dlouhodobý kinematografický projekt. Hlavní tvůrčí trojicí je Jakůbkem oslovený Honza David, David Rajnoch a Václav Kudělka. Nový film bude oproti Bezstarostnému létu mnohem skromnější, hlavně co se týče velikosti štábu a finančních prostředků. Mladí tvůrci ale nasbírají víc zkušeností, neboť nyní dosednou i na klíčové posty. Téměř celý tvůrčí proces bude záviset čistě na nich. „Budu jim pomáhat jako odborný poradce, koordinátor a producent. Chci klukům poradit hlavně po technické stránce, ale do obsahu zasahovat nebudu,“ tvrdí Jakůbek. Amatérští filmaři tak mají možnost diskutovat o způsobu a průběhu natáčení. „Z pozice Fokusu i dospělého jsem rozhodně schopen domluvit potřebné věci rychleji a snáz. Ať už se jedná o lokace, techniku…“ říká Jakůbek. Co se týče techniky, bude se štáb pokoušet o zapůjčení potřebného vybavení ze sousedního spřáteleného Domu dětí a mládeže ve Vratimově. Díky Evropskému grantu, který se ředitelství DDM Vratimov podařilo získat, tam mají kvalitně vybavené Centrum mediální výchovy s nejnovějšími technickými vymoženostmi. Kromě vypůjčení světel, kamer, nebo zvukových zařízení, se vratimovští vrstevníci jičínského tvůrčího tria, kteří na domácí půdě produkují Dětskou televizi ABCD, pravděpodobně zapojí i do natáčení. Nejbližší budoucnost filmového zaměření Střediska volného času v Novém Jičíně je tedy jasná.
„Námětem jsme spojili léto, tajemno a outdoorové aktivity“
(rozhovor)
Honza David je šestnáctiletým studentem Gymnázia v Novém Jičíně. Miluje divadlo, filmy a často se nechává unést politikou. S „kolegou“ Davidem Rajnochem, sedmnáctiletým studentem téže střední školy a velkým fanouškem veškeré elektroniky, se letos rozhodli natočit amatérský film s pracovním názvem Kvantáč. Film o mladých, od mladých a pro mladé. Mentora jim dělá Martin Jakůbek, statutární zástupce ředitelky Střediska volného času Fokus a zároveň vedoucí tamního mediálního oddělení.
Kdo přišel s prvotním impulzem natočit film?
Honza: Nejprve vznikla myšlenka něco vytvořit. Cokoli. Ta pocházela ode mě a Vaška Kudělky, třetího člena týmu. Později jsme se spojili s Davidem, zkušeným kameramanem a začali se scházet, vymýšlet…
David: Honza s tím přišel někdy ke konci minulého roku. Vlastně ho zkontaktoval Martin Jakůbek, zda by se nechtěl pokusit o obnovení Filmové školy (bývalý zájmový kroužek SVČ Fokus, pozn. autora).
A Honza chtěl…
David: Honza přemýšlel a přemýšlel, až dospěl k názoru, že jediný způsob, jaký by ho zajímal a bavil, by bylo natočit film. Stejně tomu bylo i u zrodu Filmové školy v roce 2000, kdy vzniklo Bezstarostné léto. No a nechtěl do toho jít sám, takže jsme se spojili…
Jaké jsou vaše předchozí zkušenosti s filmováním? Odkud čerpáte znalosti?
Honza: Deset roků hraji divadlo v souboru Divadlo Na Kraji. Osm let jsme hráli pod Fokusem, nyní předvádíme pod Městským kulturním střediskem. Takže k hraní, režírování a potažmo filmování jsem měl vždycky blízko. K tomu přikládám „zkušenost“ v Bezstarostném létě a seriál Incident, na kterém jsem se podílel.
David: Já jsem začal filmovat přibližně v osmé třídě. Z počátku šlo o nesledovatelná videa o ničem, později jsem se dostal do Filmové školy. Byl to jediný zájmový kroužek v celém Novém Jičíně, který se tehdy na velmi vysoké úrovni zabýval videem. Tam jsem se dozvěděl základní principy, které musí člověk za kamerou znát. Osy, velikosti, pohyby záběrů… To všechno je alfa a omega. Právě tam jsem se toho snažil od Roberta Nekla (tehdejší technický vedoucí kroužku Filmová škola, pozn. autora) pochytit co nejvíce. Určitě to bylo velmi hodnotné. Hlavně ze začátku, kdy jsme pravidelně připravovali zpravodajství. Původně jsem tedy točil zprávy, potom mě Martin brával na krajská zasedání ZDM (Zastupitelstvo dětí a mládeže, pozn. autora), kde jsem točíval taková krátká videa, později něco hraného, ale velmi jednoduchého – hlavně do školy.
A teď?
David: A teď stále točím okolo školy, a to třeba záznamy s více kamerami, nebo nějaká tematická videa. Proč okolo školy?
Ano, proč?
David: Mám tam jistý alespoň nějaký druh publikace a nejde to přímo do šuplíku. Jinak pokud se chci s někým poradit, jdu buďto za Martinem Jakůbkem, který mi pomůže s věcmi ohledně scénáře či celkového pohledu na výtvor, nebo za Robertem Neklem, který mi doporučí vhodné technické postupy.
Zmiňovaný snímek Bezstarostné léto je zároveň filmem, který odstartoval tradici Filmové školy. Hlavním tvůrcem je váš nynější pomocník, příležitostný režisér Martin Jakůbek. Vím, že jste tenkrát byli hodně mladí, ale zúčastnili jste se natáčení, nebo příprav tohoto snímku? Ty jsi, Honzo, naznačil, že ano…
Honza: V Bezstarostném létě jsem hrál miniaturní roli malého kluka. Bylo mi sedm, takže si to moc nepamatuji. Ve vzpomínkách mi zůstal jen údiv nad technikou, všechno pro mě bylo nové. Bral jsem to, jako velkou věc – šlo o natáčení filmu!! Od té doby jsem se vlastně na ničem profesionálnějším nepodílel, tedy co se kinematografie týče. Onen seriál Incident je totiž stoprocentně amatérský.
David: Já jsem to bohužel nestihl.
Prapůvod jmenovaného Incidentu souvisí s domácím úkolem, který jste měli se spolužáky zpracovat do předmětu Rodinná výchova – konkrétně natočit reklamu na smyšlený výrobek. Pak se to ale rozrostlo… Jaká byla odezva?
Honza: Odezva byla fantastická, a to nejen od učitelů a kamarádů, ale i od cizích lidí. Chválili nás, přikyvovali, že jsme na tom museli nechat kus života. A co bylo vůbec nejlepší – skoro nikdo nečekal, že se nám za jediný rok povede natočit seriál o jedenácti epizodách, šest a půl hodiny dlouhý. Všichni prorokovali, že to brzy vzdáme. Měli jsme malou kameru a většina štábu i nulové zkušenosti. Ale byli jsme vytrvalí a nakonec se to opravdu podařilo. Z technického hlediska je to samozřejmě špatné, nekvalitní. Avšak z pohledu děje jsem spokojen a herecké výkony byly díl od dílu lepší. A vůbec nejpodstatnější je, že nás to náramně bavilo.
Plánujete pokračování?
Honza: Ano, ale tentokrát filmové. Budeme ho natáčet až v průběhu letních prázdnin 2011, neboť jsme „roztahaní“ po různých středních školách a každý z nás má dost jiných aktivit… Je těžké domluvit společný termín.
David: Já jsem s původním seriálem neměl nic společného. Ale musím se „pochlubit“, že tentokrát jsem přizván jako kameraman.
Honza: Určitě to bude mít velice kladný dopad na kvalitu…
Očekáváte nějaké komplikace?
Honza: Bude složité napsat dobrý scénář a sehnat kvalitní techniku. Jiné překážky nevidím. Známe se, všichni se budou snažit a určitě si zase užijeme spoustu zábavy.
Jaký bude děj filmového Incidentu?
Honza: Popravdě musím říct, že se seriálem nebude mít moc společného. Vlastně pouze postavy. A určitě se pousměješ, na náš věk je to hloupost, ale pokud chci zachovat atmosféru seriálu a způsob natáčení, který nás baví nejvíce, žánrově zabrousíme do dramatu a politického thrilleru. Plánujeme dokonce natáčení v Praze. Chceme, aby to vypadalo dobře.
Proč pousmání, vysoké a neobvyklé cíle jsou důležité… Kdo je hlavním strůjcem námětu filmu „Kvantáč“?
David: Tak námět jsme tvořili způsobem „brainstormingu“, pokud to tak mohu říct. Scházeli jsme se, diskutovali o možných filmových žánrech a po několika schůzkách se dohodli na letním filmu o mladých lidech. Hlavně kvůli našim možnostem.
Honza: Ano, vyřazovací metodou jsme vyloučili detektivky, sci-fi… Námět vznikl z hlediska jednoduchosti.
David: Musím zmínit, že inspirací nám byl snímek Láska nebeská. Líbí se nám „konstrukce“ tohoto filmu, kde se spojují dříve naprosto oddělené příběhy.
Honza: První oficiální verzi námětu, tedy události na outdoorovém pobytu, jsme vypilovávali několik týdnů. Snažili jsme se spojit atraktivní věci, jako léto, puberťáky, odlišnosti, tajemno, neznámou postavu, ironii, outdoorové aktivity…
Takže jak daleko momentálně jste?
Honza: Celý námět je vlastně hotový, ale bohužel ho budeme muset upravit. Setkali jsme se s přímou negativní reakcí od člověka, který tomu rozumí. Teď ho má Martin. Také přiznal, že je v něm dost mezer, ale určitě se to dá ještě vylepšit. Takže nás někdy v blízké době čeká schůzka a další práce na námětu. Už teď je jasné, že se tam některé věci budou muset škrtnout a změnit. No, možná více věcí… Scénář už se taky píše, máme úvodní část snímku, která tam bude tak jako tak. Teď je ale důležité vyřešit smysl a pointu filmu samotného. Upřímně vůbec netuším, jak to nakonec dopadne. Hodně jsme na tom makali a ta negativní reakce od fundovaného člověka nám trošku vzala elán. Samozřejmě pracujeme dál, jen nemáme určený přesný směr.
A jak jste si rozdělili role ve štábu? S kolika lidmi počítáte (vyjímaje herců)?
Honza: Rozdělení proběhlo téměř automaticky, dle našich zkušeností. O sobě si myslím, že jsem organizačně schopný, nedělá mi problém rozhodovat se a mám několik filmových zkušeností. Navíc – jak jsem zmínil – už nějakou tu dobu hraju divadlo, takže jsem dosedl na židli režiséra. David je kamerový odborník, moc ho to baví. A Vašek Kudělka, na něj tak trochu padla role třetího, bude „poradním orgánem“, popřípadě se postará o skript.
David: Martin měl k rozdělení pár námitek. Produkci, kterou měl původně obstarat Honza, nakonec udělil všem třem. O většinu se ale postará on sám.
Honza: Budeme dobírat ještě několik dalších lidí. Zatím počítáme se dvěma zvukaři, párem osvětlovačů a minimálně jedním člověkem na „všechno ostatní“. Těmito počty by měl mít štáb kolem deseti členů.
Máte už vyhlédnuté představitele hlavních rolí?
Honza: Dohodli jsme se, že scénář nebudeme psát na míru. Teprve po jeho realizaci se chceme začít rozhlížet a postupně vybírat. Nicméně pár tipů už přeci jen máme.
A mají tito domnělí protagonisté nějaké zkušenosti s filmovým/divadelním hraním?
Honza: Ne, filmové zkušenosti určitě nemají. Pouze ty divadelní, a to v rámci školy.
Máte představu, kolik peněz bude vše stát?
Honza: Vzhledem k tomu, že jsme se o natáčení rozhodli až v lednu, nebyla možnost zažádat o nějaké granty. Tím pádem bude samotná finanční stránka velmi nízká, pravděpodobně vše z našich kapes.
David: Nechceme kvůli penězům sedět na zadku a nic nedělat. Je nám jasné, že film nejde natočit zadarmo, že jsou finance velmi potřebné a nápomocné, ale… nenecháme se zastrašit. Hodně spoléháme na to, že například prostory a natáčecí místa zvládneme domluvit formou nějakého sponzorství, za reklamu v titulcích.
Honza: Martin nabídl, že bude šéfovat veškeré produkci. Prostory tedy necháváme více méně na něm, moc nám tím pomůže.
Jakým způsobem zaopatříte potřebnou techniku?
David: Techniku máme také z části zaslíbenou od Martina. Měl by se ji pokusit sehnat přes jiné DDM (Dům dětí a mládeže, pozn. autora) v okolí, nejlépe z DDM Vratimov, kde jsou díky grantu EU vybaveni nejaktuálnějšími technickými vymoženostmi. Samozřejmě je v záloze naše amatérská technika, ale film by tak vcelku zbytečně ztratil kvalitu v mnoha směrech.
Na kdy zamýšlíte začátek/konec natáčení?
Honza: První natáčení by mělo proběhnout začátkem července, poslední koncem srpna. Takže vše během letních prázdnin… Při nejlepším by se jednalo o dva týdny. Prozatím nedokážeme říct, jestli je to z hlediska stíhání reálné, ale je to náš původní plán. Do střihu se nejspíš pustíme na začátku dalšího školního roku.
V čem vidíte největší překážku?
Honza: Určitě v čase, místech natáčení a také v organizaci takového množství osob. Musím říct, že jako režisér mám obavy, jak budu zacházet s lidmi, kteří jsou starší než já a přitom by mě měli poslouchat…
Jak naložíte s hotovým filmem? Máte v plánu konkrétní uvedení?
Honza: Trošku jsme si vysnili uvedení v kině Květen v Novém Jičíně, zatím je to ale pouze v hlavách hlavního tria. Po technické stránce se David samozřejmě bude snažit, aby to bylo co nejkvalitnější, takže bychom ten film pak rádi nějakým způsobem šířili – a to nejenom v Novém Jičíně, na školách a mezi kamarády, ale plánujeme vytvoření webu. A v případě úspěchu se samozřejmě nebudeme bránit účastem na malých festivalech, soutěžích, nebo filmových přehlídkách. Ale to už je optimistické zírání do daleké budoucnosti…
David: S organizací slavnostní premiéry by určitě pomohl Martin.
Proč je vaším vzorem Steven Spielberg?
Honza: Spielberg se snaží točit jinak, nekvantově a do svých filmů míchá vlastní věci, čímž celý kinematografický průmysl výrazně obohacuje. To samé platí pro Quentina Tarantina. Z domácích filmařů se mi líbí režijní styl Jana Svěráka, ale bohužel mě moc neoslovují příběhy jeho snímků.
David: Já většinou nemívám jeden určitý vzor. Jsou to spíš lidé v mém okolí, kteří tvoří na vysoké úrovni. Nebo celoplošné televize a jejich pořady. Prostě všichni, kdo točí – a točí lépe, než já. Těch je sakra moc.
Chcete se natáčení věnovat i v budoucnu?
David: Určitě ano, ale primárně si chci dodělat vysokou školu s neuměleckým zaměřením. Filmování si nechám jako koníček a v budoucnu se k němu nějakým způsobem vrátím. Jelikož si nemyslím, že bych byl výjimečně plodný umělec, tak se momentálně snažím věnovat spíše studiu, než vlastní filmové tvorbě.
Honza: Já se tomu pravděpodobně nebudu dále věnovat. A pokud ano, pak bude předmět mého zájmu právě to herectví. V současné době filmování beru jako fajn koníček, zábavu, možnost naučit se něco nového, trávit čas s prima lidmi. Nedovedu si představit, že moje práce, obživa, bude záviset na tom, jak se námět zalíbí producentům, nebo kolik lidí mi na film přijde. Je to podle mě risk, nulová jistota. Ve filmové branži je složité prosadit se natolik, aby se tím člověk uživil. Ale nebránil bych se například psaní recenzí. Chci, aby film zůstal mou volnočasovou aktivitou.
David Rajnoch
(portrét)
David Rajnoch – filmař, který zdědil svou vášeň po dědečkovi, jakkoli byla jeho kameramanská „profese“ prostá; natáčel svatby. Ve volných chvílích ale zasedal spolu s vnukem k různým perlám světové kinematografie a učil jej příslušným základům. Nyní je David žákem druhého ročníku Gymnázia v Novém Jičíně a velice zručným začínajícím umělcem. Jeho skromné studijní dílo M.I.S.E Antibaroko nyní obráží místní školy, jím vyrobené DVD se záznamem inscenace a zákulisními záběry opěvovaného muzikálu novojičínských gymnazistů vlastní mnoho rodin tamních studentů. V nejbližších měsících se David chystá na natáčení dvou amatérských snímků.
S kamerou se mladý tvůrce seznámil zcela obyčejným způsobem, a to na rodinných dovolených. K přístroji přilnul, ale využití pásky na záznam dědečků a babiček jej naštěstí nenaplňoval. Začal tedy vymýšlet drobné nekonvenční projekty, kterými by si mohl ozvláštnit běžný život studenta.
S detailními postupy správného natáčení se David obeznámil v zájmovém kroužku Filmová škola, který probíhal v letech 2000 až 2009 pod záštitou Střediska volného času Fokus v Novém Jičíně. S pomocí tamních vedoucích, Roberta Nekla a Martina Jakůbka, a za asistence ostatních účastníků kurzu, natočil několik příspěvků do regionální televize Polar. Patrně nejpovedenějším z nich byl medailon o významném novojičínském básníkovi Jaroslavu Merendovi. S Jakůbkem, zástupcem ředitele SVČ Fokus, mladý filmař spolupracuje stále – i přesto, že Filmová škola už neexistuje. Také Gymnázium mu nabízí několik příležitostí, jak rozvíjet své filmařské dovednosti. V hodině dějepisu se například rozhodl, že power pointové prezentace jsou otřepané. Doba spěje kupředu, tak proč toho nevyužít. S učitelem si domluvil odklad zadaného úkolu a – čistě pro studijní účely – zapracoval na originálním videu. Záživné věci si člověk přeci jen pamatuje lépe… A jakou mělo video odezvu? Podle slov autora „superní“, nečekanou. Kromě „maličkostí“, že už se mu několik měsíců vyhýbá zkoušení u tabule, a že spolužáci znají dílko nazpaměť, se objevila možnost rozšířit jej po ostatních školách a nabídnout jim tak efektní formu studijních potřeb. Nápad vzešel právě od Martina Jakůbka, Rajnochova dlouholetého poradce a pomocníka. Ten mu „dohodil“ i druhý projekt, zhotovení záznamu velkolepého muzikálu Josef a jeho kouzelný pestrobarevný plášť, který si podle předlohy A. L. Webbera nacvičili jeho spolužáci. Požadavkem bylo nenechat záznam náhodě, mít jej profesionální – pokud možno z více kamer a spolu se zákulisními scénami, vše sestříhané a upravené do chvályhodné podoby. David byl jasnou volbou. Nyní se připravuje na dva amatérské snímky, na kterých se bude podílet s několika kamarády z Filmové školy. Jeden letní, odlehčený, druhý akční mix několika žánrů.
Podobným projektům by se David chtěl věnovat i nadále. V hlavě má momentálně nápad na další krátké studijní video, tentokrát o energii. Forma zpracování by však měla být úplně jiná. Inspiraci mimo jiné čerpá ze serveru YouTube. „Mám rád věci, které jsou něčím zajímavé a netuctové,“ říká David Rajnoch, mladý filmař.
Záchranná M.I.S.E úspěšně provedena
(recenze)
Proč si nezpříjemnit učivo? Tu samou větu si pravděpodobně položil i mladý filmový tvůrce David Rajnoch, který se rozhodl, že místo školní dějepisné prezentace vytvoří naučné video. M.I.S.E Antibaroko pojednává – jak už název napovídá – o baroku, uměleckém a kulturním směru 16. až 18. století. Historické téma Rajnoch zasadil do moderního vzhledu nových technologií.
Nejpovedenější je bezesporu začátek. Na černé obrazovce se za zvuku dramatické hudby objevují zelenožlutá písmena ve stylu Matrixu, z videoprostoru zaznívá ženský robotický hlas, který hlásá, že „tajné zdroje zjistily hrozbu v podobě útoku na historické památky.“ Na scénu proto přichází povolaný agent, svou vizáží (i konkrétním nástupem) jako vystřižený z amerických akčních filmů: pomalé zaostření na poklepávající střevíce, padnoucí sako a sluneční brýle. Vyprávění o baroku rámcuje příběh záchranné mise, která je nutná k zastavení teroristů. Barokním památkám hrozí nebezpečí. Píše se rok 2035, video je „top secret“.
Ihned u první věty jinak sympatického agenta/průvodce lze odhadnout, že herecký výkon obsazeného Vojty Šenkeříka bude poněkud pokulhávat a šustit scénářem. Vzhledem k povaze výtvoru je to však poměrně pochopitelné. Počáteční kouzlo akčního sci-fi filmu tím sice trochu klesá, ale zpracování je podstatnější. Agent, usazený za stolem, předvádí virtuální mapu důležitých barokních památek. Výuka začíná. A starší ročníky si hned uvědomí, jak moc se studium změnilo – neboť: „Základem každé dobré mise je vyhledat internetové odkazy.“ Změť webových stránek, která doslova oblehla virtuální prostor před průvodcem, ale tentokrát zklamala. Místo naučných webů se totiž objevil pouze známý hit Richarda Müllera Baroko. Ano, i mladí si uvědomují, že internet není dokonalý. Melodie Müllerovy písně je ale výborným podkladem pro ukázku fotografií historických staveb, u kterých se – opět prostřednictvím písma á la Matrix – objevují názvy a příslušná poloha. Ani tady se Rajnoch nespokojil se statickým střídáním obrázků; využil efekty přibližování a pomalého rotování.
Poté se agent, oděný v civilním přestrojení, „přenáší“ pomocí klíčovacího plátna doprostřed samotných památek. Ukázky jsou tak ještě efektnější, než dřív. Průvodce upozorňuje na zajímavosti okolo sebe. Před kamerou se navíc objevuje jeho poznámkový blok, kde se postupně zapisují fakta k jednotlivým budovám, čas od času doplněné několika zajímavostmi vypravěče. Tyto „přenosy z místa“ se znovu střídají s dalšími várkami fotografií.
Samotná naučná část oproti dynamickému začátku trochu vázne, ale studium je přeci jen studium. Záporem je však hudba druhé poloviny videa. Zatímco hit Richarda Müllera měl svůj vtip a klavírní zpracování ústředního tématu filmu Podraz (téměř) dobové kouzlo, u zbytku výběru pomalých popových písní divák uvažuje: „Proč zrovna tahle?“ I přesto je M.I.S.E Antibaroko zajímavým a vhodným krokem kupředu. Pravdou je, že kontrast mezi barokem a moderní grafikou často bije do očí, ale to bylo záměrem.
