Barbora Szumowski 
Olomouc - Transfuzní oddělení FNOL se nachází v nenápadném koutě rozlehlého areálu na konci ulice I.P. Pavlova. Nevyužívané koleje vás dovedou až před budovu s označením L2, kde už nelze přehlédnout červenobílý plakát s heslem „krev je dar“, kterým se tu všichni pokorně řídí.
Hned za dveřmi si dárci zkušeně odkládají věci do skříněk, tisknou si pořadové číslo a v typických nemocničních návlecích modré barvy se vydávají k pultu. Tam je vítá sestřička v zakrváceném plášti. „Jsme moc rádi, že máme takové ozvláštnění a lidi přijdou darovat třeba i v kostýmu,“ uvádí jedna ze sestřiček a vedle hlavy se jí zatím kýve dekorace netopýra.
„V kostýmu?“ ptám se zvědavě a v tom ve dveřích spatřím černou smrtku s kosou. Mladý muž, pravidelný dárce a student Univerzity Palackého Martin Žídek, se pod černou kápí pobaveně usmívá a sbírá samou chválu od personálu za zábavný převlek. Jako by to nikomu v tomhle kontextu nepřišlo ani trochu jako černý humor. Ale body za iniciativu jsou to rozhodně.
Dekorace a kostýmy nepodcenili nejen dárci ale ani personál. Atmosféra Halloweenu je tu znát na každém rohu. Na pultu s formuláři se šklebí keramické dýně, o kousek dál leží gumový had. Bílé nemocniční stěny zdobí girlandy v oranžovo-černé kombinaci a sem tam může arachnofobického dárce vyděsit umělý pavouk. „Oddělení si dekorujeme sami, výzdobu si schováváme z minulých let a zároveň vždy něco hezkého dokoupíme, jako třeba támhlety balonky,“ ukazuje Barbora Chalupová na vyzdobenou kliku, na které se v průvanu pohupují dva balonky s netopýřím motivem.
Strach z krve? To se tady moc nevidí
Jak jdeme oddělením až na odběrový sál, ptám se Barbory Chalupové, zda představa hororového Halloweenu a cákající krve nemůže některé dárce spíše odradit. Ta mi ale vysvětluje, že ten, kdo se bojí krve a jehel stejně dorazí málokdy. „Když někdo omdlívá už na kontrolním odběru, vzít mu 470ml není ideální,“ uzavírá. To potvrzuje i dárkyně Eva: „Strach z krve jsem nikdy neměla, ale je pravda, že když mi do žíly zavádí tu velkou jehlu, radši se nedívám“. Usmívají se spolu s kolegyní na lavičce strašidelně vyzdobené nemocniční chodby. Dodávají taky, že podobné akce mají moc rády a je to pro ně příjemné rozveselení od všedních problémů.
Do kostýmu jsem se sice dnes neoblékla, „pustit si žilou“ jsem si ale jako pravidelný dárce nemohla nechat ujít. Po kontrolním odběru mě ale paní doktorka s chlupatým pavoukem na plášti zastaví. „Dnes to nevyšlo, máte o trochu vyšší hodnotu bílých krvinek, asi teď něco lítá ve vzduchu,“ směje se pod barevnou rouškou spolu s duchy a dýněmi na ní vytištěných. Jako útěchu dostávám alespoň sušenku a do druhé ruky brambořík v květináči, který byl dnešní speciální odměnou pro všechny zúčastněné.
Halloween většina z nás vnímá jako jeden z mnoha amerických konzumních svátků, avšak původně keltská oslava hranice léta a zimy měla za úkol hlavně navázat spojení se světem zesnulých. Právě dostatečné zásoby krve je to, co nás může od onoho světa držet dostatečně daleko. Proti nedostatku vzácné tekutiny se snaží bojovat speciálními akcemi i olomoucká fakultní nemocnice, vydařený halloweenský odběr byl jednou z nich.
