Martin Prokeš 
1. CÍL PRÁCE
Cílem této práce je poskytnout čtenářům, kteří se zajímají o sportovní problematiku v oblasti fanoušků, náhled do vývoje a fungování fanoušků hradeckého fotbalového a hokejového klubu. Čtenář by po přečtení následujících řádků měl být schopen pochopit základní důvody, které ovlivnily vývoj a chování fanoušků v Hradci Králové.
Především hradecký hokejový klub totiž v minulých letech prošel poměrně zásadním vývojem, který se podepsal i na působení hokejových fanoušků. Ti jsou nyní bráni jako jedni z nejlepších v republice. Tradice fotbalových fanoušků je v Hradci Králové dlouhodobá. V posledních letech ale situace v hradeckém fotbale není taková, jak by si jeho příznivci představovali, což se promítlo i do přístupu hradeckých fanoušků k domácím fotbalovým zápasům.
Vzhledem k tomu, že podle mého názoru k hradeckým fanouškům neodmyslitelně patří i rivalita k Pardubicím, práce se okrajově zabývá i stavem pardubických fanoušků.
Výsledkem této práce je pět textů, které se zabývají problematikou fanoušků v Hradci Králové. Vzhledem k současnému stavu zmíněných sportů v Hradci Králové by mohlo být velice zajímavé sledovat do budoucna i to, jakým směrem budou nadále směřovat kroky fotbalových příznivců.
2. ZDŮVODNĚNÍ VOLBY TÉMATU
Vzhledem k tomu, že jsem absolvoval příslušné semináře a od počátku směřoval svojí profilaci ke sportovní žurnalistice, výběr sportovního tématu byl pouze logickým důsledkem. Jelikož má jediná specializace byla zaměřena na psanou žurnalistiku, výsledkem je tento projekt. V neposlední řadě bych také zmínil, že od malička jsem byl aktivním sportovcem, v posledních letech sportuji již spíše pasivně. I nadále je ale zájem o sportovní dění nejen v České republice, ale i po celém světě jedním z mých hlavních zájmů a koníčků.
Téma hradeckých fanoušků jsem si vybral především z toho důvodu, že sám, pokud mi to dovolí časové možnosti, navštěvuji téměř každé domácí hokejové zápasy. Pokud jde o můj zájem o fotbal, ten v posledních letech upadl podobně jako u velké části hradeckých fanoušků.
Jak jsem již uvedl, pravidelně navštěvuji hokejové zápasy, které tedy byly podnětem pro zpracování tohoto projektu. Samotného mě tedy zajímalo, jak hodnotí počínání hradeckých fanoušků samotní členové fanklubu i hráči. Ve fotbalovém prostředí je nynější stav bohužel o dost smutnější. Jelikož situaci pravidelně sleduji, zajímalo mě, jestli se nějakým způsobem stanovisko fotbalových fanoušků změnilo.
Myslím si, že situace, která nyní nastala v Hradci Králové se přímo nabízela ke zpracování tématu. Nevybaví se mi za poslední roky žádný příklad velkého města, kde by situace fanoušků byla až tak rozdílná.
3. ZDROJE/STAV PROBLEMATIKY
Před samotným vypracováním projektu jsem se na hledání zdrojů nezaměřoval. Byl jsem rozhodnut, že veškerá má práce bude spočívat ve spolupráci s lidmi, kteří k tomuto tématu mají co říct. Jako jistý zdroj informací mi také posloužily mě vlastní zkušenosti, které jsem získal na hokejových a fotbalových utkáních. Troufám si tvrdit, že nějaké vědomosti o české fanouškovské scéně mám. Chtěl jsem se tedy řídit především materiály, které jsem v průběhu zpracovávání tématu získal sám, což se ve výsledku až na výjimky podařilo.
Na tomto místě považuji za velmi důležité zmínit také to, že někteří respondenti si nepřáli být jmenování, tudíž jsem jim vyšel samozřejmě vstříc. Vzhledem k situaci v hradeckém fotbale jde o zástupce fanklubu Votroci 2000, kteří i ve svých oficiálních stanoviskách svá jména nezveřejňují. Totožnost pardubického fanouška, který se vyjadřoval k dění na hokeji a fotbale znám, nicméně vzhledem k poskytnutým informacím mě rovněž požádal o nezveřejňování jména.
Hradecký fotbalový i hokejový klub má více než stoletou tradici. Pokud bychom se tedy chtěli věnovat i jiným tématům, například z historie klubů, sehnat zdroje k této problematice by neměl být problém. Za základní zdroje lze považovat informace na webových stránkách obou klubů, které poskytují nejrůznější statistiky, historické údaje a spoustu dalších zajímavých informací.
Pokud se zaměříme především na fanoušky, zde najdeme důležité informace na stránkách obou fanklubů, v případě potřeby není problém se s jejich představiteli spojit přes sociální sítě. Každý větší klub má na sociálních sítích minimálně jednu stránku, často jich je ale mnohem více. O celkovém dění na fanouškovské scéně informuje i několik webů, zmínit můžu např. supporters.cz.
Hradecké sportovní kluby také samozřejmě často plní i stránky nejrůznějších periodik. Přesto si myslím, že o hradeckém hokeji a fotbale píše nejvíce Hradecký deník. Z některých jeho článků jsem čerpal také informace. Z webových stránek lze zmínit např. hokej.cz.
K tématu fanouškovství najdeme také velké množství literatury. Většina literatury ale nahlíží na fanoušky především ze sociologického hlediska. Na toto téma vznikly také bakalářské práce. Ačkoliv je zdrojů tedy poměrně hodně, nenašel jsem žádný, který by se věnoval konkrétně jednomu či dvěma klubům ze stejného města.
4. IDEOVÝ PLÁN
Na tématu bylo nejprve nutné dohodnout se s panem Mgr. Karlem Páralem, se kterým jsem téma zkonzultoval. Po úvodní schůzce bylo mým cílem zajistit respondenty a zjistit, zda budou ochotní k tomuto tématu říct své poznatky. Zpočátku mi bylo jasné, že nejlépe se budou shánět a vyjadřovat lidé z hokejového prostředí, ve kterém všechno funguje v pořádku. Výhodou bylo také to, že mám ve svém okolí i několik přátel, kteří mi pomohli spojit se s různými respondenty.
Vzhledem k napjaté situaci mezi fotbalovými fanoušky a vedením fotbalového klubu bylo problematické sehnat přímo zástupce těchto dvou skupin. K problému, který se nyní v hradeckém fotbale vyskytuje, navíc bylo řečeno už poměrně dost informací a obě skupiny se k tomuto tématu nerady vyjadřují. Přesto se mi podařilo získat alespoň odpovědi od členů fotbalového fanklubu.
Z nashromážděných informací vzniklo celkem pět textů, které by v celkovém kontextu měly vysvětlit základní dění, problémy a názory uvnitř fanouškovských skupin.
5. POSTUP PRÁCE
Dá se říct, že většina textů vznikla během krátkého časového období, a to hned z několika důvodů. Tím nejzásadnějším byla časová nedostupnost respondentů z důvodu probíhajícího hokejového play-off, ve kterém hradečtí hokejisté hráli až do začátku dubna. Z tohoto důvodu tedy bylo poměrně náročné sejít se s hokejistou Radovanem Pavlíkem a bubenicí Nikolou Matějčkovou. S ostatními respondenty vše proběhlo bez problémů. Komunikace se zástupci fotbalového fanklubu Votroci 2000 probíhala přes sociální síť.
První text je informační a slouží k tomu, aby čtenář, který situaci v hradeckém sportu nesleduje, pochopil základní problémy, které se zde odehrávají. Text je rozdělen do dvou částí. V první se věnuji problémům hradeckého fotbalu a nespokojenosti hradeckých fanoušků. V druhé části podávám trochu odlišný náhled na dění u hokejových fanoušků, se kterými následně porovnávám i situaci pardubických fanoušků.
Zpočátku jsem byl rozhodnutý, že první text napíši tímto způsobem. Vzhledem k materiálům, které jsem získal od svých respondentů jsem věděl, že je nutné upozornit především na problémy v hradeckém fotbale z toho důvodu, že další texty se orientují spíše na hokej. Jelikož se jedná o text, na který ostatní texty navazují, bylo nutné, aby vzniknul jako první.
Druhým textem je rozhovor s členkou a bubenicí hradeckého fanklubu, která se mimo jiné stará i o organizaci výjezdů. Vzhledem k tomu, že jsem věděl o tom, jaké jsou její názory na dnešní stav hradeckého hokeje, rozhodl jsem se oslovit právě jí, aby v rozhovoru podala i odlišný názor, který se s tím většinovým rozchází. Mým cílem bylo poukázat na to, že ačkoliv všichni hradecké fanoušky chválí, oni sami třeba se svým vlastním působením spokojeni nejsou. Někteří by pak byli rádi i za první ligu místo extraligy.
Třetím textem měla být původně story, ve které bych se věnoval hlavně tomu, jaké to je být Hradečák, který fandí Pardubicím. Všeobecně mi toto téma přijde velice zajímavé. Ve výsledku je story pouze první část článku. Vzhledem k názvu samostatného projektu jsem chtěl také znát názor pardubického fanouška na ty hradecké, což se myslím podařilo. Jelikož jsem nechtěl do projektu zařazovat dva rozhovory, rozhodl jsem se tento článek napsat tímto způsobem.
Ve čtvrtém textu jsem se pokusil shrnout dění v hradeckém hokeji během posledních přibližně deseti let, jelikož za tuto dobu hradecký hokej prožil poměrně zásadní vývoj. V článku se také objevují mé komentáře, jedná se o reflexi mých osobních názorů, které jsem na toto dění měl. Za názory, které jsem v článku zmínil si i nadále stojím. Zpětně mi přijde jen úsměvná má skepse k tehdejším událostem, která ale ve výsledku nepostihla pouze mě.
V závěrečném textu se věnuji východočeským fotbalovým a hokejovým derby. Mým cílem bylo poukázat na to, že ačkoliv v posledních letech všichni mluví pouze o hokeji, velký náboj mají i fotbalová derby. V souvislosti s fanoušky jsem nejprve zmínil, co všechno zatím hradečtí hokejoví fanoušci během derby „dokázali“. Ve druhé části jsem se zaměřil na dění na fotbalových derby. Je nutné říct, že z trochu jiné perspektivy, která ale k ultras jednotlivých fotbalových táborů zcela jednoznačně patří.
6. SEBEHODNOCENÍ
Pokud jde o mé vlastní pocity, myslím si, že základní cíl práce jsem splnil, ačkoliv výsledek mohl být bezpochyby ještě lepší. I přesto si myslím, že by se pro zájemce mohlo jednat o velice zajímavé čtení. Čtenář si podle mého názoru dokáže udělat dobrý obrázek o situaci v hradeckých fanklubech.
Pokud jde o získaný materiál, velmi výrazně mi práci usnadnili samotní respondenti, kteří byli ve většině případů velice ochotní a sdělili mi zajímavé informace.
Velmi dobře se mi pracovalo s informacemi, které jsem získal od členů fotbalového fanklubu, kteří se i přes současnou situaci vyjádřili ke všem otázkám a velmi příjemně mě překvapili, jelikož jsem očekával spíše heslovité odpovědi. Ze získaných informací jsem zároveň pochopil oč vlastně fotbalovým příznivcům jde a zbývá jim jen popřát štěstí do budoucích sezón. Za dlouholetou přízeň by si určitě zasloužili lepší časy.
Příjemný byl rozhovor s Nikolou Matějčkovou, která mě některými svými odpověďmi poměrně překvapila. Do budoucna považuji za důležité připravit se i na odpovědi, které člověk neočekává. V tomto případě jsem nečekal tak velkou kritiku na hradecké fanoušky. Nicméně je vidět, že ne všechno, co na první pohled funguje na výbornou, tak ve skutečnosti musí být.
Velmi dobré a zajímavé informace mi poskytl také Michal Gabriel, který rozumně a s nadhledem hodnotil situaci v pardubickém a hradeckém hokeji. S Michalem se známe poměrně dlouhou dobu a v Hradci Králové podle mého názoru nelze najít většího fanouška Pardubic. Jeho odpovědi byly velice rozumné a velmi dobře se mi s ním spolupracovalo. To samé musím říct i o Rudolfu Bernartovi, který má zkušenosti jak s hradeckým, tak i pardubickým hokejem.
Rozpačitý pocit mám z rozhovoru s hokejistou Radovanem Pavlíkem, ze kterého se mi nepodařilo vytěžit více informací. Na druhou stranu si myslím, že i pro hokejisty je asi poměrně těžké pořád odpovídat na otázky, které se týkají fanoušků. Nicméně i nepovedený rozhovor je zkušenost a ponaučení do budoucí práce.
Myslím si, že toto téma je zajímavé a dalo by se s ním pracovat i do budoucna. Vidím tu hned několik dalších možností, kterým směrem by mohl tento projekt pokračovat. Obrovskou výhodou u tohoto tématu je to, že k němu má prakticky každý fanoušek, hráč nebo vedoucí klubu co říct.
7. LITERATURA A ZDROJE
BEYER, Dušan. Fotbalové násilí: subkultura hooligans. Brno 2002.
ČARNOGURSKÝ, Tomáš. Fotbaloví fanoušci jako součást občanské společnosti. Praha 2012. FHS UK. Diplomová práce.
MAREŠ, Miroslav – SMOLÍK, Josef – SUCHÁNEK, Marek. Fotbaloví chuligáni: evropská dimenze subkultury. Brno 2004.
ROJKOVÁ, Šárka. Rituály hokejových fanoušků: případová studie hokejového týmu Čestice. Pardubice 2012. UPCE. Bakalářská práce.
SEKOT, Aleš. Sociologické problémy sportu. Praha 2008.
SEKOT, Aleš. Sociální dimenze sportu. Brno 2004.
SLEPIČKA, Pavel. Sportovní diváctví. Praha 1990.
http://www.hokej.cz/hradecti-fanousci-bavi-internet-roztahli-choreo-v-kotli-pardubic/5020995
http://hradecky.denik.cz/zpravy_region/hokejova-vasen-fanynka-se-dockala-oceneni-20170224.html
http://hradecky.denik.cz/fotbal_region/bojkot-nekonci-ultras-trvaji-na-odchodu-sefu-20170325.html
http://www.mountfieldhk.cz/clanek.asp?id=7160
Jako den a noc. Taková je situace u hradeckých fanoušků
Hradec Králové – Jedni jsou již čtvrtým rokem v euforii. Druhým naopak poslední roky radost nepřináší. Naprosto rozdílné pocity během posledních let zažívají hokejoví a fotbaloví fanoušci v Hradci Králové. Hokej šel ve východočeské metropoli po přesunu extraligové licence z Českých Budějovic neskutečně nahoru. Naopak fotbal během posledních let upadá. Situace vyvrcholila v to, že hradecký kotel bojkotuje domácí zápasy.
Diametrální rozdíl není jen ve výkonech na ledě či na trávníku, ale také v postoji vedení obou hradeckých klubů. Zatímco vztah mezi vedením hokejového Mountifeldu a fanoušky funguje na jedničku a hradecký hokej z něj těží jen to nejlepší, ve fotbale je to zcela naopak. Spolupráce nefunguje. „Mám velmi negativní vztah ke všem rádoby fanouškům, kteří chodí na fotbal jen proto, aby dělali problémy, nadávali soupeři, rozhodčím, ostatním fanouškům, používali zakázanou pyrotechniku,“ vyjádřil se v minulosti na adresu tvrdého jádra fotbalových fanoušků předseda představenstva fotbalového klubu Jan Michálek.
Fanklub požaduje změny ve vedení klubu
Nevyhovující stadion, nízké cíle a ambice vedení klubu, špatné vedení marketingu a v neposlední řadě špatné výsledky hradeckých „votroků“. To jsou hlavní důvody, proč ultras již několik měsíců nechávají svůj sektor prázdný. Zařekli se, že dokud nedojde ke změnám ve vedení klubu, budou fandit pouze na venkovních zápasech. Hradecký fotbal ale netáhne ani ostatní fanoušky. Návštěvnost na domácích zápasech se pohybuje okolo dvou tisícovek diváků.
Bojkotem se několikrát zabývalo i vedení klubu, které uspořádalo i schůzku se zástupci fanklubu. Výsledek? Nulový. Dokud neodstoupí generální ředitel Richard Jukl, Milan Šedivý z marketingového oddělení a předseda představenstva Jan Michálek nic se nezmění. Právě působení Michálka ve vedení klubu je největším trnem v oku hradeckých ultras. „Nadějí pro nás zůstává datum 1. 7. 2017, kdy se dají očekávat personální změny v klubu. Tento den je momentálně klíčový pro náš návrat do kotle,“ uvedl jeden z členů fanklubu Votroci 2000, který si vzhledem k napjaté situaci nepřál být jmenován.
Kritika fanoušků však nesměřuje pouze na vedení klubu, ale i na samotné hráče. Kritizována je především životospráva některých z nich. Fanklub se přitom o komunikaci s hráči několikrát pokoušel. „Naivně jsme si mysleli, že se nám hráči ozvou sami, ale tím, že jsme píchli do vosího hnízda, se to nestalo. Ohledně schůzky s vybranými hráči jsme se tedy před měsícem ozvali my. Hráči ale schůzku z neznámých důvodů odkládají,“ zní z tábora hradeckého fanklubu.
Výjezdy nyní zachraňují jedinci
I když fanklub domácí zápasy bojkotuje, nelze mluvit o tom, že by nad hradeckými hráči definitivně zlomil hůl. Ostatně problém je hlavně ve vedení klubu. Pokud Hradec hraje na hřištích soupeře, je jisté, že hradečtí ultras na toto utkání vyrazí. Jedná se totiž o jediné zápasy, kde fandí. Přesto nejezdí v takovém počtu jako v minulých letech. „Chtěli jsme zlepšit počet fanoušků na výjezdech, když se doma nefandí, ale není to tak jednoduché. V minulých letech tu byl po fotbale „hlad“. Když se v roce 2010 postupovalo do nejvyšší soutěže, jezdilo nás všude stovky. Byla velká euforie. Teď tu naopak všechno skomírá a vše zachraňují jedinci,“ zhodnotil situaci člen hradeckého fanklubu.
Přesto se situace oproti podzimní části sezóny zlepšila. Na venkovní zápasy nyní jezdí v průměru zhruba padesátka příznivců „votroků“.
Hokejoví fanoušci patří k nejlepším v republice
Naprosto odlišné pocity nyní zažívají hokejoví fanoušci. V hradeckém hokeji se totiž v posledních pěti letech odehrály obrovské změny. Dvacet let se v Hradci hrála první liga, na kterou v posledních sezónách mnoho fanoušků nechodilo. V kotli se scházelo sotva třicet lidí. Najednou se ale v roce 2013 naskytla možnost hrát extraligu. Město se se společností Mountfield dohodlo. Vzniknul tak nový hokejový klub Mountfield HK. Hokej se vzhledem k situaci v hradeckém fotbale rychle stal sportem číslo jedna.
Drobné obavy panovaly z toho, jak fanoušci, kteří dvacet let chodili na první ligu a fandili hradeckým odchovancům, přistoupí k cizímu klubu z Českých Budějovicích. Hned v průběhu první sezóny se ale tyto obavy ukázaly jako naprosto zbytečné. Tohle spojení začalo fungovat. Hradečtí fanoušci a hráči si k sobě cestu našli velmi rychle. „Já už jsem prostě Hradečák,“ nechal se před dvěma roky slyšet obránce Peter Frühauf.
„Hradečtí fanoušci patří určitě k nejlepším v republice. Jejich podpora pro mě znamená strašně moc. Jsou naším šestým hráčem. Někdy se necháme strhnou tím, co se děje na tribunách, ale musíme se hlídat, jinak bychom pořád útočili a nebránili “ říká devatenáctiletá naděje hradeckého hokeje Radovan Pavlík. O hradeckém fanatismu se ale nehovoří pouze mezi hráči, ale také mezi příznivci ostatních klubů. Ti označují hradecké fanoušky, společně s těmi brněnskými, jako nejlepší v republice.
Odlišnost oproti situaci ve fotbale je také v komunikaci mezi hráči a fanoušky. Důkazem může být nedávné ukončení sezóny. Na setkání s hráči dorazilo přes tisíc a půl příznivců. Pokud jde o návštěvnost na domácích zápasech, ta se pohybuje lehce přes pět tisíc diváků. Do vyprodaného stadionu tudíž stále téměř dva tisíce diváků chybí. Během čtyřletého působení v extralize se v Hradci podařilo vyprodat pouze derby s Pardubicemi a páté utkání letošního play-off s Kometou Brno. V tomto ohledu je tedy stále co zlepšovat. „Návštěvnost je dobrá, ale myslím si, že by mohla být ještě vyšší. Podle mě je škoda, že nebylo tolikrát vyprodáno,“ uvedl Pavlík.
Pardubice v krizi
Zatímco hradečtí fanoušci si poslední roky užívají, ti pardubičtí moc důvodů k radosti nemají. Hokejisté uhájili extraligovou příslušnost až v posledním barážovém utkání a situace v pardubickém kotli zdaleka také není ideální. „V pardubickém fanklubu momentálně probíhá jakási generační obměna. Fandit chodí hlavně teenageři, kteří sice mají ke klubu vztah, ale právě ta bouřlivost jim chybí. Do budoucna se ale podle mě pardubičtí fanoušci budou jistě zvedat, stejně jako celý klub,“ říká Rudolf Bernart, který většinu mládežnických let strávil v Pardubicích jako brankář a nyní působí jako trenér mládežnických kategorií v Hradci Králové.
Kromě probíhající generační obměny se ale pardubická Jižní tribuna musela vypořádat také se spory mezi jednotlivými skupinami fanoušků. „Na Jižní tribuně je momentálně stejnojmenná skupina, která to tam vede. Nejspíš to znamená, že Dynamo Fans už „nevládnou“, což je dobře, protože byli ostudou pardubického hokeje. Jiný směr fandění se snažili ukázat členové Ultras Pardubice, kteří ale byli odmítáni a rozhodli se distancovat od všech oficiálních aktivit Dynamo Fans,“ dodal jeden z pardubických fanoušků.
Mrzí mě, že lidi přišli až s extraligou, říká hradecká bubenice
Hradec Králové – V devíti letech zavítala Nikola Matějčková poprvé na zimní stadion v Hradci Králové. Sezení na tribuně jí ale nebavilo, a tak se rozhodla, že se postaví do kotle. Nadšení jí vydrželo až dodnes, kdy patří mezi hlavní postavy hradeckého fanklubu. Vidět jí můžeme především za bubnem. Mimo to je také hlavní organizátorkou výjezdů. „Když se ukázalo, že se do Hradce Králové přesouvá extraliga, dlouho jsem se rozmýšlela, jestli vůbec budu chodit. Po deseti letech na hokeji jsem si ale nedokázala představit, že najednou budu doma,“ řekla Matějčková k dění v hradeckém hokeji v posledních letech. V rozhovoru se také rozpovídala o hradeckých fanoušcích, ale také třeba o situaci v Pardubicích.
Jak v současné době hodnotíte hradecké fanoušky? Má hradecký kotel nějaké rezervy, které by se daly do budoucna zlepšit?
Rezervy vidím všude. Vždy jde všechno udělat lépe nebo jinak. Kotel v letošní sezóně hodnotím průměrně. Bohužel na to, kolik v kotli stojí lidí, je support hrozný. Radši bych tam měla jen sto padesát lidí, kteří budou fandit celý zápas, než dva tisíce „čumilů“. Podle mě by kolem spíkra a bubnů mělo být co nejvíc aktivních lidí a ti, kteří nefandí by se měli přesunout do stran nebo až ke kotli hostí. Sedící diváci mě překvapili i zklamali. Překvapili v některých zápasech play-off, kdy fandili s kotlem a třeba už pět minut před koncem stáli. Pak byly zápasy, kdy na hráče pískali. O odcházení ze zápasu před koncem mluvit nebudu, to je prostě hrůza. Jak jsem řekla, rezervy jsou všude, ale největší rezervu vidím v zapojení se lidí. Na chorea chodí pořád těch pár stejných lidí a nikdo nový nepřichází, přitom se pak každý tím choreem chlubí. Zlepšit by se dal i počet výjezdů.
Co je pro fanoušky vlastně tou nejlepší odměnou za jejich odvedenou práci?
Pro mě osobně asi uznání jiných táborů. V kotli se můžou všichni plácat po ramenou, ale to není určující. Slova chvály od jiného tábora jsou pro mě osobně asi největším zadostiučiněním.
Řešíte vůbec ještě reakce ostatních fanoušků, kteří tvrdí, že Hradec do extraligy nepatří?
Tohle se vůbec neřeší. Ať si říkají, co chtějí. Možná tam nepatříme, možná ano. To je každého názor. Já nikomu nebudu nic vyvracet.
Uvedla jste, že do kotle chodí zhruba dva tisíce lidí. Jak jste v tomto ohledu celkově spokojená s návštěvností domácích zápasů?
Absolutně nejsem! Marketing Hradce je na tragické úrovni. My jsme v TOP 4 a přijde jen pět tisíc lidí. To je prostě tragédie. Pardubice? Nehrají absolutně, nic ale mají tam osm tisíc lidí. V Hradci vidíte pár plakátů na měsíc dopředu. Pardubice mají plakáty, akce na facebooku, události a například i spoty v rádiu.
Zmínila jste návštěvnost v Pardubicích. Jak se vlastně díváte na současnou situaci u fanoušků Pardubic?
První derby v Pardubicích jsem nechápala, co se děje. Oni se zasekli někdy v roce 1970, kdy byl Jih (pozn. Jižní tribuna) opravdu vyhlášené místo a oni byli asi nejlepší fanoušci v lize. Ale stejně jako se posouvá hokej každý rok dál a dál, tak se posouvá i support. To lidem v Pardubicích nedochází. Respektive ti, co si tohle uvědomili, jsou nyní napadání a vyštvávání z kotle. Fandím jim ať se to tam nějak zvedne, ale dokud tam budou lidi, co budou po vlastním spíkrovi lít pivo, tak se neposunou vůbec nikam.
V hradeckém fanklubu je v tomto ohledu všechno v pořádku?
Situace bych řekla, že je v pohodě. Ve vedení fanklubu je pět lidí a ty tak nějak určují směr. Není problém si o nějakém nápadu s kýmkoliv promluvit nebo něco navrhnout. Každý rok je valná hromada, kde se i debatuje o hodně věcech. Neřekla bych že máme nějaké problémy.
Co je vlastně z hlediska organizace chodu fanklubu nejnáročnější?
Nejnáročnější je rozhodně organizování výjezdů. Výjezdy organizuji já za vedení fanklubu. Nikdo na to neměl tolik času, tudíž mě poprosili a já to vzala. Je to složité. Musím několik dní dopředu vymyslet v kolik se pojede a za kolik peněz. Musím to také vypsat na facebook a na stránku fanklubu, vyřizovat maily, zapisovat lidi do autobusů, podle počtu lidí objednat autobusy, pak od nich vybírat peníze. Do toho na mě mají číslo všechny kriminálky v republice, takže ty mi volají, kolik nás jede, v kolik přijedeme a tak dále.
Když se vrátíme k fanouškům, jak se díváte na „proměnu“ fanoušků od dob, kdy se tu hrála první liga a nyní, když tu působí Mountfield?
Já Mountfield jako takový neuznávám. Když se ukázalo, že se do Hradce Králové přesouvá extraliga, dlouho jsem se rozmýšlela, jestli vůbec budu chodit. Po deseti letech na hokeji jsem si ale nedokázala představit, že najednou budu doma. Vadí mi, respektive spíše mrzí, že lidi přišli až s extraligou. Hodně mi vadí, že tak pětaosmdesát procent kotle fandí Mountfieldu a ne Hradci! Přece nefandíme firmě, ale městu! Prvoligové fandění mělo něco do sebe. Poslední roky už nás chodilo do kotle tak dvacet až třicet, ale byla to rodina. Scházeli se tam stále ti samí lidi, kteří jezdili i na výjezdy.
Myslíte si, že jsou momentálně v Hradci spíše fanoušci „úspěchů“, kteří na první ligu nechodili a jezdili třeba do Pardubic?
To netuším. Samozřejmě, že lidi přišli s extraligou, protože tam je prostě kvalita těch týmů. Je rozdíl, jestli do Hradce přijede Sparta nebo Most.
Když se podíváme celkově na situaci na české hokejové scéně, jsou vůbec nějaké tábory, které se dokáží vyrovnat fanouškům Hradce a Brna?
Česká hokejová scéna jde podle mě každý rok nahoru. Tábory, které chorea nedělají, letos něco předvedly. Nebylo to nic moc, spíš nic, ale i snaha se cení. Někde se začít musí. Rozhodně bych počítala i Motor (České Budějovice) a Vsetín. Nebála bych se ani Přerova a Prostějova. Kometa (Brno) i Motor těží z toho, že tam chodí hodně lidí a prostě fandí. Vsetín, Přerov i Prostějov nemá tak velkou návštěvu, ale právě ta kvalita supportu v poměru kvantity je skvělá. Hradec to je bohužel euforie, která každým rokem upadá, a i tak upadá náš support. Kometa ta je prostě jinde. Nevím, čím přesně to je. Mají tam hodně členů ultras, kteří to tam vedou. Jsou to neuvěřitelní patrioti, a to jim dodává krev do žil. V každém druhém chorálu mají buď „brněnštinu“ nebo nějaké slovo o Moravě. Tohle v Čechách prostě není.
Hradečtí fanoušci Pardubic? Zůstay jen výjimky
Hradec Králové/Pardubice – Hokejová první liga a Hradec Králové. Extraliga a Pardubice. Toto spojení platilo takřka dvacet let. Spousta hradeckých fanoušků si zvykla na to, že v první lize podporují Hradec a v extralize fandí Pardubicím. Zajímavá, ale velmi častá kombinace. Vždyť velké množství hradeckých odchovanců vstoupilo do extraligy právě v nedalekých Pardubicích. Poté, co se přesunula extraliga do Hradce, se rázem z Pardubic stal úhlavní nepřítel a množství hradeckých příznivců Pardubic opadlo. I nadále ale existují výjimky. Jednou z nich je i Michal Gabriel. „Jsem z Hradce, ale pardubický hokej je pro mě vším. Roky, kdy Pardubice vyhrávaly tituly a medaile jak na běžícím páse, jsem si užíval,“ říká.
Jeho vztah k pardubickému hokeji začal v osmi letech, kdy ho táta vzal poprvé na hokej. „Nějak jsem si to tam oblíbil. V Pardubicích byla výborná atmosféra a já si hokej hned zamiloval,“ popisuje své první zážitky. Kromě pardubického zimního stadionu ale navštěvoval i ten hradecký. Jenže zatímco v Hradci bral hokej spíše jako společenskou událost a možnost setkat se s kamarády, v Pardubicích si hokej užíval se všemi náležitostmi. „Bavilo mě koukat se na ten hokej. Bylo to jiné než v Hradci a přirostlo mi to k srdci.“
Věrnost k pardubickému hokeji mu vydržela až dodnes a často se tak stává terčem posměšků ze strany hradeckých kamarádů. „Ptali se mě, proč nezačnu fandit Hradci, ale v Pardubicích jsem se naučil jednu věc. Je jednoduchý fandit, když se vyhrává,“ naráží na období, ve kterém se Pardubicím nedaří, ale i nadále zůstává věrným fanouškem pardubického hokeje. Přestože jeho srdce bije pro pardubické Dynamo, hradeckému hokeji přeje úspěchy už jen z toho důvodu, že má ve svém rodném městě spoustu kamarádů. „Hradci přeju také proto, že každý fanda svého týmu by si měl prožít tu skvělou chvíli, kdy jeho milovaný tým zvedne nad hlavu pohár pro vítěze,“ s úsměvem naráží na nulu v kolonce hradeckých titulů v nejvyšší soutěži.
Se zájmem také sleduje, jak v posledních letech probíhá fandění a rivalita mezi hradeckými a pardubickými fanoušky. Sám říká, že jeho názor na hradecké fanoušky je jiný, než mají lidé z Pardubic. Je to způsobené tím, že v Hradci Králové bydlí. „Nic to ale nemění na tom, že při každém derby jsou můj rival, kterého chci porazit,“ dodává. Jako hlavní rozdíl vidí především radost z hokeje, která se vzhledem k situaci v posledních letech v Pardubicích vytrácí. „Fanoušci v Pardubicích byli zvyklí, že se skoro každé dva roky hraje finále a za deset let se vyhrají tři tituly. Je to těžký, když jsme se teď za pět let dostali třikrát do předkola play-off, jednou do play-out a jednou do baráže. V Hradci je extraliga čtyři roky a je tu hlad po hokeji a úspěchu.“
Zároveň si ale uvědomuje, že s fanděním v Pardubicích je potřeba něco udělat. „V Pardubicích bychom se měli od fanoušků Hradce inspirovat. Mají výborně propracované vedení fanklubu. Uprostřed kotle je borec, co má mikrofon a řídí celý kotel. Všichni v kotli vědí, co se bude fandit.“ Podle jeho názoru by také bylo potřeba, aby se sjednotili i fanoušci v Pardubicích.
V posledních čtyřech letech také sleduje přístup Hradečáků, kteří dříve jezdili fandit do Pardubic. Množství těchto fanoušků se zmenšilo. Přesto si ale stále myslí, že je dost lidí, kteří si řeknou, že na hokej do Pardubic chodili deset let a je potřeba svůj oblíbený tým podpořit i v dobách, kdy se nedaří. V této souvislosti si myslí, že se hradečtí fanoušci musí ještě naučit chodit na hokej. „V Pardubicích je hokej tradice. Vyprodaná aréna na baráž mluví sama za sebe, prostě je tam kus historie a v tomhle nemůže Hradec s Pardubicemi bojovat.“
„Vždycky jsem si říkal, komu bych fandil, kdyby Hradec postoupil do extraligy. V posledních letech jsem si uvědomil, že na sebe můžu být hrdý, protože jsem zůstal fanouškem Pardubic i v období, kdy se nedaří. Před prohrou a ponížením totiž umí utéct každý,“ dodal na závěr Michal Gabriel.
Hokejová extraliga v Hradci? Spojení, které jednoznačně funguje
Psal se rok 2010 a tuzemskými médii se začala šířit informace, že hradecký hokejový klub bude od příští sezóny působit v Kontinentální hokejové lize (KHL). Přišlo mi to v tu chvíli jako strašný nesmysl. Hradec, který se v té době plácal v první hokejové lize, bude od následujícího roku hrát soutěž s nejlepšími evropskými celky. Kde se seženou peníze, co stadion, kolik fanoušků bude na KHL chodit? To je jen výčet otázek, které se mi zpětně vybaví.
Nebyl jsem této variantě nakloněn, chtěl jsem, aby tu zůstala i nadále první liga, kterou jsem pravidelně navštěvoval. I když v roce 2010 v Hradci Králové nebyly ambice postoupit do extraligy, stále jsem doufal, že se toho okamžiku jednou dočkám. A předpokládám, že jsem nebyl sám. Motivace? Vrátit i s úroky Pardubicím období, kdy pro ně byl hradecký hokej pouhou farmou. O podílu pardubického hokejového klubu v tom hradeckém ani nemluvě.
„Přesun“ do KHL nakonec nedopadl. Naštěstí. Vše zůstalo při starém. Až do roku 2013, kdy se za podivuhodných okolností v Českých Budějovicích nedohodli na podmínkách pro další účinkování extraligového týmu. A jak to tak bývá, opět se začaly šířit informace, kde všude bude Mountfield, vlastník extraligové licence, působit nadále. Poměrně rychle pak začala jednání s Hradcem Králové získávat finální obrysy. I v tomto případě jsem byl odpůrcem. Za prvé se mi nelíbila představa, že budu fandit kompletně jinému týmu, který do Hradce přijede „na traktůrku“ někde z jihu Čech, a za druhé už jsem slyšel ty připomínky ostatních fanoušků, že se Hradec není schopný dostat do extraligy sportovní cestou. Ostatně takové řeči Hradečáci slýchávají dodnes. Na druhou stranu ale musíme uznat, že je to pravda. Ambice ani finanční prostředky v Hradci prostě nebyly.
Celkem logicky tak město chytlo šanci za pačesy a podařilo se dostat do Hradce extraligu. Vůbec jsem zpočátku nevěděl, jak k této situaci přistoupím. A myslím si, že jsem rozhodně nebyl sám. Přeci jen to byla situace na české poměry nevídaná. Hlavní otázkou bylo, jak nový tým přijmou fanoušci. Počáteční otrkávání ale postupně začalo nabírat větší obrátky. Netrvalo dlouho a hradecké publikum přijalo tým za vlastní. Největší úlevu ale museli jednoznačně pocítit samotní hráči, pro které to byla složitá situace.
Přesun extraligové licence tedy pomohl všem stranám, i když v Českých Budějovicích souhlasit zřejmě nebudou. Ve výsledku si ale myslím, že i na jihu Čech jsou teď mnohem spokojenější a mají jistotu toho, že hokej v Českých Budějovicích zůstane. A návrat mezi elitu? Příští rok už by mohl dopadnout. Hradec se naopak zbavil „nadvlády“ pardubického hokeje a po dlouhé době se mu konečně dýchá dobře. Nakonec spokojená je i firma Mountfield, v následujících týdnech či měsících by mělo dojít k prodloužení koncesionářské dohody s městem o dalších šest let.
Důvody? Nejlepší fanoušci v lize. Alespoň tak se vyjádřil spolumajitel Mountfieldu Miroslav Schön. Jeho slova bych si dovolil podtrhnout. Ale pouze jednou čarou. Jasně, hradečtí fanoušci patří k tomu nejlepšímu, co extraliga nabízí, ale je otázkou, jak to bude vypadat za pár let. Přeci jen po čtyřech letech je euforie z něčeho nového i nadále velká a hlad po úspěchu ještě větší. Letošní třetí místo by mělo být jen mezikrokem ke stupni nejvyššímu. Pokud v Hradci budou i nadále finance a ambice hrát o nejvyšší příčky, diváci si cestu na stadion najdou. Osobně však doufám, že ve větším počtu. Přeci jen nevyprodat čtyři z pěti zápasů play-off, to není úplně známka hladu po hokeji.
V čem jsou vlastně hradečtí fanoušci nejlepší? Dovolím si tvrdit, že především ve vytváření nápadité choreografie. V dalších oblastech fandění patří ke špičce, na jejímž vrcholu je jednoznačně brněnská Kometa, která převyšuje všechny tábory v České republice. I přesto byli hradečtí fanoušci v letošní semifinálové sérii vyrovnaným soupeřem. Pokud do Hradce nepřijede Brno, je jisté, že hradečtí fanoušci vytvoří pro sví miláčky pekelnou atmosféru.
Během čtyř sezón si hradečtí fanoušci vybudovali pevnou a uznávanou pozici mezi nejlepšími fankluby v republice. Je ale potřeba i nadále vytrvat v nastoleném fanatismu a pokračovat v něm i do budoucna.
Derby je sportovním svátkem
Východní Čechy – Derby mezi úhlavními rivaly je sportovním svátkem všude na světě a je jedno, jestli se jedná o zápas Sparta vs. Slavia, Inter Milán vs. AC Milán nebo jakýkoliv jiný zápas. Stejně tomu tak je i ve východních Čechách, kde v posledních čtyřech letech patří hokejové derby k největším sportovním svátkům. Dobře zasvěcení sportovní fanoušci si ale moc dobře uvědomují, že derby není pouze to hokejové, ale také fotbalové. A to má kolikrát ještě větší náboj.
Derby bývá přehlídkou nejlepších výkonů na hřišti a také v hledišti. Nevraživost mezi oběma tábory se vždycky vyšplhá na tu nejvyšší úroveň. Provokace v hledišti jsou na denním pořádku. Stejně tomu tak je i mimo stadióny.
V posledních letech mají na hokejových derby převahu jednoznačně hradečtí fanoušci. Těm se totiž hned několikrát podařilo druhou stranu potupit. Nejprve se jim podařilo přímo z pardubického kotle vzít dvě obrovské vlajky, v dalším derby vykoupili lístky do celého sektoru naproti Jižní tribuně. Třešničkou na dortu byla akce na posledním hokejovém derby v Pardubicích, kdy se část hradeckých fanoušků vměstnala do pardubického kotle, kde se jim podařilo vytáhnout choreo s nápisem „Měníme fandění na Jižní tribuně“.
Zatímco tedy hokejové derby má v posledních letech jasného vítěze, fotbalové mívají zpravidla větší náboj. A to nejen na hřišti. „Hokejové derby bývá často celkem bezkonfliktní a skoro nic se na stadionech neděje, kromě mimořádně povedené akce s choreem v kotli Dynama, a tak raději vyhledáváme derby, kde je možnost střetů s hosty,“ uvedl člen jedné z pardubických skupin, který si nepřál být jmenován.
„Fotbalové derby s Pardubicemi je pro nás velkým svátkem. Tato utkání se moc nehrají, jelikož střídáme první a druhou ligu, ale když k němu dojde, vždy se těšíme,“ zní z hradeckého tábora. Zřejmě nejpamátnější fotbalové derby poslední doby se odehrálo před třemi lety v Pardubicích, kde hradečtí fotbalisté potvrdili svůj postup do nejvyšší fotbalové soutěže. Zavítalo na něj i několik stovek hradeckých fanoušků a zápas se neobešel bez potyček s policií. „Rivalita je obrovská, na fanoušcích jsou vidět emoce, nevraživost,“ uvedl člen hradeckého fanklubu.
Tato slova potvrzují i názory z pardubického tábora. „Hradečtí fanoušci jsou dost agresivní a nebojí se střetů. To je ale v pořádku. Atmosféra bývá skvělá. Derby, které se hrálo na pardubické Vinici a Hradec hrál o postup, bylo výborné. Po skončení utkání se navíc odehrál i „třetí poločas“,“ dodal pardubický příznivec.
