Tobiáš Czekaj 
„Čeká nás nejvýznamnější zápas v historii klubu,“ prohlásil před utkáním do médií šéf klubu Vladimír Dostál. Právě pod jeho vedením klub vystavěl ochozy třítisícového stadionu a z divize se vyšplhal až do druhé ligy. Přesto, že šlo již o šestou sezónu Holice ve druhé nejvyšší soutěži, ročník 2006/2007 patří mezi památné sezóny tamního fotbalu.
Mužstvo kolem bývalého kouče olomoucké Sigmy Leoše Kalvody předvádělo stabilní výkony, podtrhované výbornou defenzivou a efektivitou, proto po posledním podzimním kole zaujímalo hned třetí příčku. Právě obranná linie, která v patnácti utkáních inkasovala jen sedmkrát, byla strašákem pro soupeře a zároveň stavebním kamenem podzimního úspěchu.
Neprostupnou obranu dirigoval bývalý reprezentant
Syna trenéra Kalvody Ondřeje doplňovalo ve stoperské dvojici zkušené eso. Bývalý český reprezentant a držitel stříbrné medaile z Mistrovství Evropy v roce 1996 Martin Kotůlek, který měl v dresu Sigmy Olomouc více než čtyři sta startů v nejvyšší soutěži se rozhodl v osmatřiceti dokončit kariéru právě v Holici. Kraje obrany měli na starosti ostravský odchovanec Jaroslav Josefík a kapitán mužstva Ivo Lošťák.
„Samozřejmě na to období rád vzpomínám, byla to nejlepší sezona v 1. HFK. Skvělý trenér, skvělé mužstvo, super parta,“ přiznává dnes Lošťák. Holická pohádka pokračovala i v jarní části soutěže a šest kol před koncem se klub z předměstí hanácké metropole držel na postupovém druhém místě.
Dva zápasy před koncem ročníku bylo jasné, že druhým celkem, který po Viktorii Žižkov postoupí mezi elitu bude buď 1. HFK nebo Bohemians 1905. Klokani, jak fanoušci přezdívají druhému jmenovanému mužstvu, se po krachu před dvěma lety postupně vyšplhávali zpět do nejvyšší soutěže. Málokdo by při losu soutěžních kol před sezónou očekával, že los 28. kola proti sobě postaví právě tyto dva celky jako přímé bojující o postup.
Odmítnutí prvoligové účasti?
Vzhledem k velikosti i finančnímu zázemí Holice se však spekulovalo, že i kdyby se klubu z čtyřtisícové městské části Olomouce podařilo skončit na druhém místě, klub postup odmítne. To však ještě před utkáním samotným odmítl kouč Leoš Kalvoda. „O ničem takovém nepochybujeme. V týdnu nás navštívil majitel klubu pan Dostál a říkal, že to není žádná pravda, že už má sponzory na to, aby se tu liga mohla hrát,“ prohlásil kamerám České televize.
„Hlavně to byl asi sen každého postoupit do první ligy. Do každého zápasu jsme nastupovali s tím, že musíme věřit ve vítězství, které nás posune dál a dál,“ vzpomíná dnes bývalý obránce Jaroslav Josefík. Situace jak Holice, tak Bohemians 1905 byla před utkáním jasná. Pražanům, kteří měli v tabulce 54 bodů stačila i remíza, v posledním kole by však museli bodovat proti prvnímu Žižkovu nebo věřit v prohru Hanáků. Naopak ti měli o bod méně, museli zvítězit a udržet náskok i v posledním kole.
Den D
Chorály více než tisícovky fanoušků Bohemians zněly ochozy třítisícového, beznadějně vyprodaného holického stadionu. Bylo jasné, že podvečer 11. června 2007 se zapíše tučným písmem do kroniky existence obou klubů, a i kamery České televize, které se na místním stadionu objevily vůbec poprvé, toho byly důkazem.
„Byl to v Holici fotbalový svátek. Všichni jsme se na to strašně moc těšili. Když je vyprodaný stadion tak se vám hned hraje líp. Je to úplně jiná atmosféra, kterou si málokdo umí představit,“ vzpomíná Josefík. „Teď už to zase záleží jen na nás, máme postup ve svých rukou. Cítím, že mužstvo je psychicky silné a zvládne zbývající oba zápasy,“ burcoval ještě několik hodin před zápasem kouč Leoš Kalvoda.
Studená sprcha
Prvoligový sen se však začal rozplývat jen několik sekund po úvodním hvizdu. Do pokutového území domácích se dostal Martin Kotyza, ten míč po několika šťastných odrazech naservíroval hostujícímu kanonýrovi Vladimíru Bálkovi, který otevřel skóre. „Možná většina kluků byla až moc přemotivovaná. Pro většinu kluků to byl první takový zápas v kariéře,“ tuší po letech kapitán Ivo Lošťák.
Klokani byli i nadále nebezpečnější a mimo několika pokusů mimo bránu Holické k ničemu nepouštěli. „Ten první gól ovlivnil celé utkání. Když se hraje s těžkým soupeřem, dostanete gól hned na začátku zápasu, tak už se to jen těžko dotahuje,“ ví Josefík. Teplé červencové počasí krátce před poločasem vystřídalo dusno, to, když fanoušci hostů zapálili neznámý předmět před svým sektorem a původce hustého šedého dýmu museli odklízet až hasiči.
Fanoušci na hřišti
V nastavení druhého poločasu přišla druhá rána, po rohovém kopu se trefil hlavou hostující obránce Pavel Lukáš. Oslavu kapitána Bohemians 1905 však olomoucký stánek nevydržel, fanoušci Klokanů pod tíhou euforie prolomili plot ochozů a řada z nich vběhla i na hřiště. Sudí Jílek se proto rozhodl předčasně první poločas ukončit.
„O fanoušcích Bohemians jsme věděli, jsou to skvělí věrní fanoušci, kteří přijeli podpořit své mužstvo. To, že pod jejich tíhou nevydržel plot bylo částečně dáno i tím, že jsme stadion měli přizpůsobený druhé lize, kde tehdy byly průměrné návštěvy okolo 400 diváků. Hlavně, že se tehdy nikomu nic nestalo,“ doplňuje Lošťák.
Ambice hanáckého klubu na prvoligový postup vzaly za své tři minuty po změně stran. Sedmnáctiletý mladík Jan Morávek se po Bálkově průniku prosadil a hosté vedli již o tři branky. Domácí si pod ofenzivní taktikou Leoše Kalvody sice vytvářeli tlak, nedařilo se jim však trefovat mezi tři tyče. Naději vykřesal dvacet minut před koncem po rohovém kopu Michal Ševela, na víc však Holice nestačily.
Atmosféra? Úžasná, vzpomíná kapitán
Po vítězství bylo jasné, že prvoligovou účast si poprvé od konkurzu vybojoval pražský celek. Několik stovek fanoušků opět vtrhlo na hrací plochu slavit, to však již nehrálo žádnou roli. „Bohemka byla vždy těžkým soupeřem a taky nám to předvedla. Vyhrála zaslouženě a to, že tam na konci vtrhli fanoušci jsme ani moc nevnímali. Mysleli jsme jen na to, že jsme prohráli důležité utkání,“ vzpomíná Josefík.
„Na to utkání si budu pamatovat do konce života,“ dodává Lošťák. „Sice se nám vůbec nevydařilo, ale ta atmosféra na stadionu byla úžasná. Přišlo přes 2 000 fanoušků, kteří spolu s hostujícími fanoušky vytvořili nádhernou atmosféru. Fandili až do úplného konce i přesto, že se utkání nevyvíjelo podle našich i jejich představ. Za to jim samozřejmě patřil i dlouhý zasloužený potlesk po utkání,“ přiznává.
Holici se již nikdy podobný úspěch nepodařilo zopakovat. V následující sezóně klub opustil trenér Leoš Kalvoda, který dal přednost angažmá na Slovácku i řada hráčů a mužstvo skončilo až osmé. Následující sezóna skončila ještě hůře. Dva roky poté, co klub sahal po postupu mezi elitu, nastal pád do nižší soutěže.
„Na to si vzpomínám také, ale už je to hodně dávno. Určitě jsme byli všichni moc zklamaní, ale bohužel příčin bylo více. Na prvním místě jsme nedokázali v zápasech bodovat, neustále se měnila sestava a navíc ani trenér nedržel s hráči a proto nefungovaly některé věci tak, jako v jiných sezonách. Ale i to bohužel patří k fotbalu,“ dodává Lošťák, který po sezóně klub opustil.
Hanáckému klubu se sice po několika letech podařil návrat zpět do druhé ligy, vinou finančních potíží se však nuceně musel přesunout o stupínek níže. Dnes oddíl, který v příštím roce oslaví devadesáté výročí vzniku, působí v divizi a na legendární souboj o prvoligové vavříny tak může jen vzpomínat.
