Nikola Karkošová Dosud prováděla tzv. fact-checking, tedy ověřování pravdivosti obsahu jednotlivých příspěvků, pro tuzemský Facebook francouzská agentura AFP. Ta tuto činnost vykonává od konce letošního února. Jejím jménem obsah ověřuje novinářka Laďka Mortkowitz.
Ta v nedávném rozhovoru pro DVTV mimo jiné uvedla, že nesmí označovat příspěvky politiků. „To je jedna velká brzda. Když jsem upozornila europoslance SPD Ivana Davida, že vyvracím jeho nepravdivý článek, poslal mi několik důrazných zpráv,“ vyjádřila se Mortkowitz.
Agenturu AFP doplnil od konce května web Demagog.cz, který se stal novým partnerem Facebooku pro ověřování pravdivosti obsahu. Jinak se web na svých stránkách věnuje ověřování pravdivosti výroků politických představitelů.
Dezinformace se na sociální sítě (vedle Facebooku například Twitter) často šíří z dezinformačních webů. Označení dezinformační web je ovšem problematické, protože se často objevují rozpory, co ještě za dezinformační web považovat, a co nikoli. Ministerstvo vnitra, které sleduje šíření dezinformací v českém mediálním prostoru skrze útvar Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, označuje jako dezinformační weby AC24, Sputnik, Protiproud, První zprávy nebo Parlamentní listy (právě ty ale řada odborníků za „čistě“ dezinformační nepovažuje).
Falešné zprávy se šíří rychleji než ty pravdivé
Fake news jsou kvůli svému emotivnímu zabarvení šířeny mnohem rychleji než jiné zprávy. V roce 2016 prováděl Český rozhlas výzkum, kdy srovnával dvacet nejsdílenějších zpráv za poslední rok ze standardních zpravodajských serverů a z dezinformačních webů. Z výsledku vyplynulo, že zatímco dvacet nejsdílenějších zpráv ze zpravodajských webů mělo zhruba 364,3 tisíce sdílení, u článků z dezinformačních webů to bylo přibližně o čtyři procenta více (379,5 tisíce sdílení).
Falešné zprávy nejsou podle politologa Miloše Gregora nic nového. „Znali je už obyvatelé antického Řecka a dnešní označení vešlo ve známost během studené války,“ řekl v rozvoru pro Český rozhlas. Internet a především sociální sítě ale daly dezinformacím zcela nový rozměr.
V současné době se v případě fake news často mluví o tom, že je ve svůj prospěch využívá například Rusko. Poukazují na to i média například ve Velké Británii nebo Spojených státech. „Jednotlivé dezinformace často mají nejasný původ, který se nám podaří trochu poodhalit, až když je pozdě, až když škodu napáchají. Netroufám si to vyjádřit v procentech, ale velké množství takových zpráv má za cíl snížit naši důvěru v instituce, politiku a seriózní média. Nahrávají tím mocenským zájmům Ruska. Ostatně na to opakovaně upozorňují i zpravodajské služby a je velmi nešťastné, že politici tomu věnují tak malou pozornost,“ řekl Miloš Gregor v rozhovoru pro sever Lupa.cz.
Samozřejmě ne vždy musejí mít fake news politický motiv, případně se nejedná o primární motiv. Někdy může dezinformátor sledovat spíše svůj obchodní zájem, kdy se na těchto zprávách snaží vydělat skrze zobrazovanou reklamu.
Dezinformace, fake news nebo hoax?
V souvislosti s problematikou falešných zpráv se můžete setkat s pojmy „dezinformace“, „fake news“ nebo „hoax“. Pojmem dezinformace nebo fake news se rozumí záměrně nepravdivá nebo zkreslená informace. Slovo hoax pak nejčastěji označuje poplašnou zprávu, šířenou obvykle formou řetězových emailů nebo prostřednictvím sociálních sítích. Typickým znakem těchto zpráv je, že nabádají k dalšímu rozeslání a sdílení.
Někteří ale používají hoax v podstatě jako synonymum ke slovům fake news nebo dezinformace, jako například fact-checkingový server Manipulátoři.cz.
