st., 5. květen 2021 21:47

Kluby mimo extraligu považují rozvoj dětí za svou prioritu. Pomáhá jim akce Pojď hrát hokej

Malí hokejisté z Poruby Malí hokejisté z Poruby Zdroj: hcporuba.cz
Zatímco valná část funkcionářů pracujících pro mládežnické kategorie se shoduje, že projekt Pojď hrát hokej usnadňuje klubům budoucí rozvoj, další oblasti výchovy malých hokejistů nabízejí rozdílné pohledy. Finanční odměny pro trenéry, koncept odlivu talentovaných hráčů do velkoklubů nebo zapojení rodičů, to vše jsou problémy, jejichž řešení musí česká hokejová scéna intenzivně hledat.

Čeští hokejisté v mezinárodním srovnání zaostávají. Seniorská reprezentace si z mistrovství světa neodnesla cenný kov už devět let, třeba Švýcaři s mnohem slabší tradicí tohoto sportu získali za tu dobu dvě stříbrné medaile. Na juniorském poli, tedy v nejstarší mládežnické kategorii, je situace ještě vážnější a Češi naposledy dosáhli na stupně vítězů v roce 2005. Také v NHL je pouze 28 hráčů z české kotliny, nejméně za uplynulé čtvrtstoletí.


Mládež na prvním místě
Kudy vede cesta z této šlamastyky? Skrze kvalitní výchovu mladých hráčů. Velmi v tomto směru mohou pomoci menší kluby, které zdaleka v takové míře netíží potřeba zajistit co nejlepší výsledek mužského týmu. Protože se neúčastní Tipsport Extraligy, nedostávají dostatek sponzorských prostředků, aby si mohly dovolit nákup hvězdných hráčů jiných mužstev. Jediná možnost, která jim zbývá, je trpělivá a poctivá práce s mládežnickou základnou, z níž mohou v budoucnu vyrůst hráči pro dospělý hokej.
„Pro většinu klubů by tohle měla být základní priorita. Pokud nejste multimiliardář, bez dobré výchovy A-tým nevybudujete,“ souhlasí Rostislav Králík, který vloni ukončil své čtrnáctileté působení v Sokolově. Pracoval tu převážně v době, kdy klub patřil mezi účastníky třetí nejvyšší ligy. Dětem se věnoval z pozice administrativního pracovníka a vedoucího družstva.
Odchovanci se Baníku vyplácí. Předloni postoupil do Chance ligy a v této sezoně se udržoval v klidném středu tabulky. Základní část zakončil na desáté pozici a nezajistil si tak postup do vyřazovací fáze. Přesto zažívá velmi příjemnou změnu poté, co se sokolovští hokejisté zdržovali 22 let na třetím stupni ligové hierarchie.
Příkladně se o svou mládež snaží starat rovněž HC Lev Benešov, jehož A-tým dosahuje pouze krajské úrovně. Jedním z mládežnických trenérů je Petr Novotný, zároveň člen představenstva klubu. „Když jsem tady před 11 lety přivedl svého syna, registroval Benešov asi 35 dětí. Teď jich tady máme kolem 200. Začali jsme fungovat a starat se o nábory,“ těší Novotného. „Vždy jsme věděli, že bez mládeže tady ten hokej umře a můžeme tu udělat tržnici. U malých dětí existuje šance, že když sport budou milovat, někdo z nich doroste do špičkového hráče. Už od nás odešli kluci, kteří pravidelně hrají v extraligových klubech.“


Svaz děti láká na nezávazné nábory
Svaz od roku 2016 podporuje méně movité spolky akcí Pojď hrát hokej. Ta spočívá v nezávazných náborech dětí, které si tak mohou vyzkoušet základy bruslení a práce s holí, aniž by jejich rodiče investovali nemalé finanční prostředky za výstroj nebo členské příspěvky. Český hokej na svých stránkách uvádí, že prostřednictvím tohoto projektu se mu povedlo přivést na stadiony více než 30 tisíc zájemců a poskytl výstroj v celkové hodnotě necelých 96 milionů korun. Trenéři si navíc pochvalují, že projektový manažer Pavel Landa přichytal akci tak, aby neměli problém s její realizací.
To potvrzuje také Lukáš Majer, který za devět ročníků prošel přes Prostějov, Kralupy nad Vltavou a České Budějovice. „Tam jsem Pojď hrát hokej kvůli koronaviru nezažil, ale dříve v Kralupech nad Vltavou ano a musím říct, že akce je velmi sympatická a přínosná. Nebál bych se ji zhodnotit jako nejlepší věc, jakou svaz za poslední roky v případě mládeže udělal. Představuje hokej jako dostupný sport.“
„Nábory svazu jsou pro nás největší pomocí. Mimoto Český hokej začíná točit mnoho vzdělávacích videí, pořádá semináře po celé republice, takže aktivita z jeho strany je,“ doplňuje Jiří Trembáč, který mimo jiné zastává funkci svazového trenéra a dohlíží na koncepci jednotlivých ročníků v Porubě.
Český svaz v souvislosti s projektem Pojď hrát hokej zajišťuje také velmi promyšlenou kampaň, která obsahuje reklamy v médiích, tisk plakátů nebo silničních billboardů. Kluby se pak nemusí tolik starat o vlastní propagaci. Vynaložené úsilí se jim totiž často nevyplácí. Například Sokolov v minulosti vkládal do svých náborů nemalé prostředky, přičemž přilákal 160 dětí. Jenže z tohoto ohromného počtu jich po pěti letech zůstalo u hokeje přibližně šest.


Konkurenci klubů mají odstřihnout spádové oblasti
Další nápad Českého hokeje už ovšem u všech trenérů pochopení nenachází. Svaz představil jednotnou koncepci, kdy týmy v republice rozděluje do takzvaných spádových oblastí. V každém regionu by existoval centrální klub, pod který by patřily ostatní, partnerské kluby. Na tomto principu by celý region fungoval a snažil se o výchovu hráčů pro centrální klub. Lukáš Majer to vnímá jako krok správným směrem.
Novotný ovšem zásadně nesouhlasí. „Nejlepší hráči by automaticky spadali pod tým, který má akademii. To znamená, že Benešov by patřil pod Kladno. Logisticky absolutní nesmysl, máme to blíž do Jihlavy, na Spartu, na Slavii, tam se dá do hodiny dojet vlakem. A proč to vůbec udělali? Protože je to ve Švédsku,“ zlobí se Novotný s tím, že podobné systémy vzejdou z iniciativy klubů a svaz by je neměl nařizovat centrálně.
„Představte si, že Benešov by spadal pod Kladno. V Kladnu by zrovna ten ročník měl osm výborných obránců. Tady by rostl taky takový a dostal by se do konkurence dalších osmi beků, protože by pod Kladno spadal. Proč ho neposlat třeba do Mladé Boleslavi, do Sparty, do Slavie, kde by zrovna obránců měli málo a potřebovali by ho tam. Nařizování absolutně dusí českou kreativitu.“
Novotný má pravdu v tom, že větší kluby lákají nejtalentovanější mladíky už nyní, tedy z vlastní vůle. „Na přesun takových hráčů je pravý čas v období osmé nebo deváté třídy. Brát si čtvrťáky a páťáky považuji za nemravné. Jedinou výjimkou je, pokud hráč ve svém věku přerostl daný klub. Abych uvedl příklad, v devíti letech opustí Dobříš, do patnácti zůstane v Příbrami a následně půjde hrát za Spartu,“ vysvětluje Králík.
Podobný názor sdílí také Trembáč, jehož Poruba bojuje s přítomností extraligového mužstva dokonce ve vlastním městě. V Ostravě pořádají své zápasy kromě RT TORAX také Vítkovice. „Všichni chápeme, že když mají juniorku v nejvyšší soutěži a my v uvozovkách pouze v té druhé, tak tam ti nejlepší kluci odejdou. A je to v pořádku. Ale jestliže hrajeme stejnou soutěž od přípravky až po dorost, tak nevidím důvod, proč bychom ty kluky měli pouštět,“ čertí se kouč klubu, který ztrácí ve srovnání s Vítkovicemi krok také v dospělé kategorii.


Jak vypadá adekvátní odměna?
Zástupci menších klubů se rozhodně neshodují na všech aspektech, které se s prací pro malé hokejisty pojí. Zásadní rozdíl nastává v oblasti financování koučů. Platí pravidlo, že čím výše se mužstvo nachází v dospělé kategorii, tím více funkcionářů zaměstnává na plný úvazek také u dětí. Králík nebo Trembáč proto nemuseli trénování obětovat svůj volný čas a věnovali se mu jako klasickému zaměstnání.
Stejnou zkušenost ovšem nezažíval Novotný. Během prvních pěti let coby činovník mužstva nedostával žádnou finanční odměnu, pouze za svého syna neplatil členské příspěvky. Momentálně Benešov nabízí hlavním trenérům odměnu od tří do pěti tisíc za jednu kategorii.
„Nicméně kdo to nedělal, ten nepochopí. Obrovská řehole. Představte si, že na stadion chodíte třikrát nebo čtyřikrát v pracovním týdnu, věnujete se tomu třeba dvanáct hodin, k tomu zápasy a turnaje. A máte za to tisíc korun za měsíc. Navíc samozřejmě nějaká příprava, bez které trénink neuděláte,“ přibližuje náročnost své činnosti Novotný.
Lukáš Majer, který v květnu letošního roku přesídlil do Šumperka, ovšem nerozumí svým kolegům, kteří k mládeži chodí pracovat kvůli finančního přilepšení. „Trenéřina je poslání, náboženství, a to především u mládeže. Musíte k ní mít lásku, jinak to nemá cenu dělat. V hokeji funguje mnoho lidí jen proto, že si potřebují přivydělat nebo vyplnit čas. V nízkorozpočtových klubech často dělají tatínci, doplnění o brigádníky. Navíc se v poslední době rozmohl nešvar v podobě placení trenérů od hodiny, a proto často chodí jen pro to kapesné. Strategie tohoto financování a investiční politiky do trenérů u nejmenších dětí je v Česku zatím ještě stále spojená s velkými porodními bolestmi.“
Další peníze pak míří na nákup výstrojí, organizaci utkání, dopravu, dresy, štulpny, puky a tréninkové pomůcky. Většina týmů ovšem tyto pohledávky hradí z podpory města a jiných samosprávních celků. „Benešovský klub má to štěstí, že nemusí platit led, protože zimní stadion patří také městu,“ vysvětluje Novotný. „Do celkové finanční matematiky se navíc započítávají ještě příspěvky rodičů, i když nevím, jak velká část rozpočtu to je. Jako trenér řeším hlavně sportovní stránku,“ dodává Trembáč z Poruby.


Rodič – dobrý sluha, ale zlý pán
Menší kluby častěji fungují na rodinném principu, a tak zapojení rodičů není netradiční záležitostí. Naopak některé spolky ho mohou považovat za stěžejní. „My je využíváme, protože trenérů máme málo. Kdybychom mohli povolat profesionály, bylo by to mnohem lepší. Ale ve chvíli, kdy se najde tatínek, který hrál hokej, má k dětem nějaký přístup, tak jsme samozřejmě rádi, když jde dělat třeba asistenta, pomáhat na led, něco dětem ukáže,“ míní Novotný, který je sám příkladem toho, když se z rodiče stane hokejový trenér. Uvědomil si ovšem, že svého syna nechce vést déle než do 12 let, jinak by se mezi nimi mohlo narušit pouto otec-syn.
„S nadsázkou tvrdím, že rodiče jsou pro hokej mor,“ usmívá se Rostislav Králík. „Ale bez nich to samozřejmě nejde. Musíme s nimi komunikovat a hned na začátku nastavit mantinely a dodržovat je. Rozumný rodič ví, že hokej by měl dítě hlavně bavit. Hodně jedinců si přitom myslí, že má doma Jágra nebo Haška, což je nesmysl.“
V Neratovicích, kde žije 16 tisíc obyvatel, se o děti starají převážně bývalí profesionální hráči. Rodiče se angažují pouze při přepravě svých potomků na utkání, což kvituje někdejší reprezentační útočník a do loňského roku neratovický zaměstnanec Michal Broš. Rodiče tam vytvářeli dobrou partu a klubu se úspěšně daří vychovávat talentované hráče.

Zobrazeno 120 krát
Naposledy upraveno: st., 5. květen 2021 22:00
Pro psaní komentářů se přihlaste