Markéta Štefková Na ten den nikdy nezapomenu. Chodila jsem tehdy do 6. třídy na základní školu. Zrovna jsme měli fyziku a psali příšerně dlouhý zápis z tabule, když v tom jsem ucítila, že mi má ruka nespolupracuje. Cítila jsem ostrou bolest v zápěstí a brnění prstů, až mi vypadla propiska. V ten moment jsem věděla, že něco není v pořádku. Doma jsem se s tím svěřila mamce a šli jsme k lékaři. Nic se neobjevilo, a tak jsem byla odkázána na dětskou revmatologii. Kdybyste snad čekali, že jsem tam uspěla tak nikoliv. Po několika vyšetřeních jsem z ordinace odcházela s pocitem simulanta a bolesti neustávaly.
Po pěti letech života na lécích od bolesti jsem se osypala. Celé tělo mi pokryly zarudlé, suché a olupující se ložiska, které i občas krvácely. Bolest a svědění mě donutilo navštívit dermatologa. Vyslechla jsem si diagnózy jako infekce z bazénu, ekzém, vyrážky ze zimy a tak podobně. Několik měsíců trvalo, než ložiska vymizela. Postupně se však znovu na určitých místech objevovala. Nejvíce zasáhnutá byla pokožka hlavy, podpaží, lokty či prostor mezi prsty. Pořád jsem nevěděla, co mi vlastně je. Jediné, co se během tří následujících let změnilo, byl obsah jedné z mých zásuvek, který se nebezpečně rychle naplňoval krémy, mastmi, kapičkami, kortikoidy a dalšími přípravky.
Tři roky bolestí a nejistoty nakonec ukončila změna dermatologa a také revmatologa. Po osmi letech jsem se konečně dozvěděla svou diagnózu – Psoriasis Vulgaris, pro veřejnost známá jako lupénka. Tehdy začala má první účinná léčba. Opět jsem vyklidila druhou z mých zásuvek a začala ji plnit mastmi a krémy tentokrát už na lupénku. Léčba zabírala, avšak vždy, když jsem se setkala se stresem, a že ho bylo v době maturity, nebo náročnou změnou v životě, opět byla ložiska zpátky. Bylo mi jasné, že to bude běh na dlouho trať, ale vzdávat jsem se nechtěla.
Když už jsem se svým stavem celkem vyrovnala, přišel další zlom. Bolesti kloubů způsobuje Psoriatická artritida, což je tvorba zánětlivých ložisek v kostech a kloubech. Začala jsem pravidelně chodit na protizánětlivé injekce, brát výživu na klouby, stále zůstávaly na programu dne léky od bolesti, tentokrát ale silnější a na předpis. Při sportu jsem musela nosit ortézy nebo bandáže, jednak kvůli bolesti a také proto, že při špatném došlapu je riziko podvrtnutí kotníku velice reálné. Každý den byl utrpením, ve škole jsem se často kvůli bolestem nedokázala soustředit. Byla jsem vyčerpaná a unavená. Milovala jsem tanec. Tančila jsem závodně, kvůli kloubům jsem se toho musela vzdát.
Nástup na vysokou školu byl i ve znamení posunu léčby. Začala jsem chodit na fototerapie, což je vlastně ozařování nemocné kůže. I přes to, že jsem několikrát v týdnu vstávala před 5. hodinou ranní a jezdila do nemocnice, abych poté stíhala školu, kde jsem kvůli tomu nejednou usnula, vyplatilo se to a léčba zmírnila problémy. Rozhodla jsem se léčit všemi dostupnými možnostmi, abych měla co nejstandardnější život jako všichni ostatní.
Dnes si plním své sny. Studují vysokou školu, zanedlouho mě čekají státnice, dělám, co mě baví a vážím si každého dne bez bolesti. Bohužel vlivem artritidy se mi objevil zánět v páteři a silné léky mi způsobují nepřetržitou únavu, ale ani tak to nevzdávám. Jsem pyšná na každý krok, co udělám, na každou práci, co dokončím, na každý den, kdy vstanu z postele. Kvůli své nemoci jsem si nikdy nemohla svobodně vybrat, co budu dělat a závidím všem těm, kteří mohou. Ale i přes to všechno jsem se naučila, že není důležité kolikrát nás život, respektive zdraví stáhne dolů, ale kolikrát my dokážeme vstát a ukázat, že chceme plnohodnotně žít.
