st., 3. červen 2020 00:42

„Nemocného člověka jakéhokoliv věku nespasí, že má nárok na slevu na jízdném," říká Tereza Novotná, zakladatelka sbírky jízdné pro hospic

„Nemocného člověka jakéhokoliv věku nespasí, že má nárok na slevu na jízdném," říká Tereza Novotná, zakladatelka sbírky jízdné pro hospic Zdroj: https://www.irozhlas.cz/fotogalerie/7973816?fid=8910224
Ministerstvo práce a sociálních věcí v roce 2019 nebylo schopné najít 2 miliardy a zafinancovat sociální zařízení. Tentýž rok platily už přes půl roku slevy na jízdné pro studenty a seniory na které ale peníze vláda našla, a to konkrétně sedm miliard korun. Proto pětadvacetiletá Tereza Novotná založila sbírku, kde primárně přispívali studenti právě ušetřenými penězi z jízdného. „Ráda kupuji máslo v akci. Tak šetřím já. Víc nepotřebuji. Daruji proto své uspořené měsíční jízdné hospici,“ napsala Andy na stránce darujeme.cz. „Jsem důchodce a posílám „příspěvek“ na jízdné,“ napsala Jarmila Chánová. „Skvělý nápad, který jsem zahlédl na sociálních sítích. Přispívám svoji částku, kterou jsem díky slevě na jízdné tento měsíc ušetřil,“ napsal anonymní dárce.

Co Vás předtím vedlo k tomu, abyste sbírku založila a ušetřené peníze za jízdné darovala?
Na nápad mě přivedla reportáž pořadu 168 hodin České televize vysílaná 26. 5. 2019, která upozornila na to, že sociální služby se nachází ve špatné situaci, protože není dostatek peněz na platy zaměstnanců. Vláda sice nařídila zvýšení platů, ale peníze na ně od krajů už nepřišly. Tato reportáž byla točená i v prachatickém hospici, ale šlo o nedostatek po celé republice. Mým cílem bylo upozornit na tento nedostatek a povzbudit spoluobčany k tomu, aby se zajímali o své okolí a třeba i založili vlastní sbírku, která by pomohla nějaké dobročinné instituci v jejich okolí.

Proč jste zrovna tento nápad propojila se slevou na jízdné?

Za tím propojením nebyla žádná velká věda. I v oné již zmiňované reportáži pořadu 168 hodin čeští odborníci na ekonomiku zmiňovali nekoncepční plánování vlády v rámci toho, do čeho vkládá peníze, a přišla řeč i na slevy na jízdném. Ale nabízí se to vlastně i logicky, když se jakožto student zamyslíte „Kde jsem ve svých výdajích v poslední době ušetřil/a?"

Proč jste si vybrala zrovna hospic sv. Jana Nepomuka Neumanna v Prachaticích?

V roce 2014 tam strávil zhruba 2 týdny před svou smrtí můj dědeček, který si veškerou péči moc pochvaloval, a celá rodina měla možnost vidět a zažít na vlastní kůži, jak hospic funguje. Nejde ale jen o to – o hospici jsem věděla už před tím, než do něj přišel můj dědeček. Prachatice jsou malé město, a jelikož jsem zde vyrůstala, tak znám některé zaměstnance hospice už od svého dětství. V hospici se navíc občas pořádají i různé kulturní akce. Myslím si, že jde o jednu z nejaktivnějších institucí v Prachaticích.

Kolik se ve sbírce vybralo?

Vybralo se celkem 168 022 korun.

V čem konkrétně pomohla sbírka prachatickému hospici?

Peníze byly použity na nákup speciálních polohovatelných lůžek pro pacienty, což považuji za důkaz toho, jak dobrosrdeční lidé v hospici pracují. Celá sbírka totiž vznikla na popud toho, že hospici hrozilo, že nebude mít dostatek peněz na zaplacení platů a musel by na podzim 2019 začít propouštět zaměstnance, což je samozřejmě v době, kdy obecně panuje nedostatek personálu ve všech zdravotnických zařízeních, nežádoucí. Takže by nebylo nic proti ničemu, kdyby hospic peníze využil právě k tomuto účelu a nikdo by to vedení nemohl mít za zlé. Hospic ale v první řadě myslel na své pacienty a investoval radši do péče o ně, což je pro mě důkaz toho, jak nesobečtí a obětaví lidé jsou ti, kdo v tomto hospici pracují. I kdyby ty peníze použili na platy zaměstnanců, rozhodně by to sobecké nebylo a bylo by to jen dobře, přece proto sbírka vznikla. Ale to, že v první řadě myslí na pacienty, je prostě úžasné.

Očekávala jste, že Váš nápad bude mít tak velký mediální ohlas?

Neočekávala. Sdílela jsem sbírku všude možně a doufala, že se tak dostane k co nejvíce lidem, ale opravdu jsem nečekala, že ohlas bude až takový.

Odkud přišel ten první mediální impuls?

Vše začalo reportáží Českého rozhlasu, které si pak všimla další média. Moc příjemně mě ten zájem překvapil a mám z něj velkou radost, jelikož určitě ovlivnil i celkovou vybranou částku. Zároveň se inspirovaly i některé další ženy a rozhodly se také založit sbírku pro jim blízkou instituci, to mě také moc potěšilo.

Jaké byly na sbírku reakce? Převažovaly negativní nebo spíše pozitivní ohlasy?

Reakce byly spíše pozitivní, ale samozřejmě pokud je něco vidět v médiích a pokud navíc jde o politické téma, najdou se i lidé, kteří na Facebooku píšou negativní a občas až nenávistné komentáře. To se bohužel stalo už normou a není to nijak překvapující, počítala jsem s tím. I přesto mi ale přišlo úsměvné, že někteří lidé komentovali můj vzhled, který se sbírkou absolutně nijak nesouvisí. To ale opět není nic nového a děje se to snad všem ženám, které jsou v jakékoli míře aktivní ve veřejném dění. Další negativní komentáře, které se také opakovaly, mířily na to, že prý akorát rozdávám peníze svých rodičů, které oni poctivě vydělali a já nemusela hnout prstem. Opět nejde o nic překvapujícího, komentující nejspíš vychází z nějaké domněnky, jak studenti obecně fungují. Považuji ale za důležité zmínit, že studentů, kteří jsou živeni rodiči a oni sami nepracují, už není tolik. Já sama se od svých 19 let živím sama a rozhodně ale nejsem jediná, nebo nějakým způsobem výjimečná, to v žádném případě. Naopak bych řekla, že studenti, kteří jsou závislí na financování od rodičů, jsou v menšině.

Proč podle Vás, tento názor ze strany veřejnosti na financování studentů od rodičů vzešel?

„Roli hraje nejspíš nějaký typický mezigenerační střet, že dnešní mladí jsou drzí, líní a nic nedělají a ti starší si museli vše tvrdě odpracovat a držet ústa a krok. Myslím si, že i dnešní mladá generace moc dobře ví, co to znamená tvrdě pracovat. A celkově bych si přála větší toleranci mezi generacemi, méně ageismu, a naopak více respektu jeden k druhému. Já mám respekt k lidem všech věkových skupin, i ke starší generaci, respekt ale má být věc oboustranná a tudíž očekávám, že druzí budou s nějakým základním respektem přistupovat i ke mně, no a ten bohužel celkem často chybí. Nejsem však naivní, abych si myslela, že toto je na internetu možné nějak výrazně změnit, proto si z negativních komentářů od cizích lidí na Facebooku nic nedělám. Zde jde především o to zlepšit spíš tu osobní, face-to-face komunikaci v reálu.

Byla to jediná sbírka, kterou jste založila nebo byly i další?

Sbírce Jízdné pro hospic předcházela ještě jedna sbírka v říjnu 2018. Slavila jsem své 24. narozeniny tak, že jsem založila sbírku, kde během 24 dnů měla má rodina, přátelé, mí známí, ale i jiní lidé možnost mi dát dárek ten, že přispějí na prachatický hospic.

Kolik se v této sbírce vybralo?

Tenkrát se vybralo 15 723 korun a peníze přispěly na nákup televizorů pro pacienty. To byl pro mě opravdu super dárek.

Darujete i teď část z jízdného na dobročinnou věc?

V současnosti já osobně žádnou sbírku neorganizuji, spíš přispívám na různé sbírky organizované ostatními, například sbírka na lék pro Maxíka, která také měla velký ohlas.

Plánujete zase založit nějakou sbírku nebo projekt pro potřebné v podobném duchu?

Má aktivita co se týče sbírek a podobných projektů rozhodně neskončila a mám v plánu pokračovat dál. Založila jsem Facebookovou skupinu s názvem Pomáhejme si pomáhat!, která má za cíl spojovat lidi, kteří mají zájem pomáhat, s těmi, kteří naopak pomoc hledají. Tato skupina byla alespoň trochu užitečná i v začátku koronavirové krize. Vytvořila jsem seznam lokálních skupin a iniciativ, které pomáhaly seniorům s nákupy atd. Podobně uvažovali i další lidé (nezávisle na mé činnosti), takže později pak už vznikly větší projekty v podobném duchu, které měly i mnohem větší dosah, což je super. Přála bych si, aby zde tohle nadšení zůstalo i po koronavirové krizi, že se lidé semknou a budou si pomáhat.

Myslíte si, že bylo dobře, že vláda zavedla slevy na jízdné?

Sleva na jízdném zde už byla před vládou Andreje Babiše, ona ji akorát zvýšila z 25 % na 75 %. Domnívám se, že je důležité, aby zde určitá studentská sleva byla, to ani rozporovat nechci, protože i když si student vydělává sám na sebe, pořád jeho možnosti jsou přece jen o něco omezenější než možnosti člověka, který pracuje na plný úvazek a už nestuduje. Zde není problém sleva jako taková, ale její výše, kterou vnímám jako nesmyslně vysokou, obzvlášť, když ty peníze pak zoufale chybí jinde.

Kde tedy vláda podle Vás měla peníze investovat?

Nejsem ekonomka a logicky ani nemůžu vědět momentální možnosti v plánování rozpočtu, investic a slev, to ví jen ti, kteří na plánu reálně na ministerstvech pracují. Přesto ale, když vidím, že peníze chybí tam, kde jsou potřebnější, mám pochyby o tom, zdali nejde jen o dobře promyšlený PR krok, který sice dobře vypadá v médiích, ale zavání populismem. Nemocného člověka jakéhokoliv věku nespasí, že má nárok na slevu na jízdném, když se o něj nebude mít kdo starat v nemocnici nebo hospici. Tam mu sleva na vlak a autobus je k ničemu. U studentů si nejsem jistá, jestli je zrovna zvýšení slev ten správný způsob jejich podpory.

Jaký druh podpory studentů byste tedy navrhovala?

Třeba sociální stipendia na školách, u tohoto tématu nevnímám, že by bylo dostatečně komunikováno. Nebo třeba úroveň vzdělávání v České republice. Pro mě prostě je důležitější to, jestli je cíleně pomáháno těm, kteří to opravdu potřebují – chudé rodiny, matky samoživitelky, důchodci, pacienti v hospicích, pečovatelských domech, a jestli žáci a studenti mají to nejkvalitnější vzdělání, než jestli mě cesta k rodičům místo 36 korun stojí 12 korun. A přestože chápu, že pro někoho i tento rozdíl může být výrazný, myslím si, že takový člověk by měl dostat především jinou formu pomoci, třeba ono sociální stipendium a zrovna sleva na jízdné mu/jí trn z paty až tolik nevytáhne. Jenže sociální stipendium jako by bylo pomalu tabu, nemluví se o něm tolik. V sousedním Německu každý ví, co znamená pobírat BaföG – finanční podpora pro studenty, od německého spolkového ministerstva školství, v podstatě sociální stipendium, a nezažila jsem člověka, který by se styděl za to, že toto stipendium má. Troufnu si tvrdit, že v Čechách je situace jiná a mnohdy se úspěch člověka měří jen tím, kolik má majetků a jak je bohatý. Ale možná víte, co se říká: „some people are so poor, all they have is money".

Zobrazeno 368 krát
Naposledy upraveno: st., 3. červen 2020 22:45
Pro psaní komentářů se přihlaste