Markéta Jasanská 
Je rozdíl mezi Adamem Hoškem před sbírkou a po sbírce?
Určitě to jiné je, a to v různých ohledech. Jednak se změnilo to, že mám v ruce něco fyzického, co můžu přinést na autorské čtení a nese to mé jméno. Zároveň je to něco dost vnějšího. Ale o tom, jaká ta poezie je nebo jaký je ten člověk, to vůbec nevypovídá. Především, když vydavatelství Univerzity Palackého není úplně klasický nakladatel poezie. Když je člověk nakladatel, tak si musí dvakrát rozmyslet, jestli do sbírky investuje peníze. Poezie totiž nikdy nevynáší, pokud to není zrovna Krchovský. Tento vydavatel výdaj udělat nemusel. Nevím, jestli to něco znamená. Spíš je to ještě míň možné brát jako důkaz něčeho. Ale nechci tím snižovat Univerzitu Palackého v Olomouci, naopak. Je to skvělé, že to takhle mohlo vyjít.
Mění vydání sbírky něco v tvé tvorbě nebo v uvažování nad sebou samým?
Změnil se určitě můj přístup. V procesu vydání sbírky bylo obrovské množství pochybností z mojí strany. Nevěděl jsem, jestli je to opravdu dobré a stojí to za vydaní. Zpochybňoval jsem všechny procesy. Můžu se já teď někde propagovat? Mám na to právo? Zpochybňuji legitimitu toho, jestli si to vůbec zasloužím. A na to odpověď není. Myslím si však, že daleko víc jsem se v tomto procesu naučil věnovat pozornost textům po tom, co je napíšu. Dále jsem více sebekritický než předtím. A píšu výrazně míň než před vydáním sbírky.
Čím si myslíš, že to je? Protože jsi překročil milník vydání vytoužené sbírky?
Je to určitě velký moment, ale to, že si člověk uvědomuje tu velikost, je hrozně kontraproduktivní. Pokud se člověk upíná na vydání sbírky, a ten moment nastane, ale vlastně se nic moc nezmění, pak si člověk uvědomí, že vůbec nebyl dobrý nápad upínat se na to. Sice mám myšlenku, že bych mohl zase někdy něco vydat a sem tam něco napíšu, ale nevidím teď ten smysl. Abych teď vydal sbírku, musel bych vědět, že potřebuji něco sdělit. Nechci, aby se to změnilo v to, že potřebuji zůstat v některých očích básníkem, tak budu dál produkovat texty. Taková setrvačnost je škodlivá.
Pokud jsem to dobře pochopila, tak teď hledáš důvody ke psaní?
Asi teď v sobě nemám dostatečně silný pud, téma. Myslím, že ta sbírka je zakončení určité fáze. Jednu kapitolu jsem uzavřel a leží přede mnou otázka, jaká bude ta další. Najdu jiné téma, nebo to budou jen mírné posuny? Anebo se vykašlu na poezii a začnu psát prózu?
Jak vypadá tvorba sbírky?
Hodně záleží na tom, u koho se to vydává. Jestli autor má nějakého redaktora, který s ním pracuje. Já jsem redaktora neměl. Nějaké poznámky měl Radek Malý. Ten ale nebyl vyloženě redaktorem. Jeho postřehy byly ale dost od věci. Ledacos mi také těsně před vydáním řekl básník Jaromír Typlt.
Musíš v rámci sbírky obětovat básně, která máš rád?
Jsou lidé, kteří mají ideu sbírky a píšou sbírku. Já nepíšu sbírku, ale básně. Musel jsem dát dohromady x básní a věděl jsem, že jich je moc. Některé se musely vyhodit, zbytek se musel poskládat, aby šel smysluplně za sebou. Do toho hrály roli ilustrace. Museli jsme vyřešit, kde budou rozložené. V tomto procesu vypadly básně, které jsem měl rád. Ale úplně mě to nemrzí. Bylo to vždy moje rozhodnutí.
Když jsi básně skládal dohromady, snažil ses vytvořit celek, který bude vypadat tak, že jsi psal sbírku, a ne jednotlivé básně?
Původní záměr byl, že tam budou dvě části. V první části by byly básně zaměřené na mezilidské vztahy a v druhé texty zaměřené ven, do světa. Neměla tam být přesná dělicí čára. Ale Radek Malý řekl, že to nefunguje, takže jsme od toho upustili. Nakonec jsem je poskládal tak, aby tam byla gradace. Někde spolu básně kontrastují, někde naopak rozvíjejí jedno téma. Je to hodně intuitivní.
Tvoje sbírka sestává z témat, která jsou velmi lidská, pochopitelná. Byl to záměr? Chtěl ses svým debutem co nejvíce přiblížit čtenáři?
Já nemám záměr. Málokdy, když něco píšu, vím, co chci říct nebo jak by to mělo působit. Spíš se snažím vyjádřit nějaký pocit, který nelze popsat jedním slovem. Více lidí mi tvrdí, že moje básně jsou přístupnější.
Je síla dnešní poezie ve verších a tématech, která si prožil každý?
Poezie je v dnešní době hodně rozličná. Existují dnes jak věci jednoduché a obecně přístupné, tak věci složitější. Fenomén instagramové poezie, ale třeba i slamu nechci odsuzovat. Hlavně proto, že ta jejich jednoduchost a přístupnost je něco, co poezii dlouhodobě chybí. Mám pocit, že poezie je vnímaná jako elitní záležitost. A je skvělý, že insta a slam poetry toto narušuje. To, že je něco jednoduchého, neznamená, že je to špatné.
