Nikola Orlitová 
Politická karikatura je specifický žánr v žurnalistice, ilustrací a krátkým textem autor originálně komentuje aktuální dění v dané zemi. Každý z autorů se snaží o osobité vyjádření svého názoru, karikatura není objektivní; je na čtenáři, aby se ztotožnil s daným karikaturistou. „Politika je tenký led,“ říká Lubomír Dostál, český karikaturista. Vyjádřit se k aktuálnímu dění není snadné řemeslo, ale pro karikaturisty je to práce, která je naplňuje. „Na politice mě baví různorodost, jak se situace mění z hodiny na hodinu,“ zamýšlí se Dostál.
Technika kresby je různorodá. Ilustrátoři využívají ruční kresbu, ale v posledních letech přesedávají na grafiku. Pracovní život jim značně usnadňuje tablet. „Přechod na grafickou kresbu mi dělal problém, ale dnes mohu malovat z jakéhokoliv místa,“ pochvaluje si Miroslav Kemel. Jeho služebně starší kolega Dostál ovládá většinu technik; záleží na poptávce. „Umím tužkovou karikaturu, někdy si pomáhám přes počítač,“ dodává Dostál.
Hlavní schopností je rychlá reakce na aktuální dění. Karikaturisté se připravují různě na své ilustrace. Musí být stále v obraze. „Sleduji aktuální dění a karikaturu i s vtipem pošlu do redakce,“ vysvětluje Lubomír Vaněk, který letos může oslavit tři dekády „v oboru“.
Podobně pracuje i Kemel, který publikuje pro deník Právo. „V redakci mají ode mě zásobu karikatur, pokud se nestane něco aktuálního,“ vysvětluje populární kreslíř.
Karikaturisté malují některé politiky stále dokola, jejich práce se může zdát někdy monotónní. Oživení přichází, když se změní politická situace, nastanou volby, nebo se vymění ministr. „V poslední době se maloval bývalý ministr zdravotnictví Blatný, ale i Babiš,“ upřesňuje Dostál. Podle Vaňka je dobře, že se politická situace často mění. Autoři si současnou politiku pochvalují, práce je alespoň pestřejší.
Cílem je vtipně vystihnout situaci. Občas jsou ilustrátoři kritizováni za svůj osobitý text k ilustracím. Humorná složka je různá. „Publikuji pro deník a já v podstatě reaguju s nimi na aktuální dění,“ dodává Kemel. Vtipná karikatura nemusí být nutně vulgární. „Karikaturista má reagovat s citem na aktuální dění ve společnosti, být vulgární mě nebaví,“ vysvětluje. „Francouzští kolegové byli již za hranou, je potřeba se hlídat v názorech,“ kritizuje Dostál francouzské karikaturisty. On sám preferuje chytrý humor pana Wericha. Nárok klade i na své čtenáře, které nutí aby se zamysleli nad pointou.
Úkolem karikatury je kritizovat danou skutečnost. Dnes se humorný obrázek s vtipným textem vytrácí. Důvodem je ekonomická situace redakcí, které si nemohou dovolit platit karikaturistu. „Redakce zvolí fotografii před karikaturou,“ říká Kemel. „Naše profese byla vždy na okraji, ale karikaturisté jsou doplňkem novinářů,“ dodává Dostál. Tvůrci, kteří publikují do tištěných novin mají své stálé publikum. Někteří jsou silně propojeni s redakcí. Situace je mnohem horší pro začínající karikaturisty, bez odběratelů není práce. Pracovní příležitost se objevuje na sociálních sítích, kde můžou propagovat svou tvorbu. „Slavnější autoři na internetu se nepřeklopí do novin,“ upozorňuje Kemel. Budoucnost karikatury směřuje na internet. „Facebook mi pomohl v publikování mé tvorby, reakce lidí jsou okamžité a vesměs jsou milé,“ potvrzuje Dostál. Podle Vaňka některé časopisy a tištěné noviny vymizí.
Co je to karikatura?
Cílem karikatury je expresivní vyjádření vyobrazované skutečnosti, autor využívá své vlastní výrazové prostředky. Cílem autora je napodobit skutečnost. Karikatura je kombinací výtvarného a žurnalistického oboru a má kritizovat danou skutečnost.
Legendy české karikatury
Vladimír Renčín
Narodil se v roce 1941 v Pečkách. Věnoval se karikatuře a ilustracím, byl to autor svérázného humoru a neopakovatelné kresby. Jeho nejznámější postavičky jsou Dlabáček, Rambousek a Marie. Zemřel v roce 2017.
Vladimír Jiránek
Narodil se v roce 1938 v Hradci Králové. Byl český karikaturista, ilustrátor, scénárista a režisér animovaných filmů. Charakteristická znakem v jeho tvorbě byla jednoduchá linka. Mezi nejznámější díla patří Bob a Bobek. Absolvoval žurnalistiku v Praze, spolupracoval s časopisem Dikobraz. Od roku 1990 se věnoval politické karikatuře, jeho karikatury byly k vidění v Reflexu, Lidových novinách, Mladé frontě, Hospodářských novinách a na stránkách Neviditelného psa. Zemřel v roce 2012.
