Kristýna Jarošová
Václav Klaus nepodepsal a zároveň nevetoval šest zákonů
Prezident Václav Klaus během svého působení na Hradě, nepodepsal ani nevetoval celkem šest zákonů. Podle Ústavy má na vrácení zákona patnáctidenní lhůtu, a pokud ho nechce vetovat, má prezident během této lhůty zákon podepsat. Na situaci, kdy prezident zákone nepodepíše a ani nevetuje, Ústava nemyslí, a proto i nepodepsaný zákon vejde v běžnou platnost.
Poslední případ, kdy byl zákon schválen takový způsobem, se stal 24. listopadu 2011 u důchodové reformy. Podle svých vyjádření v dopise pro předsedkyni Sněmovny, Miroslavu Němcovou, který částečně zveřejnilo idnes.cz, se změnou důchodového systému v této podobě Václav Klaus nesouhlasí.
Prezident své rozhodnutí odůvodnil takto:"Se změnou důchodového systému, jak ji přinášejí tyto zákony, nesouhlasím. Činím tak ze zcela jiných důvodů než opozice, která svou parlamentní obstrukcí přehlušila jakoukoli věcnou rozpravu. Své argumenty jsem zveřejnil na jaře v sérii článků v médiích. Protože nechci vyvolat další kolo vleklých obstrukcí, zákon Poslanecké sněmovně nevrátím, ale k návrhu svůj podpis nepřipojím.“
První zákon, u kterého chybí prezidentův podpis, je tzv. norma o zásluhách Edvarda Beneše z roku 2004. „Prezident je přesvědčen, že by mělo být samostatné vytváření si názorů na historické události, staré desítky let, ponecháno na každém občanovi. K tomu není třeba ztvrzení těchto názorů formou zákona. Prezident proto nepovažoval za nutné zákon podepsat,…“ znělo oficiální stanovisko v tiskovém sdělení Hradu.
Následující rok Václav Klaus postup zopakoval u zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů. Ze zdůvodňování jeho počínání znovu vyplynulo, že nesouhlasil se samotným zákonem, ne jeho legislativní zpracováním. Své rozhodnutí prezident zaštiťoval argumenty, jakože zákon je pouhým extenzívním rozvinutím směrnice Evropské unie, která navíc obsahuje klauzuli dovolující České republice, aby ji s ohledem na své přírodní podmínky nerespektovala. Tuto možnost ale podle prezidenta zákonodárci nevyžili, naopak prosadili ještě větší omezení, než jaká jsou podle směrnice povinná. Navíc, ač je zákon vydáván za ekologický, Václav Klaus si myslí, že se pohybuje čistě v mezích ekonomie, a to s velkými omyly.
Bez podpisu i hradního tiskového vyjádření zůstal také zákon o registrovaném partnerství. „Klaus nechce připojením svého podpisu podporovat kroky, které podle něj vedou ke stavění svazků osob stejného pohlaví do pozice blízké manželství. Současně ale nehodlá využít práva vrátit předlohu poslancům.“ oznámila v červnu 2008 ČTK.
Během roku 2011 prezident nepodepsal celkem tři zákony. V březnu šlo o novelu zákona o České národní bance, v červenci u zákona o změně výpočtu důchodů postup zopakoval, a v listopadu se podpisu nedočkala ani obecná důchodová reforma.
Václav Klaus komentoval v médiích už samotné schvalování některých zákonů, zvláště se to týkalo zákona upravujícího výpočet důchodů. V Mladé Frontě DNES ze dne 4. března 2011 v článku Co je a co není důchodová reforma sám prezident napsal, že reforma je příliš rychle zpracovaná, nepromyšlená a podle něj nedošlo k potřebné diskuzi odborníků. Stěžejní myšlenkou textu je to, že reforma stojí na nereálných základech, a ačkoli článek vznikl ještě před jejím schválením, tato fakta nakonec vedla k tomu, že se rozhodl jí nepodepsat.
Ústava České republiky definuje roli prezidenta při vzniku nového zákona. Říká, že přijaté zákony podepisuje předseda Poslanecké sněmovny, prezident republiky a předseda vlády. „Původní záměr ústavy je takový, že prezident má na konci legislativní pouti podepsat i takové zákony, které před tím vetoval. Podpis má být pouze kontrolou toho, že legislativní proces byl v pořádku. Podpis není výrazem souhlasu nebo nesouhlasu, ale je v podstatě notářským ověřením zákonodárného procesu.“ komentoval chování prezidenta z hlediska ÚstavyJuDr. Petr Osina, Ph.D.
„Prezident může shledat zákon negativní, ale mělo by to být pouze z ústavního hlediska, nebo jeho technické správnosti. Takové návrhy má prezident vrátit k novému projednání, nikoli svými kroky vyjadřovat ideologické postoje. Prezident není vláda, nebyl zvolen ve volbách, z těchto důvodů vyplývá, že prezident Václav Klaus nerespektuje naši Ústavu.“ řekl Doc. Mgr. Pavel Šaradín, Ph.D., politolog z katedry Politologie a evropských studií Univerzity Palackého v Olomouci.
Do zveřejnění článku Václav Klaus na naše otázky neodpověděl. Jednotlivé případy ale nejdříve komentoval v oficiálních tiskových vyjádřeních, u prvních dvou nepodepsaných zákonech, a po té v reakcích pro celostátní média, vlastních článcích pro vybrané deníky či v dopisu pro předsedkyni sněmovny Miroslavu Němcovou. Nejvíce se věnoval důchodovým reformám, o kterých napsal celou sérii článku zveřejněnou v MF Dnes.
V textech prezident rozebírá reformy z ekonomického hlediska, kritizuje je a nabízí způsob, jak je vylepšit. Shrnuje tak své argumenty, proč se zákony nesouhlasí.
„Myslí si, že myslí lépe než Poslanecká sněmovna. Ale neměl by do toho zatahovat celou Českou republiku“
Prezident Václav Klaus příští rok ukončí své druhé funkční období a jako prezident by měl pod každý schválený a nevetovaný zákon společně s premiérem a předsedou Poslanecké sněmovny připojit svůj podpis. To se ale šestkrát nestalo, protože se zákony nesouhlasil. Na otázky o funkci prezidenta, významu jeho podpisu a nerespektování Ústavy odpovídal Doc. Mgr. Pavel Šaradín, Ph.D., politolog katedry Politologie a evropských studií Univerzity Palackého v Olomouci
Jaký je v České republice způsob přijímání zákonů?
Ústava České republiky jasně definuje způsob přijímání, navrhování a schvalování zákonů. A protože je Česká republika parlamentní demokracie, je hlavní důraz kladen na Poslaneckou sněmovnu. To znamená, že schválený zákon podepisuje předseda Poslanecké sněmovny, premiér a prezident.
Jakou funkci mají jejich podpisy?
Předseda Poslanecké sněmovny ve všech třech kolech jednání o daném zákoně zodpovídal za to, že je zákon v pořádku. Premiérův podpis je na něm z toho důvodu, že nějaká osoba za zákony musí zodpovídat, čili je garantem výkonné moci. A prezidentský podpis je pod zákonem jednak z hlediska tradice postavení prezidenta, ale také proto, že reprezentuje Českou republiku a zároveň je součástí výkonné moci.
Kdy má tedy prezident podle Ústavy vracet zákony?
Pokud nějaký návrh zákona shledá negativní, a to pouze z hlediska třeba jeho vztahu k Ústavě nebo jeho technické správnosti. Takové návrhy má prezident vrátit k novému projednání, nikoli svými kroky vyjadřovat ideologické postoje. Takže pokud já jako prezident nesouhlasím například s navyšováním daní, jako tomu bylo v období 2002 a 2006, nemám právo na vrácení tohoto zákona. Řekl bych, že musí podepisovat většinu zákonů. Prezident není vláda, nebyl zvolen ve volbách občany, z těchto důvodů vyplývá, že prezident Václav Klaus nerespektuje Ústavu ČR.
Přijetí zákona i jeho podepsání prezidentem jsou tedy dány Ústavou, jak je možné, že si ji prezident dovoluje nerespektovat?
Pokud bych mohl říct, z čeho obecně neúcta k Ústavě pramení, tak v České republice bohužel není vnímána jako ten nejvyšší zákon státu, kterým bychom se měli řídit. Skoro bych řekl, že se z ní dělá trhací kalendář a že se u nás duch Ústavy nectí. Z toho všeho vzniká postoj některých institucí. Myslím, že právě nepodepisování zákonů je asi ta nejkrajnější možnost, jak může prezident Ústavu napadat a Václav Klaus je první, kdo si dovolil to takto udělat.
Je možné, že Václav Klaus svým chováním znehodnotí význam prezidentského podpisu?
V každém případě ukazuje to, že leckdy by se prezident mohl obcházet, aby se celý schvalovací proces zákonů nekomplikoval a abychom se nedostávali do těchto ústavních sporů.
Mohlo by dojít i k úpravě schvalovacího postupu?
Ano. Dokážu si představit, že v budoucnu by prezident zákony sice mohl vetovat, ale už by nebyl vyžadován jeho podpis u každého schválného zákona nebo jeho novely. Chování Václava Klause k tomu hodně směřuje. Nicméně stále nevíme, jaký bude prováděcí zákon o prezidentu republiky, pokud dojde k přímé volbě. To ještě pořád není stoprocentní, i když už jisté znění prošlo senátem. Je stále možné, že se dostane nějakým způsobem k Ústavnímu soudu.
Uvažovalo se někdy kvůli chování prezidenta o jeho odvolání?
Byly zde asi dva návrhy, nebo spíše podnávrhy, které s odvolání Václava Klause polemizovaly. Ale v těchto případech nešlo jen o nepodepisování zákonů, to bylo jen jedno z negativ ohrožujících Ústavu.
Takže byly jiné?
Ano, našli bychom i řadu jiných. Nedá se posoudit, jestli horších, nicméně jich bylo už několik. Například to jmenování soudců, kdy si sám Václav Klaus určil věkovou hranici a odmítal podepisovat jmenování soudců, pokud byli mladší než třicet let. Ale Ústava ani žádný jiný zákon nám o tom nic neříkají.
Vzpomněl byste si na další prezidentovy kroky, které byly v nesouladu s Ústavou?
Napadá mě časté vetování zákonů. Prezident je sice může vetovat, ale měl by ctít ducha Ústavy. Reálně zákony přijímá Poslanecká sněmovna a je za ně zodpovědná vláda, ne prezident. Václav Klaus za dva roky svého působení (2003-2005) vrátil tolik zákonů, jako Václav Havel za celé své období, což je docela zarážející, hlavně z toho důvodu, že on sám Havla v tomto ohledu kritizoval.
Tohle je často zmiňovaný paradox, ale napadá Vás i jiný, výraznější příklad?
Poslední příklad, který mě napadá, je z loňska, kdy v době vládní krize premiér Petr Nečas nesl prezidentovi tři demise ministrů. Václav Klaus dvě přijal a jednu mu vrátil. Jenže Ústava nám neříká, že prezident vrací demise, ale říká, že prezident přijímá z rukou předsedy vlády demise ministrů, a přesně tohle se mělo stát, ale prezident to neudělal.
Je v našem právním systému možné prezidentovi nastavit jasné mantinely, aby se tyto mimoústavní situace nestávaly?
Nejsem právník, proto vám nemůžu odpovědět přesně, ale myslím si, že v rámci naší Ústavy to možné je. Vím, že prezident je i politický hráč, politická figura, ale v těchto věcech je skutečně, dá se říct, podřízen své funkci, ačkoli to z hlediska práva není to správné slovo. Měl by akceptovat ústavní mechanismy a nastavení všech institucí. V tomto směru prezident nemá bojovat proti vládě ani Poslanecké sněmovně.
Jsou boje mezi vládními institucemi běžné i v zahraničí?
Mohl bych srovnat například naše a německé právo. Rozdíl je v tom, že je tvoří silné instituce, a ty se nijak nenarušují, chápou, v jakém jsou pořadí, jaká mají práva a povinnosti vůči sobě navzájem. U nás je tomu bohužel jinak. A prezident si vytváří postavení v podstatě jakéhosi monarchy, který je nad všemi ostatními, čímž samozřejmě zpětně podrývá Ústavu a nepřímo vzkazuje občanům České republiky, že nemusí právo dodržovat.
Co říkáte na to, že Václav Klaus nepřipojil svůj podpis právě k těmto šesti zákonům?
Nemyslím si, že je důvod vůbec přemýšlet nad tím, které zákony Václav Klaus nepodepsal. Myslím si, je prezidentova obrovská chyba, že se domnívá, že má možnost nesouhlasit se vším s čím přijde vláda, poslanecká sněmovna nebo parlament jako takový. Jeho role je skutečně pouze jako strážce legislativy, ústavnosti a on zjevně tyto normy překračuje.
Frekvence nepodepisovaných zákonů se zvyšuje, mohlo by to být tím, že jsou schvalovány stále horší zákony?
Spíš bych to viděl tak, že se blíží konec prezidentova druhého funkčního období. Mnozí lidé svého času varovali Mirka Topolánka, že pro ODS může být Václav Klaus v této chvíli nebezpečný. A on taky opravdu pomáhal sesadit vládu během předsednictví EU, takže lidé upozorňovali, že se bude chovat, lidově řečeno, jako by byl odvázaný z řetězu, a to se nám v podstatě ukazuje. Myslím si, že si to chce ještě užít.
Co může jeho chování přinést do budoucna?
To, že si myslí, že myslí lépe než Poslanecká sněmovna, že myslí lépe než vláda, tak to samozřejmě může. Ale neměl by do toho zatahovat celou Českou republiku, protože nevím, kdy se nám nějaký tento krok může v budoucnu vymstít. I když toto jsou banální příklady, nad kterými možná mnozí mávnou rukou, ale nevím, co může být za dva tři roky, jaká může být ústavní krize, a pokud bychom měli takového prezidenta, tak by následky mohly být mnohem horší.
Mohlo by prezidentovo chování Ústavu znehodnotit tak, že by se k ní vůbec nepřihlíželo?
Tohle bych úplně netvrdil, ale skutečně může dojít k tomu, že se dostaneme do ústavní krize, do podobné situace, jako byla v roce 2006, kdy volby skončily patem, a v podstatě nebylo možné ustavit vládu. V této chvíli se nám Ústava velice hodí, a pokud bychom měli podobného prezidenta, který by ji pravidelně podrýval, mohlo by se nám to v tomto směru vymstít.
Znamená to, že by se nám hodil nějaký odvolávací mechanismus?
Možná by bylo skutečně vhodné systém takto do budoucna ošetřit, ale obecně bychom Ústavu a zákony neměli přetvářet na základě jednotlivce.
Co přineslo nepřipojení podpisu prezidenta
Václav Klaus nepřipojil svůj podpis k důchodové reformě, během své vlády se pošesté uchýlil k tomu, že zákon nepodepsal ani nevetoval. Poslanci prezidentovi předložili reformu, ale on usoudil, že s ní nesouhlasí, a proto jí nepodepíše. Nicméně ji ani nevrátil poslancům k novému projednání, protože prý nechce znovu vyvolat vleklé obstrukce, jak prohlásil v dopise pro předsedkyni Poslanecké sněmovny Miroslavu Němcovou.
Až třeba za tři roky bude všechno v plném proudu a my zjistíme, že schválení byla chyba, vzpomene si někdo na prorocký ne-podpis Václava Klause a řekne si, jak měl ten dobrosrdečný muž pravdu. Ale pokud se to stane, bude to nejspíš všechno, protože nepodepsání bylo pouhé gesto, které nevyvolalo, kromě pozdviženého obočí, vůbec nic. A pokud nedojde k nové reformě, nic se nezmění.
Pokud by byla reforma opravdu tak špatná, jak prezident tvrdí, měl by učinit za dost svému svědomí, a uchránit před ní občany, čili ji vetovat. Tak by byla větší šance, že nás změna důchodového systému vystavěná na špatných základech nepostihne. Ale to prezident neudělal. Pouze vyjádřil svůj nesouhlas. Má ale takový nesouhlas nějaký smysl?
Prezident zákony neschvaluje
V platnost vstoupila důchodová reforma, ačkoli zůstává bez prezidentova podpisu. Ten se na základě svého nesouhlasu, rozhodl, že svůj podpis pod zákon nepřipojí. Takový krok během doby, kdy stojí v čele našeho státu, neuděl poprvé, ale mohli jsme ho zaznamenat už v šesti případech.
Z právního hlediska jde ale o nerespektování Ústavy, nejvyššího právní normy. Prezident totiž nenahrazuje vládu, nejsme prezidentskou monarchií, a náš státník nemůže rozhodovat o tom, který zákon bude přijatý a který ne. Dokonce podle výkladů Ústavy má právo na vetování pouze těch zákonů, které jsou technicky nedokonalé, nebo protiústavní. A tím, že frekvence vetování zákonů Václava Klause je skoro stejně častá, jako střídání ročních období a navíc, a že si dovoluje zákony nepodepsat a zároveň nevrátit, dává jasně najevo, že Ústavu České republiky nectí. A nesouhlas takového člověka by neměl mít pro společnost velkou váhu.
Ve všech textech, které o nepodepsaných zákonech napsal, rozebírá konkrétní zákon pouze principielně. Nikde se nezaobírá tím, proč se rozhodl nedostát své funkce prezidenta.
Pro příklad, když je někdo ředitel jatek a zároveň je vegetarián, sice nesouhlasí se zabíjením krav, ale jednou přijal toto místo, je za něj patřičně placený a zodpovědný, a proto ho musí vykonávat. Takže podepíše i smlouvu na zabití 2000 kusů dobytka, pokud je vše formálně správně sepsané. Pan ředitel si pak může doma klidně poplakat nebo zanadávat nad tolika promarněnými životy krav, ale když už se jednou upsal svému zaměstnání, nemůže ho teď sabotovat a usmyslet si, že mu firma patří a bude rozhodovat o celém jejím směřování, včetně dlouhodobé strategie, když má tohle na starosti kolegium akcionářů.
Stejně jako náš alegorický ředitel jatek nemůže rozhodovat o zaměření firmy, tak ani pan prezident nemůže rozhodovat o tom, jak by měla Česká republika vypadat a jaké by měla přijímat zákony. Je to pro něj možná nezvyklá situace, když by se neměl vyjadřovat ke vznikajícím zákonům, přímo ovlivňovat jejich prosazení a způsob tvoření, ale on má kontrolovat pouze správnost legislativního procesu.
Prezident Václav Klaus organizuje převrat
Václav Klaus opět nevetoval, ale ani nepodepsal schválený zákon. Otázka, proč se prezident uchyluje k takovému chování, nyní prostupuje celou společnost.
Podle mluvčího Hradu prezident dává najevo své ideové postoje: „Pan prezident s nepodepsanými zákony hluboce, hluboce nesouhlasil, a proto nepovažoval za nutné je podepsat. Domníval se totiž, že kdyby zákon posvětil svým ctěným podpisem, snížil by se na úroveň zákonodárců.“
Ve vládních kuloárech se ale začíná šeptat o tajně připravovaném převratu, který má z naší republiky udělat absolutistickou monarchii včele s Václavem Klausem. Přece jen se blíží ke svému konci i jeho druhé funkční období, ale stát v čele republiky se panu prezidentu velice líbí a nehodlá se uchýlit do pozadí. Navíc se rozhodl své pravomoci zásadně rozšířit.
„Ano, ano. Také jsem to už slyšel. Ale nebudu to komentovat. Nicméně nemůžu říct, že je vše úplná nepravda.“ nechal se slyšet prezident.
Václav Klaus pomalu svými činy, jako je například nepodepisování zákonů, výroky o té přebyrokratizované Evropské unii či určování si vlastní věkové hranice pro jmenování soudců zvyšuje svojí osobní důležitost a dává občanům na vědomí svou nezpochybnitelnou existencí. Možná si myslí, že když bude vystupovat jako rozhodný muž s pevnými názory. Převrat proběhne mírovou cestou.
Podle právníka JuDr. Martina Sameta tomu nasvědčuje dost z jeho posledního chování: „Prezident v posledních měsících upevňuje svoji pozici, snaží se o zvýšení své obliby u občanů a dokonce, podle mých nepodložených informací, skupuje vládou vyřazené tanky za symbolické ceny.“
Mluvčí Václava Klause se k nákupům válečné techniky vyjádřil těmito slovy: „Tanky prezident sice vlastní, ale jde o malou sbírku asi 300 kusů, které jsou v mnoha případech už nepojízdné, i když střílí. Panu prezidentovi byly nabídnuty za příjemnou cenu jedné koruny za kus, a jelikož má Václav Klaus na chalupě dost místa a malého vnuka, který se právě zajímá o vojáčky, využili jsme této nabídky.“
Podle našich informací se v pozadí formuje nejen prezidentův převrat, ale také jeho opozice v čele s Vítem Bártou, který si pro všechny případy zaplatil raději hned celou armádu NATO a polovinu hlasů členů Věcí veřejných.
Politolog prof. Květoslav Jedlička o celém převratu řekl, že to není možné, protože s Václav chodil do školky, a ten tenkrát neuměl ani do desíti napočítat, takže je silně nereálné, aby dnes zorganizoval nějaký převrat. A na otázku, proč tedy nepodepisuje zákony, odpověděl: „To on nejspíš nemohl najít pero.“
Máme na Hradě toho správného člověka?
V Ústavě jsou role a povinnosti prezidenta jasně vymezeny, co musí, jaké má možnosti. Po nastoupení Václava Klause do úřadu a jeho následné vykonávání funkce vyvolalo otázky o tom, jak má vlastně vypadat správné plnění prezidentského úřadu. Má být politicky aktivní, vyjadřovat své názory, angažovat se ve veřejném životě, pokud má potřebu? Nebo by měl být prezident nestranný reprezentant státu, který pozbude své ideové postoje odříkáním slibu při nástupu a znovu je objeví až po skončení jeho posledního funkčního období? Plní Václav Klaus podle našeho právního systému svou roli prezidenta vhodným způsobem?
Česká republika existuje v nynější podobě třiadvacátým rokem a během této doby jsme měli možnost poznat dva demokratické prezidenty. První, Václav Havel, by se dal považovat za prezidenta, který republiku hlavně reprezentoval a druhý, Václav Klaus, je prezident, který se své aktivní politické role nikdy úplně nevzdal. Už Ústava říká, že člověk v této funkci má být nestranný. Což nám samo o sobě říká dost o tom, jak by se prezident měl chovat, protože Ústava je nevyšší právní norma českého právního řádu. Osoba v tomto úřadu tedy nesmí vykonávat žádné další povolání ani státní funkce, jako je například soudce.
A ačkoli se Václav Klaus před nástupem na Hrad vzdal své role oficiálního předsedy ODS, stal se jejím čestným předsedou. A jak může být někdo nestranný, když je čestným předsedou skupiny sdružující osoby stejného ideového přesvědčení? Ono by tohle možná ani nevadilo, kdyby se podle svého přesvědčení nechoval. V Ústavě se píše, že prezident, společně s předsedou Poslanecké sněmovny a premiérem, podepisuje zákony, právníci i politologové tento její článek vykládají tak, že je povinný podepsat všechny zákony, které nejsou technicky vadné nebo protiústavní. Že prezidentský podpis zastupuje funkci notáře, který kontroluje správnost. Václav Klaus si ale svoji roli vysvětlil trochu svobodomyslněji, a to tak, že na Hradě sedí kvůli tomu, aby se v historii uchovaly jeho názory a ideové postoje. Proto nezvykle často zákony nejen vetuje, ale také nepodepisuje, i když je nevrací.
Toto chování, ale nemá prakticky žádný efekt, krom toho, že dává vědět o své existenci. Myslím si, že správný prezident, koná ve prospěch společnosti, nejedná za účelem toho, aby na sebe strhával pozornost. Což v mých očích znamená, pokud si myslí, že daný zákon je špatný, měl ho vetovat, aby občany uchránil před hrůzou, kterou chtějí připravit poslanci. To ale Václav Klaus neudělal, jen vyjádřil svůj názor, a to je k ničemu.
Václav Havel byl po celé své působení více méně v ústraní. V médiích o něm bylo slyšet pouze v souvislosti se státními cestami či návštěvami a jeho zdravím. Jen občas se vyjádřil k některým politickým situacím, ale to se dělo velmi zřídka. Ústavu neuposlechl jen, když odmítl podepsat jednou vetované zákony. To se následně upravilo tak, že dnes tyto zákony podepisuje předseda vlády.
I prezident je člověk, ne dřevěná figurka bez vlastních názorů, a proto je pochopitelné, že, pokud se děje něco s čím opravdu z hloubi duše nesouhlasí, svůj názor vysloví. Ale už jen kvůli jeho definované nestrannosti, by se měl těchto komentářů co nejvíce zdržet, a tím i zajistit, že případně budou mít mnohem větší váhu.
Václav Klaus komentuje společenské dění prakticky denně, komentuje i věci, které jsou naprosto mimo jeho vědní obory, jako je například divadlo nebo náboženství. Dokonce se při vyjadřování svého názoru uchyluje k nepřímému napadání autorit v daných oborech, jako je Tomáš Halík, a uchyluje se k problematické argumentaci, při které se druhé osoby jen těžko brání. Takové chování je u hlavy státu nežádoucí.
Mnohem víc nežádoucí je, když se prezident sám spojuje s bývalým volebním lídrem rasistické Národní strany, která chtěla Romy vystěhovat mimo Evropu, i když ho nazve autentickým pravičákem. A ve Světě vykřikuje kontroverzní myšlenky o organizaci, ve které je Česká republika členem. Znovu podotýkám, že má právo říct vlastní názor, máme svobodu slova i demokracii, ale když na oficiální audienci v Evropském parlamentu představí nějaké myšlenky, je velká šance, že s nimi bude dávána do souvislostí celá Česká republika. To nám pak připravuje velice těžkou pozici při případném vyjednávání v rámci EU.
Každý z našich demokratických prezidentů má své příznivce i odpůrce, ale domnívám se, že velká část lidí si zakládá své názory pouze na dojmu, nestudují hlubší podstatu problému. Proto bych porovnala objektivnější činitele v práci Václava Klause a Václava Havla. Náš bývalý prezident si vymohl změnu schvalovacího zákona, že jednou vetovaný zákon prezident už nepodepisuje a pak už se držel Ústavy. Měl nesmírné množství zahraničních přátel, byl uznáván mnohými významnými politicky neaktivními lidmi z celého světa. Václav Klaus za své dvě funkční období nerespektoval Ústavu hned v několika bodech, a ačkoli je na to upozorňován odborníky, stále v tom pokračuje. A ve světové politice naší republice stěžuje pozici svými výroky o EU nebo například tím, jak během předsednictví pomohl svrhnout vládu.
A takhle by se správný prezident chovat neměl.
ZÁMĚR
A) Cíl práce
Má práce se zabývá problematikou prezidentského podpisu pod nově schválenými zákony a novelami a tím, jak prezident Václav Klaus některé zákony nepodepisuje, aniž by je zároveň vetoval. Tuto praxi zavedl až nynější prezident a právní odborníci a politologové ji vykládají jako protiústavní. V této práci jsem chtěla zmapovat problematiku Klausova nepodepisování, také ji přiblížit čtenáři z různých úhlů a zasadit ji do širší problematiky.
B) Volba tématu
Prezident je hlavou státu, proto si myslím, že by měl být ztělesněním morálních ctností, hodnot a ve všech případech by měl respektovat Ústavu a právo České republiky. Kvůli tomu jsem se zaměřila na chování Václava Klause, který popuzuje velké množství odborné veřejnosti. Myslím si, že je důležité podívat se na problematiku z kritického zorného úhlu a konfrontovat ji s českým právem. Ačkoli každý případ, kdy prezident nepodepsal nějaký zákon, byl diskutován i v médiích. Pokaždé se redaktoři zabývali hlavně důvodem, proč prezident pod zákon nepřipojil svůj podpis. Vždy šlo o vyjádření nesouhlasu, a následně proběhla diskuze o zákonu nad jeho obsahovou stránkou. Sice bylo zmíněno i to, že takové chování není zcela vhodné a v souladu s Ústavou, ale tomuto aspektu nebyl nikdy věnován dostatečný nebo dokonce samostatný prostor. Proto jsem chtěla téma uchopit z tohoto pohledu, kdy jsem oslovila odborníky z právní a politologické větve, kteří měli srovnat původní představu o chování prezidenta, jak je zakotvena v Ústavě a jak ji známe od Václava Klause a částečně i od Václava Havla. Toto mělo přinést nové informace a způsob nazírání.
V médiích se ozývají různé reakce na prezidentovo nepodepisování zákonů, někteří zastávají názor, že není stroj, a svůj souhlas tak může dávat najevo i tímto způsobem. Z těchto ohlasů jde vidět, jak málo jsou lidé seznámeni s Ústavou a povinnostmi prezidenta, i tím, jak moc vůči Ústavě vystupuje. Kvůli tomu jsem téma uchopila i z právního hlediska a představila tak, aby bylo jasně patrné, jak by měl prezident k přijatým zákonům přistupovat a naplňovat svou funkci.
Téma je dostatečně nosné, protože je celostátní a jde o celospolečenskou problematiku. Navíc v případě kteréhokoli z šesti případů, kdy došlo k nepodepsání zákonů, prezident neposkytl žádný akceptovatelný argument, proč se rozhodl nerespektovat Ústavu, řekl například jen to, že nepovažuje za nutné připojit svůj podpis. Což naprosto vyvrací podstatu definování funkce prezidenta v procesu přijímání zákona.
Ke zvolení tématu přispěla vysoká frekvence výskytu názorů Václava Klause v novinách a jeho nepřesné argumenty v obecné rovině. Chtěla jsme se zaměřit na jistou dílčí část jeho politického působení a vzhledem k tomu, že vyjádřil svůj nesouhlas pomocí podpisu v šesti případech, domnívala jsme se, že by mohlo jít o zajímavé a široké téma, ke kterému bych se mohla vrátit a vycházet ze svého zpracování, pokud prezident postup zopakuje.
C) Zdroje a stav
Během dvou prezidentových funkčních období byl zveřejněn bezpočet internetových a novinových článku o jeho nebývalém chování. Prezident pak na jistou část sám reagoval, hlavně v denících (Právo a MF Dnes). Zúžíme-li naši perspektivu pouze na podepisování zákonů, tak se o této události zpravidla zmínil každý tištěný a on-line deník a v hlubším kontextu byly komentovány i v politickoekonomických týdenících jako je Reflex, Respekt a Týden. Tato práce navazuje hlavně na zpravodajské články o nepodepsání zákonů z MF Dnes, idnes.cz, ceskamedia.cz a oficiální prohlášení Hradu. Dále jsem čerpala ze série argumentačních článků, které psal Václav Klaus pro MF Dnes na jaře 2011.
Sama jsem pak oslovila několik právníků. Spolupracoval se mnou pouze JuDr. Petr Osina, Ph.D., kterého jsem požádala o odborné vyjádření a vyložení Ústavy. Osina zpracoval podrobné vysvětlení postupu schvalování nového zákona i smysl prezidentova podpisu a dále mě seznámil s přístupem znalců ústavního práva k tématu této práce.
Dále jsem do projektu zařadila rozhovor s Doc. Mgr. Pavelem Šaradínem, Ph.D., který se na věc dívá komplexněji a dokáže odstoupit od právních definic v rámci našeho politického systému leccos i predikovat nebo hodnotit zpětně.
Oslovila jsme i prezidenta přes jeho zástupce pro oblast komunikace a kultury Petra Hájka, ale do termínu odevzdání projektu neodpověděl.
D) Ideový plán
V práci jsem chtěla dosáhnout zmapování všech šesti případů nepodepsání zákonů. Dále jsem si, jako jeden dílčí cíl určila zjistit, jaká je funkce prezidentova podpisu z právního hlediska. A hlavně díky rozhovorům s Petrem Osinou a Pavlem Šaradínem jsem chtěla rozhodnout, zda je chování Václava Klause v našem právním systému v pořádku, co je jeho příčinou a jaké by mohlo mít politické důsledky.
E) Postup práce
Jak již bylo zmíněno výše, cílem práce bylo informovat čtenáře o způsobu vykonávání funkce prezidenta Václavem Klausem a ukázat, zda je jeho přístup správný z hlediska práva. Při zpracovávání tématu jsem měla možnost uchopit téma pouze pomocí zpravodajských žánrů. Ale při tomto druhu vypracování bych nemohla použít úvahových postupů nebo vlastního názoru v takové míře jako u ryze publicistických žánrů. Proto jsem se z větší části uchýlila k publicistice, která umožnila čtenáře úmyslně v některých úsecích vyzvat k úvaze o problému přímo nad konkrétně položenými otázkami.
Jelikož nestuduji práva ani politologii, kontaktovala jsem několik odborníků v těchto oborech, kteří mi měli umožnit svými odbornými názory na věc, nahlížet na problematiku zasvěceněji. Dokázala bych tak lépe posoudit roli prezidenta z ústavního hlediska a vytvořit si představu, jak by se měl stavět k podepisování zákonů, pokud by byl zcela nestranný. Bohužel se mi povedlo zajistit pouze rozhovory dva.
Při realizaci projektu jsem postupovala v těchto pěti krocích. Nejprve jsem si zvolila, jaké žánry vypracuji, a také jsem si ujasnila své postoje k tématu. Po té jsem začala získávat dostupné zdroje a informace, z nich jsem provedla rešerši. Na jejímž základě jsem vytvořila projekt.
Zpracovala jsem pět textů. První text je analýza. Jde o publicistický žánr, ve kterém autor čtenáře seznamuje s celou situací. Předkládám zde fakta bez hodnocení a hlavně bez konečného závěru, který si čtenář může vytvořit sám. Tento text jsem zařadila jako první záměrně, poněvadž se domnívám, že nejprve by si čtenář měl k celé problematice zaujmout vlastní postoj, než mu předložím úvahové nebo hodnotící žánry, ve kterých jsem prezentovala svůj postoj k věci.
Další textem byl publicistický rozhovor s docentem Pavlem Šaradínem. V něm se čtenář dočte, jaká je interpretace prezidentova chování z hlediska politologie a zda by mohla mít nějaké následky. Z obsahové stránky by mohl být tento text dost významný, protože zde odborník říká, co by mohlo nepodepisování a nerespektování přinést do budoucna a nebojí se ani říct, že by to mohlo mít neblahé konsekvence pro Český stát.
Jako třetí text jsem vypracovala poznámku, která v rámci možností tohoto žánrů rozpracovává myšlenku, co vůbec přineslo to, že prezident zákony nepodepsal. Myslím si, že čtenář by se měl zamyslet i nad tímto hlediskem.
U čtvrté části praktické stránky projektu, jsem formou komentáře čtenáři předložila vlastní názor na dílčí část problému. A to tu, že prezident není vláda a nepodílí se na samotné tvorbě a schvalování zákonů, takže by tomu měl přizpůsobit i své chování.
Fraška je zařazena před úvahu, aby čtenář mohl přestat přemýšlet nad tématem ve vážné rovině a popustit uzdu fantazii. Za fraškou následuje, po rozhovoru, druhý nejdelší text úvaha, ve které jsem kompletně shrnula vlastní názor na postavu prezidenta jak v obecné rovině tak v té představované Václavem Klausem. Snažila jsem se ho porovnat s jeho předchůdcem a zvolit toho lepšího.
F) Sebereflexe
Práce se zabývá událostmi v některých případech starými i osm let, proto mohla přinést nové informace jen v omezené míře. Nicméně je potřeba zdůraznit, že se média vždy zaměřovala na nepodepsané zákony ne na samotné chování prezidenta, a proto bylo téma této práce svým způsobem opomíjeno. A ačkoli se v minimálním měřítku ozývali znalci ústavního práva a politologové s tím, že jde o mimoústavní kroky. V médiích jim nebyl dán dostatečný prostor.
Proto jsem měla v úmyslu dát odborníkům možnost vyjádřit se. Toto se částečně podařilo. Původně jsem zamýšlela vypracovat práci v pluralističtějším duchu a obsáhnout v ní i názory, které jednání Václava Klause schvalují. To se bohužel nepodařilo, protože se oslovení lidé neozvali; včetně mluvčího prezidenta. Proto jsem se pokusila práci v tomto ohledu legitimizovat, již publikovanými výroky pana prezidenta z jiných médií.
Zpracovala jsme celkem šest textů z publicistické oblasti. Do publicistiky jseme se uchýlila proto, že si myslím, že při našem tématu je přínosnější, když se zabýváme výkladem události, než přednesem pouhých faktů. Navíc každý publicistický žánr, který událost jakkoli komentuje, v úvodu čtenáře zasvěcuje do problematiky.
Jako první jsem téma zpracovala pomocí analýzy. Ta čtenáři nabízí zjištěná fakta, aniž bych je jakkoli komentovala. Sice ho může ovlivnit způsob řazení informací, nicméně pravděpodobnost je u tohoto publicistického žánru nejmenší. Zároveň analýza umožňuje představit čtenáři velké množství informací. Je škoda, že se nepodařilo získat více názorů odborníků, aby analýza mohla být ještě obsáhlejší a hlavně zastupovat více názorových táborů.
Při upravování rozhovoru s docentem Šaradínem jsem musela z velké části zasahovat do přepsaného textu, kvůli nadužívání hezitačních zvuků a výplňkových slov. Naopak velice oceňuji, že navzdory složitosti probírané tématiky docent Šaradín poskytoval komplexní a plnohodnotné odpovědi, které projekt bez pochyby obohatily. Na rozhovoru s docentem Šaradínem se do jisté míry podepsala moje nervozita, a proto působí poněkud rozpačitě.
K tématu jsem zpracovala také úvahu, komentář a poznámku, ve kterých jsem mohla čtenáři sdělit osobní postoj k mimoústavnímu chování Václava Klause. V projektu jsem dala tak velký prostor úvahovým žánrům, protože každý z těchto textů téma pojímá trochu odlišným způsobem a dovoluje čtenáři podívat se na námět z jiného úhlu.
V této práce jsem zařadila také frašku, aby projekt do jisté míry odlehčila.
Při realizaci projektu byl největší problém zastoupení pouze jedné názorové skupiny. Myslím si, že by bylo lepší, kdyby se podařilo získat vyjádření od více odborníků. I přesto jsem došla k velmi zajímavým výpovědím jak od doktora Osiny, tak docenta Šaradína; které se shodují v základní myšlence. Nejvíc projekt postrádá vyjádření samotného prezidenta, který na dotazy nereagoval.
Navzdory jisté rozpačitosti, kterou práce vzbuzuje, přináší nový úhel pohledu na celou problematiku podpisu prezidenta při schvalování zákonů. I pro mě bylo zajímavé zjišťovat informace a provádět rešerši zdrojů.
G) Zdroje:
Elektronické zdroje:
http://www.klaus.cz/clanky/220
http://www.klaus.cz/clanky/481
Literatura:
JÍLEK, V.: Žurnalistické texty jako výsledek působení jazykových a mimojazykových vlivů. Olomouc: Olomouc 2009; 120 s.
ústavní zákon č. 1/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., 300/2000 Sb., 448/2001 Sb., 395/2001 Sb., 515/2002 Sb. a 319/2009 Sb.
Novinové články:
Prezident: Halík je páter Koniáš. Halík: Klaus je fašizující maloměšťek, Mladá Fronta DNES. Praha: MAFRA a.s., 1.3.2011, A1.
Klaus se zastal extremisty a určil veřejné škůdce, Mladá Fronta DNES. Praha: MAFRA a.s., 1.3.2011, A3.
Klausova lidová muzika, Mladá Fronta DNES. Praha: MAFRA a.s., 1.3.2011, A11
Klaus: Reforma důchodů je nepromyšlená, Mladá Fronta DNES. Praha: MAFRA a.s., 4.3.2011, A1.
Co je a co není důchodová reforma, Mladá Fronta DNES. Praha: MAFRA a.s., 4.3.2011, A13.
Odbytá reforma: Jen ať podhradí naslouchá, co o penzích říká Klaus, Mladá Fronta DNES. Praha: MAFRA a.s., 5.3.2011, A13.
Přepíše duo Klaus – Bárta důchodovou reformu?, Mladá Fronta DNES. Praha: MAFRA a.s., 8.3.2011, A1.
Zvýšení DPH není penzijní reforma , Mladá Fronta DNES. Praha: MAFRA a.s., 8.3.2011, A12.
Náš Klaus: O co usiluje prezident, kterého je teď všude plno?, Mladá Fronta DNES. Praha: MAFRA a.s., 9.3.2011, A8.
Proč nahradit stejné (skoro) stejným? , Mladá Fronta DNES. Praha: MAFRA a.s., 10.3.2011, A16.
