Adam Janák
Česká únava politikou
I když má Česká republika demokracií teprve pětadvacet let, Čechům se už začíná pomalu zajídat. Alespoň to tak vypadá podle stále klesající volební účasti. Vládne v České republice apatie, a jaké jsou hlavní důvody stále se snižujícího zájmu Čechů o politiku a veřejné dění?
Faktor znechucené politikou
Jako první důvod se nabízí únava z neustálých politických skandálů, rozbrojů a hašteření mezi politiky, stále stejné tváře a téměř žádná pozitivní změna. Abychom mohli analyzovat současnou situaci v kontextu únavy z neustálých politických kauz, je nutné si přiblížit největší politické a ekonomické aféry posledních let.
Kauza Nagyová
Kauza, která zlomila vaz bývalému premiérovi Petrovi Nečasovi a způsobila faktický konec vlády koalice ODS, TOP09 a LIDEM. Nečasova partnerka, Jana Nagyová (dnes Nečasová), byla jednou z hlavních aktérek aféry, při které docházelo ke korupci na nejvyšších místech české politiky. Útvar pro odhalování organizovaného zločinu odhalil praktiky, kdy vrcholní politici dostávali za své mlčení nebo souhlas lukrativní pozice ve státních firmách. Jak již bylo řečeno, kauza je pojmenována podle bývalé vedoucí kanceláře premiéra Nečase, Jany Nagyové. U ní policie našla mnoho luxusních šperků, oblečení, kabelek, apod., kterými ji obdarovávali vlivní lidé napříč českou politikou. Součástí této aféry bylo i zjištění, že Nečasova sekretářka a partnerka vydala pokyny ke sledování Nečasovy tehdejší manželky.
Amnestie
Jeden z posledních činů končícího prezidenta Václava Klause bylo vyhlášení rozsáhlé amnestie, čili omilostnění některých odsouzených zločinců. Tuto amnestii vyhlásil dne 1.1. 2013 na konci svého projevu. Amnestie nebyla celková, měla své limity, například rušila rozsudky nepodmíněného vězení trvajícího méně než rok, promíjela trest odsouzeným s vyšším věkem, nebo ukončila trestní stíhání, která probíhala déle než osm let. Na svobodu se tak dostaly nejen tisíce drobných zlodějů (z nichž část se tam zase obrat dostala zpět, protože ihned po propuštění se opět dopustila trestných činů), ale také pachatelé známých podvodů a zločinů, jako například tři manažeři vytunelované společnosti H-System, Aleš Trpišovský, který se „proslavil“ svou vysoce agresivní jízdou a ohrožováním ostatních řidičů, známý katarský princ, který byl obžalován ze zneužívání dětí, a další.
David Rath
Jeden z velmi výrazných případů posledních let. Také jeden z hlavních symbolů dnešních poměrů v nejvyšších politických kruzích a spouštěč frustrace a apatie českých voličů. Výrazný a známý politik a hejtman středočeského kraje David Rath byl 14.5. 2012 zatčen u domu svých známých (a rovněž stíhaných Petra Kota a Kateřiny Pancové) se slavnou krabicí od vína, ve které si nesl celkem sedm milionů korun. Na základě zveřejněných odposlechů vyšlo najevo, že trojice delší dobu páchala trestnou činnost spojenou s přijímáním úplatků za veřejné zakázky, apod. Případ, díky kterému byl Rath zadržen, se týkal opravy buštěhradského zámku. David Rath ovšem nebyl jen nějaký bezejmenný poslanec. Je to jedna z nejvýraznějších figur české politiky posledních let. Často se účastnil různých politických debat, je známý svým agresivním stylem mluvy a rétorikou. Jako kontroverzní postava české politiky měl vždy mnoho odpůrců, ale i mnoho zastánců, o to větším šokem bylo jeho zadržení. Rathova obhajoba, že si myslel, že v krabici je víno, nebyla veřejností přijata a tato jedna z nejvýznamnějších kauz posledních let měla vážný dopad na důvěru lidí v politiku.
Věci Veřejné
Podle mého názoru další spouštěč dnešní apatie. I když, kauzy spojené s Věcmi Veřejnými a jejich šéfem Vítem Bártou neměly tak výrazný ekonomický dopad a nezpůsobily takové škody, jako například výše zmíněný Rath, byl to velmi silný úder do důvěry lidí v nové, mladé a progresivní politické strany. Věci Veřejné byla velmi rychle rostoucí a stoupající politická strana. Ve svém čele měla známou a důvěryhodnou tvář novináře Radka Johna, který v lidech vytvářel pocit naděje, že jsou schopni vytlačit „politické dinosaury“, čili lidi, kteří jsou v politice již dlouhá léta, že změní politickou kulturu České republiky, zavedené pořádky, apod. Bohužel, strana svůj potenciál zdaleka nenaplnila, sama se stala aktérem několika závažných kauz a dnes je to strana na pokraji úplného krachu.
Již samotný vznik Věcí Veřejných, jak se později ukázalo, byl promyšleným tahem Víta Bárty, který si tak chtěl zajistit další rozvoj a progres své bezpečnostní firmy ABL.
O něco později se objevila další kauza, tentokrát ohledně údajného podplácení. Vít Bárta se měl opakovaně dopouštět podplácení členů vlastní strany Věci Veřejné. Nejprve se jednalo o poslance Jaroslava Škárku, později se přidala poslankyně a předsedkyně poslaneckého klubu Kristýna Kočí. Tvrdili, že jim Bárta dává pravidelně vysoké částky za jejich mlčení a loajalitu. Bárta to odmítal s tím, že se jednalo pouze o přátelské půjčky. Soud sice rozhodl, že se nedá prokázat, že by se jednalo o úplatek a Bárta byl obvinění zproštěn, nicméně tato kauza zanechala velký stín na Věcech Veřejných, ze kterého se již nikdy nevzpamatovaly.
V tomto případě se ale nejednalo pouze o krach obyčejné malé strany. Jednalo se o velkou zradu důvěry lidí, kteří věřili, že právě Věci Veřejné by mohly očistit českou politiku. Věci Veřejné sbíraly hlasy voličů stran napříč celým politickým spektrem.
Tímto pouze krátkým výčtem nejznámějších objevených kauz posledních let je možné pochopit, proč je faktor znechucení politikou řazen coby nejdůležitější příčina současné situace. Politolog Jiří Kohoutek to v rozhovoru pro kolínský Deník shrnuje: „Podíváme-li se na vývoj volební účasti v České republice, můžeme vysledovat celkově klesající trend volební účasti, který není ani v evropském kontextu ničím neznámým. Lidé mají často pocit, že zrovna jejich hlas nemůže nic změnit. Při přepočtu hlasů na mandáty v Poslanecké sněmovně však skutečně může dojít k tomu, že i individuální hlasy mohou hrát roli. A pro fungování zastupitelské demokracie je samozřejmě velmi důležité, aby občané k volbám chodili.“
Faktor životní úrovně
Nicméně faktor únavy a znechucení politikou není zdaleka jediný, který za současnou situaci může. Dalším faktorem je faktor ekonomický. Zejména se týká životní úrovně běžných občanů. I když samozřejmě lidé mohou sledovat s rozčarováním politické skandály, na některých místech to není ten pravý důvod, proč je volební účast nízká. Například starostka obce Norberčany na Olomoucku (kde je dlouhodobě nejnižší volební účast v okrese Olomouc), Marie Vališová tvrdí, že za slabým zájmem o volby a veřejné dění celkově může to, že lidé mají svých starostí dost a nejsou spokojeni se svou životní situací. Konkrétně v Norberčanech podle starostky zcela chybí základní občanská vybavenost, jako například obchod, lékař, místo pro pořádání kulturních akcí. Dopravní spojení obce s okolím je prý také na špatné úrovni, autobus jede pouze několikrát za den a dokonce ani nenavazuje na žádný vlak, kterým by se občané mohli dostat do větších měst, jako je Šternberk, nebo Olomouc. A konečně také práce. Z důvodu špatné ekonomické situace mnoho okolních podniků skončilo a lidé velmi složitě hledají zaměstnání. Často jej naleznou pouze sezónně a ne příliš dobře placené. Proto je dle starostky v její obci základním faktorem nezájmu občanů o volby a veřejné dění ne znechucení politikou, ale zejména starosti lidí o svou vlastní budoucnost.
Důležitý moment v tomto faktoru byl začátek ekonomické krize v roce 2008. Její dopady svět, Českou republiku nevyjímaje, pociťuje dodnes a stále se ještě česká ekonomika zcela nevzpamatovala. Tato krize postihla mnoho Čechů, stála za snížením životní úrovně zejména z důvodu úbytku pracovních míst, apod.
Samozřejmě, to, že jsou lidé apatičtí, se nedá zobecnit na všechny občany. Zejména představitelé starší, levicově orientované generace jsou pravidelnými a neměnnými voliči a politické kauzy, které se většinou Komunistické straně Čech a Moravy nedotýkají, jsou jen vodou na jejich mlýn. Zde tedy nějakou apatii příliš pozorovat nejde. Když se ale zaměříme na běžného voliče některé z tradičních stran, jedno jestli pravicové, nebo levicové, zjistíme, že skutečně zde apatie pozorovatelná je. Tyto tradiční a velké politické strany hlásí masivní úbytek jak preferencí, tak i řadových členů, kteří po dlouhých letech ze strany vystoupili.
Abychom námi zmiňovanou apatii znázornili na volební účasti, níže je jednoduchý graf s procenty účasti ve volbách do Poslanecké sněmovny od roku 1996 do roku 2013:
(zdroj: novinky.cz)
Norberčany - obec s nejnižší volební účastí na Olomoucku
Adam Janák
Volební účast necelých 59 procent v předčasných volbách do Poslanecké sněmovny 2013 se v okresu Olomouc příliš nelišila od republikového průměru. Přesto se jedna obec na úpatí Jeseníků svými statistikami dlouhodobě vymyká. Jsou to Norberčany, obec s 308 obyvateli a dlouhodobě nejnižší volební účastí v okresu. Domluvil jsem si schůzku se starostkou Marií Vališovou a vydal jsem se zjistit, proč tomu tak je, co je zvláštního na obci, jejíž občany nechaly chladné předčasné volby, nová přímá volba prezidenta i probíhající mánie nových stran a hnutí.
Trasa autem z Olomouce, i když má nějakých 33 kilometrů, trvá dobrých pětačtyřicet minut. Na první pohled nejsou Norberčany ničím odlišné. Silnice je překvapivě v dobrém stavu, domy jsou spíše pěkné a udržované, budova obecního úřadu je nově opravená a velmi pěkná. Starostka obce, paní Vališová je velmi příjemná a sdílná paní, úsměv ze rtů jí zmizí pouze po otázce, jestli vidí naději na změnu. Ale popořadě.
„U nás chodí k volbám pořád jedni a ti samí,“ hlásí hned na úvod paní Vališová. Poctivá je podle ní pouze starší část obyvatel, mladí prý o volby absolutně nejeví zájem. Na rozdíl od lidí ve velkých městech, kteří jsou spíše znechuceni současnou politickou situací, v Norberčanech je podle starostky problém jinde – „Tady nic není. Není tady práce, poslední pracovní místa ve vojenském prostoru se zrušila s profesionalizací armády, Granitolka v Moravském Berouně nabírá jen nárazově a sezónně. Ale nejen práce, tady není ani obchod, ani doktor. Chybí nám prostory k pořádání alespoň nějakých kulturních akcí. Dokonce ani hospoda tu není, takže lidé nemají kde nadávat. Autobus tady jede dvakrát denně, v půl sedmé ráno a pak ve tři.“ Historickým „zakopaným psem“ této situace je nejspíše velká migrace obyvatel. Lidé v Norberčanech přicházeli a odcházeli podle toho, jak byla práce, nejsou zde v podstatě žádní starousedlíci, lidé nemají k tomuto místu vztah. Takhle špatná situace je podle starostky asi pět let. Nyní už je podle ní na lidech apatie naprosto zřejmá: „nezájem. Když se nám na schůzi obecního zastupitelstva sejde pět občanů, tak je to malý zázrak. Spíše tak dva, tři, nebo nikdo. Když uspořádáme zájezd pro důchodce, máme velký ohlas, třeba 150 lidí. Ovšem místních patnáct, zbytek z okolí.“
Volby do Poslanecké sněmovny 2010 - 47,22 % voličů. Předčasné volby do Poslanecké sněmovny 2013 – 46,27 % voličů. Prezidentské volby 2013 – 47,50 % voličů. To jsou statistiky volební účasti v této obci. Na otázku, co by pomohli lidi zase nalákat zpět k volebním urnám a vrátilo jim chuť do veřejného života, jsem dostal stručnou odpověď: „peníze“. Podle starostky by pomohlo, kdyby obec mohla pro lidi něco udělat, například provozovat obchod, postavit sál na pořádání kulturních akcí, zlepšit dostupnost a spojení se světem. Ale obecní rozpočet sotva pokryje běžné náklady. „To by museli ti nahoře nám pomoct. Jinak žádné řešení nevidím. Spíše se to bude jen zhoršovat.“
Rozhovor s Jakubem Šokou
Jakub Šoka - student politologie UP, 3. ročník bakalářského studia
Adam Janák
Dobrý den Jakube. Na úvod se tě ptám, jak zatím hodnotíš počínání nedávno zvolené vlády?
Dobrý den. Ve stručnosti bych řekl, že jsem jako většina národa velmi zvědavý, jak si nová vláda povede. Sice už nějaké kroky podnikla, nějak se prezentovala, ale stále se ještě neměla možnost naplno předvést. Jsou v ní lidé, kterých si celkem vážím a očekávám od nich kvalitní práci, například pan Stropnický. Také jsou tam lidé, k jejichž působení ve vrcholné politice jsem skeptický. Mám na mysli především pana Babiše, který je podle mého názoru velmi kontroverzní. A nakonec, jsou tam lidé, které prakticky neznám a mohou jen překvapit. Ať v dobrém či špatném slova smyslu.
Jaké šance dáváš této vládě, že vydrží celé volební období?
Na tuto otázku se těžko odpovídá. Jak jsem řekl, tato vláda se ještě pořádně neprojevila, nelze tedy spekulovat, jestli a v jakém složení vydrží do konce volebního období. Samozřejmě bych to jí i voličům velmi přál.
Vraťme se k tvému hodnocení představitelů této vlády. Říkal jsi, že očekáváš kvalitní práci od pana Stropnického. Není to ale trochu zvláštní – herec a bývalý diplomat na ministerstvu obrany? Neměl by v jeho čele stát odborník na armádu a vojenství?
Ano, pan Stropnický je v mých očích slušný člověk, s dobrým společenským kreditem. Má za sebou solidní pracovní výsledky, připomínám například jeho působení coby ředitele Divadla na Vinohradech, které za jeho šéfování velmi dobře fungovalo. Podle mého názoru je tato zažitá představa, že v čele určitého resortu musí sedět odborník na danou oblast, špatná. Jako ministr obrany bude řešit jeho fungování jako celku, bude jednat s partnery, v případě specifických armádních záležitostí bude mít k ruce poradce, kteří mu budou nápomocni. Podle mě jsou zde na prvním místě manažerské schopnosti, ne umění boje zblízka, nebo vojenská strategie.
Jako protipól jsi zmínil ministra financí, Andreje Babiše. Čím si vysvětluješ jeho stále stoupající popularitu?
Upřímně jsem tím poněkud překvapen. Po fiasku stran a hnutí typu Věci Veřejné, LIDEM, apod. bych očekával, že vstoupit do politiky s podobným konceptem tak brzo po konci těchto stran je sebevražda. Také několikrát dokázal, že mu chybí základní politické, ale i ekonomické znalosti, například když neměl tušení, kolik je v Česku průměrná mzda. Plus jeho podivná minulost v komunistické tajné službě.
A kde tedy tkví jeho „kouzlo“?
Zřejmě představuje pro lidi čerstvý vzduch do jinak zatuchlého prostředí politiky. Je to člověk velmi úspěšný a bohatý, tedy nemající potřebu si „nakrást“. Také je dostatečně „lidový“, prezentuje se jako nezkažený politikou, s čistými úmysly. Ale obecně si myslím, že lidé už jsou velmi vyčerpaní všemi těmi kauzami a skandály v politice a berou kohokoli, kdo jim dává naději a říká, co chtějí slyšet.
Nyní se dostáváme k našemu hlavnímu tématu. Cítíš, že jsou již Češi vůči politice apatičtí?
Nepochybně. Samozřejmě, nedá se to vztáhnout na všechny, například voličská základna komunistů nejspíše nijak zvlášť apatická není, ale obecně se domnívám a vidím to i na svém okolí, že běžní lidé, kteří se dříve o politiku aktivně zajímali, byli pravidelnými voliči, nebo dokonce i byli členové nějaké strany, jsou dnes otupělí.
Čím to podle tebe je?
Myslím si, že tím hlavním faktorem je únava z neustálých proher. Zkrátka, lidé zde přes dvacet let věřili, doufali, ale dostává se jim jen nezdaru. Neustále jsou zavalováni zprávami o „odkloněných“ milionech, miliardových tunelech. V televizi vidí stále ty stejné lidi, pouze v různých kabátech. A když už někdo přijde se slibným plánem na zlepšení české politiky (Věci Veřejné, pozn. aut.), vyklube se z toho jedna z nejhorších polistopadových stran vůbec.
Myslíš, že to je jediný faktor?
Zcela jistě ne. Tohle je jen podle mne ten hlavní. Samozřejmě jsou také rozhodující životní podmínky obyvatel, prostředí, ve kterém žijí, jejich vnímání České republiky v evropském nebo světovém kontextu, a tak dále.
Mohla se na tom podepsat i doznívající ekonomická krize?
Určitě ano. Obecně se lidem jejich životní úroveň snížila. A i kdyby ne, mediální tlak způsobil, že jsou přesvědčení, že ano. Lidé se najednou začali zabývat spíše sami sebou, svými problémy a vytěsňovali to méně důležité, což byla třeba i politika. Zkrátka měli svých starostí dost.
Mohla v tomto ohledu pomoct například první přímá volba prezidenta?
Prezidentské volby byly zajímavé, určitě pomohly alespoň na čas znovu rozproudit politickou diskuzi. Objevily se nové, nebo zapomenuté tváře, politika byla jedním z hlavních společenských témat… Ale nakonec volební účast nijak slavná nebyla, v prvním kole lehce nad šedesát, ve druhém dokonce pod šedesát procent.
Tím se dostáváme k tématu voleb a volební účasti. Jak se podle tebe současná situace podepisuje na účasti ve volbách a jejich výsledcích?
To je těžká otázka, samozřejmě, pokud jsou lidé apatičtí, volební účast logicky klesá. Ti, co dříve volili pravidelně, mají nyní pocit, že stejně nemají šanci nic změnit. Proto k volbám ani nepřijdou. Také se spousta lidí zklamalo ve stranách, které dříve volili. Například ODS ztratila obrovskou spoustu voličů, ČSSD také ztrácí. Tím došlo k jistému přeskupení. Voliči tradičních stran přestali volit, nebo se nechali zvábit novými stranami a hnutími, jako jsou ANO, nebo ÚSVIT. Tyto nové subjekty mají výhodu, že mažou tradiční rozdělení na pravici a levici, berou si od obou něco a tím jsou atraktivní pro voliče z obou táborů.
Vidíš naději na změnu k lepšímu?
Dostáváme se opět na začátek, lidé jsou unavení z neustálých proher. Podle mě si zaslouží výhru. Je celkem jedno, kdo jim ji přinese, ale po všech těch skandálech by bylo krásné, kdyby tato, nebo jiná vláda skutečně viditelně prospěla České republice a napravila špatnou reputaci politiky v očích Českého voliče. Kdyby se lidé pro jednou ve svých očekáváních nezklamali, jsem přesvědčen, že by jim to opět vlilo krev do žil. Nemyslím si, že by český volič byl mrtev. Jen momentálně spí.
Anketa mezi lidmi: „Jak hodnotíte současnou politickou situaci a cítíte ve společnosti apatii ve vztahu k politice?“
Adam Janák
Jindřich Klár, Olomouc, 72 let, v důchodu, volič KSČM.
Současnou politickou situaci hodnotím celkem kladně. Konečně se od moci dostala pravice v čele s ODS a TOP09. Sice toho Sobotku moc nemusím a sám jsem volil komunisty, ale popravdě – všechno lepší než to předtím, mám na mysli Kalouska, Nečase, a podobný. Vždyť oni by to tady nejradši všechno rozkradli. Ten Babiš je aspoň bohatý a nemá potřebu se obohacovat na náš úkor. Nějakou apatii… já nevím, já nic necítím. Já volím komunisty odjakživa, nevím, jestli jsou teď někteří apatičtí. Možná ti pravičáci, kteří zjistili, že podle nich to nefunguje a je to jen prostor pro zlodějiny. Ještě jsem zapomněl, že jsem rád, že máme prezidenta Miloše Zemana, protože od něj si slibuju, že bude bojovat za obyčejné lidi.
Jaroslav, Ostrava, 44 let, podnikatel, nerozhodnutý volič.
Popravdě už jsem to před nějakou dobou přestal sledovat. Dřív jsem volil ODSku, jako podnikatel je to pro mě přirozené, protože jejich program je zaměřený hlavně na podporu podnikání a tak. Ale stejně, minulá vláda, kde ODS byla v hlavní roli, ten svůj program vůbec neplnila, do pravicové politiky to mělo daleko. Navíc samý průšvih, samá kauza. Teď popravdě ani nevím, kdo tam sedí, v té nové vládě. Znám akorát Babiše a o něm zrovna dobré mínění nemám. Ano, apatii na sobě cítím, momentálně je mi politika docela jedno. Stejně to bude pořád stejné, nic se nezmění.
Klára, Lutín, studentka VŠ, volička ANO
No naposled když jsem volila, tak jsem dala hlas Věcem Veřejným, protože se mi líbilo, že se snažili vyměnit ty lidi, co už tam jsou dvacet let. Nakonec mě ale celkem zklamali, už bych je nevolila. Teď jsem volila ANO, protože věřím panu Babišovi a celkově na mě působí dobře. Já jsem tedy nyní spokojená, věřím, že tahle vláda splní, co slíbila. Ale určitě nějakou apatii cítím, hlavně mezi mým okolím, protože si myslím, že je teď hodně lidí zklamaných, neví ani koho volit, tak radši nevolí nikoho.
Zdeněk Knop, Droždín, 42 let, zedník, nevolič
Já popravdě řečeno teď politiku nesleduju. Mám dost vlastních starostí, ještě abych se nervoval s těma lumpama v politice. Dřív jsem volil ČSSD, ale teď už jsem několikrát volit nebyl, ani bych nevěděl koho volit. Ale je fakt, že teď už se politika řeší míň, co znám lidi, tak jich hodně přestalo k volbám chodit úplně, nebo začali volit ty nové strany.
Lenka, soudkyně, volička pravice
Současná situace mi moc dobrá nepřijde, ve vládě jsou lidé jako Babiš, kteří tam podle mě nemají co dělat, jsou v absolutním střetu zájmů a ještě s pochybnou minulostí. Prezidenta jsem volila Schwarzenberga, stranu jsem volila jednu z pravicových. Nevím, jestli je teď ve společnosti apatie, já se o politiku zajímám pořád stejně. Myslím si, že ti, kteří volili ANO a ČSSD nyní nemůžou být apatičtí, když mají to, co si zvolili. Zbytek nevím, jak říkám, já to sleduju pořád stejně.
Cíl práce
Jako téma svého projektu jsem si vybral současný stav české společnosti, konkrétně apatii k volbám a celkovou rezignovanost na dění na české politické scéně. Zejména v poslední době je možné pozorovat masivní úbytek zájmu o veřejné dění ze strany občanů. Volební účast se pohybuje okolo šedesáti procent, vykazuje trvale sestupnou tendenci, přílišný zájem nevyvolala ani loňská premiérová přímá volba prezidenta republiky. Faktorů, které tento stav způsobily, je podle mne celá řada. Horší životní situace mnoha obyvatel kvůli ekonomické krizi, ze které se Česko stále pomalu zotavuje. Opakující se skandály a kauzy politiků. Minimální obměna vrcholných politických představitelů. Posledním hřebíčkem do rakve bylo podle mne nenaplnění nadějných slibů nových politických stran a hnutí, zejména Věcí Veřejných, apod. Cílem mé práce je analýza současné nálady a pocitů Čechů v souvislosti s politikou, potvrzení, nebo vyvrácení výše zmíněných faktorů, případně jejich doplnění o jiné. Analyzovat budu co možná nejširší spektrum lidí, to znamená občany s velmi protichůdným politickým cítěním a postojem – konzervativce a socialisty, případně komunisty. Samozřejmě občany různých věkových spekter, to znamená mladší voliče a oproti tomu v důchodovém věku. Také z různých sociálních a profesních sfér – podnikatele, tradičně „pravicově“ zaměřené, studenty, nezaměstnané, zaměstnance na nižších pozicích, apod.
Volba tématu
Protože jsem si vybral jako specializaci politiku, nemohl jsem si vybrat jiné téma než politické. Toto konkrétní téma jsem si zvolil, protože obecně mne samotného politika zajímá, není mi lhostejný stav a směřování české společnosti a politiky. Sám jsem plátce daní, mám volební právo a dle mého názoru je vnímání politiky obyčejnými lidmi důležité. Nicméně na sobě zřetelně pozoruji úbytek zájmu o tuto oblast. Zatímco před několika lety jsem volby, skandály, příchody a odchody politiků, veřejné dění, apod. prožíval emotivně, a věnoval jsem informacím z této sféry mnoho času, dnes jsem sám zabředl do apatie. U mě to je zejména ne jedno, ale celá řada zklamání a kontroverzí, které mnou volení zástupci spáchali, nedodržení slibů a prakticky nulové zlepšení situace na české politické scéně. Ani jako občan, student, ani majitel firmy nepociťuji žádnou pozitivní změnu, která by během posledních let nastala. Současný stav politické scény mne zajímá pouze okrajově, neznám všechna jména nejvyšších představitelů naší země, ani nevěřím politickým slibům, které zaznívají. I na své rodině a přátelích pozoruji, že i když je nějaká kontroverze naštve, reakce je veškerá žádná, otupělost a apatie zcela převládá. Jsem si jistý, že ačkoli jsou mé pocity možná subjektivní, současná situace takto působí nejen na mě a mé okolí, ale na, troufnu si říct, velkou většinu české společnosti. Ve svém projektu jsem mluvil s mnoha lidmi. Mohu jednoznačně říct, že apatie nyní postihla i dříve aktivní lidi, často dokonce členy politických stran. Jakkoli se důvody často mírně, nebo zcela liší, apatická nálada, nečinnost a často i pocit beznaděje je téměř všudypřítomný. Z lidí se vytratila ochota za zlepšení situace mluvit, přemýšlet, jednat, či dokonce bojovat.
Stav problematiky
Komplexní analýzu tohoto tématu jsem zatím nenašel. Samozřejmě, média si stavu české společnosti a nálady v ní všímají. K problematice se vyjadřují odborníci i mediálně známé osobnosti, ale skutečně detailní zdůvodnění a popis současného stavu zatím chybí. Moje analýza spočívá ve zkoumání problematiky jako celku. Hlavní je zastřešující text, který komplexně shrnuje současnou situaci, její příčiny, možné důsledky, názory i grafiku. Tento text poskytne čtenáři základní poznatky a informace o situaci, nabídne jakýsi „vhled“ do problematiky. Rozhovorem se studentem politologie nabídnu čtenáři názor odborníka, který může pomoci s orientací v problematice. Zajímavý je také referát z obce Norberčany, která má dlouhodobě nejnižší volební účast v okrese Olomouc. Její součástí jsou i názory starostky Norberčan, která vysvětluje příčiny situace a současný stav. Posledním textem je anketa mezi lidmi z celého spektra společnosti, různého věku, politické příslušnosti, profese, apod. Ptal jsem se všech na jednu otázku, a sice jestli jsou spokojeni se současným stavem české vrcholné politiky a jestli sami na sobě pociťují úbytek zájmu o tuto oblast. Vzhledem k tomu, že se ankety účastnili lidé skutečně z velmi rozličných sfér společnosti, má anketa zajímavou vypovídací hodnotu. Nicméně abychom z ní mohli vyvodit jednoznačné závěry, musel by být počet respondentů vyšší.
Ideový plán
Výše zmíněné cíle se pokusím naplnit ve čtyřech textech. Jak již bylo naznačeno výše, jedná se o hlavní, zastřešující text, který by měl působit jako komplexní popis problematiky. Jedná se o typ článku, který by ve své zkrácené podobě mohl být na jedné z prvních stran novin. Obsahuje možné příčiny současné situace, pohledy na věc od různých zainteresovaných osob i vyjádření odborníka, grafické znázornění volební účasti a jejího vývoje.
Druhým textem je delší rozhovor se studentem politologie Jakubem Šokou. Jakkoli by se na první pohled mohlo zdát, že student politologie nemá dostatečně hluboké znalosti problematiky, opak je pravdou. Kromě toho, že se Jakub velmi dobře orientuje jak na české, tak evropské politické scéně, taky tento rozhovor nabízí pohled a názor mladého člověka, příslušníka nastupující generace. Rozhovor by měl čtenáři nejen nabídnout zajímavý pohled na věc od člověka, který tuto problematiku studuje, ale také pohled mladého konzervativního, pravicově orientovaného voliče. Také Jakub přidává svůj komentář k některým současným ministrům a vrcholným představitelům české politiky. Zajímavý je také kontrast s některými odpověďmi z ankety.
Třetím textem je referát o mé cestě do obce s nejnižší volební účastí v okrese Olomouc, Noerberčan. Kromě popisu obce samotné jsem do referátu zařadil i povídání se starostkou paní Vališovou, která přidala několik cenných postřehů a zhodnotila celkovou situaci nejen v Norberčanech, ale i v okolních městech a vesnicích, které trápí podobné problémy jako Norberčany.
Posledním textem je anketa, kterou jsem postavil na velké rozmanitosti respondentů. Odpovídali na stejnou otázku (respektive otázky), ovšem odpovědi se diametrálně liší, což přispívá k celkové vyváženosti práce – je dán prostor i lidem, kteří mají na problematiku naprosto odlišný názor, nebo se závěry tohoto projektu naprosto nesouhlasí. Dle mého názoru je to v pořádku, vždy jsou vhodné i vyjádření opačného názoru.
Postup práce
Toto téma ve mne uzrávalo již delší dobu. Protože jsem sám na sobě zjistil jistou změnu ve vnímání politiky současnosti, zajímalo mne, jestli je to jen můj subjektivní pocit, nebo je tato apatie rozšířena i na ostatní lidi v mém okolí. Vzhledem k tomu, že mám vybranou politickou specializaci, uvítal jsem, že bylo možné si coby alternativní téma seminární práce do politické specializace vybrat referát o zajímavém tématu spojeném s rozhovorem s politikem. Bylo mi jasné, že zpracované materiály mohu velmi dobře použít také na tento projekt. Takže jako první vznikl v pořadí třetí text – referát o obci s nejnižší volební účastí v okrese Olomouc. Nejprve jsem si na webových stránkách volby.idnes.cz zjistil, která z obcí v okrese Olomouc měla nejnižší volební účast ve volbách do Poslanecké sněmovny 2013. Zjistil jsem, že to byly s celkovým skóre 46,27% právě Norberčany. Další věcí, která mne zaujala, byl fakt, že tato obec nebyla ve statistice volební účasti na samém konci výjimečně. Dostal jsem se k číslům posledních čtyřech voleb, včetně premiérové přímé volby prezidenta a ve všech případech byly Norberčany poslední. Hned mne napadlo, že to nemůže být náhoda, že tato obec musí být něčím jiná, musí mít nějaký problém, kvůli kterému lidé v této obci nemají o veřejné dění příliš velký zájem. O to větší bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že i okolní obce Libavá a Domašov nad Bystřicí mají velmi nízká čísla volební účasti. Nejprve jsem plánoval postavit referát na tématu jakéhosi „libavského trojúhelníku“, na kterém je záhadně nejnižší účast v okrese Olomouc. Nicméně po bližším porovnání volební účasti Libavé a Domašova nad Bystřicí s jinými obcemi okresu Olomouc jsem zjistil, že Libavá a Domašov nad Bystřicí sice mají nízká čísla, ale nikoli nejnižší, spíše jakýsi spodní průměr. Omezil jsem tedy svůj referát pouze na Norberčany, které byly nade všechny pochybnosti obec s dlouhodobě nejnižší volební účastí v okrese Olomouc.
Začal jsem tím, že jsem si na stránkách obce www.norbercany.cz našel kontakt na paní Marii Vališovou, starostku obce. Telefonicky jsem ji kontaktoval s žádostí o rozhovor u ní v Norberčanech. Mírně udiveně s tím souhlasila, takže jsem se autem vydal do obce na úpatí Jeseníků. Navzdory tomu, že trasa byla dlouhá jen asi třicet tři kilometrů, mi cesta zabrala více než pětačtyřicet minut. Samotná obec, ve které jsem nikdy předtím nebyl, mne zprvu překvapila tím, že byla na první pohled ve velmi pěkném stavu. Nová silnice, domy vesměs opravené, nově zrekonstruovaná budova obecního úřadu. Tam mne velmi vřele přivítala starostka Marie Vališová. Tato menší, ale velmi příjemná postarší paní mi vysvětlila, proč se tento kraj a zejména obec Norberčany potýká s tak nízkým zájmem o volby a veřejné záležitosti. Nejpodstatnější informací bylo, že se obyvatelé Norberčan volbám nevyhýbají proto, že by byli nějak otráveni politickou situací (tak jak zněl můj hlavní předpoklad), ale spíše proto, že jejich životní situace v Norberčanech není příliš uspokojivá, chybí základní občanská vybavenost, kulturní akce a hlavně práce. Odcházel jsem s celkem asi půl hodinou velmi zajímavého materiálu, který, když jsem jej upravil do podoby referátu, měl velikost zhruba tři tisíce znaků. Paní Vališové, jako upřímné a sympatické paní, bylo dokonce i jedno, co z mého materiálu vznikne a kde se to případně může objevit.
Jako druhý vznikl rozhovor s Jakubem Šokou. Schválně jsem volil ne profesionálního politologa, ale spíše někoho více otevřeného, přímého a mluvícího bez skrupulí. Jakuba znám již dlouho a vím také o jeho znalostech politiky, proto se mi od začátku jevil jako vynikající kandidát na rozhovor. Ten jsme uskutečnili začátkem dubna v ústřední knihovně UP, kde Jakub pravidelně pracoval na své diplomové práci. Jak jsem již naznačil, díky našemu vztahu jsem se jej mohl ptát naprosto otevřeně. Stejně jsem se ale na rozhovor musel teoreticky připravit, nachystat si otázky i pro případ, že by Jakub odpovídal krátce, nebo by nebyl schopen odpovědět. Měl jsem připravených několik variant rozhovoru, s různými potenciálními odpověďmi i směry, kudy by se rozhovor mohl ubíhat. Nakonec ale vše bylo velmi spontánní, Jakub odpovídal velmi fundovaně a já jsem rozhovor prakticky nemusel nijak usměrňovat. Jakub velmi rychle pochopil hlavní otázku, na kterou chci znát jeho názor, a sice současnou apatii ve společnosti ve vztahu k politice a volbám. Rozhovor jsem si, stejně jako rozhovor se starostkou Norberčan, nahrával na mobilní telefon a tentokráte jsem po konci rozhovoru měl celkem více než jednu hodinu záznamu. Protože jsem se snažil dodržet zásady korektního interview, poté, co jsem celý rozhovor shrnul do celkem asi tří stran textu, jsem jej poslal Jakubovi na autorizaci. I když jsme přátelé, Jakub mi napsal výčet připomínek, které by rád změnil. Takže nakonec jsme rozhovor emailem upravovali a autorizovali celkem třikrát, než byl Jakub se svými odpověďmi i celkovým vyzněním textu spokojen.
Co se týče ankety, ta mi dala více práce, než jsem očekával. Hlavním problémem bylo sehnat vhodné respondenty, ochotné se podělit o svůj názor. Tentokrát jsem nechtěl využít mých známých nebo rodiny, chtěl jsem použít skutečně anonymní vzorek neznámých lidí. Nicméně nastal problém jak tyto lidi sehnat a oslovit a také jak se jich nenápadně zeptat, jaké jsou politické orientace. Později se ukázalo, že na tuto otázku mnoho lidí nechtělo, nebo dokonce ani neumělo odpovědět. Proto jsem musel oslovit mnohem více lidí, než se mi povedlo zkompletovat lidi z různých sfér společnosti. Rozhodl jsem se postupovat klasickým postupem při tvorbě ankety, tj. sběrem informací přímo od náhodně vybraných lidí na ulici. Zde jsem využil zkušeností a znalostí z mé druhé specializace, rozhlasové, kde jsme tvořili ankety několikrát. Vydal jsem se tedy s mobilním telefonem do centra města Olomouce, konkrétně na Horní náměstí k radnici, kde denně projde velké množství lidí. Otázka, na kterou jsem se ptal všech bez rozdílu, měla dvě části a zněla: „Jak hodnotíte současnou politickou situaci a cítíte ve společnosti apatii ve vztahu k politice?“ První část otázky ohledně politické situace jsem zvolil proto, abych lidi „rozmluvil“, abych pak mohl plynule navázat na otázku apatie. Na první položení otázky většina respondentů odpověděla velmi stručně pouze na první část otázky. Druhou část, jestli cítí apatii, jsem jim musel přiblížit. Většinou jsem se ptal, jestli lidí cítí už jakousi únavu z neustálých skandálů a politických kauz. Na to již většinou respondenti byli schopni odpovědět. Jak jsem se zmínil výše, byl jsem nucen oslovit více lidí, než jsem si původně myslel a důležitý faktor byl správný výběr lidí. Co se týče faktoru věku, tam to samozřejmě bylo jednoduché, věk je zpravidla patrný na první pohled. Složitěji, ale přece relativně úspěšně, jsem si vybíral kolemjdoucí různého společenského postavení, zaměstnání, sociálního statutu. Využíval jsem sice velmi povrchní, ale přece účinné metody výběru lidí podle oblečení, upravenosti, vzezření, apod. Logicky, prakticky nemožné je vybírat respondenty na první pohled podle politické orientace. Zde byl největší kámen úrazu, protože mnoho lidí, ač jinak ochotných na tuto otázku vůbec odpovědět nechtěla, takže zpočátku slibný rozhovor se nakonec nepovedl. Nakonec se mi ale metodou pokus – omyl podařilo udělat anketu s celkem šesti respondenty, kteří každý reprezentují různé společenské, věkové, profesní, politické a jiné sféry.
Nakonec jsem vytvářel úvodní, zastřešující text. Nechal jsem si jej nakonec proto, že jsem využil dříve nabytých poznatků pro jeho vytvoření. Nejprve jsem v prvním krátkém odstavci čtenáře krátce seznámil s tématem tohoto hlavního článku a nastolil základní otázky, na které odpovídá. Ve druhé části článku jsem se dotkl některých nejznámějších politický kauz posledních let. Nejprve jsem zmínil poslední velkou kauzu, tzv. kauzu Nagyová. Protože jsem postupoval retrospektivně, další známou a médii propíranou kauzou byla slavná novoroční amnestie bývalého prezidenta Václava Klause, který za všeobecného protestu propustil na svobodu mnoho menších a větších odsouzených zločinců, včetně aktérů známých podvodů, jako například manažery vytunelované společnosti H-System. Pokračoval jsem pravděpodobně největší kauzou poslední dekády, přistižení významného poslance a hejtmana Davoda Ratha se sedmimilionovou hotovostí ukrytou v krabici od vína, která pocházela z trestné činnosti spojené s přijímáním úplatků. Následně jsem ještě zmínil kauzy Věcí Veřejných, které měly dopad zejména na důvěru lidí v nové mladé strany. Shrnul jsem celou situaci citací politologa Kohoutka, který nabádá k tomu, aby voliči k volbám šli.
Dále jsem ještě přidal druhý významný faktor – faktor životní úrovně. Zde jsou využil poznatků a materiálu z referátu o Norberčanech, takže jsem tuto vesnici použil jako modelový příklad toho, že nejen faktor znechucené politikou, ale i faktor životní úrovně může na některých místech a v některých situacích hrát významnou roli.
Nakonec jsem ještě přidal zajímavý graf vývoje volební účasti ve volbách do Poslanecké sněmovny. Jak je vidno, tato účast je pomalu ale jistě klesající.
Sebehodnocení
Dle mého názoru jsem potvrdil vytyčené cíle. Uvedl jsem příklad jedné obce a její starostky, dal k dispozici podnětné názory odborníka a nakonec komparoval postoje běžných občanů, které mému projektu dodaly na objektivitě, protože v nich byli zastoupeni lidé i opozitních postojů. Celkově mi práce na projektu zabrala asi dva měsíce přerušované práce.
Hlavním cílem bylo zjistit, v jakém stavu se nachází běžný český volič. Jestli se skutečně nachází v jakémsi útlumu, jestli je tento útlum, tato apatie pouze dočasná a jaký je recept na současnou situaci.
V hlavním, zastřešujícím článku jsem se pokusil shrnout a informovat čtenáře o současné situaci a ukázat na hlavní důvody proč je volební účast v trvale klesající tendenci. Vypsal jsem zde několik hlavních kauz za poslední roky, které ukazují na fakt, že se s železnou pravidelností a nehledě na politickou příslušnost vynořují další a další aféry, které podkopávají důvěru lidí v politiku.
V referátu z Norberčan jsem ukázal, že i když jsou lidé apatičtí, nemusí to být z těch hlavních důvodů, může se jednat o důvody lokálního charakteru a důvody zaneprázdnění vlastními problémy. Čtenář získá cenný pohled do místa, které ač se nachází ve velmi pěkné přírodě a má na první pohled upravený zevnějšek, je jinak ve velmi tíživé situaci a lidé zde nejsou příliš spokojeni se svou životní situací. Dozví se také zjednodušeně jaké potřeby menší obec má, jak je možno je naplnit a za jakou cenu.
Rozhovorem s Jakubem Šokou jsem poskytl čtenáři pohled odborníka na politické záležitosti. I když se ne každý musí s výroky Jakuba Šoky ztotožnit, je jistě přínosné se nad nimi pozastavit a popřemýšlet, protože právě pohled někoho mladého, ale přitom dobře informovaného a mluvícího otevřeně mi v médiích chyběl. Pakliže se dostane ke slovu profesionální, nebo dokonce známý politolog, často je poněkud svázán tím, co může říct a co by si měl nechat pro sebe, aby si nijak nepoškodil svou pověst.
Anketa a její poněkud složitější tvoření se nakonec stala důležitým prvkem tohoto projektu. Dala totiž prostor nejen lidem, kteří mou tezi potvrzují, ale i těm, kteří se staví proti ní. Z pohledu objektivity to tedy nakonec byl neocenitelný komponent projektu. V anketě se mohli i čtenáři, kteří s mou základní tezí nesouhlasí „najít“ a získat názor potvrzující jejich názor.
Tímto projektem jsem se pokusil analyzovat stav společnosti ve vztahu k současné politice co možná nejkomplexněji. Samozřejmě by se ještě dal doplnit - například o názor a vyjádření skutečného vrcholného politika. Jeho názor na důvod, proč tomu tak je nebo není a možný návrh řešení. Dalo by se s trochou nadsázky říci, že alespoň těch několik lidí, kterých se tento projekt týkal, ať už v roli spolupracovníka, nebo jen jako čtenáře, mohl svým způsobem ovlivnit. Často si totiž onu apatii ani sami neuvědomíme, tímto projektem je možné se nad ní zamyslet, identifikovat, debatovat o ni a nakonec ji třeba i překlenout a opět najít ztracenou chuť do aktivního sledování a spoluprožívání politiky.
Zdroje:
http://svp.muni.cz/ukazat.php?docId=488
http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/222541/kauza-nagyova-policie-ukoncila-vysetrovani.html
http://www.novinky.cz/domaci/317429-lide-neprisli-volebni-ucast-byla-nizsi-jen-v-roce-2002.html
http://www.finance.cz/zpravy/finance/195113-financni-krize-jak-to-zacalo/
