Dominika Kubištová Jak řešíte situaci v Borku?
Podle mě tam není moc, co řešit. Lidé tam mají hlavně problémy s financemi, mají dluhy, ale ani policie, jak městská, tak státní to nehodnotí špatně. Přínosem pro ně navíc je, že tam máme dvě asistentky prevence kriminality a že tam dlouhodobě funguje Naděje. Problémy tam jsou spíš s přistěhovalci třeba z Kolínska nebo Ostravska, se starousedlíky je nemáme. Ti přistěhovalci se ale většinou stěhují zase dál, je tam velká migrace.
Není problém například v tom, jak je tahle lokalita vyčleněná? Docházková vzdálenost do centra je asi 30 minut, autobus potom jezdí zhruba jednou za dvě hodiny. O víkendech a o svátcích jenom třikrát denně. Jak se město snaží takto „odstřiženou“ lokalitu začlenit?
Nesnaží, většina lidí tam má auta. Taky si myslím, že daleko odlehlejší a problematičtější je Kozlov, kam nejezdí skoro nic. (Kozlov je jedna z odlehlých částí České Třebové, kde žije zhruba 150 obyvatel – pozn. redaktorky.) Dopravu na sídliště Borek tedy neřešíme. Pokud tam jsou nějací starší obyvatelé, mohou využívat senior dopravu, která tedy ale bohužel o víkendu taky nejezdí.
Nebylo by tedy vhodné pro tyhle odlehlé části zavést městskou hromadnou dopravu, která je například v Ústí nad Orlicí nebo v Litomyšli?
O tom jsme uvažovali. Už jsme před lety chtěli zavést dopravu na telefon hlavně pro seniory, jak to funguje v Rychnově nad Kněžnou. Ale zatím jsme nenašli firmu, která by dokázala dopravu pokrýt v návaznosti na IREDO (integrovaná regionální doprava – pozn. redaktorky). Autobusy by se totiž neměly dublovat. Teď už to neřešíme, momentálně tady funguje senior doprava, kterou mohou využívat i matky s malými dětmi.
Zmínila jste se, že téměř každá rodina v České Třebové má auto. V Borku to platí hlavně u domů na začátku, ale nikde tam není parkoviště. Řešíte to nějak?
O tom jsme se nebavili a ani předsedové těch bytových družstev se nám o tom nezmínili. Ti s námi například řešili odkup okolních pozemků, aby si tam mohli postavit plot. Ještě to ale není dořešené. Vezměte si, jak se parkuje ve městě, tady si taky auto odstaví, kde se dá. Na Lhotce si dokonce lidé stěžují, sice se tam dělali dvě úpravy, ale nestačí to. Na Borku si nikdo nestěžoval. Oni tam parkují mezi paneláky a podélně kolem cesty, takže si tu situaci vyřešili po svém.
Hodně lidí se na Borek bojí jít kvůli podchodům. Spravuje je nějak město?
Ne, to je majetkem Českých drah. Teď zrovna čekáme na projektové plány k přestavbě nádraží. Každopádně místo obou podchodů by nad železniční tratí měl vzniknout nadchod. Myslím, že to bude trochu kopírovat ten podchod u Korada a že oba podchody zaniknou. Já se nedivím, že se těmi podchody lidé bojí chodit, já taky nemám dobrý pocit, když tam jdu.
Kromě toho tam mají lidé problém i s nakupováním. Na Borku je totiž jenom jedna samoobsluha. Nákupní centrum, kde je většina supermarketů, je navíc vzdálené přes čtyři kilometry.
To je soukromé podnikání, to my neovlivníme. Mají auta a dojedou si do nákupní zóny. Taky se tady jeden čas šuškalo, že jezdí nakupovat v taxíkách. Zjišťovala jsem proto, jestli Úřad práce na takové aktivity nepřispívá, ale to ne. Oni tvrdí, že když jedou čtyři tak je to vyjde levně, ale já si myslím, že se spíš svezou s nějakým známým. Stejný problém ale zase může řešit i Kozlov.
Nedaleko Semanínské ulice je dnes i praktická škola, ve které je dnes jenom několik žáků. Kvůli inkluzi většina dětí z Borku musí jezdit na základní školu Nádražní, jak to teď tedy funguje?
Máme tam teď jednu třídu mateřské školky. Potom je tam jedna třída ZŠ Praktické. O tom, jak to bude fungovat dál, jsme včera měli jednání s rodiči. Matky nám tam řekly, že i když je jejich dětem patnáct, tak nejsou schopní dojet do speciální školy do Ústí nad Orlicí. Já si myslím, že děti měly dokončit základní školu a že by tam měly být schopné dojíždět.
Co se s tou školou tedy stane?
Moje vize je taková, že bychom pro spádovou oblast udělali první až pátou třídu, která by spadala pod Nádražní školu, ale je otázka, kolik se nám tam přihlásí dětí. To bude záležet na zápisu. Nepodporuje to Agentura pro sociální začleňování, trvají na tom, že to je separace, ale když jsme jednali s rodiči i s Nadějí, tak nám řekli, že pro ně by to byl ideální stav, protože to mají přes ulici, nemusí ani podchodem ani autobusem. Včera tam třeba jedna matka řekla, že by dítěti na dojíždění peníze nedala, že na to nemají. Myslím, že i docházka by se těm dětem zlepšila. Doteď tam skvěle fungovala spolupráce mezi školou, Nadějí a asistenty prevence kriminality. Ze školy volali do Naděje, ti šli zjistit, proč dítě nepřišlo do školy. Stalo se, že šlo jen o zaspání, tak ho hned poslali do školy. Když dojíždí do města, tak jede autobus jednou za dvě hodiny a to už dítě nemusí chodit do školy vůbec.
Jak hodnotíte práci Naděje?
Dobře, bez nich by to tam bylo zdevastované. Dělají tam sociální i poradenský servis, a to si myslím, že je výhoda, kterou si místní ani neuvědomují. Navíc jsou tam terénní pracovníci dvacet čtyři hodin denně a už jenom to povědomí, že tam někdo je, spoustu lidí odradí od toho, aby se něco dělo. Je důležité, že jsou tam i v noci, protože často ti chlapi, co tam pracují, přijedou po osmé večer a jdou s nimi něco konzultovat. Kdyby tam byli jen v rámci normální pracovní doby, tak se spousta věcí nepodaří vyřešit.
Naděje má nízkoprahový dům, ve kterém si například děti mohou malovat nebo jim tady pomáhají s učením. Tyhle prostory by ale podle Jana Holuba potřebovaly rekonstrukci. Plánuje město nějak renovovat tohle místo?
To nepatří městu, ale Teze. (Město Česká Třebová je stoprocentním vlastníkem společnosti Teza – pozn. redaktorky.) Řešili jsme spolu snížení stropu nebo topení, ale v tuhle chvíli neuvažujeme o tom, že bychom s tím něco dělali. Některé děti se tam ale chovají hrozně, spousta dětí tam rozbijí hračky. Nejhorší je, že já za šestnáct let na radnici nepozoruji posun v chování dětí.
Pro děti mělo v Borku vzniknout i hřiště. Plán vyšel v únorovém zpravodaji z roku 2017. Proč se ještě nic nepostavilo?
Dávali jsme žádost o dotaci z projektu Mapky, ale to nebylo schválené. My jsme totiž chtěli hřiště, které by bylo pro děti třeba od tří let, ale i pro větší, že by tam třeba byly i posilovací stroje, a na to se z toho projektu dotace nedávají. Letos by ale do části kolem Naděje, kde kdysi bylo dětské hřiště, měly být dané asi čtyři dětské prvky v hodnotě asi sto tisíc korun.
Jak vidíte budoucnost Borku v horizontu dalších deseti let?
Jestli se tam podaří udělat detašované pracoviště základní školy, tak bych to považovala za úspěch. Já to vidím z pohledu mámy, byla bych spokojená, že mě v dnešní dopravě nebude dítě někde lítat. Myslím si, že spousta těch žen tam chce chodit do práce a když mají dítě hned vedle ve škole, tak je to pro ně jistota. My tam tu školu chceme udělat s ohledem na demografickou křivku, kde je jenom jeden rok propad, jinak je tam každý rok dvacet dětí, které by třídu mohly naplnit. Dál máme rozjednané, že bychom tam potřebovali udělat nové hřiště pro školku. Do budoucna by se tam možná mohlo udělat parkoviště, ale zatím tam díky těm travnatým plochám mají větší šanci zaparkovat než lidé ve městě.
Infobox: Jaromíra Žáčková vstoupila do komunální politiky už v roce 1990, tedy hned v prvních volbách po sametové revoluci. Od roku 2002 je místostarostkou města Česká Třebová. Postupem času se s kromě jiného stala vedoucí Komise pro integraci národnostních menšin a je členkou Komise pro přidělování bytů sociálně potřebným občanům a rodinám. Několikrát kandidovala i do krajského zastupitelstva nebo do Poslanecké sněmovny, vždy neúspěšně.
