čt., 6. květen 2021 10:57

SAMOSTATNÝ PROJEKT: Média národnostních menšin

Záměr k projektu Média národnostních menšin. Autor: Filip Horák

Popis projektu a tématu

Pro fungování občanské společnosti je prospěšné, aby se všechny její segmenty účastnily kulturního a sociálního života. To se týká i národnostních menšin. Ačkoliv je Česká republika relativně národnostně homogenním státem, žije na jejím území čtrnáct státem uznaných národnostních menšin, které dohromady tvoří přibližně 5% obyvatel státu. Jedná se o národy, které na území Čech, Moravy a Slezska tradičně žijí po staletí (Němci, Romové, Poláci), ale i etnika, která na naše území masivněji přineslo až dvacáté století (Ukrajinci, Vietnamci).
Společenství těchto národů mají vzhledem ke své velikosti zakotvené výsadní postavení v českých zákonech a mezinárodních úmluvách, jichž je Česká republika signatářem. Z toho vyplývá i existence Rady vlády pro národnostní menšiny, kde mají nevětší menšinová společenství– tedy Slováci, Němci, Ukrajinci, Srbové, Poláci, Maďaři, Romové, Bulhaři, Chorvati, Rusíni, Rusové a Řekové – své zástupce. Od roku 2013 je toto zastoupení rozšířeno ještě o občany vietnamského a běloruského původu.
Národnostní menšiny si po dobu své existence vytvořily řadu sdělovacích prostředků, hlavně novin a časopisů, které přispívají nejen k jejich interakci s většinovou společností a integraci do ní, ale i k ucelování národnostní menšiny a vzájemnosti v jejím rámci jako takové a přinášení aktualit a příběhů z jejího středu. To se odráží i v právním prostředí ČR. Zákon o právech příslušníků národnostních menšin říká:

(1) “Příslušníci národnostních menšin mají právo na rozšiřování a přijímání informací v jazyce svých národnostních menšin.
(2) Stát podporuje pro zachování a rozvoj kultury, tradic a jazyků vydávání periodického i neperiodického tisku vydávaného v jazycích národnostních menšin, které tradičně a dlouhodobě ţijí na území České republiky, a rozhlasové a televizní vysílání v jazycích národnostních menšin, které tradičně a dlouhodobě žijí na území České republiky. Za tímto účelem poskytuje dotace ze státního rozpočtu; podmínky a způsob poskytování dotací stanoví vláda nařízením

Z ekonomického hlediska ale patří sdělovací prostředky národnostních menšin k médiím, které ze své podstaty netvoří větší část mediální nabídky a musí vždy počítat s omezeným množstvím recipientů. Tomu přímo úměrné jsou i příjmy z reklamy, a proto je pro médium národnostní menšiny vždy obtížnější, aby přežilo na komerční bázi. Rozhodující je pak podpora od vlády, od vlád zemí, odkud příslušníci menšin pocházejí nebo od dobrovolných přispěvatelů.
Nejedná se jen o vlastní tištěná periodika, ale také o příspěvky národnostních menšin do televizního a rozhlasového vysílání hlavně veřejnoprávních médií. Česká televize jakožto médium veřejné služby provozuje zpravodajství v polském jazyce a Český rozhlas má také pravidelné vysílání o Romech a pro Romy. Stále se rozrůstá také nabídka podcastů a influencerů z řad národnostních menšin, kteří se ale již pohybují na hranici zábavního průmyslu a v původním slova smyslu chápaných masmédií.
Do médií národnostních menšin se naopak nepočítají sdělovací prostředky zemí, z nichž příslušníci menšinových společenství pocházejí, které cílí na diváky nebo čtenáře převážně z řad svých občanů.
Mnohdy se média národnostních menšin specializují na kulturní témata, jindy široce pojednávají o aktualitách a společenských otázkách spojených s životem příslušníků jednotlivých příslušných národností na českém území. I nemenšinovému recipientovi tak přinášejí další úhel pohledu na mnohdy celospolečenské dějinné a sociální otázky a pro lidi, kteří se jimi zabývají, jsou tak cenným zdrojem informací. Jejich obsah může být jak v českém jazyce, tak i v jazyce příslušné menšiny, přičemž v některých periodicích (např. Romano hangos, čtrnáctidenník Romů v ČR) se nachází texty v obou jazycích. Postřehy z menšinových médií můžou také zpestřovat a dokreslovat zpravodajskou agendu celostátních sdělovacích prostředků.

Vlastní motivace

Když jsem nastoupil ke studiu žurnalistiky, v rámci Redakčního workshopu jsme dostávali za úkol spravovat portál Mediator, který slouží jako portál pro zprávy ze světa hromadných sdělovacích prostředků. V jeho rámci jsem po dobu prvního ročníku přispíval na téma média v zahraničí. Napsal jsem několik textů s podtitulem média u sousedů, kde jsem přejímal zprávy o médiích v Polsku, Německu, Rakousku a na Slovensku a dělal jsem z nich krátké přehledy. Jako zdroj mi tehdy sloužily hlavně portály, které v daných zemích fungovaly podobně jako Mediator v České republice. Tematicky podobně se dá zařadit i rozhovor s Marcusem Hundtem, tehdejším redaktorem Prager Zeitung – příkladu novin německé národnostní menšiny, který jsem na Mediatoru zveřejnil v únoru roku 2018. Na tuto práci bych chtěl navázat obdobnými rozhovory s redaktory médií dalších národnostních menšin v ČR, které bych doplnil informacemi o historii jednotlivých periodik. Rozhovory s jednotlivými protagonisty menšinových sdělovacích prostředků se budou týkat jejich novinářské rutiny, financování jednotlivých projektů – podílu zisku, podpory od české vlády a podpory ze zahraničí a jejich recepce mezi menšinou, tj. jak velká je recipientská základna.

Předchozí zpracování a zdroje
Sociologické články a studie ze zahraničí

Zásadní pro popis médií národnostních menšin byly práce, které v minulosti vznikly v zemích, kde se menšinovým médiím daří dobře, například v Německu nebo USA. Pro sociologické práce na našem území byly rozhodující například zkušenosti socioložek Arnoldové a Schneiderové se sdělovacími prostředky německých Turků zpracované ve stati Communicating separation: Ethnic media and ethnic journalists as institutions of integration in Germany z roku 2007.
V článku se snaží objevit souvislosti mezi integrací, kulturní identitou německých Turků a tím, jaká média sledují. Dále se věnují akulturaci (přejímání většinových zvyklostí) a sebepojetí u novinářů ve sdělovacích prostředcích národnostních menšin. Autorky naznačily klasifikaci médií národnostních menšin a metodiku jejich výzkumu.

Schneiderová a Arnoldová zavedly pro etnická a menšinová média trojí dělení:
1. Média, která vznikají v zemi původu se stejným nebo mírně upraveným obsahem pro své občany v zahraničí.
2. Média produkovaná členy hostitelské společnosti pro menšinu jako takovou (v České republice by byl příkladem například odborný dvouměsíčník pro majitele večerek Tươi mới & thuận tiện – Čerstvé a snadné, založený společností Atoz, která vydává časopis Zboží a Prodej)
3. Média tvořená přímo menšinou a pro menšinu (například polský literární dvouměsíčník Zwrot) (Schneider, Arnold 2007)

Výzkum médií národnostních menšin v České republice

V České republice byla tato tematika dříve pro konkrétní menšiny již popsána buď za účelem nastavení podpory od české vlády, nebo ze strany mediálních teoretiků či samotných novinářů těchto periodik. Ucelené přehledy proto poskytuje jak vládní portál, tak například i portál migraceonline.cz. Na portálu migraceonline vyšel přehled Menšinová média (a menšiny v médiích) v ČR, článek Vietnamský tisk v ČR a reportáž Ukrajinská média v České republice.
Z odborných prací na toto téma byla vydána například Mediální mapa periodického tisku národnostních menšin a etnických skupin v České republice jako diplomová práce Kateriny Nenkové na Univerzitě v Brně, která poskytuje přehled tištěných médií.
Katerina Nenková se ve své práci zabývá hlavně tištěnými médii, identity novinářů a jejich kulturní a sociální postavení pak zajímavě líčí i studie Vietnamský novinář v České republice (Kavanová 2011) a Romský novinář (Kucharičová 2007).
Nenková ve své práci vycházela i z analýzy vydané úřadem vlády v roce 2009 pod jménem Analýza periodik vydávaných organizacemi národnostních menšin, na které je poskytována dotace ze státního rozpočtu, která ale obsahuje jen část daných médií, které pobírají příspěvky od státu. Práce Nenkové zahrnuje tehdejší tisk, nehovoří však o vysílání pro menšiny, kterému se např. věnují veřejnoprávní televize.
čkoliv práce Nenkové i Kucharičové jsou podrobným a informačně hodnotným sociologickým výzkumem, od současnosti je dělí téměř jedno desetiletí. Od té doby se postavení menšin změnilo – jako příklad lze uvést širší uznání českých Vietnamců ze strany vlády roku 2013, ale změnila se i povaha médií jako takových, například stále razantnějším posunem od psaných médií k internetovým.

Podpora médií národnostních menšin ze zahraničí

Výše jmenované zdroje spolu se zdroji zahraničními budou tvořit teoretické jádro projektu. Zahraniční zdroje představují hlavně podporu krajanských aktivit ze strany vlád zemí původu jednotlivých menšin. To platí hlavně v případě menšiny polské a německé. Polská vláda je ve světě známá podporou polskojazyčných komunit v zahraničí, tzv. polonií. Poláci v České republice, hlavně na Těšínsku a Karvinsku, nejsou výjimkou. Například největší noviny Poláků v ČR Glos (býv. Glos ludu) je financován z programu polské vlády na pomoc Polonii a Polákům za hranicemi.
Pro německojazyčné projekty existuje příspěvková organizace IFA (Institut für Auslandbeziehungen), která podporuje mj. i projekt LandesEcho. Organizace existuje již od roku 1917 a sídlí v Berlíně a ve Stuttgartu. Jejím cílem je podpořit mezinárodní kulturní výměnu. Náplní jejich činnosti je mj. iniciovat kulturní dialog a podpořit zájem o Německo a německou kulturu v zahraničí. Kromě partnerství s německojazyčnými médii je tedy i např. pořadatelem přednáškových turné a výstav, nebo zprostředkovatelem výměnných pobytů.

Forma

Ve smyslu manuálu dostupného pro samostatné projekty se bude jednat o práci charakteru psané žurnalistiky, která bude obsahovat 5 rozhovorů doplněných informacemi.
Pokud to jednotliví aktéři dovolí, půjde o rozhovor s redaktorem německých novin, vlastníkem vietnamského zpravodajského webu, příslušníky redakce ukrajinského časopisu, novinářem z romského rádia a tvůrci pořadu Wiadomosci w jezyku Polskim na ČT24. Osloveno však bude více pracovníků v médiích národnostních menšin tak, aby byl vždy dostatek materiálu pro zpracování projektu. Pro zachování pestrosti se rozhovory budou lišit jak počtem lidí, kteří v nich budou figurovat, tak i povahou jednotlivých aktérů. Cílem bude jednotlivá menšinová média prezentovat a zjistit, jak odlišné jsou dopady jednotlivých faktorů na tištěná a elektronická média, jednotlivé žurnalistické profese případně subvencovaná nebo komerční média. Nejedná se ale o vědeckou práci nebo o analýzu, nýbrž o sérii žurnalistických textů s popularizačním charakterem, která bude teorii doplňovat názory a příběhy jednotlivých novinářů a redakcí. Cílem projektu bude předat a zaznamenat jejich specifickou zkušenost s žurnalistickým řemeslem a zmapovat faktory, které ať již pozitivně nebo negativně aktuálně ovlivňují média národnostních menšin v České republice.
Rozsah by měl dle manuálu odpovídat 30 hodinám práce, tj. zhruba 2 hodiny práce denně po dobu 14 dní. Práce bude následně zveřejněna na Presu nebo Mediator1.
Největší výzvy nebo překážky lze při vypracování samostatného projektu očekávat ve třech faktorech – první je otázka v současné době probíhající pandemie koronaviru, druhou je neaktuálnost dostupných sociologických prací na téma média menšin a třetí je neexistence některých titulů v nich zmíněných.

Oslovené subjekty

Pro účel vzniku žurnalistického textu budou osloveni zástupci následujících médií z polského, ukrajinského, německého, romského a vietnamského menšinového společenství. Subjekty, které se v projektu chystám oslovit, jsou zvýrazněny. Největší menšinu v České republice tvoří Slováci - z důvodu vzájemné srozumitelnosti obou jazyků a míry propojenosti medíální sféry jako takové je ale projekt nezahrnuje. 

Média Poláků v ČR
Pro českého recipienta nejvýraznějším polským příspěvkem na český mediální trh je polskojazyčné vysílání zpráv na kanále ČT24 – Wiadomości w języku polskim. V různých časech se s ním může setkat každý příslušník většinové společnosti všude po ČR a její dosah je tedy větší, než např. u polských novin vydávaných v ČR. Stopáž pořadu je 5-6 minut.
Dále je cílem projektu se obrátit na Polské noviny Glos a kulturní časopis Zwrot. Glos – noviny Poláků v české republice. Noviny vnikly roku 1945 jako Glos ludu a zpočátku se jednalo o týdeník a stranický tiskový orgán KSČ. Do roku 1957 byl jejich redaktorem levicový spisovatel, aktivista a básník Henryk Jasiczek, který byl oceněn řádem Polonia Restituta a svá díla psal polsky i česky. Dnes již Glos nic s komunisty společného nemá, ale své jméno Glos Ludu si zachoval až do roku 2018.
Časopis Zwrot (Obrat) je literární dvouměsíčník, který se specializuje více na kulturu a intelektuální témata. Existuje od roku 1947.

Média Němců v ČR
Práce bude navazovat na rozhovor s redaktorem Marcusem Hundtem a primárním cílem bude tedy představit Prager Zeitung. Osloveny budou ale i osobnosti z projektu LandesEcho, časopisu existujícího od roku 1994 a je vydáván Shromážděním Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Časopis se podle vlastních slov zaměřuje na prezentaci německé menšiny v ČR, podporu a rozšiřování jejich jazyka, kultury, zprostředkování obrazu Německa v České republice a aktuální informace z České republiky pro Němce.

Média Romů v ČR

V souvislosti se specifickým národním vývojem romského etnika, jejich stylem života a komplikovaným přijetím ze strany většinové společnost se formálně vzdělaná vrstva Romů objevuje na českém území masověji až od druhé poloviny 20. století. Úplně první pokusy o romský tisk na světě se datují do 20. let 20. století na území Sovětského svazu a Bulharska. Od 70. let 20. století vycházelo první romské médium na území tehdejšího Československa – zpravodaj Svazu Cikánů-Romů Romano ľil. Po revoluci 1989, kdy byla Romům přiznána práva národnostní menšiny, začala romská tištěná média vznikat ve velkém.
Ukazovaly se první romské noviny, například čtrnáctideník Romano hangos (Romský hlas), který vydává společenství Romů na Moravě, nebo periodikum sdružení Romea, které vychází desetkrát ročně a nese název Romano voďi (Romská duše). V současnosti provozuje sdružení Romea také svůj zpravodajský server Romea.cz.
Pozoruhodnou platformou rozvoje kultury Romů v současnosti, která odpovídajícím způsobem reflektuje jejich blízkost k hudbě, jsou romská rádia, např. Rádio Rota, jehož šéfredaktorkou byla Iveta Demeterová, nebo v současnosti existující periodikum Romské rádio G2.

Média Ukrajinců v ČR
V České republice žilo roku 2020 Zhruba 200 tisíc Ukrajinců, ať již občanů Ukrajiny (zhruba 150 tisíc), nebo příslušníků uznané ukrajinské národnostní menšiny (zhruba 50 tisíc). Jedná se buď o potomky politických migrantů z doby první republiky, nebo o občany Ukrajiny, kteří přišli do České republiky po sametové revoluci za prací. Rozdíl mezi těmito dvěma segmenty Ukrajinců na českém území je stále zřejmý. Všichni tito můžou fungovat jako konzumenti ukrajinských médií národnostních menšin. Roku 2009 vycházely pro ukrajinské čtenáře dva ukrajinské měsíčníky a jeden dvouměsíčník.
Dvouměsíčník Porohy, který roku 2009 vycházel v nákladu 1000, nepokrývá jen aktivity ukrajinské menšiny a aktuality z jejího středu, ale spolupracuje i s českými periodiky, jako je A2 nebo Respekt. Dalším dvouměsíčníkem je i Ukrajinský Žurnál, který slouží národnostní menšině nejen v ČR, ale i v Polsku a na Slovensku.


Média Vietnamců v ČR
I když jsou Vietnamci v České republice uznávanou menšinou až od roku 2013, provozují a provozovali na našem území mnoho mediálních projektů pro svou potřebu již od doby, kdy se první obyvatelé vietnamského původu začali usazovat na území ČR. Prvními vietnamskými novinami byl list Quê Hương (Domov). Větší množství titulů pak začalo vznikat po revoluci, a mimo oficiálního tisku nakloněného vládě v Hanoji existuje i opoziční tisk. Opoziční list Diễn Đàn (Fórum) byl reakcí na sametovou revoluci a fungoval mezo lety 1989-94. Ve druhé polovině devadesátých let byl vietnamský tisk komercializován a různé tituly rychle vznikají a zanikají. Prostředí vietnamského tisku je intenzivně konkurenční a do trhu zasahují samozřejmě i tiskoviny dovážené z vlasti. Za účelem vydavatelské činnosti byla roku 2006 založena mj. i společnost VIET MEDIA, s.r.o, jejiž majitelé budou dotázáni na ekonomické fungování vietnamského mediálního domu v ČR. Vedle toho od roku 2011 existoval časopis specializovaný na vietnamské trhovce Čerstvé&Snadné (Tươi mới & thuận tiện).

Postup práce a sebehodnocení

Během posledních dvou měsíců jsem telefonicky a e-mailem kontaktoval zástupce výše uvedených médií. Většinou odpovídali bez komplikací e-mailem v horizontu maximálně týdne. Všichn byli vstřícní a potěšení zájmem o média národnostních menšin v ČR. V případě vietnamské menšiny bylo potřeba z důvodu jazykové bariéry kontaktovat neziskové organizace vietnamců (VietUP a SEA-L, bývalý klub Hanoi) a vietnamisty.  Ti nabídli základní informace a kontakty na osoby.  Média byla s výjimkou německého LandesECHA kontaktována česky. Další zpracování sestávalo z kompletace textů a jejich nahrávání na Pres. Protože jsem předtím publikoval na jiné portaly, musel jsem se chvíli sžít s jeho fungováním, které hodnotím jako intuitivní a příjemné. Výrazně mi ale chybělo formátování nadpisů a nemožnost dát hypertextový odkaz do predexu. 

Celkově jsem toho názoru, že se mi podařilo kontaktovat zástupce všech médií národnostníh menšin. Bohužel mě mrzí, že mi neodopvěděla Renata Bilan, dramaturgyně Wiadomosci na ČT. I tak ale o spolupráciČT mluvil zástupce šéfredaktora Glosu J. Bittmar.  Spolupráce se všemi subjekty byla obohacující, přínosná a dozvěděl jsem se spoustu zajímavostí. 

Zdroje

• Tungová 2009: https://migraceonline.cz/cz/e-knihovna/vietnamsky-tisk-v-cr
• Trlifajová 2009: https://migraceonline.cz/cz/e-knihovna/ukrajinska-media-v-ceske-republice
• Arnold, Schneider 2007: Communicating separation: Ethnic media and ethnic journalists as institutions of integration in Germany
• Nenková 2011: Mediální mapa periodického tisku národnostních menšin a etnických skupin v České republice
• Kavanová 2011: Vietnamský/á novinář/ka v České republice
• Kucharičová 2007: Romský novinář

 

Zobrazeno 91 krát
Naposledy upraveno: čt., 6. květen 2021 18:03
Pro psaní komentářů se přihlaste