Terezie Krejčí 
Na papír své nápady přenášela už jako malá. Přesto z ní maminka chtěla modelku. Povedlo se a v sedmnácti přijala nabídku letní brigády modelingové agentury v japonském Tokiu. Světu plnému krásy ale na chuť nepřišla. „Modeling mě nijak nezajímal, nebyla to má touha, ale štěstí na příležitosti a zdroj financí na mou další práci a vzdělávání,“ svěřuje se Osako. Ještě jeden benefit si ale pro ni modeling přichystal. V Tokiu se totiž seznámila s budoucím manželem. Že to byla láska jako trám nebo spíš jako suši, dokazují jejich tři děti. Zkusili si život jak v Česku, tak v Japonsku, kde společně bydleli pět let.
Nyní už je Osako zpátky v Česku, ale v jejím životě se na scéně opět objevilo Tokio. Díky tomu, že se dobře vyzná v japonské kultuře, ji Český olympijský výbor (ČOV) oslovil se zajímavou nabídkou. Tu neváhala přijmout a nyní tedy se svým krejčovstvím Tradice pracuje na své největší zakázce. Její výrobky budou totiž už v červenci zdobit atletická těla českých sportovců při zažehnutí olympijského ohně v japonském Tokiu.
„Dosud jsem takto objemnou zakázku na míru a pro sportovce nedělala. Učila jsem se proto znát atletické tělo, jiné proporce a chování svalů,“ prozrazuje návrhářka. Nad kolekcí tráví spoustu času, jelikož sportovcům chce dopřát co největší pohodlí. „Požadujeme, aby byla krásná silueta výpravy, takže střihy, které jsou dost na tělo, testujeme tak, že sportovci dřepují a zatínají biceps,“ vysvětluje Osako.
I když moc dobře ví, že zahajovací ceremoniál trvá jen pár hodin, své práce nelituje. „Naživo to bude jen několik hodin a v televizi snad vteřin, ale zásah nástupové kolekce každé země je dnes, díky médiím a sociálním sítím, obrovský. Je to velké téma a na fotografiích zůstanou jako první realizace olympijských nástupových uniforem, které mají představovat reprezentaci národního úboru,“ uvádí Osako.
Cílem tedy není udělat kolekci jen co nejpohodlnější, ale také by měla vyjadřovat společné prvky Japonska s Českem. I s tím si ale autorka uměla poradit. Není totiž tajemstvím, že při vytváření kolekce používá metodu modrotisku. „Modrotisk má historickou tradici celoplošně, jak v naší zemi, tak i v Japonsku,“ popisuje Osako. Navíc má tento styl ještě jednu výhodu. „Jedná se o modrobílou kombinaci, která je i tradicí našich olympijských výprav a v létě je tato kombinace ideální,“ dodává návrhářka.
Pohodlí i respekt k tradici
Tímto specifickým postupem to však zdaleka nekončí. „Celá nástupová kolekce vychází z jednotlivostí, které mají původ v našich oděvních tradicích a tradičních doplňcích. Současně je inspirovaná LOH 1964, aby připomínala úspěchy našich sportovců, které si i japonský národ pamatuje např. Věra Čáslavská je legendou, kterou si okamžitě vybaví snad každý Japonec, když se řekne Česká republika,“ prozrazuje Osako.
K představení kolekce dojde až na nominačním plénu v červnu, ale Osako ví, jak by se kolekce, kdyby uměla mluvit, představila už teď. „Jsem sportovně elegantní, tradičně laděná, z materiálu, který je maximálně komfortní pro očekávané počasí, pro sportovce funkčně pohodlná, nesoucí tradice naší kultury a uctívající tradice a kulturu pořadatelské země. Zkrátka hezká a veselá,“ představuje autorka kolekce.
I když Osako navrhuje pro sportovce poprvé, spolupracovat s nimi bude i poté, co olympijský oheň vyhasne. „Jako návrhářka a ilustrátorka mám teď několik nových projektů, které hledají podobnou filozofii, pro jakou mě oslovil ČOV. Práce s tradicemi, našimi řemeslníky, posouvání lidového do současnosti a třeba i do města, je asi už můj rukopis,“ uzavírá Osako.
Tak jako zcela nevymizí z její práce sportovci, tak také úplně neodezní Japonsko. Po něm jí totiž nezůstalo jenom příjmení, ale i láska k tamější kuchyni. Tak kdo ví, třeba se v budoucnosti naučí poznamenávat její kreativní nápady hůlkami.
