Eliška Jurasová 
Jak jste nesl příchod pandemie vzhledem k tomu, že jste nejen podnikatel, ale máte také velký vliv na mutěnickou kulturu?
Tak samozřejmě, že to pro mě byl šok, tak jako pro všechny. Jižní Morava je region, který je známý pro svou rozmanitost a kulturní tradice, které nikde jinde v ČR nenajdete. Jde tady hlavně o setkávání lidí, propojení dobrého jídla a pití a hlavně dobré nálady. S nástupem koronaviru se všechny kulturní a společenské akce musely zrušit a lidem zbyly oči pro pláč. Je pravda, že tím, že sedím v kulturní komisi, k tomu vyrábím víno a provozuji dvě únikové hry pro lidi tady na Moravě, tak se mi před očima začaly vytvářet ty nejčernější scénáře. Čekal jsem, že všechna moje povolání, ať už jako provozovatel únikových her nebo vinař, citelně utrpí. Postupem času jsem ale zjistil, že se všechno dá zvládnout a dá se říct, že dodnes hrdě bojuji (smích).
Jde vůbec vybrat z těch Vašich třech odvětví jedno, které koronavirus zasáhl nejvíce?
No, to je velmi těžké říct. Je pravda, že pandemie postihla doslova všechno, kolem čeho se můj život točí. Nejcitelněji ale samozřejmě utrpěla kultura v mých rodných Mutěnicích, kde jsem členem kulturní komise. Museli jsme zrušit plno velkých akcí, což nás velmi mrzelo. Provoz kulturní komise se skoro zastavil, jediná agenda na schůzích byla kolonka „Zrušení akce“. Rozhodovali jsme, za jakých podmínek by se akce dali uskutečnit. Situace se ale nezlepšovala, proto se většina událostí zrušila.
Takže se dá říct, že práci vinaře koronavirus ovlivnil nejméně?
Jak se to vezme. Pandemie práci ve vinici moc neovlivnila. Je to venkovní práce, takže se dá říct, že ta nás i zachránila, protože nebyla zakázaná a my tak mohli normálně pokračovat a zároveň se i odreagovat. Tady na Moravě je práce na vinici hlavně srdeční záležitostí. Co nás ovlivnilo je ale fakt, že se zrušila většina část vinařských akcí jako Svatokateřinské slavnosti vína nebo Vinařské dny tady v Mutěnicích nebo vinné „košty“ vlastně po všech okolních vesnicích. Tím samozřejmě klesá šance víno zpropagovat. A to nemluvím o zrušení Burčákového pochodu, to je obří akce, která vinařům vždy pomůže nabrat nové zákazníky. Takže my jsme byli, ostatně jako všichni, odkázáni na internet. Naštěstí dnes ale existují sociální sítě, ty nám hodně pomohly a dá se říct, že tu ztrátu alespoň částečně vynahradily. Osobní kontakt se zákazníkem je ale nadevše, proto se těšíme na degustace, prezentace a jiné akce spojené s prodejem vína.
Když se vrátím k tomu Vašemu podnikání, jak jste na tom teď?
Teď je situace už nějakou chvíli bohužel stejná. Provozuji dvě únikové hry – jednu v Mutěnicích a ta nabrala tak velkého úspěchu na celém Hodonínsku, že jsem otevřel ještě druhou v Hodoníně. Bohužel jsem ji otevíral nějak těsně před začátkem pandemie, takže ta na svou slávu ještě čeká (smích). Každopádně teď jsou obě dvě zavřené. Naše „únikovky“ tady mají velký úspěch, jak říkám, tu druhou jsem otevřel těsně před první vlnou a i tak se těšila celkem slušnému úspěchu. Takže ty ztráty tam byly docela citelné. Jenom dodám, že tím, že se pohybuji v kultuře, tak mám možnost srovnat pár věcí. Je hrozně smutné vidět, že lidé opravdu ztratili možnost nejen nějaké zábavy (v tomto případě myslím třeba právě únikovou hru), ale také nějakého kulturního vyžití. Ale to je spíš jen tak na zamyšlení, samozřejmě, že v této situaci bylo pozastavení kultury nutné.
Jaká je tedy současně u Vás situace?
Jak jsem řekl, tak únikové hry jsou zavřené. Vinařství normálně pokračuje, propagujeme ho na sociálních sítích a objednávek máme tedy dost. Rozhodně si nemůžeme stěžovat, to by mě ani nenapadlo, v dnešní době si opravdu vážíme každé objednávky. Co se týče kultury, čekáme na rozvolnění a plánujeme na léto nějaké koncerty, vinařské prezentace vín a vše co jen bude možné. Loni byl v Mutěnicích zrušen mimo jiné také festival Mezi sklepy, kde mělo vystoupit spoustu známých kapel, proto jednáme, zda se letos uskuteční. Chceme prostě z té pauzy opravdu vytěžit maximum a potěšit tak všechny naše občany.
Vzhledem k Vaší situaci a optimistickému přístupu se nabízí otázka, jestli vás tato situace nějakým způsobem posilnila?
Tak jako podnikatele určitě ne, víme všichni, že právě živnostníci to teď nemají jednoduché. Ale určitě mi ukázala, že nejdůležitější je opravdu věřit si a nevzdávat se. Pandemie se opravdu mohla dotknout třeba prodeje vín, ale my jsme zabrali na propagaci a vyplatilo se. To samé s kulturou. Já jsem věřil, že přijdou lepší časy a minulé léto opravdu přišly, kultura se tady na Moravě opět rozjela. Samozřejmě pak nastal opět lockdown, ale z předchozí zkušenosti jsem věděl, že začne svítat na lepší časy. A opravdu – teď už vyhlížíme uvolnění opatření. Takže možná je to klišé, ale opravdu zachovat chladnou hlavu, víc makat a věřit!
