Záměr samostatného projektu: Politika v rapu

Cíl práce

Cílem práce je poukázat na několik vybraných českých a slovenských hiphopových interpretů, kteří se v rámci své tvorby vyslovují i k politickým či sociálním tématům, a přiblížit důvody jejich iniciativy. Při současném rozšíření rapu jako hudebního žánru i do mainstreamových médií je totiž stále nízký počet těch umělců, kteří by využívali svého mediálního potenciálu pro prezentaci politických postojů či osvěty. Přitom právě tento účel byl se žánrem spjatý již při jeho počátcích, a to hlavně v rámci černošské komunity ve Spojených státech. Nejčastější případy této tematiky u nás se věnují zejména reflexi situace běžného občana či kauzám, například vraždě slovenského novináře a emigraci, což s sebou přináší jistou dávku kontroverze. Práce, která vznikala jako série rozhovorů, tak hodlá mimo jiné zjistit, jaká úskalí provází politicky angažovaný rap a jaké ohlasy za tuto tvorbu rappeři vnímají.

Zdůvodnění volby tématu

Vedoucí workshopu po konzultaci téma a způsob jeho uchopení schválil, i když se pohybuje na pomezí politické a kulturní psané žurnalistiky, či spíše více inklinuje k oblasti kulturní. Důvodem této profilační odchylky je fakt, že autor tohoto projektu funguje již druhým rokem jako součást redakce nyní již jen elektronického magazínu BBaRáK, který letos oslavuje dvacetileté jubileum mapování domácí a zahraniční hiphopové kultury. Je tedy pochopitelné, že tento žánr je dominantou v autorově interesu. I proto při hledání možného tématu samostatného projektu došlo přes absolvovanou politickou specializaci ke skloubení tohoto zájmu právě s výskytem politické problematiky.

Doprovodným důvodem pro větší příklon práce ke kulturní oblasti je také možnost publikování celé série rozhovorů, nebo alespoň vybraných highlightů, právě na stránce bbarak.cz. Tento přístup dal totiž vzniknout exkluzivnímu materiálu, kterému se kolegové redaktoři ještě rozsáhle a cíleně nevěnovali.

Autor se ve své praxi věnuje například informování o novinkách, hodnocení děl či tvorbě rozhovorů. Při nahlédnutí na rapovou scénu v Česku a Slovensku je patrné, že snaha zahrnout v umělecké tvorbě i politické názory bývá spíše kontraproduktivní. Existuje pouze málo úspěšných interpretů, kteří svůj projev na tomto poli angažují, i přes to, že se jedná o jednu z původních podstat zmiňovaného hudebního žánru.

Téma je atraktivní zejména svou kontroverzí, autoři skladeb totiž nejsou odborně fundované osoby, jejichž názory by se mohly rovnat profesionálním posouzením, analytickým pohledům nebo vyjádřením kompetentních osob. V jejich případě se jedná o ventilaci názorů v podstatě běžného občana státu, přičemž zásadní je v této prezentaci určitý mediální dosah a vliv, který si získali jako umělci.

Protože současní hiphopoví interpreti udržují kontakt s publikem zejména na sociálních sítích, kde má každý možnost anonymního komentování, vzniká často půda pro ostré výměny názorů, které jsou také značnou sociální sondou. Práce se tedy v položených otázkách hodně zaměřuje právě na odezvy publika na zmínky o politice v hudebním světě.

Dále nahlédne například na kauzu ohledně vraždy slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky, která byla okomentována hned několika skladbami. I mezi samotnými interprety se totiž vyskytují různé postoje na propírání kauz v hudební formě.

Zdroje / stav problematiky

Daná problematika v médiích příliš prostoru nedostává, protože s ní mainstreamoví umělci, o které mají média přirozený zájem, nebývají spojeni. Prezentace takových názorů není pro jejich kariéry přínosná, byť by si jistě už minimálně svou kontroverzí či předsudky působícími vůči rapu získala pozornost širší veřejnosti. Málokdy vznikají také cílené články, které by přímo reflektovaly vztahy rapu a politiky. Pokud se tak stává, bývá to spíše dílčí částí rozhovorů apod. Na umělce, kteří jsou v povědomí také tím, že se k politice vyjadřují, jsou samozřejmě cíleny i otázky ohledně těchto témat, nejedná se však o účel, ale o reflexi díla. Pro mou práci budou hlavními zdroji skladby vybraných umělců a odpovědi respondentů.

Jednou z mála výjimek je ale například rozhovor s autorem skladeb Vkraine nebo Krv na rukách remix, rapperem Matysem, na webu banger.cz. Tento rozhovor se skutečně orientuje na vztah rapu a politiky. [1]

V současnosti také vznikají články, rozhovory či videorozhovory s respektovanými slovenskými rappery s pseudonymy Vec a Tono S (občanskými jmény Branislav Kováč a Anton Suchota). Ti jsou oba známí tím, že podrobují své kritice politické a sociální problémy a jejich tvorba je angažovaná. Jako nově vzniklý tandem Ultrazvuk vydali stejnojmenný album, který obsahuje několik skladeb tohoto ražení.

Dalším umělcem, který je vnímán ve spojitosti s politikou, je Ján Strapec alias rapper Strapo, který vnitropolitické stavy komentuje často dost nekompromisním slovníkem.

Poměrně značný mediální ohlas si získala i skladba Obchodníci se strachem od Lipa (vlastním jménem Jonáš Červinka). Píseň z loňského září je zamířena hlavně proti Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi. Nutno dodat, že bývalý člen skupiny BPM (Básníci před mikrofonem) bývá rappery často atakován za svou inklinaci k popu a „radio friendly“ zvuk. Hiphopová komunita jej tedy příliš nepřijímá.

V současnosti je tedy v souvislosti s angažovaným rapem reflektováno jen několik jmen, z toho se mi několik podařilo oslovit na rozhovor pro účely této práce.

Ideový plán

Záměrně jsem pro sběr materiálu vybral hlavně vyzrálejší interprety, jejichž názory jsou nějakým způsobem relevantní a mají potenciál být přínosnými pro společnost. V tom je samozřejmě práce značně subjektivizována. Výběr totiž probíhal na základě vlastních znalostí a povědomí o jednotlivých skladbách, které splňují atributy vhodné pro tuto práci, nebo také mediálních zpráv, které vznikly v době kauz. Vytipované interprety jsem také zkonzultoval se zkušenějším redakčním kolegou Martinem Radičem, který je dlouholetým redaktorem, hudebním promotérem a hiphopovým aktivistou. Existuje i řada interpretů, kteří nemají patřičný rozhled či intelektové schopnosti, aby se dalo jejich poselství, často podáváno primitivními způsoby, považovat za relevantní či vůbec zodpovědné. Právě zodpovědnost umělců vůči publiku je také důležitým bodem, na nějž je třeba upozornit i samotné autory.

Chci také poukázat na to, že i přes předsudky je rap jako hudební žánr velmi důležitým a nezanedbatelným hybatelem zejména u mladých lidí. Interpret tak může například pohnout mladého člověka k účasti na volbách často daleko efektivněji než samotné volební kampaně. Také chci zdůraznit vybrané interprety jako umělce, kteří bojují za demokratické a humanistické hodnoty. Jedním z cílů práce je totiž také jistá forma ochrany svobody slova a umění a dalších principů demokracie, které jsou neustále ve světě ohrožovány, a to jak vládními kruhy, tak postoji, myšlenkami a názory samotných obyvatel.

V rapové hudbě se lze často také setkat s projevy nenávisti, ať už rasové, ekonomické, či sociální. Projevuje se oboustranně, ve výpovědích agresorů, ale i obětí. Z vybraných interpretů pro tuto práci všichni proti těmto faktorům bojují, setkávají se totiž s nimi také i u svých fanoušků. Takové ale většinou odmítají s tím, že by například rasisté neměli patřit mezi posluchače tohoto žánru. Vznikl totiž v černošských čtvrtích New Yorku a bývá označován za „černou hudbu“, neměl by tedy v žádné formě být slučován s rasismem.

Závěrečné texty sice tyto ideje nesledují v plném rozsahu, protože vznikaly jako série rozhovorů na téma postavení politiky v rapu a reflektovaly i jednotlivé skladby a názory autorů, a pro výslednou diverzitu práce byl získaný materiál v rámci možností přetaven ještě v další žánry. Došlo tak ke značnému zúžení sesbíraného materiálu pouze na několik tematických článků. Pokládané otázky však sledovaly tyto cíle a rozhovory budou v co nejlepší efektivitě také zveřejněny na serveru bbarak.cz, aby se dostaly ke čtenářské základně.

Postup práce, zdůvodnění způsobu zpracování, volby jednotlivých řešení

Projekt vznikal zhruba od února do dubna 2019. Prvotním základem pro naplnění práce bylo vlastní povědomí o rapperech, kteří svou tvorbu nějakým způsobem angažují na poli politických a společenským otázek. Ideou vzniku materiálu pro práci bylo oslovení několika zainteresovaných rapperů na rozhovor. Sestavil jsem univerzální sadu otázek, kterou obdrželi všichni respondenti, k tomu jsem každému z nich položil několik dalších otázek, jež navazovaly na jejich předchozí tvorbu či jiné okolnosti. Otázky byly vytvořeny tak, aby pak podle potřeby v rámci možností obdržených v odpovědích vznikla potenciální témata, která by byla použitelná pro jednotlivé články práce. Body, na které by mohla být vyjádření rapperů v rozhovoru či hudbě dostatečná, byly například volby, ´část na volbách, cenzura tvorby, kauzy, extremismus v politických kruzích a další.

Největším úskalím sběru materiálu bylo to, že vznikal elektronicky, ne in persona. Interview tak bylo limitováno na verzi odpovědí, které jsem obdržel po zaslání otázek zpět. Chyběla také možnost doptávat se či upřesňovat, nebo navazovat na předchozí odpovědi. Otázky tedy byly schválně položeny tak, aby sondovaly stanoviska či názory na danou tematiku a získaný materiál byl tak dobře použitelný na citování a výběr výroků a komentářů v článcích. Tím bylo také porušeno kompoziční specifikum publicistického interview, které je podle Jílka právě v návaznosti otázek na předchozí odpovědi.[2] Pro samotné respondenty a záběr otázek byla však psaná forma také vhodnější, protože měli dostatek času na zamyšlení se nad odpovědí.

Co se týká oslovení respondentů, probíhalo dominantně přes sociální sítě, na kterých bývají nejaktivnější. Někteří byli osloveni skrze kolegu z redakce, který měl lepší možnost se s nimi úspěšně zkontaktovat mým jménem. V rozhovorech interpretům tykám vzhledem k uvolněnosti v hiphopu a zavedené redakční praxi. S oslovenými se navíc znám i osobně z předchozích příležitostí.

Pilotní článek jsem plánoval postavit na kauze vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Vzniklo k ní totiž několik skladeb, převážně protestního charakteru, které byly velmi osobité a velmi silně rezonovaly nejen mezi příznivci hiphopu, což jsem zjistil při informování se o této věci jakožto redaktor BBaRáKu. Zásadní skladbou této kauzy pro mě byla Krv narukách od Branislava Kováče neboli Vece. Ten býval často jako zvučný hlas lidu s touto kauzou i mediálně spojován. Bohužel právě pracoval na dokončení nového alba a i přes prvotní příslib mi odpovědi nakonec neposkytl. Zadostiučiněním bylo velmi příznivé a uznalé ohodnocení sady otázek na jeho osobu. Jako gesto omluvy jsem také obdržel digitální kopii alba ještě před oficiálním releasem.

Alternativu v získání materiálu pro toto téma jsem hledal v remixu výše zmiňované skladby, které se zúčastnili další rappeři. Rozhodl jsem se na osobní rozhovor oslovit maskovaného slovenského rappera Prezidenta Lourajdera, který se přestěhoval do Prahy. Získal bych tak pohled člověka, který emigroval z domoviny. Další oslovený totiž nahrál skladbu Vrát sa domov, která je o udržení obyvatel a boji za vlast. Bohužel s Prezidentem Lourajderem se mi po opakovaných pokusech nepodařilo domluvit setkání.

Oslovil jsem ještě Antona Suchotu alias Tona S., který také přispěl slokou na remix Vecovy skladby. Bylo mi o něm známo, že je kultivovaný ve svém projevu, dokonce ve skladbách neužívá vulgarit, a že je angažovaný nejen v rapu. Účastní se totiž často různých diskuzí a i na svých sociálních sítích prezentuje své postoje a názory. Předpokládal jsem tedy, že jeho odpovědi budou mít značný potenciál. Což se nakonec skutečně stalo.

Dalšími oslovenými byl východoslovenský rapper Rosy, občanským jménem Róbert Sirý. Ten pochází z hůře situované oblasti Slovenska, je hlasem undergroundu a chudších vrstev obyvatelstva. Snažil jsem se podle indicií v jeho písních u něj získat materiál zejména na text charakteru human-interest story.

Jako dalšího jsem oslovil v Praze osloveného Josefa Změlíka alias Ideu, jehož status ohledně voleb na Slovensku byl předmětem první otázky ze sady pro všechny respondenty. Ideův výrok, konkrétně směrem k prezidentu Zemanovi, jsem již v minulosti uplatnil na katederním portálu, když jsem psal článek o Obamově slabosti pro rap a jeho setkání s rapperem Kendrickem Lamarem.[3] Jeho současné odpovědi na moje otázky byly však zcela vágní a strohé, tudíž se staly pro můj projekt v podstatě nepoužitelné.

Podobná situace nastala i v případě Adama Dolečka, vystupujícího pod přezdívkou Douny. Ten je v současnosti usazený v Olomouci, pochází z Prostějova. I přes naši známost z předchozích rozhovorů jeho odpovědi byly stručné, odeslány z mobilu a pro mne nakonec neužitečné. Stalo se tak i proto, že k finálním článkům, které jsem pro práci zvolil, neměl ve skutečnosti moc co říct. Jedno z možných témat byly aféry prostějovské radnice, které podle jeho slov monitoruje, materiál byl však nedostatečný pro samostatný článek.

Mým záměrem bylo také udržet jistou dávku rozmanitosti. Geograficky jsem zasáhl, co se respondentů týče, od východoslovenských Michaloviec až po Prahu. Také jsem, jak bylo výše naznačeno, měl zájem o hlas emigranta a naopak vyzyvatele emigrantů k návratu do vlasti. Již předem mi však bylo evidentní, že obsah práce bude dominantně postaven na slovenských interpretech. Je pravdou, že u nás takto cíleně angažovaného rapu vzniká daleko míň, téměř vůbec, a také, pokud je tomu tak, nebývá medializován jako u našich sousedů. Důvodem může být i to, že na Slovensku je rap daleko rozšířenější a úspěšnější, což uznávají i samotní interpreti a fanoušci. Samozřejmě se objevují například narážky na Andreje Babiše nebo Miloše Zemana, žádná tvorba však nenaplňovala ta kritéria, aby byla využita pro samostatné a aktuální téma. Tím, že jsem nakonec nevyužil rozhovory s Ideou a Dounym, český prvek se z práce prakticky vytratil.

Rappeři připomínají Kuciaka a opět protestují

Tento text je realizací jednoho z prvních plánovaných témat této práce, kauzy Kuciak a její rozsáhlé reflexe na rapové scéně, která se stala hlasem společnosti. Protože jsem v rozhovorech spolupracoval s autory loňských skladeb, které vznikly v odpovědi na tragédii, hledal jsem způsob, jak téma uplatnit s aktuálností. Ta se nabídla s příležitostí výročí, kdy se sdílely loňské skladby na sociálních sítích, ale s heslem AllForJan vznikly i písně nové a zároveň proběhly demonstrace. Tímto způsobem jsem vygeneroval článek, který má za cíl informovat o nově vydaných protestních písních na počest zavražděného Jána Kuciaka a jeho snoubenky ve dnech prvního výročí události. Informace o této skutečnosti je prvním odstavcem článku.

Text je zpravodajského charakteru, nenaplňuje ale formální požadavky na rozšířenou zprávu. Neobsahuje totiž domicil a jméno původce.[4] Ve druhém a třetím odstavci se rozebírají nově vzniklé skladby. Dál se snižuje důležitost sdělení. Čtvrtý a pátý odstavec informuje o výročních demonstracích a iniciativě Za slušné Slovensko, kterou podporují další rappeři, kteří jsou autory protestních songů z minulého roku. Jedná se o rappery Vece a Tono S., které jsem oslovil na rozhovor. Poslední odstavec uvádí opozitní názor dalšího rappera na vydávání těchto písní.

Co se týče citací v článku, využívám vybrané úryvky z textů skladeb a výroky z realizovaného rozhovoru.

Putinovy křížové výpravy proti rapu

Ke konci loňského roku jsem zaznamenal události v Rusku, kde došlo k omezování hudebníků kvůli údajnému šíření extremismu a nevhodných témat. Svých respondentů jsem se tedy ptal, jak vnímají tyto cenzurní kroky. Jako vhodný žánr mě napadl komentář, protože podle Jílka se jedná o sdělení bezprostředně reagující na zpravodajské informace, ve kterém se prezentuje názor autora, se kterým by se měl čtenář ztotožnit.“[5]

V textu jsem rozvedl několik informací o problematice a za pomoci úvahového postupu nabídl čtenáři otázky k zamyšlení s tím, že jsem sám zaujal zjevné stanovisko vůči zásahům v Rusku. Tento text se mi osobně psal nejlépe, a to zejména kvůli dávce uvolněnosti jazyka a subjektivním prvkům. Tento žánr je také nejpodobnější z celého projektu stylu, kterým píšu na serveru bbarak.cz, hlavně díky volnosti volby jazykových prostředků.

Celý text je proložen výroky mých interpretů, kteří se jako umělci jaksi přirozeně ohrazovali vůči cenzurním zásahům, což vlastně naplňovalo mou autorskou argumentaci.

Slovenskému rapperovi děkují rodiny zavražděných a Tono S.: Svoboda není samozřejmost, za její udržení je třeba bojovat

Poctivé, promyšlené a vyčerpávající odpovědi Antona Suchoty na mé otázky daly vzniknout obrovskému množství materiálu, který by byl použitelný pro samostatné články. Nejen, že Tonovy výroky dokázaly fungovat i v ostatních textech, stále zůstávala spousta informací s vysokým potenciálem. Rozhodl jsem se proto zveřejnit celý rozhovor jako jeden ze závěrečných textů. Dotkli jsme se společně řady témat, celé interview vlastně ilustruje cíle této práce. Dokonce se ještě naskytla možnost k vystřižení jednoho úseku na vytvoření textu z kategorie human-interest story, který podává silné momenty, kdy došlo k ocenění rapperovy angažované tvorby rodinami obětí vražd, ke kterým se vyjádřil. Článek Slovenskému rapperovi děkují rodiny zavražděných tak nejen navazuje jak na pilotní tematiku ohledně Kuciaka, posloužil i jako lehké představení umělce před samotným rozhovorem, kde se takový prvek nenachází. Co se týče jazykové roviny tohoto textu, zachoval jsem zpravodajský charakter.

Rosy: Naši politici jsou strašně nenažraní, vždyť stát je 20 roků za opicemi

Poslední text jsem do práce zařadil kvůli upřímným a lidským odpovědím respondenta. Róbert Sirý velmi ochotně spolupracoval s evidentní radostí z toho, že může některé záměry své tvorby více ozřejmit pro veřejnost. Článek jako jediný z celého projektu byl již zveřejněn na serveru bbarak.cz, a to k příležitosti prezidentských voleb na Slovensku.

Z rozhovoru je vyjmuta sada otázek, která byla položena i ostatním interpretům, jelikož je již v této práci zahrnuta v rozhovoru s Antonem Suchotou. Toto interview se tak soustředí zejména na reflexi vybraných skladeb.

Sebehodnocení

Realizovanými texty jsem naplnil cíle, které jsem si vytkl na počátku. Poukázal jsem na vybraný vzorek rapperů, jejichž tvorba se věnuje i politickým tématům, přiblížil jsem jejich pohnutky k takovému postupu v jejich umělecké kariéře. Také jsem naznačil, jaké nepříjemnosti podobnou tvorbu provází, a naopak jakého zadostiučinění se může angažovanému interpretovi dostat. Má specializace je sice psaná politická, po konzultaci tématu však bylo evidentní a očekávané, že bude práce nakonec směřovat k oblasti kulturní, což mi bylo schváleno. Přesto jsem se pokusil tento fakt alespoň vykompenzovat seriózností probíraných problematik.

Největším úskalím pro mě bylo to, že rozhovor nakonec pro zaneprázdněnost zamítl Branislav Kováč, na jehož odpovědích jsem plánoval postavit pilíř práce. Naštěstí mi absenci rozhovoru s ním vynahradil svou poctivostí Anton Suchota, který mi tím dopomohl ke skvělému materiálu, od nějž se odvíjely jednotlivé články.

Celkově největším problémem byl způsob sběru materiálu. Elektronicky přeposílaným otázkám a zpětným odpovědím totiž chybí flexibilita. Vzhledem k tomu, že celkové zaměření projektu je dosti široké, tak se počet možností průniků jednotlivých námětů na články naopak zužuje. Proto mi vyhovovala jako komplexnější téma například Kuciakova kauza, ke které vyšlo více skladeb. Také ruská problematika mi poskytla možnost zjistit názory našich umělců. Celkově mě pak také ovlivňovala kvalita odpovědí interpretů, kvůli kterém se z práce například vytratil český prvek.

Osobně nejvíc oceňuji sesbírané množství informací z jednotlivých rozhovorů, i když nakonec nebylo užito pro výsledky této práce v plné míře. Vznikl tak totiž netradiční a ojediněle cílený materiál, který můžu využít pro svou redakční činnost.

Zdroje a literatura

JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty: studijní text pro distanční studium. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005.

http://pres.upmedia.cz/publicistika/obama-kavickuje-s-rappery

Písně a rozhovory:

Adam Doleček

Anton Suchota

Josef Změlík

Róbert Sirý

[1] In: https://www.banger.cz/rapper-matys-z-ty-nikdy-labelu/

[2] JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty: studijní text pro distanční studium. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. s. 131.

[3] http://pres.upmedia.cz/publicistika/obama-kavickuje-s-rappery

[4] Jílek, 2005, s. 119.

[5] Jílek, 2005, s. 127.