Patrik Czepiec 1. Cíl práce
Hlavním cílem samostatného projektu bylo popsat současný trend výchovy hokejové mládeže v menších českých klubech, které nehrají nejvyšší soutěž v mužské kategorii, tudíž nemají k dispozici tolik sponzorských prostředků a budování kvalitní mládežnické základny je pro ně zásadní prioritou. Bylo potřeba zapojit aktéry, kteří se kolem těchto týmů přímo pohybují, a vytvořit tak co možná nejširší paletu názorů a pohledů na to, jak se lední hokej u dětí v posledních letech proměnil. Už na začátku proto bylo stanoveno, že je třeba provést přibližně pět rozhovorů s trenéry, funkcionáři, případně i rodiči dětí. Jedním z dílčích cílů práce bylo v co možná největší míře vynechat dopady koronavirové situace, protože texty popisují relativně dlouhodobý trend a zprávami v souvislosti s COVID-19 je současný mediální prostor možná až předimenzovaný. Projekt v žádném případě nechce zpochybňovat, že se na podobě tréninků koronavirová pandemie nepodepsala, jelikož opak je pravdou. Zhruba jeden rok, po který pandemie trvá, ovšem v hodnocení práce s hokejovou mládeží znamená extrémně krátký úsek a jeho reflexi bude možné provést až za několik let. Koronavirové důsledky se v projektu právě z tohoto důvodu řeší zcela minimálně a pouze v rámci dílčí části jednoho ze tří textů. Bylo zapotřebí vytvořit jeden delší text zpravodajského charakteru, který poskytl ucelený náhled na stav mládežnického hokeje v menších klubech a vyjmenoval problémy, s nimiž se musí potýkat. Další složku projektu měl tvořit rozhovor s atraktivním respondentem, který se mládeži věnuje, nakonec byl zvolen Michal Broš, bývalý reprezentační útočník a do loňského roku trenér dětí v Neratovicích. Nejkratší text práce měl mít publicistický charakter, nakonec byl vybrán komentář, který popisoval překvapivě účinný systém hokejové výchovy v komunistickém Československu, na který poukazují i bývalí hráči, včetně Broše.
2. Zdůvodnění volby tématu
Z pohledu českého sportu se jedná o poměrně zásadní téma, této důležitosti ovšem neodpovídá způsob, jakým o hokejové mládeži referují média. Pokud lamentujeme nad stavem české hokejové reprezentace, nad počtem Čechů zapojených v NHL nebo titěrným množstvím mladíků, kteří si každoročně zahrají nejvyšší českou soutěž mužů, sledujeme pomyslný vrchol ledovce a výsledek nastavení celorepublikového systému práce s mládeží. České velkokluby, které mají řadu mecenášů, velmi často dopřávají dětem kvalitní podmínky, skvělé zázemí a erudované trenéry, nepotřebují tak zásadní pomoc jako kluby menší. Jak ukazuje svazový projekt Pojď hrát hokej, ke kterému se všichni oslovení funkcionáři vyslovili v pozitivním duchu, mnohdy stačí relativně malý impulz, aby kluby s nízkým rozpočtem mohly začít s mládeží pracovat dle svých představ. Právě z tohoto důvodu je extrémně důležité, aby se o problémech a potřebách menších klubů vědělo veřejně a vznikal potřebný tlak na odpovědné orgány, které musí zajistit jejich důstojné fungování v oblasti mládeže. Čtrnáct extraligových klubů pozici českého hokeje nezachrání, pokud se k nim nepřidají mančafty z nižších pater české ligové hierarchie. Navíc jde přeneseně i o problém celospolečenský. I když malí hokejisté nevydrží u tohoto sportu až do vrcholového věku, týmovost, práce v kolektivu, respekt k trenérovi, to vše je naučí správné hodnoty, které jsou přenositelné do běžného fungování. Je chybou médií, pokud například z důvodu atraktivity referují o již zmíněném „vrcholu ledovce“ a nezaměří se na kluby, s jejichž názvy se možná na první pohled mnoho konzumentů neztotožní, ale které mají nezanedbatelný podíl na celkovém obrázku českého hokeje. Z osobního hlediska mě sportovní témata vždy zajímala, žurnalistice směřované na profesionální hokej se věnuji v podstatě od 13 let a sportovní žurnalistiku jsem logicky zvolil jako svou specializaci. Prostřednictvím tohoto projektu jsem chtěl uchopit širší téma, které považuji za důležité, ale v minulosti jsem se k němu i kvůli časovým nárokům na zpracování nedostal. Volil jsem mezi psanou a rozhlasovou formou, jelikož jsem během svého studia absolvoval workshop a praktikum právě z těchto oblastí žurnalistiky. Nakonec jsem ale upřednostnil psanou žurnalistiku, neboť mi je dlouhodobě bližší a věřil jsem, že dokážu vytvořit lepší zpracování, než kdybych vybral rozhlasovou.
3. Stav problematiky
Pokud se reflektuje stav mládežnického hokeje v menších klubech, pak v zásadě pouze v regionálním Deníku. Před dvěma lety sepsali redaktoři Karel Sopr a Michal Káva text Životospráva a výbava za tisíce. Jak dnes vypadá výchova hokejistů v Česku?, ve kterém figurují Letňany, tedy klub nacházející se mimo extraligu. Přesto ovšem jde o ojedinělý příklad bez širšího kontextu, navíc dost specifický, jelikož Letňany provozují celoročně dvě ledové plochy, což je pro drtivou většinu menších klubů prakticky nemyslitelné. Vloni publikoval web Hokej.cz video-rozhovor, ve kterém se k výchově mládeže vyjadřuje Tomáš Pacina, kouč se zkušenostmi z NHL. Může ovšem hodnotit převážně svou zámořskou praxi, takže v oblasti malých klubů rozhodně nový pohled nepřináší. Stránka pnhockey.cz, která se zaměřuje na rozvoj mladých hráčů, vede svůj vlastní magazín, kde ale vkládá hlavně videa pořízená redakcí Hokej.cz a rozdává rady rodičům a dětem. V žádném případě nemapuje stav českého mládežnického hokeje, natož v menších klubech. O podobné rady se v minulosti nepravidelně snažil také již neexistující časopis ProHockey, například v roce 2019 prostřednictvím seriálu Norberta Javorčíka, který má nejvyšší trenérskou licenci. Žalostné pokrytí mládežnické oblasti možná nejlépe dokumentuje článek iDnes.cz z roku 2010, který se věnuje odvysílanému pořadu TV Nova o přípravě žáků ve Slavii, na který reaguje svazový šéftrenér Slavomír Lener. O komplexní pokrytí výchovy mládeže v menších českých klubech se podle mé rešerše nikdo nesnažil, i proto bylo téma pro tento projekt zajímavé.
4. Ideový plán
Základní plán vycházel z potřeby referovat o hokejovém tématu, které nebylo zdaleka pokryté v takové míře, jakou by si zasluhovalo. Veškeré texty, které dříve k hokejové mládeži upíraly pozornost, se věnovaly buď jedinému klubu, nebo přinášely velmi omezený pohled a zaměřily se na aspekt, který byl pouze dílčí součástí celkové výchovy mládeže. Jak bylo dříve zmíněno, vybíral jsem mezi psanou a rozhlasovou formou, ale audio zpracování by mohlo působit matoucím dojmem, jelikož by nebylo snadné takovou reportáž členit do jednotlivých úseků. Posluchač by dost pravděpodobně neudržel pozornost a nerozuměl zdaleka všem popisovaným skutečnostem. Také textové zpracování vyžaduje jistou úroveň vnímání čtenáře, který musí znát základní principy fungování hokeje v Česku. Ovšem rozhodně na něj nejsou kladeny takové nároky, jako kdyby podobné téma slyšel v rádiu. Celý projekt byl už od začátku koncipován tak, že představí v hlavním zpravodajském textu základní problémy, které se s mládežnickým hokejem u nás pojí. Druhou část tvoří rozhovor. Na začátku ještě nebylo zcela jasné, kdo bude ideálním respondentem, ale po vytvoření pětice rozhovorů za účelem sepsání hlavního zpravodajského textu představoval nejlepší volbu Michal Broš. Jeho zkušenosti jsou v tomto ohledu velmi důležité, protože na rozdíl od ostatních informantů nabízel srovnání s profesionálním hokejem a také tím, jak se s mládeží pracovalo v době jeho dětství. Projekt by mohl představovat významný posun z hlediska referování o české hokejové mládeži v menších klubech, zároveň ale nabízí prostor pro rozšíření. Zcela jistě by bylo vhodné znát názor svazu či rozšířit problematiku zapojování rodičů do chodu klubů.
5. Postup práce
Ještě před první konzultací s vedoucím mého projektu, doktorem Karlem Páralem, jsem kontaktoval Petra Novotného, o kterém jsem věděl skrze jeho články v časopisu ProHockey, že má k mládeži velmi přímý vztah a sám se věnuje tréninkům dětí v Benešově. To byl můj první zamýšlený respondent v době, kdy úvaha nad tématem projektu teprve vznikala. Přes konverzaci na Facebooku jsme se domluvili, že bude ochotný podat svou výpověď o stavu mládeže v jeho klubu, navíc mi doporučil Michala Broše, kterého osobně zná a měl na něj kontakt. To jsem uvítal, protože v projektu jsem chtěl zapojit respondenta, který hrál hokej jako profesionál a zároveň se po konci kariéry věnoval mládeži. Jakmile jsem měl tyto dva na sobě nezávislé zdroje k dispozici, spojil jsem se s mým vedoucím a potvrdili jsme si téma, jeho rozsah a způsob zpracování.
Abych mohl vytvořit ucelený obrázek o stavu mládežnického hokeje v menších klubech, stanovil jsem si, že oslovím tři další funkcionáře. Využil jsem přitom svých předchozích zkušeností ze sportovní žurnalistiky a vložil příspěvek do soukromé facebookové skupiny Onlajnisté – eSports.cz, která nyní čítá 750 členů, většinou novinářů napojených na stránku se sportovními přenosy Onlajny.com. Žádal jsem své kolegy, aby mi doporučili respondenty, kteří by v této oblasti mohli poskytnout cenný názor. Nechtěl jsem je vybírat sám, jelikož bych zcela určitě jednal subjektivně a mohl si zvolit podobně smýšlející spolupracovníky. Takto jsem zajistil náhodný výběr a oslovil tři nejrychleji reagující, kterými byli Rostislav Králík (Sokolov – domluva přes soukromou zprávu), Lukáš Majer (Šumperk – soukromá zpráva) a Jiří Trembáč (Poruba – telefonický hovor poté, co mi kontakt předala jeho známá Gabriela Juříková). S Rostislavem Králíkem jsme v minulosti řešili pouze pracovní záležitosti v rámci stránky Onlajny.com, další dva respondenty jsem neznal do té doby vůbec.
Stěžejní byla fáze příprav na první rozhovor, od kterého se odvíjely další. Otázky vycházely z informací, které jsem dohledal převážně na oficiální stránce Českého hokeje a příslušných klubových webech. Speciálně u Petra Novotného, prvního respondenta, pomohla také znalost jeho práce pro časopis ProHockey, jelikož jsme spolu od roku 2019 participovali na jeho vzniku, ovšem mládežnický hokej jsme ve svých předchozích konverzacích rovněž nikdy neřešili. Příprava na Michala Broše se lišila tím, že jsem na webu Eliteprospect.com dohledával jeho předchozí zkušenosti z doby, kdy hrál ještě profesionální hokej, stejně jako počty zápasů a získaných medailí.
Hned pro první rozhovor tak byla připravená podrobně koncipovaná struktura otázek, kterou jsem ale během hodinového rozhovoru poměrně dynamicky měnil na základě odpovědí respondenta. Případně jsem využíval sekundární otázky, které ve struktuře vůbec nebyly, pokud se objevilo téma, které z mé původní přípravy nevzešlo jako zásadní. Tímto způsobem proběhl rozhovor s Petrem Novotným, následovaný Michalem Brošem a Jiřím Trembáčem. Všechny se uskutečnily ve virtuálním prostředí přes hovor na platformě Google Meet.
Ve chvíli, kdy se vyselektovala struktura podstatných otázek, mohl jsem si dovolit posledním dvěma respondentům, kterými byli Rostislav Králík a Lukáš Majer, zaslat dotazy písemnou formou. U Králíka byl důvod zejména technický, protože původně jsme měli rovněž provést video-hovor, ale respondent si uvědomil, že nemá k dispozici mikrofon ani telefon, který by tento způsob komunikace zvládl. Jak se navíc ukázalo, psaná struktura sice nepřinášela takovou autenticitu, ale zase u ní zmizela potřeba sekundárních otázek, protože informant měl dostatek času na přemýšlení. Proto jsem písemnou formu nakonec zvolil i u Majera.
Jakmile byly všechny podklady z rozhovorů připravené a přepsané, což obnášelo práci trvající přes deset hodin, neboť nahrané rozhovory trvaly dvakrát 55 a jednou 35 minut, mohl jsem v průběhu dubna začít sepisovat texty. Všechny v zásadě vychází z rozhovorů, protože pořízený materiál v celkovém součtu obsahoval více než sto tisíc znaků. Vybral jsem z něj ty vůbec nejzásadnější pasáže a na nich postavil hlavní zpravodajský text, doplněný několika informacemi z oficiálního webu Českého hokeje, kde je představen projekt Pojď hrát hokej. Totéž platilo při zpracování samostatného rozhovoru s Brošem, který byl ve skutečnosti mnohem delší, a tak docházelo ke zkrácení některých odpovědí, přehazování jejich pořadí a v některých případech i ke spojení několika odpovědí do jedné. Část z uvedených otázek nebyla vůbec položena, ale rozdělují dlouhou promluvu respondenta, aby se text lépe četl.
Poslední článek má úvahový charakter, ale je inspirován myšlenkou, kterou minimálně dva z pěti respondentů naznačili ve svých výpovědích. Byl to názor, že za dob komunistického Československa stála výchova hokejové mládeže u nás na mnohem propracovanějších základech. V souvislosti s celkovou orientací společnosti na komunistická zvěrstva je to neotřelý pohled, který si vyžádal publicistické zpracování. Jak to u takových textů bývá, každý se s ním samozřejmě nemusí ztotožnit. Tento článek byl dokončen nejpozději, a to na počátku května 2021.
6. Sebehodnocení
Myslím si, že se mi podařilo naplnit cíl projektu, jelikož jsem prostřednictvím tří textů podal nejen obraz současného stavu mládežnického hokeje, ale také mnohdy neotřelé názory širokého spektra trenérů a mládežnických spolupracovníků. Je to zcela jistě rozsáhlé téma, které lze nadále přezkoumávat z různých úhlů pohledu, ovšem základy se tímto projektem podařilo vybudovat. Čtenář zejména po přečtení zpravodajského textu získá představu, jak to u menších klubů s mládeží vypadá a co je třeba dělat proto, aby vymizely současné komplikace. Rozhovor s Michalem Brošem a komentář o stavu hokejové mládeže v komunismu doplňují myšlenky ze zpravodajského článku zcela neotřelou formou.
Pokud by chtěl tento projekt v budoucnu někdo dále rozvíjet, doporučil bych konfrontaci s představiteli Českého hokeje, na které už tentokrát nezbyl prostor. Jistě by bylo zajímavé slyšet, jak na výchovu mládeže pohlížejí a jestli problémy menších klubů vůbec vnímají, případně zda pracují na jejich dalším řešení. Případy dětí a rodičů, kteří úspěšně i neúspěšně spolupracovali s malými kluby, je celá plejáda a v tomto směru je téma téměř nevyčerpatelné. Otázkou ovšem zůstává, jak velký je o něj z mediálního pohledu zájem. Redakce se o pokrytí této oblasti doposud příliš nesnažily a jedním z důvodů může být i ten, že čtenáři o rozsáhlé, systémové a analytické články jednoduše zájem nemají.
Věřím, že by se zásluhou tohoto projektu mohla otevřít širší diskuze, jak moc je pro rozvoj českého hokeje mládež v menších klubech důležitá a zda může pomoct zabránit úpadku na mezinárodní scéně. Zároveň by mohla přinést další kroky ze strany svazu, jakým je akce Pojď hrát hokej.
7. Zdroje
• https://www.eliteprospects.com/player/7527/michal-bros
• https://www.eliteprospects.com/player/8338/martin-chabada
• Do kanceláře už ne! Michal Broš se vrací k trénování dětí. Mělnický Deník.cz [online]. [cit. 2021-5-6]. Dostupné z: https://melnicky.denik.cz/hokej_region/kancelar-uz-nelaka-michal-bros-se-vraci-k-trenovani-deti-20190913.html
• https://www.hcbuldocineratovice.cz/treneri.asp
• http://www.hclevbenesov.cz
• https://www.hcporuba.cz
• https://www.hcsokolov.cz
• https://www.pojdhrathokej.cz
Texty o mládežnickém hokeji:
o SOPR, Karel a Michal KÁVA. Životospráva a výbava za tisíce. Jak dnes vypadá výchova hokejistů v Česku? Deník.cz [online]. [cit. 2021-5-6]. Dostupné z: https://www.denik.cz/hokej/jak-dnes-vypada-vychova-hokejistu-v-cesku-20190506.html
o MACHÁČEK, Radek. Pacina exkluzivně: Výchova za mořem? Rodiče zaplatí půl milionu dolarů. Hokej.cz [online]. [cit. 2021-5-6]. Dostupné z: https://www.hokej.cz/pacina-exkluzivne-vychova-za-morem-rodice-zaplati-pul-milionu-dolaru/5048104
o Jak vychovávat mladé hokejisty? Určitě ne podle pořadu na Nově, čílí se Lener. iDnes.cz [online]. [cit. 2021-5-6]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/hokej/extraliga/jak-vychovavat-mlade-hokejisty-urcite-ne-podle-poradu-na-nove-cili-se-lener.A100903_104945_hokej_lge
o https://www.pnhockey.cz
