čt., 6. květen 2021 10:59

Záměr samotatného projektu: Klobouky jako popkulturní fenomén

Psaná žurnalistika, kulturní specializace. Název projektu: Klobouky jako popkulturní fenomén. Počet textů: 4 – Modistkou snadno a rychle – expozice klobouků vám řekne, jak na to, Klobouk je koruna osobnosti, říká majitelka kloboučnictví Marie Daubnerová, Občas vidím náš klobouk v televizi, říká Alice Nytrová, Vkus mají i Češi, minimálně klobouky si vybírat umí.

1. CÍL PRÁCE
Cílem práce je popsat, jaké místo mají klobouky v módních trendech. V rámci svého projektu oslovím modistky a prodejce klobouků, abych zjistila, jaký zájem je o nošení klobouků mezi zákazníky, jak se mění trendy a co je pravdy na stereotypních tvrzeních o tom, že na nošení klobouku je potřeba odvaha, případně že jsou v dnešní době přežitkem. Bude mě zajímat také jak vypadá český trh s klobouky a jestli (a jak) se představy a poptávka zdejších zákazníků liší od požadavků v zahraničí.

2. ZDŮVODNĚNÍ VOLBY TÉMATU
Před více než šesti lety jsem si pořídila svůj první klobouk. Od té doby se moje sbírka rozrostla a na pokrývky hlavy nedám dopustit. Nemohla jsem si ale nevšimnout, že lidí s podobným postojem není mnoho. Čas od času proběhne bulvárními médii i sociálními sítěmi fotka celebrity s kloboukem na hlavě, v malém městě je jejich nošení stále doménou spíše starších obyvatel.
Klobouky jsou přitom staré skoro jako lidstvo samo. V jejich počátcích byly využívány především pro ochranu před nepřízní počasí, postupně přešly až po společenskou nutnost. V Česku máme silnou tradici výroby klobouků známou hlavně díky Tonaku, který se řadí mezi největší evropské producenty pokrývek hlavy. Kromě klasických klobouků ale vyrábí i pletené čepice, fezy a kloboučky k uniformám pro letušky nebo policejní sbory. Vedle Továrny na klobouky ale působí i celá řada menších firem nebo jednotlivých modistek, které dělají České republiky dobré jméno v oboru, přestože jejich řemeslo zde postupně zaniká.
Ze všech výše zmíněných důvodů považuji téma za zajímavé i aktuální, a proto jsem si ho vybrala i pro svůj samostatný projekt. Při volbě způsobu zpracování jsem vycházela z mnou zvolených profesních specializací. Během studia jsem absolvovala semináře kulturní specializace, do jejíhož působení spadá i móda. Z druhé sady specializací jsem si vybrala psanou žurnalistiku. Přesto jsem chtěla zúročit i zkušenosti získané v semináři fotožurnalistiky. Při návštěvě novojičínské expozice klobouků, z níž jsem napsala reportáž, jsem zároveň vyfotila několik snímků, jimiž plánuji doplnit své texty.

3. ZDROJE/STAV PROBLEMATIKY
Nepodařilo se mi najít projekt přesně odpovídající tomu mému. Přesto existuje několik rozhovorů s modistkami i diplomové práce věnující se Tonaku, v nichž se podobná témata, která jsem si vytyčila jako cíl práce, rovněž objevují.
Věděla jsem, že základním kamenem bude oslovit někoho z Tonaku. U konktaktů uvedených na svých webových stránkách neuvádějí jména. Dovolala jsem se na vrátnici a tam mi dali kontakt na Kláru Šugárkovou – její jménu už jsem znala, protože se objevilo v článku na iDnes.cz a v reportáži o výrobě klobouků na Novinkách.cz. Když jsem si ji pak dohledávala cíleně, našla jsem rozhovor s ní v Deníku a Aha!, zmíněná byla rovněž v souvislosti s výrobou nových klobouků k talárům pro pražský UMPRUM na portálu Proti šedi. Zjistila jsem, že ve všech rozhovorech zmiňovala dobu výroby klobouků a taky počet vyrobených kusů. Tonak je ale natolik zásadní firma, že tyto informace musely zaznít i v mém projektu.
Při hledání vhodných respondentů mezi profesionály mi pomohly rozhovory, které tyto osoby do médií již poskytly. Na webu Aktuálně.cz jsem našla rozhovor s Petrou Kvarčákovou, zakladatelkou značky La Modista, která se specializuje na ruční výrobu originálních klobouků na zakázku. Další informace o ní jsem našla díky její účasti na Prague Design Weeku, vystoupení v pořadu Sama doma na ČT1 a v článku na iDnesu. Dále jsem využila její webovou stránku a sociální sítě.
Další modistky, které jsem našla díky médiím byly Hana Škorpilová a Jolana Kotábová. Ani jednu z nich se mi ale nepodařilo kontaktovat.
Abych svůj projekt posunula nad rámec informací, které se již v médiích objevovaly, rozhodla jsem se oslovit i majitelky firem, jejichž pokrývky hlav znám z obchodů. Začala jsem novojičínskou firmou Anytra, která na trh dodává kromě klasických klobouků i široký sortimet čepic a vlněných kloboučků. Dále jsem mluvila s majitelkou značky Model Praha Danielou Veselou, která se zaměřuje na společenské klobouky. Do třetice jsem oslovila Marii Daubnerovou, která vlastní obchůdek s klobouky v Olomouci na Pekařské ulici. Ani o jedné z nich jsem na internetu nenašla žádný jiný článek, proto jsem v otázkách čerpala hlavně z informací z jejich webů a osobních zkušeností s výrobky každé z nich.
Tonaku se věnuje i několik diplomových prací. Všechny jsou ale zaměřené na jeho hospodaření s financemi a obchodní strategie, takže jsem je pro svůj projekt nevyužila.
Naprostou většinu zdrojů, z nichž jsem čerpala, jsem našla online. Jedinou knihou, kterou jsem využila byla publikace vydaná ke 220. výročí založení Tonaku. V ní je shrnut historický vývoj i současná produkce firmy, informace jsou navíc bohatě rozšířeny o obrazový materiál.

4. IDEOVÝ PLÁN
Ideový plánem počítá s vytvořením cyklu článků věnujících se oblibě nošení klobouků a proměnám jejich trendů v čase. Na rozdíl od článků, které jsem našla během rešerše, ale bude kladen důraz i na menší firmy a živnostníky, kteří tvoří nedílnou součást na cestě klobouku z výroby k zákazníkovi. K dosažení vytyčených cílů a naplnění ideového plánu poslouží čtyři texty.
Hlavní text se skládá z názorů modistek a podnikatelek v kloboukové oblasti. Zaměřila jsem se v něm na rozdíly mezi trendy v Česku a na zahraničních trzích, jak se liší styly, co Češky nosí a s jakými nejneobvyklejšími požadavky se modistky setkaly. 
V rozhovoru s majitelkou obchodu s klobouky Marií Daubnerovou jsem se zaměřila hlavně na roli klobouku a jeho nošení v čase. Bavily jsme se spolu o době po válce, kdy se řemeslům dařilo, jejich ústupu v době socialismu a obtížích, které modistky měly po sametové revoluci. Ptala jsem se také na to, v čem tkví nadčasovost klobouků a zda je něco pravdy na tvrzení některých lidí, že klobouky jsou přežitek. Paní Daubnerová se sledováním trendů a komunikací se zákazníky živí, takže kromě podrobných informací a lety prověřených zkušeností obohatila svoje vyprávění i řadou osobních historek, které jsou z mého úhlu pohledu ceněným přínosem k tématu.
Praxi novojičínské rodinné firmy Anytra jsem zpracovala jako story. Zaměřila jsem se v něm na srovnání českých a zahraničních zákazníků – jak se liší vkus, zájem, distribuce. Nemohla jsem vynechat ani otázku na koronavirovou pandemii, která přerušila prodej jak v Česku, tak vývoz do zahraničí, a způsobila obrovský úpadek v zájmu o jakékoliv pokrývky hlavy.
Posledním textem je reportáž, v níž jsem popsala expozici klobouků v Návštěvnickém centru Nový Jičín. Ta kombinuje ukázky z výroby s kreativními workshopy a velkou „zkoušírnou“. Pro návštěvníky je podle mého názoru zajímavý hlavně ten interaktivní rozměr celé výstavy, kde si nejprve projdou proces přípravy materiálů a jenom o místnost vedle se mohou podívat, co všechno se z nich dá vytvořit. Kromě toho jim je k dispozici několik desítek pokrývek hlavy, které si mohou osobně vyzkoušet.

5. POSTUP PRÁCE
Text vznikal od října 2020 do února 2021, protože do jeho realizace významně vstoupily vládní restrikce a hygienická nařízení.
Prvním textem, který vznikl, byla reportáž. Za ní jsem se vypravila do Nového Jičína osobně už na začátku října, kdy byla otevřena muzea, protože jsem věděla, že jejich dostupnost se může kdykoliv změnit. Z toto důvodu ostatně reportáž pokrývá pouze Návštěvnické centrum a nezahrnuje stálou výstavu „Nechte na hlavě“, kterou jsem již navštívit nestihla. V expozici klobouků jsem se seznámila s výrobním postupem. Zároveň se mnou ji navštívilo i několik dalších návštěvníků, což mi přišlo vhod kvůli jejich zapojení do reportáže a pořízení fotografií. Informace, které jsem zde získala, byly ale nakonec pro reportáž dostačující, takže uzavření muzea mě až tak neomezilo.
Kvůli omezení pohybu jsem se ale nemohla vypravit za dalšími respondenty osobně a veškerá naše komunikace probíhala telefonicky a přes e-maily. Doufala jsem, že si budu moct domluvit schůzku přímo v některém z podniků či ateliérů a zároveň s tím pořídit fotografie ke článkům. To se nestalo, takže veškerý obrazový materiál vychází z mé návštěvy expozice klobouků a předchozích návštěv podniků s paní Daubnerovou za účelem doplnění zboží.
Z důvodu přísných nařízení jsem se rovněž musela omezit na zpovídání pouze profesionálů. Běžné lidi nosící klobouky jsem zahrnout nemohla, protože jsem je nepotkávala. Uzavření kolejí mě vrátilo do mého rodného města a tady je výrazná pokrývka hlavy spíše raritou. Z toho důvodu mám zkušenosti a požadavky zákazníků pouze zprostředkovaně přes zkušenosti modistek a podnikatelek.
Díky tomu, že můj projekt nebyl vázán na žádnou konkrétní událost, jsem jej mohla vypracovávat postupně.
Pro otvírák jsem obvolávala modistky a firmy, přepisovala jejich výpovědi a skládala z nich hlavní text. Rozhovor s paní Daubnerovou mi zabral dost času hlavně kvůli přepsání a následným úpravám, protože respondentka si ráda povídá, ale často odbíhá od tématu. Musela jsem text tedy hlavně seřadit a odstranit všechna zájmena. Reportáž jsem zase přepisovala, aby nebyla příliš popisná a obsahovala dostatek dějových prvků.

6. SEBEHODNOCENÍ
Přes veškerá omezení setkávání, která se do mého projektu projevila, si myslím, že se mi podařilo naplnit vytyčené cíle a popsat, jaké místo mají klobouky v módních trendech. Domnívám se, že soubor článků je dostatečně pestrý žánrově i tematicky. Texty se navíc vzájemně doplňují a proto působí jako celek.
Práce s respondenty byla výborná. Každý, komu jsem se dovolala, byl velice ochotný, vstřícný a sdílný. Díky tomu je jejich spektrum vcelku široké. Jediné, co zklamalo byla technika. Takže z rozhovoru s Alicí Nytrovou, který se mi z nějakého neznámého důvodu nenahrál na diktafor, vznikla story poskládaná z vět, které mi utkvěly v paměti. Naštěstí jsem na chybu v nahrávání přišla ihned po ukončení rozhovoru, takže jsem si mohla její výroky zapsat, dokud jsem si je pamatovala. Při dalších rozhovorech už jsem měla záznam pojištěný dalším nahrávacím zařízením a k dalším problémům nedošlo.
Můj projekt by šlo samozřejmě dále rozšiřovat. Ideální by bylo zahrnout mezi respondenty, lidi, kteří klobouk nosí, aby nebyl reprezentován jenom profesionální úhel pohledu. Vhodná by byla třeba i anketa. K tomu by ale nesmělo být omezeno setkávání lidí a uzavřen obchod s klobouky, kde by bylo.

 

7. ZDROJE

LENARTOVÁ, EVA - ŠVIHÁLEK, MILAN. Za svědky minulosti (2. díl - Klobouk dolů). Český rozhlas Ostarva, 8. červenec 2018. https://ostrava.rozhlas.cz/za-svedky-minulosti-2-dil-klobouk-dolu-7562429

UMPRUM má nové taláry od Liběny Rochové. Proti šedi, 8. března 2021 https://protisedi.cz/umprum-ma-nove-talary-od-libeny-rochove/

ČIHÁKOVÁ, BOHUMILA. Jejich klobouky nosí i vévodkyně Kate. Hlavní je pečlivost, říká Klára Šugárková. Deník, 31. květen 2020. https://www.denik.cz/pro-zeny/klobouky-tonak-kloboucnictvi-klara-sugarkova-20200415.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

PODROUŽEK, PETR. Klára Šugárková (27) je manažerkou české továrny na klobouky - Hitem jsou zmijovky!. Aha! pro ženy, 4. července 2020. https://www.ahaonline.cz/clanek/aha-pro-zeny-vase-pribehy/173061/klara-sugarkova-27-je-manazerkou-ceske-tovarny-na-klobouky-hitem-jsou-zmijovky.html

MITROFANOVÁ, MARKÉTA. Vymazlené klobouky, které dobyly svět. Novinky.cz, 16. července 2019. https://www.novinky.cz/zena/styl/clanek/vymazlene-klobouky-ktere-dobyly-svet-40290085

PATOČKOVÁ, MARTINA. Klobouk na celý život. Kloboučníci nevymřeli, u českých žen mají úspěch. Idnes, 30. června 2019. https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/vymirajici-povolani-klobouk-moda-anglie-design.A190629_170013_ekonomika_mato?galerie

KVARČÁKOVÁ, PETRA. dostupné z: https://www.lamodista.cz

SÝKOROVÁ, KAROLÍNA. Jediné, co může ženu v podnikání zastavit, je nemoc, říká úspěšná modistka. Idnes, 26. srpna. https://www.idnes.cz/onadnes/moda/inspirativni-zeny-serial-rozhovor-hana-skorpilova-modistka-kloboukarka-klobouky.A200816_230726_modni-trendy_syk

DAŇKOVÁ, MAGDALÉNA. Klobouky sluší každému, říká česká modistka. Šít se je učila u kloboučnice královny matky. Aktuálně.cz, 18. června 2017. https://magazin.aktualne.cz/klobouky-slusi-kazdemu-rika-ceska-modistka-ktera-se-ucila-si/r~ef8e2934527f11e7a557002590604f2e/

LEKEŠOVÁ, STÁŇA. Zrychlená móda pro zrychlenou dobu? „Když pořád pobíháte, klobouk vás brzdí.“ Nahlédněte do Dějin módy s Petrem Tylínkem. Český rozhlas Dvojka, 25. leden 2017. https://dvojka.rozhlas.cz/zrychlena-moda-pro-zrychlenou-dobu-kdyz-porad-pobihate-klobouk-vas-brzdi-7481507

ŠKAPÍKOVÁ, JITKA. - ŠORELOVÁ, MAGDALENA. Tonak: Rodinná továrna, která proslavila Nový Jičín jako kloboučnickou velmoc. Český rozhlas Dvojka, 17. září 2019. https://dvojka.rozhlas.cz/tonak-rodinna-tovarna-ktera-proslavila-novy-jicin-jako-kloboucnickou-velmoc-8077025

 POLÁCH, RADEK. TONAK 1799–2019. Nový Jičín: Muzeum Novojičínska, 2019. ISBN 978-80-87359-31-0

Zobrazeno 67 krát
Naposledy upraveno: čt., 6. květen 2021 20:50
Pro psaní komentářů se přihlaste